ECLI:CZ:NSS:2017:11.KSS.4.2017:49
sp. zn. 11 Kss 4/2017 - 49
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný projednal na neveřejném jednání konaném dne 5. 10. 2017
v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a členů JUDr. Lubomíra Ptáčka,
JUDr. Renáty Golkové, JUDr. Olgy Pouperové, JUDr. Petra Poledne a JUDr. Pavla Klaila návrh
předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem na zahájení kárného řízení ze dne 9. 5. 2017,
sp. zn. Spr-p 1603/2016, proti Mgr. R. B., předsedovi senátu Okresního soudu v Děčíně,
zastoupeného obhájcem Mgr. Michalem Tandlerem, advokátem v Liberci, Gorkého 658/15, a
rozhodl
takto:
Podle §14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, s e
z a s t a v u j e
řízení o kárné odpovědnosti kárně obviněného
Mgr. R. B., předsedy senátu Okresního soudu v Děčíně,
nar. X, bytem X
pro skutky spočívající v tom, že
jako soudce v období nejméně od 1. 7. 2015 do 25. 4. 2016 v budově Okresního soudu v Děčíně,
případně cestou vzdáleného přístupu, vstupoval do soudního počítačového systému ISAS,
v němž následně neoprávněně, protože bez souvislostí s jím vyřizovanou agendou, vyhledával
informace a pořizoval si kopie dokumentů ve věcech, v nichž u Okresního soudu v Děčíně,
potažmo u jiných soudů v ČR, jsou vedena řízení s osobami, které jsou pro jmenovaného
zájmové, a to v úmyslu získat informace a dokumenty užít pro své soukromé účely, případně
je užít v neprospěch jiných osob, s nimiž má dlouhodobé osobní spory, tedy své manželky
a JUDr. M. H., a to konkrétně ve věcech vedených pod sp. zn. 26 C 80/2015 a 10 Nc 2312/2015
u Okresního soudu v Děčíně, a to konkrétně::
1) ve složce ISAS u věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 26 C 80/2015,
týkající se řízení o určení vlastnického práva na základě odstoupení od darovací smlouvy pro
nevděk mezi účastníky JUDr. M. H., (tchýní kárně stíhaného soudce), Z. H.(tchánem
stíhaného soudce) a Mgr. H. M. (švagrovou kárně obviněného soudce), kdy kárně stíhaný
nahlédl do dokumentů, respektive si dokumenty vytiskl,
2) ve složce ISAS u věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 10 Nc 2312/2015,
týkající se úpravy styku nezletilých F. B., E. B. a E. B., kárně stíhaný nahlédl do dokumentů,
respektive si vytiskl dokumenty,
neboť návrh na zahájení kárného řízení byl podán opožděně.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu, jako soudu kárnému, byl dne 23. 5. 2017 doručen návrh
předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále též „kárný navrhovatel“), na zahájení kárného
řízení s Mgr. R. B., předsedou senátu Okresního soudu v Děčíně (dále též „kárně obviněný“), a to
pro spáchání skutků blíže popsaných ve výroku tohoto rozhodnutí.
[2] Kárný senát se zabýval nejprve tím, zda byl návrh na zahájení kárného řízení podán
v rámci subjektivní lhůty šesti měsíců ode dne, kdy se kárný navrhovatel dozvěděl
o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu,
ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“).
[3] Z obsahu kárného návrhu se podává, že se kárný navrhovatel vytýkanými skutky zabýval
na základě podnětu Policie ČR – Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV,
expozitury v Ústí nad Labem. Na základě jeho žádosti byla dne 22. 11. 2016 a ve dnech
následujících provedena u Okresního soudu v Děčíně kontrola přístupu kárně obviněného
do programové aplikace ISAS tohoto soudu, ve které je vedena evidence občanskoprávního
soudního rejstříku a spisových dokumentů. Prvotní výsledky této kontroly byly kárnému
navrhovateli sděleny dne 29. 11. 2016.
[4] Na základě výzev kárného senátu kárný navrhovatel svá tvrzení doplnil podáními ze dne
31. 7. 2017 a 8. 8. 2017, kde uvedl, že obecný poznatek o tom, že ze strany kárně obviněného
může docházet ke zneužití přístupu do informačního systému Okresního soudu v Děčíně,
obdržel od Policie ČR dne 8. 11. 2016. Dne 16. 11. 2016 proto kárný navrhovatel požádal
předsedkyni Okresního soudu v Děčíně o provedení šetření přístupů kárně obviněného
do aplikace ISAS u tohoto soudu. Dne 28. 11. 2016 obdržel kárný navrhovatel žádost
předsedkyně Okresního soudu v Děčíně o prodloužení lhůty pro podání odpovědi,
a to s ohledem na časovou náročnost prováděného šetření. Odpověď předsedkyně Okresního
soudu v Děčíně, spolu s doklady o přístupech kárně obviněného do aplikace ISAS, byla
Krajskému soudu v Ústí nad Labem doručena v období po 29. 11. 2016, neboť v uvedený den
byly odeslány předsedkyní Okresního soudu v Děčíně. Konkrétní doklad o převzetí dokumentů
krajským soudem se nepodařilo dohledat, neboť byly doručeny obyčejnou obálkou svozem
a jediný údaj o doručení tedy vyplývá z obálky, která se zřejmě nedochovala. Vzhledem k tomu,
že předsedkyně okresního soudu žádala o prodloužení lhůty k podání odpovědi ještě dopisem
došlým krajskému soudu dne 28. 11. 2016, nemohl mít kárný navrhovatel tyto informace
před uvedeným datem. Kárný navrhovatel si následně (8. 12. 2016) vyžádal k zapůjčení spisy,
do kterých kárně obviněný nahlížel, aby se ujistil, zda došlo ke zneužití informačního systému
pro jeho osobní potřebu, tedy zda má ke spisům, do kterých nahlížel, jiný, než čistě pracovní
vztah. Odpověď předsedkyně Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 12. 2016 byla Krajskému
soudu v Ústí nad Labem doručena dne 14. 12. 2016, spolu s jedním z požadovaných spisů
sp. zn. 26 C 80/2015.
[5] S ohledem na uvedené skutečnosti má tedy kárný navrhovatel za to, že dostatečné indicie
o jednání kárně obviněného, které je mu kárným návrhem kladeno za vinu, získal nejdříve dne
29. 11. 2016; předchozí informace byly pouze obecného charakteru, bez konkrétních skutkových
zjištění a neumožňovala tak učinit závěr o tom, zda ke kárnému jednání kárně obviněného
skutečně došlo.
[6] Z kopií listin předložených kárným navrhovatelem bylo zjištěno, že:
- Policie ČR – Národní centrála proti organizovanému zločinu SKPV, expozitura Ústí
nad Labem přípisem ze dne 4. 11. 2016, č. j. NCOZ-2098-7/ČJ-2016-418401-E,
adresovaným kárnému navrhovateli, sdělila, že „[o]perativní cestou byl získán poznatek k osobě
soudce OS Děčín, JUDr. R. B., nar. X který měl nejméně ode dne 23. 4. 2015, případně ode dne 15.
6. 2015, zneužít informační systém soudu (pravděpodobně ISAS) pro osobní potřebu, kde měl lustrovat
cizí rodné číslo a podání, která měla být podána k řízení proti němu v civilním sporu.“ Toto podání je
opatřeno podacím razítkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 11. 2016.
- přípisem, datovaným dne 1. 11. 2016 (jde evidentně o mylný údaj), zn. Spr-p 1603/2016
se kárný navrhovatel obrátil na předsedkyni Okresního soudu v Děčíně s žádostí
o spolupráci při prověření shora uvedeného podnětu policie. Požádal o sdělení, zda byly
v období od 23. 4. 2015 do 30. 6. 2015 evidovány přístupy kárně obviněného do systému
ISAS v jiných kauzách, než které mu byly dle rozvrhu práce přiděleny k vyřízení. Pokud
by k takovému zjištění došlo, požádal kárný navrhovatel o specifikaci těchto přístupů
a sdělení bližších podrobností.
- přípisem předsedkyně Okresního soudu v Děčíně ze dne 22. 11. 2016,
sp. zn. Spr 2005/2016 bylo kárnému navrhovateli sděleno, že není možné zpětně zjistit,
kdo a kdy nahlížel do výpisových rejstříků. Historie nahlížení je zjistitelná vždy pouze
u konkrétního dokumentu a je proto nutné vědět, do jakého konkrétního dokumentu měl
uživatel nahlížet, popřípadě uvést alespoň spisovou značku soudní věci či označení
konkrétního účastníka řízení. Z tohoto důvodu předsedkyně okresního soudu požádala
o prodloužení lhůty k zaslání požadovaných informací. Podle záznamu o ověření
elektronického podání doručeného na elektronickou podatelnu Krajského soudu
v Ústí nad Labem byl uvedený přípis dodán do datové schránky krajského soudu dne
28. 11. 2016.
- přípisem ze dne 29. 11. 2016, sp. zn. Spr 2005/2016 předsedkyně Okresního soudu
v Děčíně avizovala kárnému navrhovateli předložení dokumentů o přístupech kárně
obviněného do elektronických dokumentů v soudních věcech týkajících jeho rodinných
příslušníků, na nichž by mohl mít osobní zájem (věci vedené pod sp. zn. 26 C 80/2015
a 10 Nc 2312/2015). Datum doručení této písemnosti (respektive zaslaných příloh)
Krajskému soudu v Ústí nad Labem, není možné zjistit.
- následně si kárný navrhovatel přípisem ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. Spr-p 1603/2016
vyžádal od Okresního soudu v Děčíně, předložení spisů sp. zn. 26 C 80/2015 a 10 Nc
2312/2015; dle podacího razítka na průvodním dopisu byl spis sp. zn. 26 C 80/2015
Krajskému soudu předložen dne 14. 12. 2016 (druhý spis nebylo možno předložit).
[7] Podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., platí, že návrh na zahájení kárného řízení
musí být podán nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících
se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, nejpozději však do tří let ode dne spáchání kárného
provinění.
[8] Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení kárného řízení byl předán poštovní přepravě dne
22. 5. 2017, byla by subjektivní (šestiměsíční) lhůta k jeho podání zachována, dozvěděl-li se kárný
navrhovatel „o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu“ ne dříve
jak 22. 11. 2016.
[9] Před vlastním vyhodnocením výše uvedených skutkových zjištění považuje kárný senát
za vhodné nejprve stručně vyložit, jakým způsobem má být určen okamžik, „kdy se navrhovatel
dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu.“
[10] Problematikou lhůt k podání kárného návrhu, včetně určení počátku jejich běhu,
se Nejvyšší správní soud jako soud kárný v minulosti již opakovaně zabýval. Dle názoru kárného
senátu lze nicméně přiměřeně vycházet i z rozhodovací praxe Ústavního soudu a Nejvyššího
správního soudu, vztahující se k oblasti správního trestání. Nelze totiž přehlédnout,
že zákonodárce v oblasti správního trestání i kárného postihu sleduje stanovením subjektivní
lhůty pro zahájení řízení stejný cíl, a to přimět příslušný orgán k aktivitě, tedy neoddalovat
bezdůvodně zahájení příslušného řízení, jsou-li pro to splněny podmínky (srov. rozhodnutí
kárného senátu tohoto soudu ze dne 6. 9. 2017, č. j. 13 Kss 5/2017 – 120). Vyslovil-li tedy
Ústavní soud (viz například nálezy ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. I. ÚS 1898/09 a ze dne 17. 3. 2010,
sp. zn. I. ÚS 947/09), že smyslem subjektivní lhůty (zakotvené v předpisech upravujících správní
trestání) je poskytnout příslušnému orgánu prostor pro prověření skutkových indicií věci
a zvážení, zda jsou splněny podmínky pro zahájení řízení (přičemž právě efektivní využití této
lhůty má zabránit tomu, aby docházelo k zahajování bezdůvodných a skutkově nepodložených
řízení), lze jen stěží najít důvod, proč by tomu mělo být v řízení kárném jinak. Princip
bezrozpornosti právního řádu vyžaduje, aby na srovnatelné právní instituty, byť upravené
v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích, bylo nahlíženo pokud možno stejně.
Fakt, že kárné řízení není podle Ústavního soudu řízením o trestním obvinění ve smyslu čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (viz plenární nález ze dne
29. 9. 2010, zn. Pl. ÚS 33/09, publikovaný pod č. 332/2010 Sb.), ani rozdílnost v tom, že správní
sankční řízení je zásadně (v rámci objektivní a subjektivní lhůty) zahajováno ex officio, zatímco
kárné řízení na základě návrhu podaného zákonem definovaným kárným navrhovatelem, různý
náhled na smysl a počítání subjektivních lhůt pro zahájení řízení dle názoru kárného senátu
odůvodnit nemůže. Kárnému senátu tedy nic nebrání v tom, aby se při interpretaci ustanovení §9
odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., přiměřeně opřel též o judikaturu vztahující se k institutu subjektivní
lhůty v oblasti správního trestání, neboť jde o institut stejně konstruovaný a sledující stejné cíle.
[11] Z kárné judikatury tohoto soudu (od níž není důvod se v této věci jakkoliv odchylovat)
se podává, že okamžikem, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného
provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, je okamžik jeho vědomosti o skutkových
okolnostech v takovém rozsahu, který umožní předběžné právní hodnocení (viz již zmiňované
rozhodnutí sp. zn. 13 Kss 5/2017, či rozhodnutí ze dne 12. 9. 2012, č. j. 12 Ksz 6/2012 – 105).
Toto pojetí zcela odpovídá přístupu Nejvyššího správního soudu k určení okamžiku, kdy počíná
běžet subjektivní lhůta k zahájení sankčního správního řízení (srov. rozsudky ze dne 3. 6. 2004,
sp. zn. 5 A 1/2011, či ze dne 8. 6. 2012, sp. zn. 8 As 65/2011). Okamžik, od něhož se odvíjí
počátek běhu subjektivní lhůty, přitom není možné ztotožňovat s okamžikem, kdy se kárný
navrhovatel dozvěděl o všech skutečnostech rozhodných pro podání kárného návrhu.
Tento okamžik nastává již tehdy, kdy má kárný navrhovatel k dispozici indicie, z nichž lze
na existenci kárného provinění zatím pouze jen usuzovat. Pokud by se na straně kárného
navrhovatele vyžadovala jistota o existenci kárného provinění, vedlo by to v praxi často k tomu,
že by návrh na zahájení kárného řízení nemohl být vůbec podán, neboť kárný navrhovatel nemá
k dispozici dostatečné nástroje pro zjišťování skutkového stavu věci; to je až úkolem samotného
kárného řízení, jehož smysl by se tím do značné míry vyprazdňoval. Vychází-li tedy kárný
navrhovatel (jako tomu je v nyní projednávané věci) z určitého oznámení či podnětu, postačí,
že vykazují nezbytnou míru určitosti a věrohodnosti, která zabezpečuje, že řízení nebude
zahájeno na základě informací zcela neověřených, zhola nejasných či zjevně nevěrohodných; není
současně nutné, aby takové informace pocházely z konkrétního („privilegovaného“) zdroje
(viz rozhodnutí kárných senátů tohoto soudu ze dne 18. 1. 2012, č. j. 15 Kse 3/2010 – 63
a ze dne 6. 9. 2017, č. j. 13 Kss 5/2017 – 120; srov. též přiměřeně aplikovatelnou judikaturu
v oblasti správního trestání – již zmiňovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1898/09,
či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2013, č. j. 7 As 95/2011 – 108).
[12] Uvedené lze tedy ve stručnosti shrnout tak, že smyslem subjektivní lhůty pro podání
kárného návrhu je vytvořit kárnému navrhovateli prostor pro prověření skutečností indikujících
existenci kárného provinění; počátek běhu této lhůty je proto logicky vázán na okamžik,
kdy se tyto indicie dostaly do sféry kárného navrhovatele a nikoliv až na okamžik, kdy kárný
navrhovatel nabyl dostatečnou jistotu o tom, že k určitému jednání, vykazujícímu znaky kárného
provinění, skutečně došlo.
[13] Touto optikou tedy kárný senát nahlížel na shora popsaný skutkový stav věci. Převážil
přitom názor, že dnem, kdy se kárný navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného
provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, je 8. 11. 2016.
[14] Jak bylo již výše uvedeno, uvedeného dne obdržel kárný navrhovatel od Policie ČR –
Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV informaci o možném zneužití
informačního systému soudu kárně obviněným. Z obsahu tohoto sdělení bylo přitom zřejmé
(i) o kterého konkrétního soudce se jedná, (ii) v čem (rámcově) mělo jednání spočívat (zneužití
informačního systému soudu – pravděpodobně ISAS – pro osobní potřebu, kde měl soudce
lustrovat cizí rodné číslo a podání, která měla být podána v řízení proti němu v civilním sporu),
(iii) v období, kdy k tomuto jednání mělo docházet (ode dne 23. 4. 2015, případně ode dne
15. 6. 2015) a (iv) kterých (typově) soudních věcí se takové jednání mělo týkat (civilních řízení,
která jsou proti němu vedena). I s přihlédnutím k faktu, že zdroj, z něhož shora uvedená
informace pocházela, rozhodně nebyl a priori nevěrohodný, měl kárný navrhovatel již v době,
kdy uvedené sdělení obdržel, dostatečnou vědomost o skutkových okolnostech věcí v takovém
rozsahu, který umožnil její předběžné právní hodnocení. Z hlediska skutkového šlo o informaci
natolik konkrétní, že umožnila kárnému navrhovateli provést cílené šetření konkrétních
skutečností k jejímu ověření, což jasně dokládá i jeho další postup ve vztahu k vedení Okresního
soudu v Děčíně. Skutečnost, že v uvedené době ještě nebylo zřejmé, kterých konkrétních
soudních věcí (spisových značek) se mělo jednání kárně obviněného týkat, nebylo možno určit
rozsah tohoto jednání (množství neoprávněných přístupů do systému ISAS a povahu informací,
které měly být tímto způsobem získány) a nebyla známa ani motivace kárně obviněného,
na uvedeném závěru nic nemění, neboť právě pro účely podrobnějšího prošetření prvotních
informací, indikujících možnou existenci kárného provinění, slouží předmětná lhůta šesti měsíců.
Dle názoru kárného senátu informace ze dne 8. 11. 2016 rovněž umožňovala kárnému
navrhovateli provést předběžné právní zhodnocení možného jednání; je evidentní, že kárný
navrhovatel v něm spatřoval potenciální porušení soudcovských povinností, které by mohlo
dosáhnout intenzity kárného provinění, neboť v opačném případě by žádné šetření neprováděl
a podnět by bez dalšího odložil.
[15] Je rovněž zřejmé, že skutek rámcově popsaný v informaci ze dne 8. 11. 2016 odpovídá
skutku, pro který byl posléze podán kárný návrh. Nejde tedy o situaci, kdy jsou až v rámci
prováděného šetření zjištěny skutečnosti odůvodňující podání kárného návrhu, na jejichž
existenci nebylo možno v době zahájení šetření usuzovat.
[16] Vzhledem k tomu, že subjektivní lhůta pro podání kárného návrhu v této věci by byla
zachována pouze v případě, bylo-li by prokázáno, že se kárný navrhovatel o skutečnostech
týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné pro podání návrhu, dozvěděl dne
22. 11. 2016 či později, je zřejmé, že dozvěděl-li se o nich již dne 8. 11. 2016, subjektivní lhůta
pro podání kárného návrhu nebyla dodržena.
[17] Podle ustanovení §14 písm. a) zákona č. 7/2002 Sb., senát bez ústního jednání řízení zastaví,
byl-li návrh na zahájení řízení podán opožděně nebo byl-li vzat zpět.
[18] Vzhledem k tomu, že kárný návrh byl pro nedodržení zákonem stanovené šestiměsíční
subjektivní lhůty podán opožděně, kárnému senátu nezbylo, než řízení zastavit.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. října 2017
Mgr. Radovan Havelec
předseda kárného senátu