ECLI:CZ:NSS:2022:10.AZS.47.2022:33
sp. zn. 10 Azs 47/2022 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: O. R., zastoupeného
advokátem Mgr. Ladislavem Bártou, Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalované: Policie České
republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, Olšanská 2, Praha 3, proti rozhodnutí
žalované ze dne 4. 10. 2021, čj. CPR-24896-3/ČJ-2021-930310-V237, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2022, čj. 18 A 18/2021 - 30,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2022, čj. 18 A 18/2021 - 30,
se ruší ve výrocích I a II.
II. Rozhodnutí žalované ze dne 4. 10. 2021, čj. CPR-24896-3/ČJ-2021-930310-V237,
se r uší a věc se v rací žalované k dalšímu řízení.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační
stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce, advokátu Mgr. Ladislavu Bártovi, se p ři zn áv á
odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3 400 Kč, která bude proplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, rozhodla
v červenci 2021 o tom, že žalobce (stěžovatel) bude vyhoštěn a nebude mu umožněno vstoupit
na území členských států EU po dobu osmi měsíců, neboť byl na území ČR neoprávněně
zaměstnán od 31. 5. do 3. 6. 2021 bez platného povolení k zaměstnání [§119 odst. 1 písm. c)
bod 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky]. Proti rozhodnutí
podal stěžovatel odvolání, policie však odvolání zamítla. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatel
bránil žalobou, kterou krajský soud zamítl.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. V ní namítá, že v ČR
nebyl zaměstnán. Prováděná činnost (odvoz dělníků na stavbu a zpět) totiž nesplňovala znaky
závislé práce, ale znaky smlouvy o dílo či smlouvy příkazní.
[3] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce,
se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost
svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele, a je tak přijatelná podle §104a s. ř. s.
(usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021,
čj. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11–12).
[4] Po vydání rozsudku krajského soudu se významně změnily poměry ve stěžovatelově zemi
původu: na Ukrajinu dne 24. 2. 2022 zaútočila vojska Ruské federace a vypukla válka, která
zasahuje celé její území. Z Ukrajiny proudí do Evropy milióny uprchlíků. Jde o válečný konflikt
dvou států, který nemá v Evropě po roce 1945 obdobu. Tyto skutečnosti jsou v době
rozhodování NSS všeobecně známy, avšak neexistovaly v době rozhodnutí krajského soudu.
Probíhající ruská invaze na Ukrajinu je přitom notorietou, kterou není třeba dokazovat.
[5] NSS k těmto novým skutečnostem musí přihlédnout (bez ohledu na pravidlo stanovené
v §75 odst. 1 s. ř. s.), pokud by jinak nebyly dodrženy přímo použitelné normy, z nichž plyne
především právo na život, zákaz mučení (čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod) a zásada non-refoulement. Soud vezme nové skutečnosti v úvahu buď při hodnocení
přijatelnosti, nebo shledá přijatelnost kasační stížnosti a této otázce se bude věnovat
při přezkumu věci samé (obdobně srov. usnesení NSS ze dne 1. 6. 2017, čj. 9 Azs 14/2017-30,
bod 22; rozsudek NSS ze dne 9. 2. 2021, čj. 2 Azs 214/2020-46, body 8 a 9).
[6] V této věci NSS shledal, že je nezbytné k ruské invazi na Ukrajinu přihlédnout,
i když nastala až po vydání napadeného rozsudku. Kasační stížnost je tak přijatelná a v části,
v níž směřuje proti výrokům I a II, také důvodná. NSS se k povinnosti vzít v úvahu válku
na Ukrajině podrobně vyjádřil již v rozsudku ze dne 10. 3. 2022, čj. 10 Azs 537/2021-31,
jehož závěry (i když se vážou k udělení mezinárodní ochrany) platí obdobně i v řízení
o vyhoštění.
[7] Správní soudy při přezkumu správních rozhodnutí obvykle vycházejí ze skutkového
a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§75 odst. 1 s. ř. s.). Ovšem
ve věcech cizineckých lze nalézt výjimky, při nichž soudy tento retrospektivní princip neuplatní.
