ECLI:CZ:NSS:2018:10.AZS.80.2018:40
sp. zn. 10 Azs 80/2018 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce
Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: K. D.,
zast. Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 27. 6. 2016, čj. OAM-211/ZA-ZA11-ZA05-2016, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2018, čj. 4 Az 47/2016-36,
takto:
I. Kasační stížnost se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně je státní příslušnice Ukrajiny, pochází z Doněcké oblasti a mluví ruským
jazykem. Do ČR přicestovala v roce 2009 za svou dcerou a svými rodiči, kteří z Ukrajiny odešli již
dříve. Dne 27. 2. 2016 žalobkyně požádala v ČR o mezinárodní ochranu. Mezi důvody žádosti
o azyl zmínila probíhající vnitřní ozbrojený konflikt na Ukrajině a dále skutečnost, že v ČR má
nezletilou dceru a nemá se kam vrátit. Uvedla, že lidé mluvící ruským jazykem jsou
diskriminováni. Na Ukrajině nebyla politicky aktivní a nikdy neměla problémy se státními orgány.
O mezinárodní ochranu dříve nežádala, neboť zde pobývala na základě pobytových oprávnění.
Správní orgány však její nové žádosti o pobyt zamítly. Ke svému zdravotnímu stavu žalobkyně
uvedla, že trpí zvýšeným krevním tlakem.
[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobkyní uplatněné
skutečnosti podle žalovaného nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní
ochrany. Městský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu
zamítl.
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu včas podanou
kasační stížností. Soud podle ní nedostatečně přezkoumal rozhodnutí správních orgánů,
nevycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a své rozhodnutí zatížil nezákonností,
neboť nepřesvědčivě odůvodnil své rozhodnutí. Nesouhlasí se závěrem o absenci újmy ve smyslu
§14a zákona o azylu a zdůraznila, že pochází z Doněcké oblasti zasažené ozbrojeným
konfliktem. Stěžovatelka dále namítá nesprávné posouzení bezpečnostní situace na Ukrajině
žalovaným i městským soudem a odkazuje na judikaturu NSS k definici vnitřního ozbrojeného
konfliktu. Posouzení možnosti vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny považuje za nedostatečné.
Nemá finanční prostředky, aby se přesídlila. Přesídlení občané jsou navíc diskriminováni
a je pro ně obtížné najít práci. Žalovaný i městský soud pochybili také při posouzení podmínek
udělení humanitárního azylu (§14 zákona o azylu. Nezohlednili konkrétní okolnosti na straně
stěžovatelky, tj. že má v ČR rodinu a že pochází z konfliktem zasažené oblasti. Podklady,
z nichž žalovaný i městský soud vycházeli, považuje za neaktuální. Stěžovatelka upozorňuje
na důkazní nouzi, v níž se nachází, a z toho plynoucí povinnosti na straně správního orgánu
s odkazem na znění čl. 196 Příručky OSN. Správní soud i žalovaný podle ní zlehčili její situaci
a náležitě nezohlednili její obavy z návratu do vlasti. Závěrem namítá, že bylo porušeno její právo
na spravedlivý proces, neboť městský soud zcela přechází některé její námitky.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační námitky stěžovatelky týkající se nesprávného posouzení možnosti vnitřního
přesídlení, resp. že žalovaný ani městský soud nezohlednili skutečnost, že stěžovatelka
nedisponuje finančními prostředky a že známí ve Lvově jí odmítli poskytnout pomoc,
jsou nepřípustné (§104 odst. 4 s. ř. s.; viz rozsudek NSS rozsudku ze dne 24. 8. 2010,
čj. 4 As 3/2008-78). Stěžovatelka na tato pochybení správního orgánu v žalobě neupozornila;
pro posouzení možnosti vnitřního přesídlení tak mohou být relevantní pouze jí tvrzené obavy
z diskriminace na západě Ukrajiny (body [8] - [9]) a otázka tzv. totálního konfliktu na Ukrajině
(bod [7]).
