ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.436.2019:28
sp. zn. 10 Azs 436/2019 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce
Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. S.,
zast. Mgr. Markem Hudlickým, advokátem se sídlem Františkánská 120/7, Plzeň, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 17. 12. 2018, čj. OAM-75/ZA-ZA06-ZA18-PD3-2011, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2019, čj. 60 Az 9/2019-44,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 8. 6. 2012 žalovaný neudělil žalobci, státnímu příslušníkovi
Běloruské republiky, azyl podle §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu; udělil mu však
doplňkovou ochranu podle §14a téhož zákona, a to na dobu 12 měsíců. Důvodem pro udělení
doplňkové ochrany bylo všeobecné zhoršení bezpečnostní situace v Bělorusku po prezidentských
volbách v roce 2010. Dobu trvání doplňkové ochrany žalovaný následně žalobci opakovaně
prodloužil, naposledy s platností do 26. 8. 2017.
[2] Dne 20. 3. 2017 podal žalobce žádost o prodloužení doplňkové ochrany na území ČR.
V ní uvedl, že se bezpečnostní situace v Bělorusku nezlepšila. Není zaručen spravedlivý soudní
proces, policejní orgány s občany hrubě zachází a nespravedlivě je zadržují. Při pohovoru
k žádosti dále žalobce vypověděl, že se obává návratu do Běloruska, neboť jako bývalý příslušník
armády porušil zákaz vycestování ze země, za což mu hrozí trest odnětí svobody na několik let.
[3] Rozhodnutím ze dne 17. 12. 2018 žalovaný neprodloužil žalobci doplňkovou ochranu
podle §53a odst. 4 zákona o azylu. Na základě aktuálních zpráv o zemi původu dospěl k závěru,
že se bezpečnostní situace v Bělorusku zlepšila, a žalobci proto již nehrozí nebezpečí vážné újmy
dle §14a zákona o azylu. Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným
rozsudkem žalobu zamítl.
[4] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační stížností.
Namítá, že se krajský soud ani žalovaný nevypořádali s otázkou přiměřenosti dopadu rozhodnutí
do soukromého a rodinného života stěžovatele dle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv
a základních svobod. Rozhodnutí žalovaného a krajského soudu jsou dále nepřezkoumatelná,
neboť obsahují pouze výčet zpráv o zemi původu, neuvádí však konkrétní skutečnosti, které mají
svědčit o zlepšení bezpečnostní situace v Bělorusku. Žalovaný navíc shromážděné zprávy
nesprávně interpretuje. Závěr žalovaného o zlepšení bezpečnostní situace v Bělorusku
je v rozporu se zprávami zveřejněnými na internetových stránkách Ministerstva zahraničních
věcí, které obsahují opakované výzvy k dodržování lidských práv v Bělorusku. Tyto zprávy
představují oficiální postoj ČR a je třeba jim přikládat větší význam než zprávám shromážděným
žalovaným.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Dle NSS v této věci nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou
jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně; nedošlo ani k podstatným
vadám řízení, které by přijatelnost kasační stížnosti založily.
[8] Institut prodloužení doplňkové ochrany je založen na klauzuli rebus sic stantibus,
tedy jestliže se situace nezmění. V prodlužovacím řízení se zejména posuzuje, zda a jak se změnily
okolnosti, jež vedly k původnímu udělení doplňkové ochrany. Tehdejší skutkový stav
se konfrontuje s aktuální situací v zemi původu cizince [srov. např. rozsudek ze dne 16. 5. 2018,
čj. 5 Azs 34/2018-29; či přiměřeně rozsudek ze dne 29. 6. 2011, čj. 7 Azs 21/2011-57,
k podmínkám odnětí doplňkové ochrany podle §17a odst. 1 zákona o azylu].
[9] K namítané nepřezkoumatelnosti závěrů o zlepšení bezpečnostní situace v Bělorusku
NSS odkazuje na s. 4-6 napadeného správního rozhodnutí, kde žalovaný cituje konkrétní pasáže
ze zpráv o zemi původu. Žalovaný své závěry opřel o zcela konkrétní skutečnosti. Zdroje,
ze kterých žalovaný vycházel, jsou relevantní, aktuální a důvěryhodné. Ačkoliv je Bělorusko
dle citovaných zpráv považováno za autoritářský stát a z hlediska dodržování lidských práv
jde o problematickou zemi, neznamená to nutně, že kterýkoliv občan této země je vystaven
tomuto negativnímu vlivu (srov. např. usnesení ze dne 9. 1. 2020, čj. 7 Azs 168/2019-33).
[10] Zprávy o zemi původu, které předložil stěžovatel ke kasační stížnosti, se týkají otázky
užívání trestu smrti, porušování politických práv a zásahů proti politickým aktivistům. Nutno
podotknout, že tyto zprávy jsou velmi obecné a většina z nich je starší než zprávy shromážděné
žalovaným. Z aktuálnějších zpráv žalovaného vyplývá, že oproti situaci po volbách v roce 2010
již v Bělorusku nedochází k brutálním zásahům proti občanské společnosti. Stěžovatel navíc
netvrdí, že by mu po návratu do Běloruska hrozil trest smrti či vážná újma z důvodu uplatňování
politických práv. Při pohovoru k žádosti o prodloužení doplňkové ochrany stěžovatel uvedl,
že se obává návratu do Běloruska, neboť jako bývalý příslušník armády porušil zákaz vycestovat
z Běloruska a požádal v cizí zemi o azyl. Za to mu prý hrozí několik let odnětí svobody. Žalovaný
však již na s. 8 rozhodnutí ze dne 8. 6. 2012 přesvědčivě vysvětlil, proč tyto skutečnosti nemohly
být důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Stěžovatel v této souvislosti neuvedl žádnou
novou argumentaci, a proto potíže spojené s porušením zákazu vycestování nemohly
být pro prodloužení doplňkové ochrany podstatné.
[11] Pokud jde o námitku nevypořádání dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného
života, žalovaný se touto skutečností podrobně zabýval na s. 7 a 8 rozhodnutí. Podotkl,
že stěžovatel, jeho manželka i dvě nezletilé děti jsou státními příslušníky Běloruské republiky.
Po zhodnocení jejich individuální situace dospěl k závěru, že nic nebrání tomu, aby společný
rodinný život vedli ve své vlasti. Krajský soud se pak rodinné situaci stěžovatele věnuje v bodě
15. rozsudku. Stěžovatel tato posouzení nezpochybňuje a neuvádí, v čem konkrétně spatřuje
dopady rozhodnutí do soukromého a rodinného života.
[12] NSS proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost (§104a s. ř. s.). Výrok o náhradě
nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu