ECLI:CZ:NSS:2019:11.KSS.2.2019:51
sp. zn. 11 Kss 2/2019 - 51
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu jakožto soudu kárného složený z předsedy senátu
JUDr. Tomáše Langáška, LL.M., členů JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Michaela Květa a přísedících
JUDr. Jana Jakovce, Mgr. Olgy Rosenkranzové, Ph.D. a Mgr. Lukáše Trojana projednal v ústním
jednání dne 10. 6. 2019 kárný návrh ze dne 17. 4. 2019 a návrh na schválení dohody o vině
a kárném opatření ze dne 23. 5. 2019 kárného navrhovatele: předseda Okresního soudu
v Teplicích Mgr. Jan Tichý, sídlem U Soudu 1450/11, Teplice 2, proti kárně obviněnému:
Mgr. Martin Parolek, soudce Okresního soudu v Teplicích, nar. X, a rozhodl
takto:
Podle §314r odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, přiměřeně
aplikovaného v kárném řízení dle §25 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů, na návrh kárného navrhovatele
se s ch v al u je d o h o d a o v i n ě a k árn ém o p at ř en í ,
která byla uzavřena v sídle Okresního soudu v Teplicích dne 21. 5. 2019 mezi kárným
navrhovatelem, předsedou Okresního soudu v Teplicích Mgr. Janem Tichým, a kárně obviněným
soudcem Okresního soudu v Teplicích Mgr. Martinem Parolkem,
a
Mgr. Martin Parolek,
soudce Okresního soudu v Teplicích,
s e uz ná v á v i nn ým
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb.
že
jako soudce (předseda senátu) Okresního soudu v Teplicích v trestní věci sp. zn. 7 T 46/2018,
vedené proti obžalovanému M. Ch.i, nar. X, pro zl očin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2
písm. a) trestního zákoníku, zločin loupeže podle §173 odst. 1 trestního zákoníku, přečin ublížení
na zdraví podle §146 odst. 1 trestního zákoníku, přečin nebezpečného vyhrožování podle §353
odst. 1 trestního zákoníku, přečin omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 trestního
zákoníku a přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku, která mu byla
přidělena k projednání a rozhodnutí dne 16. 11. 2018, řádně nepřezkoumal, zda není vyloučen z
vykonávání úkonů trestního řízení, a vykonával úkony směřující k jejímu rozhodnutí, v rámci
nichž jako předseda senátu nařídil hlavní líčení, které se konalo ve dnech 11. 12. a 13. 12. 2018, a
zúčastnil se (jako předseda senátu) vydání rozhodnutí (usnesení ze dne 11. 12. 2018, č.j. 7 T
46/2018-946) o ponechání obžalovaného ve vazbě z důvodu uvedeného v §67 písm. c) trestního
řádu a současně o zamítnutí jeho žádosti o propuštění z vazby na svobodu, to vše přesto, že byl z
vykonávání úkonů trestního řízení v této věci vyloučen z důvodů uvedených v §30 odst. 2, odst.
3 trestního řádu, neboť dne 26. 4. 2018, v době jeho dočasného přidělení ke Krajskému soudu v
Ústí nad Labem, byl členem senátu, jenž v přípravném řízení, usnesením ze dne 26. 4. 2018,
č.j. 5 To 156/2018-28, zamítl stížnost obžalovaného Ch. proti rozhodnutí soudce Okresního
soudu v Teplicích ze dne 13. 4. 2018, č.j. 0 Nt 23/2018-15, jímž byl obžalovaný vzat do vazby,
přičemž v důsledku tohoto nezákonného postupu Mgr. Parolka Krajský soud v Ústí nad Labem
usnesením ze dne 16. 1. 2019, č.j. 4 To 27/2019-1000, ke stížnosti obžalovaného zrušil usnesení
Okresního soudu v Teplicích ze dne 11. 12. 2018, č.j. 7 T 46/2018-946, a téhož dne přikázal, aby
byl obžalovaný ihned propuštěn z vazby na svobodu, což se následně stalo a obžalovaný, u něhož
jinak byly shledány důvody pro jeho ponechání ve vazbě, je nyní stíhán na svobodě.
t e dy
zaviněně porušil povinnosti soudce a ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé
rozhodování soudů.
T í m s p ách al k árn é pr o v i ně ní
podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů,
a za ně se mu uk l á dá
kárné opatření
důt k a
podle §88 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a soudcích.
Odůvodnění:
I. Průběh kárného řízení
[1] Předseda Okresního soudu v Teplicích (dále též „navrhovatel“) podal dne 17. 4. 2019
podle §8 odst. 2 písm. g) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „kárný zákon“), k Nejvyššímu
správnímu soudu jakožto soudu kárnému návrh na zahájení kárného řízení proti soudci tohoto
soudu Mgr. Martinu Parolkovi (dále též „kárně obviněný“ nebo „soudce“). Obvinil ho ve smyslu
§86 a 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně
některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, z toho,
že v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 7 T 46/2018 nařídil jako
předseda senátu hlavní líčení a rozhodoval o ponechání obžalovaného ve vazbě, ačkoli byl
z vykonávání úkonů v tomto trestním řízení vyloučen, neboť v průběhu své stáže u Krajského
soudu v Ústí nad Labem byl členem senátu, který v přípravném řízení rozhodoval o stížnosti
obžalovaného proti rozhodnutí soudce Okresního soudu v Teplicích o vzetí do vazby.
V důsledku toho Krajský soud v Ústí nad Labem zrušil usnesení Okresního soudu o ponechání
obžalovaného ve vazbě a obžalovaný, u něhož jsou dány vazební důvody, je stíhán na svobodě.
Kárný navrhovatel uvedl, že o vyloučení kárně obviněného soudce z vykonávání úkonů trestního
řízení ve věci sp. zn. 7 T 46/2018 rozhodl Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 24. 1. 2019
č. j. 7 T 46/2018-1017; následně byla věc přidělena jinému soudci v souladu s rozvrhem práce.
Dle názoru kárného navrhovatele je zřejmé, že kárně obviněný soudce vykonával úkony trestního
řízení, ačkoli z nich byl vyloučen proto, že v projednávané věci rozhodoval o vazbě
obžalovaného [§30 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád),
ve znění pozdějších předpisů] a zároveň se zúčastnil rozhodování u soudu vyššího stupně
(§30 odst. 3 trestního řádu), což v konečném důsledku vedlo k propuštění obžalovaného, jemuž
je kladeno za vinu mimo jiné spáchání násilných zločinů vůči několika poškozeným, na svobodu.
Tím dle názoru kárného navrhovatele soudce porušil povinnost vykonávat svou funkci
svědomitě, zdržet se všeho, co by mohlo narušit její důstojnost anebo ohrozit důvěru v nezávislé,
nestranné a spravedlivé rozhodování soudů a vykonávat svou funkci v souladu se zájmem
na řádném výkonu soudnictví. Za uvedené kárné provinění navrhl kárný navrhovatel uložit kárně
obviněnému opatření v podobě snížení platu o 10 % na dobu čtyř měsíců.
[2] Ve vyjádření ke kárnému návrhu doručeném Nejvyššímu správnímu soudu dne
17. 5. 2019 kárně obviněný uvedl, že si své pochybení uvědomuje, doznává je a lituje ho.
Upozornil na atypičnost případu, neboť mu byl poprvé předložen spis, v němž nerozhodoval
o vazbě jako soudce soudu prvního stupně, což by snadno zjistil, ale u soudu druhého stupně,
jehož rozhodnutí bylo označeno pouze jménem předsedkyně senátu, nikoli jménem kárně
obviněného. Kárně obviněný si neuvědomil, že se doba vydání rozhodnutí překrývá s dobou jeho
stáže u Krajského soudu v Ústí nad Labem, a nenapadlo jej hned připojit Nt spisy týkající
se rozhodování o vazbě. Vzhledem k počtu věcí, u nichž po dobu stáže přisedal, si nevybavil ani
jméno obžalovaného. Při hlavním líčení, kde měl spisy Nt k dispozici, již kárně obviněného
nenapadlo znovu zkoumat podmínky řízení. Následky svého provinění nemůže kárně obviněný
soudce napravit, vezme si z nich však ponaučení. Výtky, které mu byly uděleny, se snaží
respektovat a své chování při výkonu funkce zlepšit, samotné kárné řízení vnímá jako poslední
varování.
[3] Předseda senátu zaslal vyjádření kárně obviněného kárnému navrhovateli a zároveň se jej
s ohledem na okolnosti případu a stanovisko kárně obviněného dotázal, zda neuvažuje o uzavření
„dohody o vině a kárném opatření“ s odkazem na usnesení jiného kárného senátu ze dne
17. 1. 2019 č. j. 13 Kss 5/2018-71, podle nějž na základě §25 zákona č. 7/2002 Sb. lze v již
zahájeném řízení o kárné odpovědnosti soudců přiměřeně použít právní úpravy institutu dohody
o vině a trestu (kárném opatření) podle §314o a násl. trestního řádu, a z ejména na rozhodnutí
ze dne 15. 4. 2019 č. j. 11 Kss 8/2018-199 (popřípadě ze dne 18. 4. 2019 č. j. 13 Kss 5/2018-116),
jímž byla v jiném kárném řízení dohoda o vině a kárném opatření schválena a v němž se kárný
senát vyjádřil k podmínkám a parametrům takové dohody. Uvedená výzva byla zaslána na vědomí
i kárně obviněnému.
[4] Dne 28. 5. 2019 obdržel kárný senát sdělení kárného navrhovatele ze dne 23. 5. 2019,
že na základě výzvy soudu uzavřel s kárně obviněným dohodu o vině a kárném opatření.
K tomuto sdělení byla přiložena dohoda o vině a kárném opatření uzavřená dne 21. 5. 2019
v sídle Okresního soudu v Teplicích, v níž kárně obviněný prohlásil, že se dopustil skutku
vymezeného ve výroku tohoto rozhodnutí, přičemž kárný navrhovatel a kárně obviněný
se dohodli na uložení kárného opatření v podobě důtky. K tomu kárný navrhovatel ve svém
sdělení uvedl, že sjednané kárné opatření považuje za dostatečné, a to jak s přihlédnutím k postoji
kárně obviněného, tak k okolnostem, které vytýkaný skutek provázely. Kárný navrhovatel
zároveň očekává, že kárně obviněný soudce bude napříště postupovat pečlivě a obdobného
skutku se nedopustí, neboť samotné kárné řízení na něj má silný preventivně výchovný účinek.
[5] Na jednání kárného soudu konaném dne 10. 6. 2019 kárný soud vyslechl návrh
na schválení dohody o vině a kárném opatření a vyjádření kárně obviněného (§314q odst. 3
trestního řádu), který potvrdil, že své prohlášení o spáchání skutku, za který je kárně stíhán, učinil
dobrovolně a bez nátlaku, že sjednané dohodě rozumí, je mu zřejmé, co tvoří podstatu skutku,
jaká je jeho právní kvalifikace a jaká kárná opatření za něj zákon stanoví. Předseda senátu podal
stručnou zprávu o dosavadním průběhu řízení a konstatoval podstatný obsah spisu. Kárný senát
po krátké tiché poradě dospěl k závěru, že proti předložené dohodě o vině a kárném opatření
nemá výhrady. Předseda kárného senátu proto uzavřel, že dokazování se pro nadbytečnost
provádět nebude (§314q odst. 5 trestního řádu).
II. Posouzení kárného soudu
[6] Kárný soud považuje možnost uzavřít dohodu o vině a kárném opatření za vhodné
vyústění kárného řízení. V prvé řadě jde o projev žádoucí sebereflexe na straně kárně obviněného
soudce (k tomu srov. výše citované rozhodnutí kárného senátu č. j. 11 Kss 8/2018-199).
Především v případech, kdy je kárným navrhovatelem předseda soudu, u něhož kárně obviněný
soudce působí, sjednání a uzavření dohody o vině a kárném opatření posouvá vztah kárného
navrhovatele a kárně obviněného do roviny spolupráce namísto postavení proti sobě stojících
stran řízení. To zajisté přispěje k lepší atmosféře na pracovišti a umožní to vedení soudu lépe
pracovat s kárně obviněným soudcem na odstranění nedostatků, jež jsou předmětem kárného
návrhu.
[7] Kárný soud konstatuje, že schválení dohody o vině a kárném opatření nebrání,
že při jejím sjednávání neměl kárně obviněný obhájce. Podle §36 odst. 1 písm. d) trestního řádu
je sice sjednávání dohody o vině a trestu případem nutné obhajoby, avšak trestní řád se v řízení
o kárné odpovědnosti soudců aplikuje pouze přiměřeně (§25 kárného zákona), každé jeho
v úvahu přicházející ustanovení je tak třeba zvažovat vzhledem k povaze kárného řízení. Účelem
nutné obhajoby při sjednávání dohody o vině a trestu je především ochrana obviněného, z jehož
strany se vyžaduje kvalifikované jednání o návrhu trestu (ochranného opatření, náhrady škody
či bezdůvodného obohacení), což předpokládá dostatečné právní znalosti v oblasti trestního
práva, přičemž obsah dohody je klíčový pro konečné rozhodnutí soudu ve věci [srov. důvodovou
zprávu k zákonu č. 193/2012 Sb., kterým byl institut dohody o vině a trestu zaveden, sněmovní
tisk č. 510/0, 6. volební období, www.psp.cz). V kárném řízení však není vzhledem k jeho
účelu taková ochrana nezbytná, neboť kárně obviněným je právní profesionál, u něhož
lze předpokládat, že bude schopen svá práva účinně hájit sám (nota bene v projednávaném případě,
kdy je kárně obviněný trestní soudce), nadto byl kárně obviněný již na počátku řízení a znovu
při jednání poučen o svém právu zvolit si obhájce a tohoto práva nevyužil.
[8] Předložená dohoda vyhovuje zákonným požadavkům. Vymezení skutku nebylo mezi
stranami řízení sporné a odpovídá obsahu spisu.
[9] Sjednané kárné opatření vyhodnotil kárný soud jako přiměřené. Vycházel především
ze sebereflexe, lítosti a snahy po nápravě, které kárně obviněný soudce projevil a o jejichž
upřímnosti kárný soud nepochyboval, jakož i ze sdělení kárného navrhovatele, že samotné
zahájení a vedení kárného řízení má na kárně obviněného „silně preventivně výchovný účinek“. Kárný
soud přihlédl i k tomu, že pochybení kárně obviněného, jakkoli bezesporu zaviněné,
je pochopitelné (nikoli však prominutelné). Přispěla k němu i neblahá praxe trestních soudů
neuvádět v návětí usnesení jmenovité složení celého senátu, o jehož rozhodnutí jde (zřejmě
s oporou v §134 odst. 1 trestního řádu, byť ani toto ustanovení nevylučuje, aby – nad rámec
minimálních formálních požadavků na písemné vyhotovení usnesení – byla jména členů
rozhodujícího senátu uvedena). Po soudci nelze žádat, aby si pamatoval každou z několika
set věcí, které rozhodoval, a ačkoli se měl seznámit s celým trestním spisem včetně spisu
vazebního, to, že tak neučinil, svědčí o neuvědomění si možných souvislostí (jak kárně obviněný
uvedl, situace, do které se dostal, pro něho byla nová), nikoli o vědomě nedbalém (či dokonce
úmyslném) jednání. Proto se důtka, na níž se kárně obviněný s kárným navrhovatelem dohodli,
jeví jako dostatečný postih, jímž je cíl kárného řízení naplněn (k tomu srov. především
odst. 16 výše citovaného usnesení č. j. 11 Kss 8/2018-199).
Poučení: Odvolání proti tomuto rozhodnutí ne ní přípustné.
V Brně dne 10. června 2019
JUDr. Tomáš Langášek, LL.M.
předseda kárného senátu