[6] NSS předně podotýká, že důvody zakládající překážku možnosti vnitřního přesídlení musí
dosahovat určité intenzity (§2 odst. 10 zákona o azylu). Takovou překážku by mohl založit
opodstatněný strach z pronásledování nebo důvodné obavy, že by cizinci hrozilo skutečné
nebezpečí vážné újmy (§14a odst. 2 zákona o azylu).
[7] Nelze přisvědčit tvrzení stěžovatelky, že městský soud bagatelizoval situaci na Ukrajině.
NSS již několikrát ve svých rozhodnutích uvedl, že boje lokalizované pouze v určitých částech
Ukrajiny nelze považovat za tzv. totální konflikt. Probíhající ozbrojený konflikt nedosahuje
takové intenzity, že by každý civilista z důvodu své přítomnosti na území Ukrajiny byl vystaven
reálnému nebezpečí vážné újmy. V této souvislosti je ale třeba poukázat na rozsudek NSS ze dne
13. 3. 2009, čj. 5 Azs 28/2008-68, kde byl vysloven závěr, že „v případě konfliktu nemajícího charakter
totálního konfliktu musí žadatel prokázat dostatečnou míru individualizace, a to např. tím, že prokáže,
(1) že již utrpěl vážnou újmu nebo byl vystaven přímým hrozbám způsobení vážné újmy; (2) že ozbrojený
konflikt probíhá právě v tom regionu jeho země původu, ve kterém skutečně pobýval, a že nemůže nalézt účinnou
ochranu v jiné části země; či (3) že jsou u něj dány jiné faktory (ať už osobní, rodinné či jiné), které zvyšují
riziko, že terčem svévolného (nerozlišujícího) násilí bude právě on.“ Žalovaný a městský soud přitom
neopomenuly skutečnost, že Doněcká oblast, z níž stěžovatelka pochází, je těmito boji zasažena.
Naopak, pokud by žalovaný a městský soud dospěli k závěru, že je tato oblast pro stěžovatelku
bezpečná, posouzení otázky vnitřního přesídlení by bylo nadbytečné. Městský soud, stejně
jako žalovaný, se však touto otázkou velmi podrobně zabývaly (srov. rozsudky NSS ze dne
24. 1. 2008, čj. 4 Azs 99/2007-93, č. 1551/2008 Sb. NSS, a ze dne 28. 7. 2009,
čj. 5 Azs 40/2009 -74). Jejich závěry proto nelze považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů.
[8] Stěžovatelka v obecné rovině namítala obavu z diskriminace ze strany Ukrajinských
spoluobčanů, s tím, že ale ona sama žádným útokům při návštěvě známých ve Lvově na západě
Ukrajiny nečelila. Pronásledováním ze strany soukromých osob se NSS zabýval již v rozsudcích
ze dne 16. 9. 2008, čj. 3 Azs 48/2008-57, anebo ze dne 10. 3. 2004, čj. 3 Azs 22/2004-48.
Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného a městského soudu vyplývá, že hrozba postihu z důvodu
příslušnosti stěžovatelky k ruskojazyčné menšině není reálná. Odkázat lze i na rozhodnutí NSS,
která se bezpečnostní situaci rusky hovořícího obyvatelstva na Ukrajině věnují (naposledy
např. usnesení ze dne 8. 3. 2018, čj. 9 Azs 383/2017-23, bod 26, nebo usnesení ze dne 7. 2. 2018,
čj. 6 Azs 378/2017-25, bod 10).
[9] Nic nenasvědčuje ani tomu, že by případnou překážku v možnosti přesídlení mohly
představovat státní orgány. Ukrajinské státní orgány se naopak snaží těmto osobám pomoci
přijetím různých opatření. Žalovaný i městský soud upozornili na ukrajinský zákon o zajištění
práv a svobod vnitřně vysídlených osob, který zaručuje soubor práv vnitřně vysídleným
osobám - mimo jiné ochranu před diskriminací a nuceným návratem, a zjednodušuje přístup
k sociálním a ekonomickým službám. Stěžovatelka má tedy možnost zaregistrovat se jako vnitřně
vysídlená osoba a využít pomoci příslušných vládních institucí. V tomto ohledu zprávy nezmiňují
diskriminaci ruskojazyčných osob, tuto skutečnost ostatně stěžovatelka v kasační stížnosti
nepopírá. Vnitřně vysídlené osoby tudíž nečelí pronásledování nebo hrozbě vážné újmy.
[10] Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného
skutkového stavu a nedostatečného dokazování, NSS odkazuje na rozsudky ze dne 20. 11. 2003,
čj. 2 Azs 27/2003-59, č. 181/2004 Sb. NSS, či ze dne 19. 8. 2005, čj. 4 Azs 467/2004,
č. 1095/2007 Sb. NSS. Žadatel o udělení mezinárodní ochrany je primárním zdrojem informací
podstatných pro udělení mezinárodní ochrany, z obsahu jeho žádosti se v následujících fázích
řízení o udělení mezinárodní ochrany vychází (srov. např. rozsudek ze dne 18. 12. 2003,
čj. 5 Azs 22/2003-41). Rozhodnutí žalovaného je podrobně odůvodněno a zabývá se všemi
stěžovatelem tvrzenými skutečnostmi. Městský soud se také podrobně zabýval zprávami o stavu
na Ukrajině založenými ve správním spisu, které lze považovat za dostatečně aktuální.
Stěžovatelka navíc v žalobě ani v kasační stížnosti neuvedla zdroje novější, které by obsahovaly
informace jiné či nasvědčovaly jakékoliv změně situace na Ukrajině. Námitky ohledně
nedostatečně zjištěného skutkového stavu ze strany správního orgánu, příp. městského soudu,
jsou proto nepřijatelné.
[11] Závěry městského soudu při aplikaci §14 zákona o azylu nelze považovat
za nepřezkoumatelné. Stěžovatelka je žena v produktivním věku a nemá vážné zdravotní
problémy. Sama neuvedla žádné důvody, které by v jejím případě mohly představovat reálnou
překážku vnitřního přesídlení, případně důvody relevantní pro udělení humanitárního azylu
(§14 zákona o azylu). Důvody pro udělení humanitárního azylu musí být zvláštního zřetele
hodné. Tvrzení stěžovatelky, že se nachází v centru ozbrojeného konfliktu a že v ČR žije celá její
rodina, včetně nezletilé dcery, těmito důvody být (samy o sobě) nemohou (viz např. rozsudky
NSS ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004-44, anebo ze dne 21. 1. 2004, čj. 4 Azs 47/2003-52).
[12] Při aplikaci §14a odst. 2 a §14 zákona o azylu NSS neshledal žádné zásadní pochybení
na straně městského soudu, které by zakládalo přijatelnost kasační stížnosti. Rozsudek městského
soudu nevykazuje znaky libovůle. NSS naopak považuje závěry městského soudu, zejména
s ohledem na velmi obecné žalobní námitky stěžovatelky, za přezkoumatelné, dostatečně
odůvodněné a přesvědčivé. Námitka stěžovatelky týkající se porušení práva na spravedlivý proces
je proto rovněž nepřijatelná.
[13] Závěrem NSS poukazuje i na velký časový odstup, se kterým stěžovatelka požádala o azyl.
Stěžovatelka na území ČR přicestovala v září 2009, o udělení mezinárodní ochrany požádala
až v roce 2016 v návaznosti na ztrátu pobytových oprávnění. Vzhledem k době a situaci podání
jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany tedy nelze mít za to, že by důvodem jejího podání
byly naléhavé azylově významné důvody. NSS připomíná, že potřeba další legalizace pobytu
cizince není zákonným důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (viz např. rozsudky ze dne
16. 2. 2005, čj. 4 Azs 333/2004-69, nebo ze dne 30. 6. 2004, čj. 7 Azs 138/2004-44). Poskytnutí
mezinárodní ochrany je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území ČR a nelze jej
zaměňovat s jinými legálními formami pobytu, které jsou upraveny v zákoně č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky.
[14] NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[15] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. srpna 2018
Daniela Zemanová
předsedkyně senátu