ECLI:CZ:NSS:2011:11.KSS.1.2011:131
sp. zn. 11 Kss 1/2011 - 131
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové a členů senátu: JUDr. Petra Gemmela, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové,
JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové, projednal v ústním jednání dne 19. 10. 2011
návrh předsedkyně Okresního soudu v Tachově, na zahájení kárného řízení ze dne
17. 1. 2011 proti JUDr. Š. D., soudkyni Okresního soudu v Tachově, a rozhodl
takto:
JUDr. Š. D.,
soudkyně Okresního soudu v Tachově,
I. Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
s e u z n á v á v i n n o u, ž e
ve věci vedené pod sp. zn. 11 EXE 3481/2010 oprávněné Západočeské univerzity Plzeň
proti povinnému D. D. učinila dne 13. 9. 2010 úkon, ačkoliv měla dle §15 odst. 1 o. s. ř. oznámit
svou podjatost, neboť povinný je jejím synem,
t e d y
zaviněně porušila povinnosti soudce uložené §15 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, a §80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., a ohrozila důvěru v nestranné a spravedlivé
rozhodování soudů.
T í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Za to se j í u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kárné opatření
s n í ž e n í p l a t u o 1 5 % na dobu 6 (šesti) měsíců,
počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
s e z p r o š ť u j e
kárného obvinění pro skutek spočívající v tom, že:
1) Ve věci vedené pod sp. zn. 11 EXE 3481/2010 byl jejím jednáním zapříčiněn
neodůvodněný průtah, neboť nebylo rozhodnuto ve lhůtě stanovené v §44 odst. 3
zákona č. 120/2001 Sb., vzhledem k tomu, že ve věci činila dotaz na soudního exekutora,
zda povinný dluh uhradil, ačkoliv návrh netrpěl vadami a byl předložen způsobilý
exekuční titul s vyznačenou právní mocí a vykonatelností;
2) Nerozhodla o návrhu na nařízení exekuce ve lhůtě stanovené v §44 odst. 3 EŘ,
tj. do 15 dnů ode dne doručení žádosti soudního exekutora o pověření k provedení
exekuce v následujících věcech:
11 EXE 1441/2010, 11 EXE 1971/2010, 11 EXE 2351/2010, 11 EXE 681/2010,
11 EXE 1611/2010, 11 EXE 2131/2010, 11 EXE 2361/2010, 11 EXE 1171/2010,
11 EXE 1721/2010, 11 EXE 2141/2010, 11 EXE 2371/2010, 11 EXE 1181/2010,
11 EXE 1731/2010, 11 EXE 2191/2010, 11 EXE 2381/2010, 11 EXE 1391/2010,
11 EXE 1741/2010, 11 EXE 2201/2010, 11 EXE 2391/2010, 11 EXE 1411/2010,
11 EXE 1751/2010, 11 EXE 2211/2010, 11 EXE 2401/2010, 11 EXE 1421/2010,
11 EXE 1761/2010, 11 EXE 2221/2010, 11 EXE 2411/2010, 11 EXE 1431/2010,
11 EXE 1961/2010, 11 EXE 2341/2010, 11 EXE 2591/2010, 11 EXE 2601/2010,
11 EXE 2756/2010, 11 EXE 2696/2010, 11 EXE 3771/2010, 11 EXE 4321/2010,
11 EXE 2611/2010, 11 EXE 2761/2010, 11 EXE 3821/2010, 11 EXE 4551/2010,
11 EXE 2621/2010, 11 EXE 2762/2010, 11 EXE 3831/2010, 11 EXE 4561/2010,
11 EXE 2676/2010, 11 EXE 2767/2010, 11 EXE 3851/2010, 11 EXE 4571/2010,
11 EXE 2681/2010, 11 EXE 2831/2010, 11 EXE 3911/2010, 11 EXE 4581/2010,
11 EXE 2686/2010, 11 EXE 2841/2010, 11 EXE 3941/2010, 11 EXE 4741/2010,
11 EXE 2691/2010, 11 EXE 2851/2010, 11 EXE 3951/2010, 11 EXE 4771/2010,
11 EXE 2981/2010, 11 EXE 3961/2010, 11 EXE 4791/2010, 11 EXE 4931/2010,
11 EXE 2701/2010, 11 EXE 2991/2010, 11 EXE 3971/2010, 11 EXE 4801/2010,
11 EXE 2706/2010, 11 EXE 3001/2010, 11 EXE 4001/2010, 11 EXE 4811/2010,
11 EXE 2711/2010, 11 EXE 3011/2010, 11 EXE 4011/2010, 11 EXE 4861/2010,
11 EXE 2721/2010, 11 EXE 3041/2010, 11 EXE 4021/2010, 11 EXE 4871/2010,
11 EXE 2726/2010, 11 EXE 3451/2010, 11 EXE 4031/2010, 11 EXE 4891/2010,
11 EXE 2731/2010, 11 EXE 3461/2010, 11 EXE 4041/2010, 11 EXE 4901/2010,
11 EXE 2736/2010, 11 EXE 3741/2010, 11 EXE 4051/2010, 11 EXE 4911/2010,
11 EXE 2741/2010, 11 EXE 3751/2010, 11 EXE 4301/2010, 11 EXE 4921/2010,
11 EXE 2751/2010, 11 EXE 3761/2010, 11 EXE 4311/2010, 11 EXE 4929/2010,
protože skutek není kárným proviněním.
III.
Řízení o části návrhu, dle něhož měla kárně obviněná soudkyně porušit povinnost
uvedenou v §80 odst. 6 zákona o soudech a soudcích, neboť při projednání postupu ve
věci 11 EXE 3481/2010 dne 10. 1. 2011 se chovala nevhodně a urážlivě vůči předsedkyni
soudu JUDr. Iloně Kratochvílové, se dle §19 odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb.
z a s t a v u je .
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu
Kárně obviněná soudkyně se dle navrhovatelky dopustila následujícího jednání,
kterým měla naplnit skutkovou podstatu kárného provinění:
ad 1)
Jako samosoudkyně Okresního soudu v Tachově (dále též „okresní soud“ nebo „OS“)
ve věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 11 EXE 3481/2010 oprávněné Západočeské univerzity
Plzeň proti povinnému D. D. činila úkony, ačkoliv měla dle §15 odst. 1 o. s. ř. oznámit svou
podjatost, neboť povinný je jejím synem. Dle navrhovatelky byl jednáním kárně obviněné
soudkyně též zapříčiněn neodůvodněný průtah, neboť nebylo rozhodnuto ve lhůtě stanovené v §
44 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu (dále jen „exekuční řád“) vzhledem k tomu,
že ve věci činila dotaz na soudního exekutora, zda povinný dluh uhradil, ačkoliv návrh netrpěl
vadami a byl předložen způsobilý exekuční titul s vyznačenou právní mocí a vykonatelností.
ad 2)
Kárně obviněná soudkyně měla dále porušit povinnost uvedenou v §80 odst. 6 zákona
o soudech a soudcích, neboť při projednání postupu ve věci 11 EXE 3481/2010 dne 10. 1. 2011
se chovala nevhodně a urážlivě vůči předsedkyni soudu JUDr. Iloně Kratochvílové,
a to za přítomnosti zástupce předsedkyně soudu JUDr. J. J., kdy se opakovaně vůči předsedkyni
soudu vyjádřila nevhodnými a urážlivými výroky – obsahově i formou jejich sdělení.
ad 3)
Kárně obviněná soudkyně v celkem 100 exekučních věcech nerozhodla o návrhu
na nařízení exekuce ve lhůtě stanovené v §44 odst. 3 exekučního řádu, tj. do 15 dnů ode dne
doručení žádosti soudního exekutora o pověření k provedení exekuce, čímž způsobila
neodůvodněné průtahy v řízení.
Jednáním popsaným pod body 1) – 3) kárně obviněná soudkyně dle navrhovatelky
porušila povinnosti soudce a ohrozila důvěru v nezávislé a spravedlivé rozhodování soudů.
V odůvodnění návrhu na zahájení řízení navrhovatelka uvedla, že JUDr. D. působí jako
soudkyně od 29. 1. 1992, od počátku činnosti byla přidělena k Okresnímu soudu v Tachově na
občanskoprávní úsek, kde působí dosud.
Navrhovatelce byl dne 6. 1. 2011 předložen dozorčí úřednicí záznam o provedené
prověrce nejstarších nevyřízených spisů 11 Nc a 11 Exe, tj. věcí přidělených k rozhodnutí kárně
obviněné soudkyni. Při prověrce navrhovatelka zjistila, že ve věci 11 Exe 3481/2010 došla dne
30. 8. 2010 soudu žádost soudního exekutora o pověření k provedení exekuce. Dle rozvrhu práce
byla věc přidělena kárně obviněné soudkyni. Dle záznamu ve spisu byl tento předložen soudkyni
dne 31. 8. 2010, ve spisu byl soudkyní učiněn referát 13. 9. 2010, dle kterého měla být
od soudního exekutora vyžádána zpráva, zda povinný dluh již uhradil. Dle razítka vedoucí
kanceláře byl spis kanceláři předložen 8. 11. 2010, což potvrzuje i záznam dle informačního
systému soudu ISAS (dále jen „ISAS“). Dne 13. 12. 2010 byl do spisu učiněn záznam, že spis byl
nalezen na lhůtě a referát nebyl vypraven, soudkyní byla vyznačena nová lhůta a spis předán
zapisovatelce. Z osobního spisu JUDr. D. navrhovatelka ověřila skutečnost, že povinný je synem
soudkyně.
Navrhovatelka projednala výsledky prověrky s kárně obviněnou soudkyní dne 10. 1. 2011
v její kanceláři, za přítomnosti zástupce předsedkyně soudu JUDr. J. J. Jeho přítomnost
považovala za nutnou vzhledem ke skutečnosti, že se k ní kárně obviněná soudkyně v minulosti
několikrát chovala nevhodně. Navrhovatelka požádala JUDr. D. o vysvětlení, z jakého důvodu ve
věci neoznámila svou podjatost, pokud povinný je jejím synem, a dále, z jakého důvodu ve věci
zvolila nestandardní postup v exekučním řízení a dotazovala se soudního exekutora, zda povinný
dluh uhradil, a to i přesto, že návrh netrpěl vadami, byl k němu připojen způsobilý exekuční titul
s vyznačením právní moci a vykonatelnosti.
Kárně obviněná soudkyně uvedla, že nevidí důvod oznámení své podjatosti,
dle jejího názoru i ostatní soudci rozhodují o svých příbuzných, o exekuci nerozhodla v zákonné
lhůtě z důvodu učinění dotazu. Podobný dotaz na exekutora, tj. zda povinný již dluh uhradil, činí
často. Navrhovatelka i její zástupce kárně obviněné soudkyni sdělili, že byla povinna v dané věci
svou podjatost oznámit, její procesní postup v dané věci označili za nestandardní. JUDr. J.
ji opakovaně vyzval, aby svá pochybení napravila a ve věci mohlo být rozhodnuto. Kárně
obviněná soudkyně na tyto výzvy uvedla, že nevidí důvod pro sdělení své podjatosti, ke dni
podání tohoto návrhu tak neučinila.
Dle navrhovatelky se kárně obviněná soudkyně po celou dobu projednávání věci chovala
arogantně, neustále zvyšovala hlas, vyjadřovala se vůči navrhovatelce opakovaně nevhodnými
a urážlivými výroky.
Navrhovatelka na základě tvrzení kárně obviněné soudkyně, že dotaz na soudního
exekutora ohledně uhrazení dluhu povinným činí v řízeních často, prověřila postup této soudkyně
v jí přidělených exekučních věcech za první pololetí roku 2009 a za rok 2010. Při této prověrce
bylo navrhovatelkou zjištěno, že kárně obviněná soudkyně v některých případech vyžadovala
od soudního exekutora listiny, které nebyly k žádosti připojeny, případně jej vyzývala k odstranění
vad návrhu, nebo dala podnět k vydání opravného usnesení u exekučního titulu, pokud potřeba
takového doplnění vyplývala ze spisu. Dále bylo zjištěno opakované nedodržení lhůty stanovené
v §44 odst. 3 exekučního řádu k vydání rozhodnutí. Dle tohoto ustanovení má být rozhodnutí
vydáno nejpozději patnáctý den poté, kdy soudu došla žádost soudního exekutora o pověření
k provedení exekuce. Navrhovatelka na základě tohoto zjištění zjistila nedodržení této povinnosti
v celkem 100 věcech.
Navrhovatelka navrhla v případě shledání viny uložení kárného opatření dle §88 odst. 1
písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., tj. snížení platu o 30 % na dobu jednoho roku.
II. Vyjádření kárně obviněné soudkyně.
Kárně obviněná soudkyně podala k návrhu na zahájení řízení vyjádření ze dne 23. 2. 2011
a ze dne 9. 8. 2011. K bodu 1) návrhu, tj. vytýkanému postupu při rozhodování věci vedené
pod sp. zn. 11 EXE 3481/2010 uvedla, že se nedopustila žádného porušení pracovních
povinností ani etických pravidel. Spis jí byl přidělen v době čerpání dvoutýdenní dovolené
v srpnu 2010. Po návratu z dovolené učinila ve věci neodkladné úkony. Tímto úkonem byl dotaz
na exekutora, neboť návrh na nařízení exekuce již nesplňoval podmínky pro její nařízení.
Po záznamu referátu předala spis do kanceláře a dále se již o něj nezajímala. Kanceláří jí byl spis
vrácen v den, kdy činila opakovaný dotaz na exekutora, neboť jí na ten původní neodpověděl.
Exekutor se poté k věci písemně vyjádřil, za opožděnou odpověď se omluvil. Následně soudkyně
předložila spis předsedkyni soudu s oznámením podjatosti. Nesouhlasí s názorem předsedkyně
soudu, že oznámení o podjatosti měla učinit ihned. Uvádí, že v době rozhodování na základě
svých osobních poznatků věděla, že podmínky pro nařízení exekuce nejsou dány. Postupovala
zcela v souladu s právními předpisy, způsobem, kterým postupuje i v jiných věcech,
pokud má vědomost o tom, že podmínky pro nařízení exekuce nejsou dány. Tyto vědomosti
čerpá buď z písemných dokladů založených ve spise, nebo v případě předložení dokladu
o zaplacení povinným z informací sdělených přímo její osobě. Domnívá se, že v patnáctidenní
lhůtě je soudce povinen učinit úkon směřující k nařízení exekuce, případně úkon směřující
k prověření podmínek nařízení exekuce. I z etického hlediska shledává svůj postup za bezchybný,
neboť předsedkyni předložila oznámení o své podjatosti. Navrhuje prověření všech spisů,
v nichž rozhodovala navrhovatelka od roku 1991, za účelem zjištění, kolik řízení se týká přímých
příbuzných předsedkyně soudu, toto prověření navrhuje i ohledně ostatních soudců. Dále žádá
vyžádání stanoviska Krajského soudu v Plzni k etickému postupu soudců v těchto věcech.
K bodu 3 návrhu, tj. nedodržení lhůty při rozhodování o nařízení exekuce, odkázala
na problémy v činnosti kanceláře vyřizující spisy Nc a EXE. Při změnách v osobě vedoucí
kanceláře docházelo v minulosti k četným problémům při manipulaci se spisy. V březnu 2010
odešla vedoucí kanceláře M. T., poté došlo k naprostému ochromení fungování kanceláře.
Kancelář byla uzamčena, spisy se zde hromadily. Předsedkyně soudu vyčkávala, zda se tato
vedoucí kanceláře po ukončení pracovní neschopnosti vrátí a zajistila pouze sporadické
zastupování ostatními pracovnicemi, které zároveň vykonávaly i jinou činnost. Za této situace
docházelo k dlouhým průtahům, např. od doručení podání účastníků soudu a následnému
přidělení konkrétnímu soudci, což je možno ověřit z obsahu jednotlivých spisů. Docházelo
k tomu, že mezi datem, které je v počítačové evidenci vyznačeno jako den přidělení spisu soudci,
a mezi skutečným datem předání spisu, bylo několik dnů prodlení (pět i více dnů). V důsledku
tohoto jevu může být soudce viněn z porušení svých povinností, tj. že v patnáctidenní lhůtě
nenařídí exekuci. Kárně obviněná soudkyně proto nesouhlasí s názorem navrhovatelky, že je
odpovědná za opožděné rozhodování ve spisech uvedených v návrhu na zahájení kárného řízení.
Dle kárně obviněné soudkyně za tento stav naopak nese odpovědnost navrhovatelka, která
nezajistila řádným způsobem chod kanceláře exekučního oddělení. Soudkyně též nesouhlasí
s tvrzením, že navrhovatelka se o porušování povinností v souvislosti s vyřizováním exekučních
věcí dozvěděla od dozorčí úřednice. Popsaný stav na oddělení je navrhovatelce dobře znám od
doby jeho vzniku, neboť též vyřizuje tuto agendu.
Kárně obviněná soudkyně navrhla prověřit, zda i ostatní soudci dodržovali lhůty
k nařizování exekucí. Pokud navrhovatelka žádá řádné plnění povinností, musí k tomu zajistit
odpovídající podmínky. Kárně obviněná soudkyně poukazuje na skutečnost, že ve spisech,
které jí jsou přidělovány, nedochází k řádnému vyznačení data skutečného předání spisu soudci.
III. Ústní jednání, dokazování
Při ústním jednání konaném navrhovatelka vzala zpět návrh týkající skutku uvedeného
pod bodem 2), tj. nevhodného chování kárně obviněného soudkyně, kterého se měla dopustit
při jednání dne 10. 1. 2011. K odůvodnění zpětvzetí uvedla, že toto jednání se mělo týkat pouze
osoby navrhovatelky, v porovnání s ostatními skutky se jedná o méně závažné pochybení.
Na návrhu ohledně dalších dvou skutků, tj. ad 1) a ad 3) však trvá, důvody přednesla shodně
s odůvodněním návrhu na zahájení řízení.
Kárně obviněná soudkyně při výslechu především odkázala na své písemné vyjádření.
K postupu ve věci, kde byl povinným její syn, doplnila, že učinila pouze jeden úkon – dotaz
na exekutora, neboť věděla, že pohledávka je již uhrazena. Domnívá se, že tento postup
je v souladu se zákonem. Ve věci nebyly splněny podmínky pro nařízení exekuce,
z tohoto důvodu měla právo před svým vyloučením provést tento neodkladný úkon.
Dále již ve věci nerozhodovala a oznámila svou podjatost. K dotazu předsedkyně senátu výslovně
uvedla, že informaci o tom, že pohledávka v této věci byla uhrazena, získala z osobního sdělení
svého syna.
K průtahům vytýkaným pod bodem 3) návrhu uvedla, že zákonem stanovenou 15denní
lhůtu v podstatě nelze dodržet, zvláště za situace, kdy se věnuje i dalším občanskoprávním věcem.
Uvedená lhůta běží i v případech, kdy soudce např. čerpá dovolenou, v průběhu
jeho nepřítomnosti na pracovišti mu napadají věci, které mají být vyřízeny v takto krátké lhůtě.
Domnívá se, že tuto agendu by měl vyřizovat pomocný aparát a nikoliv přímo soudce.
Dále upozornila na skutečnost, že informace v ISAS ne vždy odpovídají realitě, v minulosti bylo
zjištěno několik případů, kdy byl skutečný stav odlišný od evidovaného. Zpětně tedy nelze
bez pochybností ověřit, kdy přesně jí byly jednotlivé spisy k nařízení exekuce skutečně fyzicky
předloženy a kolik dnů zbývalo do konce zákonem stanovené lhůty. Kárně obviněná soudkyně
vyslovila přesvědčení, že lhůtu 15 dnů k nařízení exekuce soudem je nutno počítat ode dne,
kdy je spis předložen přímo soudci.
Navrhovatelka na dotaz senátu potvrdila, že před předložením spisu soudci je nutno
provést administrativní úkony, i když je kladen důraz na jejich co nejrychlejší provedení, spis
se k soudci dostane s určitou prodlevou. Počátek lhůty stanovené exekučním řádem k nařízení
exekuce je však dle navrhovatelky nutno odvozovat ode dne, kdy soudu dojde návrh, jiný výklad
není přípustný. Dále uvedla, že na exekučním oddělení bohužel není vyšší soudní úřednice
nebo tajemnice, jejíž pomoci by soudci mohli využívat.
Při jednání byl konstatován obsah příloh zaslaných navrhovatelkou, tj. záznamy
o kontrole spisů 11 Nc a 11 EXE. Dále byl proveden důkaz konstatováním obsahu spisu
vedeného OS pod sp. zn. 11 EXE 3481/2010. Z obsahu spisu bylo kárným senátem zjištěno,
že návrh byl doručen soudu dne 31. 8. 2011. Oprávněnou ve věci je Západočeská univerzita
v Plzni, povinným je D. D. Na č. l. 8 (verte) je pokyn JUDr. D. ze dne 13. 9. 2010 k zaslání
přípisu exekutorovi, zda ze strany povinného byla již dlužná částka uhrazena. Dle razítka
kanceláře byl tento pokyn přijat kanceláří dne 8. 11. 2010, není zde další záznam o jeho
vypravení. Následuje záznam soudkyně ze dne 13. 12. 2010, dle něhož byl spis nalezen na lhůtě a
nebyl vypraven, včetně pokynu k novému vypravení. Dle záznamu kanceláře byl vypraven dne 3.
1. 2011. Na č. l. 10 tohoto spisu je odpověď exekutora ze dne 25. 1. 2011, dle něhož exekuce již
byla plně uhrazena. Dne 26. 1. 2011 soudkyně dala pokyn k předložení spisu předsedkyni soudu
s oznámením její podjatosti. Soudkyně zde uvádí, že povinný je jejím synem a z tohoto důvodu
by nebyla schopna postupovat objektivně. Na č. l. 16 je založen přípis exekutora, který sděluje, že
exekuce byla doplacena poslední platbou ze dne 1. 12. 2010. Z obsahu spisu bylo dále zjištěno, že
řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu oprávněnou. Další průběh řízení není pro
předmětné kárné řízení relevantní.
Navrhovatelka i kárně obviněná soudkyně shodně konstatovaly, že nezpochybňují obsah
spisů, v nichž jsou shledávány dle bodu 3) průtahy a netrvaly na provedení důkazu čtením obsahu
těchto spisů.
Navrhovatelka ve své závěrečné řeči zdůraznila, že postup soudkyně ve věci vedené
pod sp. zn. 11 Exe 3481/2010 nebyl správný, soudkyně porušila §15 odst. 1 o. s. ř. JUDr. D. si
musela být od počátku, kdy spis převzala, vědoma toho, že povinný je jejím synem. Za této
situace mohla ve věci činit pouze úkony, které nesnesou odkladu, tímto úkonem v exekučním
řízení není ověření uhrazení dluhu, ze spisu navíc nic nasvědčujícího jeho zaplacení nevyplývalo.
Dle názoru navrhovatelky došlo dokonce ke zmaření exekuce. Kárně obviněná soudkyně sama
připustila, že informaci o uhrazení pohledávky získala mimo řízení od syna, ze spisu nic takového
nevyplývalo. Dle sdělení exekutora však byl dluh plně uhrazen až 1. 12. 2010, tedy dlouho po
podání návrhu na nařízení exekuce. Ohledně vytýkaných průtahů navrhovatelka nesouhlasila
s názorem kárně obviněné soudkyně, dle něhož 15denní lhůta k nařízení exekuce začíná běžet
předáním spisu soudci. Počátek lhůty je odvozen ode dne, kdy je návrh doručen soudu. Je zřejmé,
že lhůta je krátká, ale ostatní soudci s jejím dodržením nemají výrazné potíže, pokud nastane
situace, kdy tuto lhůtu z objektivních důvodů nelze dodržet, navrhovatelka je ochotná ji
individuálně řešit, pokud o to soudce požádá. Navrhovatelka též nezpochybňuje přetížení
soudců, které je však obecným problémem okresních soudů, stejně tak nedostatečný počet
odborného aparátu.
Dle navrhovatelky bylo v řízení prokázáno, že kárně obviněná soudkyně porušila
povinnosti soudce, konkrétně povinnosti uložené §15 odst. 1 o. s. ř. a §44 odst. 3 exekučního
řádu a též §80 zákona o soudech a soudcích. JUDr. D. jednala tak, že narušila důvěru
v nestrannost rozhodování soudu. Za toto kárné provinění navrhuje uložit kárné opatření
v podobě snížení platu o 30 % po dobu 1 roku.
Kárně obviněná soudkyně v závěrečné řeči navrhla vydat zprošťující rozhodnutí.
Domnívá se, že před oznámením o vyloučení ve výše uvedené věci byla oprávněna učinit dotaz
na exekutora ohledně uhrazení dlužné částky. Uvedla výslovně, že nechápe, proč exekutor nedal
na vědomí oprávněnému, že dlužná částka byla uhrazena. Pokud má soudce informaci o splnění
povinnosti, pak má být exekuce zastavena.
K průtahům při nařizování exekucí uvedla, že je povinností vedení soudu zabezpečit
podmínky pro dodržení lhůty uvedené v §44 odst. 3 exekučního řádu, tj. zejména, aby soudci
byly spisy překládány včas a nikoliv s prodlením několika dnů.
IV. Hodnocení důkazů
Kárný senát vyhodnotil důkazy provedené při ústním jednání po pečlivém uvážení všech
okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Nejprve bylo z dokumentů týkajících se provedení
prověrky v senátu kárně obviněného soudkyně ověřeno zachování subjektivní i objektivní lhůty
k podání návrhu na zahájení řízení. Dle §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. musí být tento návrh
podán nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících
se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu (subjektivní lhůta). Vedení
Okresního soudu v Tachově se dozvědělo o skutku uvedeném pod bodem 1) návrhu na zahájení
kárného řízení dne 6. 1. 2011 a o skutku uvedeném pod bodem 3) návrhu v průběhu prověrky
spisů provedené dne 14. 1. 2011. Vzhledem k tomu, že návrh byl podán dne 20. 1. 2011, byla
šestiměsíční subjektivní lhůta zachována ve vztahu k oběma vytýkaným skutkům. Kárný senát
prověřil v rámci kontroly podmínek řízení též zachování objektivní lhůty, neboť ke všem
vytýkaným skutkům došlo v časovém rámci tří let od podání návrhu, tj. v období od 20. 1. 2008
do 20. 1. 2011.
Kárný senát při ústním jednání zamítl provedení některých důkazů (konkrétní výčet
viz protokol o jednání ze dne 19. 10. 2011). Část těchto důkazů se vztahovala ke skutku
uvedenému pod bodem 2), který vzala navrhovatelka zpět. U dalších důkazů kárný senát shledal,
že jejich provedením by nebyly zjištěny či objasněny skutečnosti, které jsou v dané věci
předmětem řízení, tj. definované v bodech 1 a 3 návrhu na zahájení řízení. Navrhovatelka učinila
předmětem řízení pouze postup kárně obviněné soudkyně při včasném neoznámení podjatosti
a dále nečinnost v celkem 100 exekučních věcech. Kárný senát v řízení zjišťuje, zda se skutek
definovaný v návrhu na zahájení řízení stal, zda je kárným proviněním, dále je posuzováno
zavinění kárně obviněného soudce, pouze v tomto rámci probíhá dokazování. Je zřejmé,
že vytýkaná jednání jsou ovlivňována mnoha skutečnostmi, vzhledem k velmi složitému systému
soudní činnosti je možno téměř vždy nalézt provázanost s velkým množstvím jevů, které by bylo
možno dokazovat. Je však povinností kárného senátu vést řízení efektivně a veškeré úkony
směřovat k rozhodnutí ve věci samé. S tím souvisí povinnost provádět pouze takové důkazy,
jejichž prostřednictvím bude zjištěn skutečný stav věci v rozsahu, který umožňuje ve věci
bez pochybností rozhodnout. Lze tedy konstatovat, že výslechem ostatních soudců předmětného
soudu, administrativních pracovníků případně soudců vyššího stupně ohledně podrobností
týkajících se činnosti kárně obviněné soudkyně, systému administrativních činností na OS,
vztahů mezi soudci, vedením a administrativním aparátem, by mohly být zjištěny skutečnosti,
které by doplnily zjištěný skutkový stav věci, avšak nikoliv zásadním způsobem,
přičemž pouze takový předpoklad by odůvodňoval provedení takto rozsáhlého dokazování.
Kárně obviněná soudkyně ani navrhovatelka u svých důkazních návrhů neuvedly dostatečně
přesvědčivě, jakým způsobem by takto získaná zjištění mohla ovlivnit rozhodnutí ve věci samé.
Rozhodnutí o kárném provinění nemůže zpravidla ovlivnit ani poukaz na ojedinělé negativní
jednání jiného soudce, který za něj nebyl kárně stíhán. Pokud z tvrzení tohoto druhu nelze
dovodit, že podání kárného návrhu je důsledkem diskriminačního jednání vedení soudu
(přičemž by toto tvrzení muselo být důvěryhodné a alespoň pravděpodobné, podloženo návrhy
relevantních důkazů), zůstává předmětem kárného řízení pouze jednání obviněného soudce.
Kárný senát dospěl k závěru, že skutečný stav věci potřebný k rozhodnutí byl dostatečně zjištěn
i bez provedení dále navrhovaných důkazů, proto je zamítl.
Předmětem dokazování a hodnocení ze strany kárného senátu tedy bylo následně tvrzení
navrhovatelky uvedené pod body 1) a 3) návrhu na zahájení řízení, přičemž kárný senát dospěl
k následujícím závěrům:
V řízení bylo prokázáno (a tato skutečnost byla mezi účastníky nesporná), že kárně
obviněná soudkyně v exekuční věci, v níž byl povinným její syn, učinila poté, kdy jí věc byla
předložena k rozhodnutí o nařízení exekuce, dotaz na exekutora, zda dlužná pohledávka již byla
uhrazena. Dle svého vlastního tvrzení tento dotaz vznesla na základě informace o úhradě dluhu,
kterou jí sdělil její syn. Kárný senát dospěl k závěru, že tento postup je v rozporu s §15 odst. 1
o. s. ř., který ukládá soudci oznámit skutečnost, pro kterou je vyloučen z projednávání věci,
předsedovi soudu neprodleně poté, kdy se o této skutečnosti dozví; v řízení lze zatím učinit
jen takové úkony, které nesnesou odkladu. Kárně obviněná soudkyně musela ihned po předložení
předmětného spisu zjistit, že povinným je její syn, což je bezesporu důvod pro vyloučení
z projednávání dané věci. Kárně obviněná soudkyně však namísto oznámení této skutečnosti
předsedkyni soudu učinila úkon, který dle kárného senátu nelze označit za bezodkladný,
svoji podjatost oznámila až poté, kdy v exekučním řízení zajistila svému synovi časový prostor
pro uhrazení dlužné částky.
Skutečnost, zda povinný dobrovolně splnil povinnost uloženou mu exekučním titulem
již před zahájením exekuce, soud při nařízení exekuce v souladu s §44 odst. 3 exekučního řádu
obecně nezkoumá a není zahrnována mezi podmínky řízení ověřované před jeho zahájením.
Soud v žádném případě nečiní v každém řízení o návrhu na nařízení exekuce dotaz na exekutora,
zda dluh byl povinným dobrovolně uhrazen. Tím spíše se nemůže jednat o bezodkladný úkon
ve smyslu §15 odst. 1 o. s. ř. V předmětné věci nebylo z návrhu na nařízení exekuce
ani z přiložených listin zřejmé, že by povinný již dluh uhradil. Pokud by tedy soudkyně neměla
informace zjištěné na základě osobního sdělení svého syna, případně nechtěla dotaz vznést
pouze z vlastní iniciativy z důvodu svého vztahu k povinnému, pak by nebyl dán žádný důvod
návrhu na nařízení exekuce nevyhovět. Z obsahu spisu zn. 11 EXE 3481/2010 bylo
navíc zjištěno, že v době vznesení dotazu na exekutora, tj. 13. 9. 2010, dluh povinného uhrazen
nebyl, k tomu došlo až 1. 12. 2010 (čl. 16 spisu).
Institut vyloučení soudců z důvodů uvedených v §14 o. s. ř. je určen k zajištění, aby řízení
vedl a ve věci rozhodoval soudce pouze na základě skutečností, které byly zjištěny v rámci
vedeného řízení, a naopak bylo vyloučeno, aby do řízení zasahoval soudce, který má o věci
poznatky nabyté jinak, nežli při výkonu své činnosti, či má k věci z jakéhokoliv jiného důvodu
jiný nežli neutrální vztah. Vedení řízení nestranným soudcem patří k základním zásadám
a předpokladům spravedlivého procesu. Kárně obviněná soudkyně uvedené ustanovení porušila
a v důsledku toho i zásadu rovnosti účastníků, neboť v projednávané věci využila osobní
informace povinného – svého syna, a na základě těchto informací postupovala ve věci odlišným
způsobem, nežli by činil jiný nezávislý soudce bez těchto informací. Z jejího jednání je zjevné,
že se snažila odvrátit nařízení exekuce proti svému synovi, případně mu zajistit časový prostor
pro dobrovolné uhrazení dlužné částky. Kárně obviněná soudkyně navíc toto jednání, které kárný
senát shledává jako exemplární příklad porušení základních povinností soudce, následně
obhajovala, nebyla schopná shledat či připustit jeho škodlivost, a to ani s odstupem času
a na základě jednoznačné a srozumitelné argumentace vedení soudu. Tímto jednáním, které bylo
vědomé a tedy bezpochyby zaviněné, naplnila skutkovou podstatu kárného provinění,
neboť zaviněně porušila svou výše citovanou povinnost uloženou §15 o. s. ř.,
a dále též závažným způsobem ohrozila důvěru v nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
Kárně obviněná soudkyně byla zproštěna návrhu v části, ve které jí navrhovatelka
vytýkala průtahy, které nastaly ve výše uvedené věci z důvodu zaslání nedůvodného dotazu
na exekutora. Pokud kárný senát dospěl k závěru, že kárně obviněná soudkyně měla ihned
po předložení spisu oznámit svoji podjatost a nečinit ve věci žádné úkony, přičemž opačným
postupem spáchala kárné provinění, pak je logicky vyloučeno, aby byla zároveň uznána vinnou
za nečinnost v této věci. Prodloužení řízení před soudem, ke kterému v důsledku porušení
povinností kárně obviněného soudkyně došlo, je průvodním důsledkem nesrovnatelně
závažnějšího provinění, za které byla uznána vinnou.
Podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. je kárným proviněním též zaviněné porušení
povinností soudce, jimiž soudce ohrožuje důvěru ve spravedlivé rozhodování. Pojem
spravedlivého rozhodování soudů zahrnuje i rozhodování soudů ve lhůtách, které odpovídají
povaze a závažnosti jednotlivých věcí. Pokud tedy soudce v řízení nečiní úkony v odpovídajících
lhůtách, je toto jednání způsobilé ohrozit důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů. Nevyřízení
konkrétní věci v odpovídající lhůtě (bez existence objektivní překážky takového stavu) negativně
postihuje účastníky sporu. Je však třeba zdůraznit, že přestože §44 odst. 3 exekučního řádu
zcela jednoznačně stanoví pro nařízení exekuce patnáctidenní lhůtu, nelze každý dílčí případ
nedodržení této lhůty v řádu jednoho či několika dnů bez dalšího označit za kárné provinění
ve smyslu §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Dle názoru kárného senátu musí mít jednání,
které by naplnilo skutkovou podstatu kárného provinění, určitou intenzitu. V případě nečinnosti
je jedním z faktorů určujících tuto intenzitu délka případného průtahu.
Navrhovatelka v části 3 návrhu na zahájení řízení soudkyni vytýkala nedodržení uvedené
lhůty ve velkém počtu věcí, avšak jednalo se o zcela marginální časové úseky – více než polovina
vytýkaných nečinností je v délce 1 – 2 dnů, 3 všech nečinnost í jsou průtahy do tří dnů,
k nejdelšímu překročení lhůty došlo ve dvou případech, kdy se jednalo o 10 dnů.
Přestože se jedná v každém případě o negativní jev, tj. opakované nedodržení zákonem
stanovené lhůty, vzhledem k takto velmi krátkým časovým prodlevám v řízení kárný senát dospěl
k závěru, že toto jednání kárně obviněné soudkyně svou intenzitou nedosahuje kárného
provinění. Navrhovatelkou uvedené nečinnosti v řádu dnů totiž nelze hodnotit bez přihlédnutí
k tomu, že soudkyni byly spisy fyzicky předávány v různě dlouhých intervalech po doručení
návrhu soudu, od něhož se lhůta v §44 odst. 3 exekučního řádu odvíjí. Tato skutečnost by sama
o sobě nebyla důvodem pro zproštění obvinění z nečinnosti, pokud by případná nečinnost
soudce dosahovala delší prodlevy, než v tomto případě, a pokud by zavinění soudkyně
za prodlevy nebylo ovlivněno dalšími skutečnostmi, zde zejména nedostatkem odborného
aparátu, který je v exekučním řízení velmi podstatnou oporou, možnými komplikacemi
vyplývajícími z nemoci vedoucí kanceláře. Tyto okolnosti nelze v žádném případě přičíst
ani k zavinění navrhovatelky, ale při velmi krátkých průtazích vytýkaných soudkyni nelze
jejich vliv zcela vyloučit. Kárný senát zdůrazňuje, že závěr vyslovený v předmětné věci není
výzvou k toleranci ohledně nedodržování zákonem stanovených lhůt či ke zlehčování
jejich významu. Kárný senát dospěl k vyslovenému rozhodnutí pouze na základě specifických
skutkových okolností projednávané věci, tj. velkého počtu exekučních věcí projednávaných kárně
obviněnou soudkyní, bez opory vyššího soudního úředníka či asistenta, a při zohlednění velmi
krátkých prodlev při nařízení exekuce.
Kárný senát proto neposoudil ve věcech uvedených ve výroku II. 2 tohoto rozhodnutí
marginální překročení lhůty v řádu pouze několika málo dnů jako nečinnost naplňující skutkovou
podstatu kárného provinění, a v této části JUDr. D. kárného obvinění zprostil.
Kárný senát zastavil řízení ohledně jednání kárně obviněné soudkyně popsaného
pod bodem 2) návrhu, které se týkalo tvrzeného nevhodného chování vůči navrhovatelce,
neboť navrhovatelka při ústním jednání vzala tuto část návrhu výslovně zpět.
IV. Závěr
Jednání kárně obviněné soudkyně uvedené v části bodu 1) a v bodu 2) bylo z výše
uvedených důvodů kárným senátem shledáno jako kárné provinění ve smyslu §87 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb. Dle tohoto ustanovení je kárným proviněním soudce zaviněné porušení
jeho povinností, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost
soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudů. Včasným neoznámením podjatosti a prováděním úkonů ve věci, v níž byl
jedním z účastníků řízení syn kárně obviněné soudkyně, byla zjevně a velmi vážně narušena
důvěra v nestranné rozhodování soudů. Naopak vzhledem k výše uvedených skutečnostem kárný
senát dospěl k závěru, že porušení povinností soudce rozhodnout o nařízení exekuce ve lhůtě
stanovené §44 odst. 3 exekučního řádu v daném případě nedosáhlo pro nízkou intenzitu
naplnění skutkové podstaty kárného provinění.
Při úvaze, jaké kárné opatření kárně obviněné soudkyni uložit, hodnotil kárný senát
především závažnost tohoto kárného provinění. Ta je v projednávané věci dána zjevným
porušením jedné ze základních povinností soudce, tj. nečinit úkony ve věci, ke které má osobní
vztah. Kárný senát považoval za přitěžující okolnost to, že kárně obviněná soudkyně
své pochybení odmítala připustit, a to ani po opakovaném rozboru situace ze strany vedení
soudu. Naopak, byla zcela přesvědčena o správnosti svého jednání, kterou obhajovala
i před kárným senátem. Nedostatek sebereflexe v tomto ohledu dle názoru kárného senátu nelze
odůvodňovat jiným právním názorem ohledně neodkladnosti provedení úkonu.
Navrhovatelka se domáhala uložení kárného opatření v podobě snížení platu
o 30 % na dobu 1 roku. Kárný senát nebyl návrhem navrhovatelky na uložení kárného opatření
vázán (§9 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb.). Bylo nutno zohlednit, že v podstatné části byla
soudkyně zproštěna. Dospěl však k závěru, že uložení opatření ve formě důtky by vzhledem
k závažnosti shledaného provinění nebylo dostatečné. Vzhledem ke všem výše uvedeným
skutečnostem tak kárný senát dospěl k závěru, že prokázanému kárnému provinění kárně
obviněné soudkyně a jejímu částečnému zproštění odpovídá kárné opatření podle §88 odst. 1
písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to snížení platu o 15 % na dobu
6 měsíců, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 19. října 2011
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu