ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.5.2018:32
sp. zn. 10 Azs 5/2018 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň
Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: A. G. A., zast. Mgr. Ing. Jakubem
Backou, advokátem se sídlem Šlejnická 1547/13, Praha 6, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, odbor cizinecké policie, se sídlem
Masarykova 27, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalované ze dne 2. 11. 2017, čj. KRPU-
200065-44/ČJ-2017-040022-ZZ-DB, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2017, čj. 75 A 30/2017-38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Ing. Jakubu Backovi, advokátu,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 4 114 Kč,
která bude proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státním příslušníkem Iráku. Výše specifikovaným rozhodnutím žalovaná
rozhodla podle §129 odst. 6 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky
a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), o prodloužení doby zajištění
žalobce za účelem jeho předání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013
ze dne 26. června 2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu
příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země
nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států (nařízení Dublin III), o 22 dnů.
Žalobce se proti tomuto rozhodnutí bránil žalobou, kterou krajský soud zamítl.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou
kasační stížnost z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel má za to, že žalovaná
a následně i krajský soud nesprávně vyhodnotily otázku vážného nebezpečí útěku dle §129
odst. 4 zákona o pobytu cizinců.
[3] Žalovaná navrhuje kasační stížnost zamítnout.
[4] Kasační stížnost není důvodná.
[5] Ze správního spisu vyplynulo, že stěžovatel byl dne 10.10.2017 kontrolován policejní
hlídkou v mezinárodním linkovém autobusu jedoucím z Vídně do Berlína na dálnici D8 ve směru
do SRN. Na místě se prokázal cestovním pasem Iráku bez platného víza a identifikační kartou
pro cizince, která neumožňuje bezvízový pobyt na území ČR. Nebyl ani držitelem víza
ani povolení, které by ho opravňovalo k pobytu. Na základě těchto zjištění Policie ČR stěžovatele
téhož dne zajistila a eskortovala na služebnu k dalším úkonům. Po sejmutí otisků prstů byla
potvrzena evidence stěžovatele v systému EURODAC ve Finsku. Z následného výslechu
vyplynulo, že se stěžovatel na základě uděleného pobytu legálně zdržoval na území Finska
do 17.12.2016. Dále mu pobyt prodloužen nebyl a tak setrvával na území Finska několik měsíců
nelegálně. Posléze odcestoval do Rakouska, kde setrval po dobu zhruba jednoho měsíce.
Protože pobýval minimálně dne 10.10.2017 na území ČR neoprávněně a protože je v evidenci
EURODAC ve Finsku, zajistila žalovaná stěžovatele za účelem předání do Finska podle nařízení
Dublin III. Tento postup odůvodnila tím, že uplatnění mírnějších opatření by nebylo dostatečně
účinné. Ostatně již finské orgány přistoupily k mírnějším opatřením, ale stěžovatel své povinnosti
porušil.
[6] Relevantní právní úpravu pro posouzení projednávané věci obsahuje §129 odst. 4 zákona
o pobytu cizinců. Policie rozhodne o zajištění cizince za účelem jeho předání do státu vázaného
přímo použitelným předpisem Evropské unie, pouze pokud existuje vážné nebezpečí útěku.
Za vážné nebezpečí útěku se zejména považuje, pokud cizinec pobýval na území neoprávněně, vyhnul se již dříve
předání do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie, nebo se pokusil o útěk anebo vyjádřil
úmysl nerespektovat pravomocné rozhodnutí o přemístění do státu vázaného přímo použitelným předpisem
Evropské unie nebo pokud je takový úmysl zjevný z jeho jednání. Za vážné nebezpečí útěku se dále považuje,
pokud cizinec, který bude předán do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie přímo
nesousedícího s Českou republikou, nemůže oprávněně samostatně do tohoto státu cestovat a nemůže uvést adresu
místa pobytu na území.
[7] NSS konstatuje, že nejsou pochybnosti o tom, že byla naplněna podmínka vážného
nebezpečí útěku pro zajištění stěžovatele podle §129 odst. 4 zákona o pobytu cizinců.
[8] NSS odmítá tvrzení stěžovatele, že žalovaná přistoupila k vyhodnocení existence vážného
nebezpečí útěku jen s lakonickým konstatováním, že „[z] jednání účastníků řízení je zřejmé,
že nechce opustit území Schengenu, čímž existuje vážné nebezpečí útěku a nerealizování jeho přemístění
do Finska, odkud byl vyhoštěn.“ Argumentace jednou z kontextu vytrženou větou ignoruje veškerý
další obsah odůvodnění. Žalovaná se velmi precizně vypořádala s odůvodněním
rozhodnutí. Důvody, proč přistoupila k prodloužení zajištění, objasňuje zejména s odkazem
na dřívější neefektivitu mírnějších donucovacích opatření ve Finsku. Z argumentace jednoznačně
vyplývá, že se jedná o jediný způsob, jak zabránit stěžovateli, aby nepokračoval v nelegálním
pohybu po Schengenském prostoru, jak doposavad činil (srov. shodnou judikaturu NSS,
např. rozsudek ze dne 16. 5. 2017, čj. 8 Azs 139/2016-26, dle něhož byly podmínky vážného
nebezpečí útěku naplněny za situace, kdy se osoba opakovaně přesouvala postupně z jedné
do druhé členské země EU a zároveň se nacházela na území ČR bez platného víza i pobytového
oprávnění; obdobně rozsudek ze dne 4. 5. 2017, čj. 9 Azs 82/2017-27). Žalovaná se vypořádala
i s dalšími dílčími otázkami, jako je přiměřenost dopadů rozhodnutí do soukromého a rodinného
života stěžovatele; tyto závěry stěžovatel ostatně v kasační stížnosti nijak nezpochybňuje.
[9] Není ani pravda, že by krajský soud nahrazoval činnost žalované a na základě vlastních
úvah a vlastního zhodnocení skutkového stavu došel pro stěžovatele k nepříznivému závěru.
Krajský soud pouze potvrdil správnost rozhodnutí žalované, která postupovala zcela v souladu
s právem a své rozhodnutí řádně odůvodnila. NSS ve shodě s krajským soudem konstatuje,
že se žalovaná dostatečně přezkoumatelně a srozumitelně vypořádala s otázkou vážného
nebezpečí útěku. Je nesporné, že stěžovatel vstoupil na území ČR nelegálně a měl v úmyslu
pokračovat dále do Německa, a to po předchozím nelegálním pohybu v dalších státech Evropské
unie.
[10] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[11] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl
úspěch; žalované náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[12] Podle §35 odst. 9 ve spojení s §120 s. ř. s. advokátovi, který byl stěžovateli ustanoven
krajským soudem, hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Advokát provedl ve věci
jeden úkon právní služby, kterým je sepsání kasační stížnosti, tj. písemné podání soudu ve věci
samé [§11 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. NSS přitom nemohl uznat uplatněný
nárok na proplacení odměny za úkon právní služby, která měla spočívat v poskytnutí další porady
stěžovateli dne 21. 12. 2017, protože není patrné, jaký účel měla další porada učiněná po sepisu
kasační stížnosti. Za provedený úkon právní služby zástupci stěžovatele náleží mimosmluvní
odměna ve výši 3100 Kč [§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5 advokátního tarifu],
která se zvyšuje o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč [§13 odst. 3 advokátního
tarifu]. Za úkony právní služby tedy ustanovenému zástupci náleží 3 400 Kč a dále částka
odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4114 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci
stěžovatele vyplacena z účtu NSS do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2018
Zdeněk Kühn
předseda senátu