[8] Takovou výjimkou je i přímé použití článků 2 a 3 Úmluvy. Ty jsou projevem
mezinárodněprávní zásady non-refoulement a představují závazek ČR nevystavit žádnou osobu v její
jurisdikci újmě, která by spočívala v ohrožení života, vystavení mučení, nelidskému
či ponižujícímu zacházení nebo trestání – například tím, že tato osoba bude vyhoštěna do země,
kde by jí taková újma hrozila (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 11. 2016,
čj. 5 As 104/2013 - 46, č. 3528/2017 Sb. NSS, bod 22). Vyžaduje-li to tedy zásada non-refoulement,
přihlédne soud k novým skutečnostem, a to i v řízení o kasační stížnosti (například nedávné
rozsudky NSS ze dne 12. 2. 2021, čj. 2 Azs 43/2020-27, bod 31; ze dne 29. 4. 2021,
čj. 10 Azs 414/2020-41, bod 27; ze dne 14. 4. 2022, čj. 5 Azs 89/2022 - 24, body 20 a 23;
nebo také nález Ústavního soudu ze dne 19. 5. 2020, sp. zn. III. ÚS 3997/19, body 34-47).
[9] NSS proto při posouzení stěžovatelovy kasační stížnosti vzal z úřední povinnosti v úvahu
ruskou invazi na Ukrajině. Změna poměrů na Ukrajině je totiž natolik závažná a vyvolává takové
pochyby o stěžovatelově bezpečnosti v případě vyhoštění, že od ní soud nemohl odhlédnout.
[10] NSS tedy nemohl ani přisvědčit policii, podle které bylo možné, aby stěžovatel vycestoval,
neboť Ukrajina je bezpečnou zemí s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské
oblasti a stěžovateli tam nehrozí skutečné nebezpečí. Tyto závěry totiž nadále neobstojí právě
vzhledem k válečnému konfliktu. Je proto nezbytné, aby si policie vyžádala aktuální závazné
stanovisko ministerstva, zda je stěžovatelovo vycestování možné i za probíhajícího válečného
střetu (§120a odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Na jeho základě policie doplní své rozhodnutí
o nové posouzení, zda by stěžovateli nehrozilo skutečné nebezpečí, pokud by byl vrácen do země
původu, a tedy zda by jeho návrat neodporoval zásadě non-refoulement (§179 zákona o pobytu
cizinců). NSS v této souvislosti upozorňuje na předběžnou otázku položenou Soudnímu dvoru
EU (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2022, čj. 41 A 35/2021 - 27). Předmětem
otázky je neslučitelnost konceptu bezpečné země v českém právním řádu s unijním právem. Závěry
Soudního dvora tak mohou mít dopad i na nové posouzení v nynější věci.
[11] Vzhledem k této vadě řízení, ke které soud musel přihlédnout ex offo, se dále nezabýval
jedinou kasační námitkou (podle níž stěžovatel pracoval podle smlouvy o dílo a nevykonával
závislou práci).
[12] NSS zrušil napadený rozsudek krajského soudu i rozhodnutí policie a věc vrátil policii
k dalšímu řízení. Policie je vázána právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. Doplní
tedy své rozhodnutí o nové posouzení, zda je vzhledem k ruské invazi na Ukrajinu možné,
aby stěžovatel vycestoval zpět na Ukrajinu.
[13] Při zrušení nejen soudního, ale i správního rozhodnutí je NSS povinen rozhodnout
kromě nákladů řízení o kasační stížnosti i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému
rozhodnutí krajského soudu (§60 a §110 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Stěžovateli však nevznikly
v řízení o kasační stížnosti ani v řízení o žalobě žádné důvodně vynaložené náklady, neboť
v řízení ve věcech správního vyhoštění je od soudního poplatku osvobozen [§11 odst. 2 písm. i)
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích] a hotové výdaje a odměnu ustanoveného
advokáta platí stát (§35 odst. 10 a §120 s. ř. s.). Policie pak v této věci úspěšná nebyla,
proto jí žádné náklady nenáleží (§60 odst. 1 a §120 s. ř. s.).
[14] NSS ponechal v platnosti výrok III napadeného rozsudku, kterým krajský soud přiznal
zástupci odměnu v celkové výši 6 800 Kč za úkony provedené v řízení o žalobě. Tato částka byla
zástupci vyplacena 7. 2. 2022 (platební poukaz na č. l. 35 soudního spisu).
[15] NSS dále přiznal zástupci odměnu za jeden úkon právní služby, a to za písemné podání
soudu ve věci samé – kasační stížnost [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní
tarif)]. Za jeden úkon právní služby náleží odměna ve výši 3 100 Kč [§7 bod 5 a §9 odst. 4
písm. d) advokátního tarifu]. Dále zástupci náleží 300 Kč paušální náhrady hotových výdajů
za jeden úkon právní služby (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem odměna činí 3 400 Kč.
Tato částka bude zástupci vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní moci tohoto
rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. dubna 2022
Ondřej Mrákota
předseda senátu