ECLI:CZ:NSS:2014:11.KSS.5.2014:44
sp. zn. 11 Kss 5/2014 - 44
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce
a členů JUDr. Lubomíra Ptáčka, JUDr. Renáty Golkové, JUDr. Moniky Horákové, JUDr. Pavla
Klaila a JUDr. Petra Poledne projednal v ústním jednání dne 30. 10. 2014, návrh předsedy
Obvodního soudu pro Prahu 10 na zahájení kárného řízení ze dne 31. 7. 2014, proti JUDr. M.
S., předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu 10, a rozhodl
takto:
JUDr. M. S.,
nar. X,
předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 10
I.
Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
s e u z n á v á v i n n o u,
že zaviněným porušením svých povinností způsobila nedůvodné průtahy v níže uvedených
věcech, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod:
1. sp. zn. 5 C 158/2003, v období od 7. 5. 2013 do 31. 7. 2014,
2. sp. zn. 5 C 313/99, v období od 31. 7. 2011 do 31. 7. 2014,
3. sp. zn. 5 C 63/2001, v období od 19. 11. 2001 do 29. 5. 2012 a od 3. 5. 2013
do 19. 8. 2013,
4. sp. zn. 5 C 39/2008, v období od 4. 4. 2013 do 27. 8. 2013 a od 17. 12. 2013
do 25. 5. 2014,
5. sp. zn. 5 C 249/2008, v období od 5. 3. 2013 do 14. 7. 2013,
6. sp. zn. 5 EC 27/2009, v období od 20. 2. 2014 do 20. 5. 2014,
7. sp. zn. 5 C 71/2009, v období od 29. 4. 2013 do 3. 12. 2013,
8. sp. zn. 5 C 81/2009, v období od 27. 7. 2011 do 22. 8. 2013,
9. sp. zn. 5 C 97/2009, v období od 4. 8. 2012 do 26. 12. 2012,
10. sp. zn. 5 EC 70/2010, v období od 4. 4. 2013 do 5. 8. 2013,
11. sp. zn. 5 EC 76/2010, v období od 19. 3. 2013 do 18. 6. 2013 a od 23. 10. 2013
do 19. 5. 2014,
12. sp. zn. 5 C 102/2010, v období od 9. 9. 2011 do 11. 12. 2012 a dále od 16. 4. 2013
do 21. 4. 2014,
13. sp. zn. 47 EC 1/2011, v období od 15. 6. 2012 do 29. 6. 2013 a od 8. 2. 2014
do 19. 5. 2014,
14. sp. zn. 5 EC 45/2011, v období od 3. 5. 2012 do 14. 5. 2014,
15. sp. zn. 47 EC 98/2011, v období od 15. 6. 2012 do 19. 5. 2014,
16. sp. zn. 12 EC 249/2011, v období od 14. 11. 2013 do 19. 5. 2014,
17. sp. zn. 14 C 13/2001, v období od 21. 5. 2012 do 15. 6. 2014,
18. sp. zn. 5 C 184/92, v době od 31. 7. 2011 do 31. 7. 2014,
19. sp. zn. 5 C 55/95, v době od 31. 7. 2011 do 31. 7. 2014,
20. sp. zn. 5 C 38/2001, v době od 31. 7. 2011 do 31. 7. 2014,
21. sp. zn. 5 C 68/2004, v době od 31. 7. 2011 do 31. 7. 2014,
22. sp. zn. 5 C 53/2007, v době od 31. 7. 2011 do 31. 7. 2014,
23. sp. zn. 5 C 68/2007, v době od 31. 7. 2011 do 31. 7. 2014,
24. sp. zn. 5 C 50/2009, v době od 31. 7. 2011 do 31. 7. 2014,
25. sp. zn. 5 C 108/2009, v době od 31. 7. 2011 do 31. 7. 2014,
26. sp. zn. 19 Nc 2900/2013, v době od 29. 1. 2013 do 1. 5. 2014,
t e d y
z a v i n ě n ě p o r u š i l a
povinnosti soudce a ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů.
T í m s p á c h a l a
kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Za to se jí u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako kárné
opatření
snížení platu o 10 (deset) % na dobu 3 (tří) měsíců,
počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozhodnutí.
II.
Podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů
se z p r o š ť u j e
kárného provinění pro skutek spočívající ve způsobení nedůvodných průtahů v níže je uvedených
věcech, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod:
1. sp. zn. 5 C 420/98, v době od 18. 5. 2000 do 31. 7. 2014,
2. sp. zn. 5 EC 22/2011, v období od 9. 5. 2012 do 26. 11. 2013,
3. sp. zn. 5 C 57/2008, v období od 1. 1. 2012 do 14. 7. 2014,
neboť n e b y l o p r o k á z á n o, že se skutek uvedený pod bodem 1. stal; v případě skutků
uvedených pod body 2. a 3. se n e je d n á o kárné provinění.
Odůvodnění:
Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, dne 31. 7. 2014
bylo zahájeno kárné řízení proti JUDr. M. S., předsedkyni senátu Obvodního soudu pro Prahu
10, působící na občanskoprávním úseku tohoto soudu. Z návrhu se podává, že na základě
stížnosti podané ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 14 C 13/2001 a žádosti Ministerstva
spravedlnosti o vyjádření k žádosti účastníka řízení na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení
ve věci vedené pod sp. zn. 5 C 63/2001, nařídil předseda obvodního soudu (dále též „kárný
navrhovatel“) dne 29. 4. 2014 pod sp. zn. 39 Spr 326/2014 mimořádnou kontrolu věcí
projednávaných JUDr. M. S. (dále též „kárně obviněná“). Kontrolu provedl kárný navrhovatel
osobně ve dnech 2. až 13. 5. 2014, přičemž kontrolovány byly všechny spisy starší tří let, včetně
věcí vyřízených a pravomocných; ze spisu mladších tří let pak věci, ve kterých byl spis dle spisové
evidence umístěn u soudkyně déle než 3 měsíce. Fakticky tak bylo kontrolováno celkem 55 spisů;
celkem ve 30 věcech byla zjištěna pochybení spočívající v průtazích v řízení, která mají za
následek nepřiměřenou délku řízení.
V některých věcech (v návrhu konkretizovaných) bylo zjištěno, že soudní spisy fakticky
neexistují, protože byly pravděpodobně ztraceny. Z elektronického rejstříku, vedeného v aplikaci
ISAS, se podává, že spisy byly při jejich pohybu naposledy vedeny na kárně obviněnou soudkyni.
Z této skutečnosti však nelze jednoznačně dovodit její odpovědnost za ztrátu spisů, neboť nelze
vyloučit pochybení na straně vedoucí soudní kanceláře, spočívající v nevyznačení změny pohybu
spisu v systému. Tehdejší vedoucí soudní kanceláře již u soudu nepracují. U těchto spisů je
soudkyni kladeno za vinu, že nezahájila jejich rekonstrukci, respektive, že k jejímu zahájení nedala
vedoucí soudní kanceláře pokyn, ač dle §26 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní
a krajské soudy (dále jen „jednací řád“), je povinností soudu ztracený nebo zničený spis
rekonstruovat (dle §2 odst. 1 instrukce ministerstva spravedlnosti č. 505/2001-Org,
kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, přitom práci
v senátu určuje a řídí jeho předseda), a nepokračovala tak v řízení ve věcech, které dosud nebyly
pravomocně skončeny. Od doby, co jsou rejstříky soudu vedeny v elektronické formě (systém
ISAS), má soudce k evidenci věcí přístup a je schopen v kterýkoliv okamžik zjistit stav svých věcí,
jejich počet a pohyb, včetně informace, že spis je evidován na soudce. Pro většinu neexistujících
spisů je přitom shodné, že dne 8. 6. 2009 byl tehdejší vedoucí kanceláře učiněn dotaz na centrální
spisovnu, zda předmětné spisy nejsou umístěny zde; s ohledem na negativní odpověď pak byla
dne 24. 6. 2009 u těchto spisů vyznačena poznámka „rekonstrukce“. Ve zbývajících věcech jsou
soudní spisy k dispozici, přičemž jednotlivé případy vytýkané nečinnosti jsou uvedeny
pod příslušnými body kárného návrhu.
K osobě kárně obviněné kárný navrhovatel uvedl, že soudkyní Obvodního soudu
pro Prahu 10 se stala dne 25. 6. 1993, kdy byla jmenována do funkce soudce. Po celou dobu
působí na občanskoprávním úseku tohoto soudu, přičemž v době od 1. 12. 2004 do 16. 6. 2014
vykonávala funkci místopředsedkyně soudu. Po tuto dobu jí byl v odpovídajícím rozsahu snížen
nápad věcí. JUDr. M. S. nebyla v minulosti kárně projednávána a ze strany předsedy soudu jí ani
nikdy nebyla uložena výtka dle §88a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a
státní správě soudu a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 6/2002 Sb.“). Své povinnosti místopředsedkyně soudu si za dobu působení kárného žalobce ve
funkci předsedy soudu (tři a půl roku) plnila řádně. Důvodem, proč nebyla zjištěna některá nyní
vytýkaná pochybení již dříve, je historicky chybně centrálně nastavený systém kontrol věcí
starších časových řad, se zaměřením pouze na věci nevyřízené, kdy v důsledku vydání konečného
rozhodnutí byly věci, ve kterých nedošlo k rekonstrukci spisu (a které tak nejsou dosud
pravomocně skončeny), vedeny jako vyřízené.
Na základě shora uvedeného kárný navrhovatel uzavřel, že kárně obviněná svou
nedůvodnou nečinností ve věcech uvedených pod body 1) až 29) návrhu porušila své povinnosti
soudce, vyplývající z ustanovení §79 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., a to rozhodovat v přiměřených
lhůtách bez průtahů ; tím ohrozila důvěru ve spravedlivé rozhodování soudu. Za toto provinění
kárný navrhovatel navrhl uložení kárného opatření, spočívajícího ve snížení platu v rozsahu 20 %
na dobu 6 měsíců, v souladu s ust. §88 odst. 1 písm. b) zákona o soudech a soudcích.
Kárně obviněná se ke kárnému návrhu nevyjádřila.
Na nařízeném ústním jednání, konaném dne 30. 10. 2014, zástupkyně kárného
navrhovatele uvedla, že v případě spisů, které se nepodařilo při kontrole dohledat, jde ve všech
případech o spisy, které jsou v systému ISAS vedeny na kárně obviněnou. Spisy uvedené
pod body 1) až 3) a 5) návrhu jsou evidovány s poznámkou o zahájení rekonstrukce
dne 24. 6. 2009, kontrolou však bylo zjištěno, že v tomto směru nebyly kárně obviněnou učiněny
žádné úkony. Ostatní spisy (s výjimkou spisu sp. zn. 19 Nc 2900/2013) jsou v systému ISAS
evidovány na kárně obviněnou poté, co bylo vydáno rozhodnutí. Co se týče spisu
sp. zn. 19 Nc 2900/2013, zde šlo o případ nejasného podání. Spis byl při kontrole fyzicky
k dispozici, kárný navrhovatel z jeho obsahu vycházel, nicméně po provedené kontrole,
a po přepisu spisu na kárně obviněnou, došlo k jeho ztrátě, takže nemohl být kárnému
senátu předložen. V případě spisů předložených zástupkyně kárného navrhovatele upozornila
na věc vedenou pod bodem 4) návrhu s tím, že od roku 2000, kdy byl ve věci vyhlášen rozsudek,
není dosud zaznamenáno jeho písemné vyhotovení. Pod bodem 7) návrhu je pak kárně obviněné
vytýkán nedostatek důrazu při postupu vůči znalci, kdy konkrétními procesními prostředky
nezajistila včasné provedení znaleckého posudku; v případě věci vedené pod bodem 13) návrhu je
kárně obviněné vytýkána jistá neformálnost jejího postupu při vedení účastníků k vyřešení sporů,
neboť bez použití institutu přerušení řízení opakovaně a po poměrně dlouhou dobu nenařídila
ve věci jednání s tím, že očekává vyjádření stran sporu. V ostatních předložených spisech je pak
kárně obviněné vytýkána nečinnost v rozsahu podrobněji popsaném pod jednotlivými body
návrhu. K osobě kárně obviněné zástupkyně kárného navrhovatele uvedla, že řadu let působila
jako místopředsedkyně soudu, což je činnost velice náročná, zejména po psychické stránce. Může
potvrdit, že v této pozici byla tmelícím prvkem kolektivu a vstřícnou místopředsedkyni ve vztahu
k soudcům, nad kterými vykonávala dozor. Snížení nápadů v této době rozhodně odpovídalo
náročnosti výkonu funkce místopředsedy soudu.
K dotazu kárného senátu, jakým způsobem probíhalo stěhování spisů na nové pracoviště,
zástupkyně kárného navrhovatele uvedla, že pokud si vzpomíná, spisy neměly zůstat u soudců –
stěhování prováděla najatá firma. Jestli byla v této souvislosti prováděna následná kontrola spisů,
jí není známo. Na dotaz, jaké je zhruba zatížení soudců civilního úseku za období posledních pěti
let, uvedla, že zhruba od roku 2010 se znatelně zvýšil nápad, a to v souvislosti se zavedením
agendy EC. V současné době napadá soudci, který nemá žádnou úlevu a má k dispozici asistenta,
bezmála 800 věcí ročně ; počet neskončených věcí u soudců civilního úseku odhaduje na zhruba
200 až 250.
Kárně obviněná soudkyně ve své výpovědi uvedla, že si nedokáže vysvětlit, proč by
v případě ztracených spisů, u kterých jsou dle informací v systému ISAS evidována rozhodnutí,
tato rozhodnutí neměla být vypravena. Pokud je z pohybu spisu patrné, že spis jí byl předložen,
následně byl předán kanceláři k opisu rozhodnutí a poté je vykázán na lhůtě, lze mít za to, že
rozhodnutí mělo být reálně odesláno. Nelze vyloučit, že ke ztrátě spisů došlo v souvislosti
se stěhováním soudu v roce 2004; při stěhování se evidence stěhovaných spisů nedělala. Pokud
jde o spisy, u kterých je v systému ISAS uvedena poznámka „rekonstrukce“, má za to, že tato
informace se k ní vůbec nedostala, neboť si neumí představit, proč by 5 zahájených rekonstrukcí
spisů mělo zůstat bez jakékoliv její další činnosti. Je si nicméně naprosto vědoma toho, že je
za stav senátu odpovědná, vzniklou situaci ale nedokáže vysvětlit.
K dotazům kárného senátu, týkajícím se okolností ztráty některých spisů a následného
postupu v těchto případech, kárně obviněná uvedla, že v době, kdy vykonávala funkci
místopředsedkyně soudu, na ní bylo evidováno řádově několik stovek spisů, ve skutečnosti však
šlo často i jen o kopie různých listin, které jí byly předkládány jako místopředsedkyni. Uznává
nicméně, že v tomto směru neprováděla dostatečnou kontrolu. Na dotaz, jak je možné, že ztráta
spisu nebyla zjištěna při kontrolách věcí starších časových řad, uvedla, že taková kontrola byla
prováděna jen u starších nevyřízených věcí ; pokud byly věci skončeny, byť nikoliv pravomocně,
kontrola se jich netýkala. Kontrola věcí vyřízených nebyla prováděna zřejmě vůbec. K dotazu, jak
si vysvětluje, že nebylo z její strany reagováno ani na různé urgence, stížnosti apod., které byly
v některých věcech prokazatelně podány, uvedla, že o takových podáních nic neví. Nemusela se jí
vůbec dostat do rukou, a to s ohledem na systém, který měla zavedený se soudní kanceláří.
Nechtěla, aby jí kancelář dávala samostatné listiny, které přicházely do jednotlivých spisů,
ale aby se tak vždy stalo se spisem ; pokud byl spis u ní, mělo by být v rejstříku vyznačeno,
že došla nová pošta – v okamžiku, kdy se spisem pracovala, nahlédla do rejstříku, kde zjistila,
že na kanceláři je nezaložená pošta. Je tedy možné, že za situace, kdy byl spis evidovaný na ni,
ale fyzicky jej u sebe neměla, nemusela se k takto nezařazené poště vůbec dostat. Kárně obviněná
se nicméně pozastavila nad tím, že žádný účastník, respektive jeho zástupce, neupozornil na to,
že ve věci nedisponuje rozhodnutím. V případě, kdy (dle evidence ISAS) bylo vyhlášeno
rozhodnutí, ale nebylo vyhotoveno, pravděpodobně požádala o prodloužení lhůty ; s ohledem
na velký časový odstup to však nemůže tvrdit s naprostou jistotou. Pokud jde o spis uvedený
pod bodem 3) kárného návrhu, šlo o věc, kde rozhodovala jiná soudkyně, přičemž kárně
obviněná spis převzala až s více jak půlročním odstupem. V tomto případě proto zřejmě
o prodloužení lhůty k vyhotovení rozhodnutí nepožádala. Případné žádosti o prodloužení lhůty
k vyhotovení rozhodnutí byly předávány vždy předsedovi soudu, respektive místopředsedovi,
který ho zastupoval; žádost se nezakládala do systému ISAS, pouze se vytiskla a následně založila
do spisu. V této souvislosti kárně obviněná upozornila, že u starých spisů došlo, na základě
rozhodnutí vedení soudu, ke smazání dokumentové knihovny v systému ISAS,
a to pro nedostatečnou kapacitu serveru. Obvykle tak v těchto případech v ISAS zůstala pouze
vydaná rozhodnutí, v některých případech též protokoly z jednání. Pokud jde o fungování
systému ISAS, kárně obviněná uvedla, že ten na obvodním soudě funguje zhruba od roku 2001,
přičemž ještě po nějakou dobu byla vedena současně i papírová evidence. V době stěhování
soudu byla spisová evidence již prováděna zřejmě jen elektronicky. S přechodem na systém ISAS
byly zpočátku problémy. Časté bylo především neukládání některých dokumentů (v některých
případech se tak stalo i s odstupem 8 let), chybně byly prováděny též výkazy pohybu spisů.
Stávalo se, že kancelář vyznačila právní moc, provedla statistiku a spis následně odeslala
do spisovny, tento pohyb spisu nicméně v rejstříku vyznačen nebyl. Postupně se tak v průběhu
let dohledala celá řada spisů, která byla vedena na ni, byť se ukázalo, že spis je již dávno
pravomocný a uložen na centrální spisovně. Nesoulad ve spisové evidenci mohl vzniknout i tím,
že po proběhnuvším jednání setrvala v jednací síni, kde do diktafonu nadiktovala rozsudek –
v systému tak mohlo být téhož dne vykázáno jak ústní jednání, tak nadiktování příslušného
rozhodnutí.
Pokud jde o spisy, u kterých je vyznačena poznámka „rekonstrukce“, k dotazu kárného
senátu kárně obviněná uvedla, že v případě ztráty spisu postupuje dle jednacího řádu, tzn. že vydá
usnesení o zahájení rekonstrukce a zahájí opatřování potřebných listin. Pokud by tedy v nyní
vytýkaných případech rekonstrukci skutečně zahájila, muselo by o tom být vydáno usnesení ; jeho
existence však v systému ISAS uvedena není. Přestože dle tohoto systému měla být rekonstrukce
zahájena již ke dni 24. 6. 2009, fakticky ztrátu spisu zjistila až v květnu roku 2014, v souvislosti
s probíhající kontrolou. Poté již pokračovala uvedeným způsobem, tedy vydala usnesení
o zahájení rekonstrukce a obrátila se na účastníky s žádostí o předložení relevantních listin,
neboť v systému ISAS prakticky žádné listiny nejsou.
K dotazům kárného senátu, týkajícím se okolností stěhování Obvodního soudu
pro Prahu 10 do budovy justičního paláce Na Míčánkách, kárně obviněná uvedla, že žádná
evidence pohybu stěhovaných spisů neexistovala. Není jí známo, že by se prováděla nějaká
inventura spisů před stěhováním a po něm ; spisy byly dávány do balíků a předán y stěhovací
firmě. Neví o tom, že by se jiným kolegům při stěhování nějaké spisy ztratily, žádné šetření
v tomto směru prováněno nebylo. Pokud by se tak nicméně v některých případech stalo, soudci
by si provedli rekonstrukci spisu sami a nic by vedení soudu neoznamovali. K dotazu, jak
konkrétně probíhalo stěhování jejích spisů, uvedla, že si na to již nepamatuje, neboť v době
stěhování byla, jako místopředsedkyně soudu, zaneprázdněna řadou dalších úkolů. Má za to,
že byl dán nějaký pokyn k tomu, aby si soudci zabalili své věci a napsali do jaké místnosti v nové
budově mají být přestěhovány. Předpokládá, že spisy měly být dány do příslušné soudní
kanceláře; soudci se o stěhování spisů blíže nestarali.
Pokud jde o vytýkané průtahy ve spisech, které byly kárnému senátu předloženy, kárně
obviněná uvedla, že výtky uvedené v kárném návrhu v zásadě uznává. Nesouhlasí ovšem
s tvrzením o existenci průtahů ve věci uvedené pod bodem 13) kárného návrhu. Zdůraznila,
že mezi účastníky tohoto řízení probíhala řada soudních i mimosoudních jednání ohledně
velkého množství majetku, přičemž právním zástupcem žalobce byla opakovaně žádána,
aby nenařizovala jednání s tím, že se strany snaží své vzájemné poměry vyřešit mimosoudně.
Vztahy mezi účastníky byly natolik špatné, že pokud by soud takovým návrhům nevyhověl, vedlo
by to ke zmaření mimosoudního jednání a strany by se nedomluvily již na ničem. Předmětná věc
byla v září roku 2014 meritorně skončena. I kdyby snad nenařízení jednání, bez přerušení řízení,
bylo procesní chybou, na faktické délce řízení se to nemohlo negativně projevit, protože ve věci
nebylo konáno s vědomím účastníků. Kárně obviněná též nesouhlasí s existencí průtahů v řízení
uvedeném pod bodem 18) návrhu. Uvedla, že je pravdou, že řízení ve věci přerušila s ohledem
na nutnost vyčkat výsledku řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 17 C 237/2009. Nicméně
po pravomocném skončení této věci se ukázalo, že jeho výsledkem nebylo zodpovězení otázky,
která měla význam pro přerušené řízení. Tato otázka měla být vyřešena v jiném řízení, vedeném
kárně obviněnou pod sp. zn. 5 C 4/2009. Jelikož tedy bylo řízení pravomocně přerušeno,
přičemž důvod přerušení (vyčkání výsledků řízení vedeného pod sp. zn. 17 C 237/2009) byl
uveden jen v odůvodnění, nerozhodovala znovu o přerušení řízení (tentokrát s odkazem na jiné
probíhající řízení). O pravomocném skončení věci sp. zn. 17 C 237/2009 věděla, důvod přerušení
však, dle jejího názoru, i nadále přetrvával. I kdyby šlo v tomto případě o nesprávný procesní
postup, fakticky k žádným průtahům v řízení nedošlo.
K dotazu kárného senátu kárně obviněná dále uvedla, že za období předcházejících
zhruba pěti let se počet jí vyřizovaných věcí ročně pohyboval v rozsahu 350 až 400 věcí agendy C
a EC. Počet neskončených věcí v tomto období odhadla na 60 až 100 s tím, že zcela jistě
v žádném období nepřekročil hodnotu 200 věcí. V tomto období nevykázala žádnou delší
nepřítomnost na pracovišti, netrpěla zdravotní indispozicí, apod. Své zatížení, v souvislosti
s výkonem funkce místopředsedkyně, označila za zvladatelné, nicméně za cenu, že byla nucena
zůstávat v práci často až do večera.
V rámci nařízeného ústního jednání byly předsedou senátu sděleny výsledky přípravného
šetření, provedeného v souladu s ustanovením §13 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech
soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
č. 7/2002 Sb.“).
Ze zprávy o mimořádné prověrce věcí přidělených JUDr. M. S., evidované pod sp. zn. 39
Spr 326/2014 bylo zjištěno, že na základě nařízení kárného navrhovatele č. 1/2014 a č. 2/2014, o
provedení mimořádné kontroly, bylo ke spisové prověrce vybráno celkem 56 spisů kárně
obviněné; dle připojeného záznamu o kontrole spisů byla kontrola zahájena dne 2. 5. 2014 a
ukončena dne 13. 5. 2014. Kromě přehledu kontrolovaných spisů, obsahujících údaje o tom, zda
byl spis předložen a jaký je stav jednotlivých věcí v systému ISAS, obsahuje prověrkový spis
kopie korespondence mezi vedením soudu a účastníky (jejich zástupci) ve věcech
sp. zn. 5 C 68/2007, 5 C 53/2007, 5 C 68/2004, 5 C 38/2001 a 5 C 158/2003. Z jejího obsahu
se podává, že vedení soudu se pokoušelo zjistit, zda ve vyjmenovaných věcech (kde došlo
ke ztrátě soudního spisu) bylo vydáno rozhodnutí, zda (kdy) bylo případně takové rozhodnutí
doručeno, apod. Z rozvrhů práce Obvodního soudu pro Prahu 10 pro roky 2011 až 2014 dále
kárný senát zjistil, že kárně obviněné byl, jako místopředsedkyní soudu pro občanskoprávní úsek,
v letech 2011 a 2012 nápad věcí stanoven (stejně jako druhému místopředsedovi tohoto úseku)
v rozsahu 30 %. V roce 2013 jí byl nápad věcí snížen na 20 %, (současně s přidělením některých
okrajových agend), poté došlo k jeho zvýšení na 30 %, koncem roku pak na 50 %. V souvislosti
s rezignací kárně obviněné na funkci místopředsedkyně soudu byl změnou rozvrhu práce
s účinností ke dni 23. 6. 2014 kárně obviněné zvýšen nápad věcí na 80 % ; současně s tím jí byla
zřízena specializace na věci s mezinárodním prvkem. Kárným navrhovatelem bylo dále
předloženo pracovní hodnocení JUDr. S. Z jeho obsahu se podává, že k jejímu výkonu řídící
činnosti neměl nikdy žádné připomínky; pokud jde o výkon samotné soudcovské činnosti,
několikrát jí v minulosti vytkl ne zcela uspokojivou délku řízení v některých konkrétních věcech.
Dle jeho názoru v těchto případech nešlo o důsledek systémového pochybení, ale spíše
o liknavost kárně obviněné v některých konkrétních případech, a to i vzdor tomu, že jí byl nápad
krácen nad běžně stanovený koeficient místopředsedy soudu. Co se týče kvality jejího
rozhodování, žádné výhrady ze strany nadřízeného soudu zjištěny nebyly. Z osobního spisu kárně
obviněné bylo dále zjištěno, že soudkyní je od roku 1993, přičemž po celou dobu působí
u Obvodního soudu pro Prahu 10. Počínaje dnem 1. 7. 2004 byla pověřena výkonem funkce
místopředsedkyně soudu pro občanskoprávní úsek ; na zákla dě pozitivního hodnocení jejich
osobnostních a odborných kvalit předsedou soudu byla do této funkce jmenována
dne 1. 12. 2004. Dne 16. 6. 2014 na funkci místopředsedkyně soudu rezignovala. Z obsahu
osobního spisu nejsou patrny žádné výtky ani jiné výhrady k její práci ; v minulosti nebyla též
kárně postihována. Kárný senát konečně požádal o vyjádření k osobě kárně obviněné
soudcovskou radu Obvodního soudu pro Prahu 10, žádné vyjádření však neobdržel.
Dále si kárný senát vyžádal od kárného navrhovatele předložení spisů, ve kterých byla
JUDr. S. vytýkána nečinnost. Spisy uvedené v kárném návrhu pod položkami 4), 6), 7), 12), 14),
15), 17) až 19) a 21) až 28) byly předloženy v originálech, spis uvedený pod položkou 13) pouze
jako ověřená fotokopie čl. 119 až 162; ve všech případech byl též připojen výpis ze systému ISAS,
vztahující se k jednotlivým věcem. Co se týče samotného obsahu předložených spisů, lze
konstatovat, že s výjimkou několika drobných odchylek v konkrétních případech, popis
skutkového stavu věci vyplývající z kárného návrhu odpovídá obsahu jednotlivých spisů.
Podrobněji bude obsah jednotlivých spisů podán dále, v rámci vyhodnocení úkonů kárně
obviněné v jednotlivých případech. Pokud jde o spisy uvedené pod body 1) až 3), 5), 8) až 11),
16), 20) a 29) kárného návrhu, s ohledem na jejich ztrátu byla kárnému senátu předložena vždy
pouze složka, obsahující dohledatelný obsah těchto spisů. Ve všech případech byl předložen
výpis ze systému ISAS, u věcí uvedených pod položkou 2) a 3) návrhu též screen print evidence
dokumentů k daným spisovým značkám, s výjimkou spisu uvedeného pod položkou 2) návrhu
pak i dokumenty označené jako „podrobný výpis z rejstříku C“, respektive „podrobný výpis z rejstříku
Nc“, obsahující zejména stav těchto soudních věcí (“věc vyřízená“, “nevyřízená“, „spis u znalce“,
apod.). Vyjma spisu uvedeného pod položkou 29) kárného návrhu, jsou součástí jednotlivých
složek též některé listiny, které se podařilo ze systému ISAS vytisknout (rozhodnutí, protokoly
o jednání, poukazy k výplatě znalečného, upomínky znalce, apod.).
Na nařízeném jednání doplnil kárný senát dokazování výpisem ze systému infoSoud,
vztahujícím se k věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 202/2008 [stav
řízení v uvedené věci má relevanci k věci uvedené pod bodem 18) kárného návrhu]. Bylo ujištěno,
že ve věci bylo rozhodnuto dne 8. 3. 2012, věc byla pravomocně skončena ke dni 3. 5. 2012.
Na základě návrhu zástupkyně kárného navrhovatele byl proveden též důkaz kopií sdělení
společnosti PORR a. s., adresovaného Obvodnímu soudu pro Prahu 10, doručený tomuto soudu
dne 30. 9. 2014. Uvedená společnost zde, k dotazu obvodního soudu, sdělila, že ve věci vedené
pod sp. zn. 5 C 68/2014 [bod 9) kárného návrhu] nedisponuje rozsudkem tohoto soudu
ze dne 18. 2. 2008. Další návrhy na provedení dokazování vzneseny nebyly.
Zástupkyně kárného navrhovatele ve svém závěrečném návrhu uvedla, že v případě spisů,
které se nepodařilo dohledat a bylo u nich vyznačeno zahájení rekonstrukce, chce upozornit,
že kárný žalobce vycházel z faktu, že kárně obviněná byla místopředsedkyní soudu ; měla tedy
přímo v popisu práce pracovat při dohledu nad ostatními soudci se spisovou evidencí i s evidencí
elektronickou. Skutečnost, že spisy jsou od 24. 6. 2009 zapsány ve stavu rekonstrukce, lze
dohledat hned z několika aplikací systému ISAS. Pokud jde o dohledovou činnost,
ta se vztahovala skutečně pouze na věci vyznačené jako neskončené; kontrolu věcí starších tří let
měla pro všechny soudce civilního úseku na starosti kárně obviněná, věci starší pěti let pak druhý
místopředseda tohoto úseku. V případě spisů, které se nepodařilo dohledat, zástupkyně kárného
navrhovatele uvedla, že zjištěný stav jde na vrub spolupráce soudce a kanceláře. Každý soudce má
minimálně od roku 2009 svou rejstříkovou vedoucí, přičemž je povinností jak soudce, tak
rejstříkové vedoucí, aby listiny, které se týkají konkrétního spisu, byly do tohoto spisu také
skutečně řádně žurnalizovány. Uvedla dále, že si je vědoma psychické náročnosti související
s výkonem soudcovské činnosti u soudu I. stupně; je-li soudce současně též soudním
funkcionářem, jde o značnou zátěž. Dle jejího názoru je kárně obviněné nutno přičíst k dobru
fakt, že jako členka vedení soudu měla na soudce vždy čas a působila i jako tmelící prvek
kolektivu, byla připravena mladším kolegům pomoci a říci jim svůj názor na řešené právní otázky.
Kárně obviněná využila svého práva posledního slova. Uvedla, že si je vytýkaných
nedostatků vědoma, neboť za stav svého senátu odpovídá. Její chybou bylo, že prováděla
kontrolu pouze u těch spisů, které byly evidovány jako nevyřízené ; šlo o systémovou chybu,
kterou si nyní uvědomuje.
V rámci samotného posouzení dané kárné věci se kárný senát zabýval nejprve tím, zda byl
návrh podán v rámci otevřených lhůt, vyplývajících z ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb..
Dle citovaného ustanovení musí být návrh na zahájení kárného řízení podán nejpozději do 6 měsíců
ode dne, kdy se navrhovatel dozvěděl o skutečnostech týkajících se kárného provinění, které jsou rozhodné
pro podání návrhu, nejpozději však do 3 let ode dne spáchání kárného provinění. Vzhledem k tomu,
že prověrka spisů JUDr. S. proběhla v květnu 2014 a návrh na zahájení kárného řízení byl
kárnému soudu doručen dne 31. 7. 2014, lze subjektivní lhůtu k podání návrhu považovat
ve všech předestřených případech za dodrženou. Jinak je tomu ovšem u lhůty objektivní, kdy
u věcí uvedených v kárném návrhu pod položkami 1) až 6), 9) až 11), 16), 20) a 23) bylo zjištěno,
že kárně obviněné soudkyni je vytýkána nečinnost i před datem 31. 7. 2011, která ohraničuje
tříletou lhůtu, odvíjející se od data podání kárného návrhu. V těchto věcech se tedy kárný senát
skutkovým stavem předcházejícím dni 31. 7. 2011 nezabýval.
Jsou-li soudci jako kárné provinění (§87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.) vytýkány průtahy
v jemu svěřených věcech, tedy nedostatečná snaha o to, aby věci byly co nejrychleji projednány
a rozhodnuty a účastníkům řízení tak byla poskytnuta rychlá a účinná ochrana jejich práv (zde viz
§6 a §100 odst. 1 občanského soudního řádu), je úkolem kárného senátu nejprve ověřit,
že kárným navrhovatelem tvrzená nečinnost (a její rozsah) v jednotlivých věcech reálně nastala;
následně je nutno posoudit, zda takto případně zjištěná období nečinnosti již překračují určitou
akceptovatelnou mez, a je-li splněna i tato podmínka, je nutné ještě zhodnotit, zda lze tyto
objektivně existující průtahy v řízení klást za vinu právě kárně obviněnému soudci.
Kárný senát, poté co shledal, že doba tvrzené nečinnosti JUDr. S. v jednotlivých soudních
věcech v zásadě odpovídá tvrzení kárného navrhovatele, se dále zabýval tím, zda tato doba
nepřesahuje v jednotlivých případech akceptovatelnou mez, tedy lze-li v jednotlivých případech
hovořit o existenci průtahů v řízení. Zde je nutno upozornit, že práce soudce je činností navýsost
intelektuální a kreativní, která se ze své povahy vzpírá možnosti jakéhokoliv normování, či jiným
snahám o stanovení pevných lhůt, v jejichž rámci měl být ten který úkon v řízení učiněn. Přestože
zákonodárce v některých případech stanovil nejen lhůty pro vydání rozhodnutí ale i lhůty pro
provedení jiných úkonů, směřujících ke skončení věci (viz například §181 odst. 3 trestního řádu),
obecně platí, co bylo vysloveno výše; občanský soudní řád (dle kterého bylo postupováno ve
všech posuzovaných případech) vyslovuje pouze obecný požadavek, aby účastníkům byla
poskytnuta rychlá a účinná ochrana jejich práv (§6 a §100 odst. 1 citovaného zákona). Nelze
přitom reálně očekávat, že vždy a ve všech soudních řízeních na sebe budou jednotlivé úkony
soudce (či jím pověřené osoby) plynule navazovat, a je tedy nutno vždy individuálně stanovit
určitou hranici, kdy existující nečinnost již atakuje požadavek na co nejrychlejší projednání a
rozhodnutí věci, vyslovený obecně pro všechny typy soudního řízení v ustanovení §79 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb. Z tohoto pohledu tedy v některých případech může být za průtah v řízení
považována nečinnost po dobu i jen několika týdnů, v jiných případech bude nečinnost
akceptovatelná i v řádech řady měsíců.
Kárná judikatura se při posuzování této otázky ustálila na názoru, že za průtah lze
považovat nejen případy nečinnosti absolutní, tedy situace, kdy v posuzovaném období neučinil
soudce ve spisu žádný úkon, ale i případy, kdy sice takový úkon učiněn byl, avšak nešlo o úkon,
který by mohl reálně směřovat ke skončení věci; tyto modality je nutno důsledně odlišovat.
Posuzování případů posledně uvedených je v praxi velmi obtížné, neboť soudce má při řešení
případu možnost postupovat různými způsoby. Zvolí-li postup, který se zpětně jeví jako
nevhodný, či nestandardní, nemusí jít nutně o jeho pochybení, tím méně pak o jeho zaviněné
neplnění povinností soudce. Aby na takový úkon mohlo být nahlíženo tak, že byl učiněn
ve zjevném rozporu s požadavkem zákona na co nejrychlejším projednání a rozhodnutí věci,
muselo by se jednat o zjevný exces ve smyslu jeho naprosté iracionality, účelovosti (ryze formálně
provedený úkon, který byl učiněn jen proto, aby došlo k přerušení stávající nečinnosti),
apod. Jinak řečeno, je-li konkrétní postup v řízení výlučně věcí úvahy soudce, pak i za situace,
kdy volí v konkrétním případě méně vhodné kroky (úkony), nelze od existence takových úkonů
odhlédnout, nepřekračují-li hranici, kdy lze hovořit o zcela neefektivním způsobu vedení řízení.
Při hodnocení těchto úkonů je také nutno přihlédnout ke kontextu posuzovaného soudního
řízení, neboť i neefektivní úkony, které nedosahují intenzity výše popsané, mohou ve svém
vzájemném kontextu vést k závěru, že soudce nevedl řízení dostatečně soustředěně, důsledně
a veden snahou věc efektivně skončit; i v těchto případech pak nelze vyloučit, že by takový
postup soudce mohl být hodnocen jako zaviněné porušení jeho povinností. Současně je však
nutno upozornit, že není-li zcela nepochybné, že se posuzovaný úkon soudce zcela vymyká
racionálnímu postupu v soudním řízení, je nutno aplikovat obecnou zásadu trestního procesu,
a to zásadu in dubio pro reo.
Jde-li o případy nečinnosti absolutní (tedy nebyl-li v posuzovaném období učiněn
soudcem žádný úkon), zde kárný senát zastává konstantně názor, že je nutno odlišovat případy,
kdy standardní postup v soudním řízení předpokládal učinění úkonu jednoduchého, spíše
administrativní povahy, u něhož nebylo třeba právní úvahy, od případů, kdy byla věc již způsobilá
k meritornímu projednání či k vydání jiného rozhodnutí, tedy případu, kdy se soud již zabýval
(měl zabývat) skutkovým a právním hodnocením věci, tedy tím, co tvoří jádro soudcovské
činnosti. Jakkoliv nelze stanovit obecně platnou a neměnnou časovou hranici nečinnosti, od níž
by bylo možné již dovozovat intenzitu kárné odpovědnosti soudce, v případě, kdy měl být
proveden pouze jednoduchý úkon (vybrání soudního poplatku, rozeslání podání účastníkům
řízení, apod.), hranicí za níž již nečinnost soudce není možné akceptovat, bývá obvykle lhůta tří
měsíců (viz například rozhodnutí tohoto soudu ze dne 22. 6. 2011, 11 Kss 11/2009 – 224
a ze dne 20. 3. 2014, č. j. 16 Kss 9/2013 – 91); znovu je však nutno připomenout, že jde
o časovou hranici orientační, která může být korigována s ohledem na konkrétní charakteristiky
posuzovaného případu. V případech, kdy se nejedná o nečinnost tohoto druhu (tedy nečinnost
při provádění jednoduchých úkonů), je stanovování jakýchkoliv časových hranic z povahy věci
vyloučeno a tyto situace tak musí být posuzovány vždy přísně individuálně, a to zejména
z pohledu celkového zatížení soudce, stáří posuzované věci, dodržování časových řad
při vyřizování věcí, výkonnosti soudce, atd.
Z těchto teoretických východisek tedy kárný soud přistoupil k hodnocení jednotlivých
případů vytýkané nečinnosti.
Při vlastním hodnocení jednotlivých soudních věcí se kárný senát zabýval nejprve těmi
případy, kde mu byly předloženy příslušné spisy (ověřená kopie jeho relevantních částí).
V následujících případech dovodil, že lze o existenci průtahů v řízení hovořit:
1. sp. zn. 5 C 313/99 [bod 4) návrhu] – nečinnost vytýkána v době od 8. 2. 2006
do 31. 7. 2014; obdobím před 31. 7. 2011 se kárný senát pro marné uplynutí objektivní
lhůty k podání návrhu nezabýval. Ze spisu bylo zjištěno, že ve věci byl dne 8. 2. 2006
vyhlášen rozsudek (čl. 77 spisu, ISAS), poté byl spis nalezen dne 18. 1. 2011, připojený
k jinému spisu (bez usnesení o spojení těchto věcí). Písemné vyhotovení rozsudku
se ve spisu nenachází, žádný navazující úkon ve věci zjištěn nebyl. Ze spisu dále vyplývá,
že s žalobcem bylo v roce 2009 zahájeno insolvenční řízení, v roce 2010 byl zjištěn jeho
úpadek s účinky ke dni 8. 6. 2010. Vzhledem k tomu, že tyto skutečnosti v posuzované
věci nevyvolaly ex-officio přerušení řízení, lze konstatovat průtahy od 31. 7. 2011
do 31. 7. 2014.
2. sp. zn. 14 C 13/2001 [bod 6) návrhu] – nečinnost vytýkána z několika důvodů, v různých
obdobích, ohraničeních daty 3. 6. 2010 až 16. 6. 2014. V případě tvrzené nečinnosti
ve věci žádosti o odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu v řízení o žalobě
pro zmatečnost a žalobě na obnovu řízení, pravomocně skončeného dne 7. 12. 2006, bylo
z obsahu soudního spisu zjištěno, že věc byla v době podání žádosti přidělena jiné
soudkyni; kárně obviněná je v systému ISAS vedená jako referující soudce teprve dnem
31. 8. 2010. V té době byl již ovšem na majetek žalobce prohlášen konkurz, který byl
pravomocně zrušen až dne 23. 2. 2012. Po tuto dobu tedy panoval ve věci ex-officio
klid řízení a existence průtahů v řízení je tak v tomto rozsahu pojmově vyloučena. Teprve
počínaje dnem 24. 2. 2012 tedy bylo povinností kárně obviněné rozhodnout v přiměřené
lhůtě o shora uvedené žádosti. Rozhodnuto bylo dne 16. 6. 2014; toto datum lze proto
považovat za ukončení nečinnosti. Při určení počátku nečinnosti, dosahující intenzity
průtahů v řízení, kárný senát (z důvodů dále popsaných) nevycházel z období, kdy nebylo
o této žádosti rozhodováno, nýbrž ze zjištěné nečinnosti ve věci jiného návrhu žalobce,
a to návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, podaného dne 20. 4. 2012.
V části, kde se žalobce domáhal touto cestou vydání rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti
rozsudku, nebylo totiž kárně obviněnou na žádost o provedení procesního úkonu nikterak
reagováno; po marném uplynutí 30 denní lhůty, vyplývající z ustanovení §174 odst. 3, věty
druhé zákona č. 6/2002 Sb., tak lze bezpečně hovořit o existenci průtahů v řízení
ve vztahu k tomuto návrhu. Vzhledem k tomu, že zákon lhůtu pro rozhodnutí o žádosti
o odklad vykonatelnosti rozsudku, podané v řízení o žalobě pro zmatečnost, nestanoví,
vycházel kárný senát z toho, že za situace, kdy lze počátek jiné nečinnosti v téže věci,
spadající do stejného období, kdy by mělo být o tomto návrhu rozhodováno, postavit
najisto ke konkrétnímu datu, je vhodné za počátek průtahů v řízení považovat právě tento
den – zde jde o den po marném uplynutí lhůty k provedení procesního úkonu,
tj. 21. 5. 2012. I tato nečinnost přitom byla ukončena dne 16. 6. 2014, kdy byla žádost
zamítnuta. Průtahy v řízení byly tedy v této soudní věci vymezeny obdobím od 21. 5. 2012
do 15. 6. 2014. Další dílčí vytýkanou nečinností kárně obviněné soudkyně uvnitř tohoto
období se kárný senát nezabýval, neboť zaviněnou nečinnost soudce je nutno považovat
za jeden skutek, ohraničený určitým časovým obdobím.
3. sp. zn. 5 C 63/2001 [bod 7) návrhu] – nečinnost vytýkána v době od 1. 10. 2011
do 16. 8. 2012 a od 27. 3. 2013 do 20. 8. 2013. Z obsahu spisu bylo zjištěno,
že dne 15. 9. 2011 uplynula lhůta, ve které měl být ustanovenou znalkyní předložen
znalecký posudek. Dne 19. 10. 2011 se kárně obviněná znalkyně dotázala, kdy lze
předložení posudku očekávat. Tento úkon považuje kárný senát za akceptovatelný,
neboť odpovídal racionálnímu vedení řízení a byl učiněn v rámci přiměřené lhůty.
Ve spise je dále založen přípis znalkyně ze dne 29. 11. 2011, ve kterém poukazuje
na nedostatek podkladů pro vypracování znaleckého posudku a dotazuje se soudu, jakým
způsobem má ve věci dále postupovat. I přes urgenci účastníka řízení ze dne 9. 1. 2012
zareagovala kárně obviněná až dne 30. 5. 2012, kdy dala znalkyni pokyn, jak má dále
postupovat. Vzhledem k tomu, že se jednalo o věc, kde řízení probíhalo již řadu let, lze
v tomto případě spravedlivě požadovat, aby jednoduché úkony byly soudcem činěny
ve lhůtě nepřekračující dobu zhruba jednoho měsíce. Z tohoto pohledu byla tedy první
nečinnost kárně obviněné soudkyně shledána v období od 19. 11. 2011 (měsíc poté,
kdy se dotazovala znalkyně na zaslání znaleckého posudku) do 29. 5. 2012 (den poté byl
znalkyni dán pokyn stran dalšího postupu). Na rozdíl od kárného navrhovatele považuje
kárný senát následující kroky kárně obviněné v této věci z pohledu požadavku na plynulost
řízení za obhajitelné (urgence ze dne 3. 8. 2012, výstraha znalkyni ze dne 16. 8. 2012,
zproštění ustanovené znalkyně ze dne 4. 12. 2012). Postup zvolený kárně obviněnou totiž
nikterak nevybočuje z obvyklého postupu soudců v obdobných případech; větší prodleva
v období od 30. 5. 2012 do 3. 8. 2012 odpovídá tomu, že znalkyně si (dle pokynu kárně
obviněné) měla opatřit pro dokončení znaleckého posudku ještě další podklady. Další
nečinnost v této věci byla kárným senátem shledána až v období od 3. 5. 2013
do 19. 8. 2013. Z obsahu spisu vyplývá, že dne 2. 4. 2013 byl spis předán kárně obviněné
za účelem ustanovení nového znalce ; akceptovatelná lhůta k provedení tohoto
jednoduchého úkonu činí i v tomto případě zhruba jeden měsíc. O nečinnosti vyvolávající
průtahy v řízení tak lze hovořit počínaje datem dne 3. 5. 2013, a to až do 19. 8. 2013
(20. 8. 2013 byl ustanoven nový znalec).
4. sp. zn. 5 C 39/2008 [bod 12) návrhu] – nečinnost vytýkána v době od 24. 1. 2013
do 28. 8. 2013 a od října 2013 do 26. 5. 2014. Zde kárný senát zjistil, že dne 3. 1. 2013 bylo
soudu doručeno odvolání žalovaného proti usnesení na čl. 56, kterým byla zamítnuta jeho
žádost o osvobození od soudního poplatku. Teprve dne 28. 8. 2013 vydala kárně obviněná
výzvu k odstranění vad odvolání, a to ve lhůtě 5 dnů. Po přičtení referenční hodnoty tří
měsíců k provedení tohoto jednoduchého úkonu tak lze hovořit o průtazích v řízení
od 4. 4. 2013 do 27. 8. 2013. Výzva ze dne 28. 8. 2013 byla žalovanému doručena
dne 11. 9. 2013; odvolacímu soudu byl spis (po marném uplynutí lhůty určené
k odstranění vad odvolání) předložen až dne 26. 5. 2014. Po připočtení referenční lhůty
třech měsíců k provedení tohoto jednoduchého úkonu lze hovořit o dalších průtazích
v řízení v období od 17. 12. 2013 do 25. 5. 2014.
5. sp. zn. 5 C 249/2008 [bod 14) návrhu] – nečinnost vytýkána v období od 4. 12. 2012
do 18. 7. 2013. Zde kárný senát z obsahu soudního spisu zjistil, že řízení ve věci bylo
usnesením ze dne 13. 5. 2009 přerušeno, s ohledem na probíhající řízení před Okresním
soudě v Nymburce, jehož výsledek by mohl mít na danou soudní věc vliv. Dle údajů ISAS
byl spis Okresního soudu v Nymburce (po pravomocném skončení věci) předložen kárně
obviněné dne 4. 12. 2012. Usnesení o pokračování v řízení bylo vydáno dne 15. 7. 2013.
Po přičtení referenční hodnoty třech měsíců k provedení tohoto jednoduchého úkonu lze
shledat průtahy v řízení v období od 5. 3. 2013 do 14. 7. 2013.
6. sp. zn. 5 EC 27/2009 [bod 15) návrhu] – nečinnost vytýkána v období od 19. 12. 2013
do 30. 6. 2014. Kárným senátem bylo zjištěno, že soudu bylo dne 19. 12. 2013 doručeno
zpěvzetí žaloby. Dne 21. 5. 2014 učinila kárně obviněná dotaz na procesní stanovisko
žalovaného k tomuto návrhu ; usnesení o zasta vení řízení bylo vydáno dne 30. 6. 2014.
Vzhledem k tomu, že prodleva mezi doručením zpětvzetí a dotazem na žalovaného
překročila referenční hodnotu třech měsíců (šlo o jednoduchý úkon), lze hovořit
o průtazích v řízení v období od 20. 2. 2014 do 20. 5. 2014. Následný úkon kárně
obviněné (zastavení řízení) byl již učiněn v akceptovatelné lhůtě.
7. sp. zn. 5 C 71/2009 [bod 17) návrhu] – nečinnost vytýkána v období od 28. 1. 2013
do 4. 12. 2013. Z obsahu spisu vyplývá, že kárně obviněná dne 28. 1. 2013 odročila jednání
za účelem rozhodnutí o procesním nástupnictví na straně žalovaného (čl. 73). Usnesení
o připuštění záměny žalovaného bylo vydáno dne 4. 12. 2013 (čl. 74). Jakkoli rozhodnutí
o připuštění záměny účastníků nelze obecně považovat za ryze jednoduchý úkon, kárný
senát má v daném případě za to, že fakticky o jednoduchý úkon šlo. Z odůvodnění
usnesení je totiž zřejmé, že soud vycházel jen ze smlouvy, dle které došlo k převzetí
závazku třetí osobou, přičemž tento přechod označil bez dalšího dokazování a hodnocení
za jednoznačně prokázaný. Po kárně obviněné tedy bylo možné spravedlivě požadovat,
aby ve věci připuštění záměny účastníka rozhodla ve lhůtě třech měsíců. Jelikož se tak
nestalo, lze konstatovat průtahy v řízení v období od 29. 4. 2013 do 3. 12. 2013.
8. sp. zn. 5 C 81/2009 [bod 18) návrhu] – nečinnost vytýkána v období od 26. 4. 2011
do 23. 8. 2013. V tomto případě bylo kárným senátem zjištěno, že řízení ve věci bylo
přerušeno usnesením ze dne 4. 1. 2011 s tím, že je nutno vyčkat výsledku řízení vedeného
u téhož soudu pod sp. zn. 17 C 237/2009. Dne 22. 4. 2011 sdělil právní zástupce žalobce,
že řízení v posledně zmiňované věci je pravomocně skončeno. Spis byl kárně obviněné
(dle údajů ISAS) předložen dne 26. 4. 2011. Usnesení o pokračování v řízení bylo vydáno
dne 23. 8. 2013. V tomto případě kárně obviněná při jednání kárného soudu uvedla,
že konstatovaná prodleva při rozhodnutí o pokračování v řízení není dána její zaviněnou
nečinností, neboť v mezidobí zjistila, že právní otázka rozhodná pro dané řízení bude
vyřešena v rámci jiného řízení, než na které odkazuje usnesení o přerušení řízení. Tomu
odpovídá i odůvodnění usnesení o pokračování v řízení (čl. 18) spisu, kde se odkazuje
na výsledek řízení vedeného u tamního soudu pod sp. zn. 5 C 4/2009. Jakkoliv nelze
vyloučit, že tato argumentace kárně obviněné může být plausibilní, nelze přehlédnout,
že toto vysvětlení nabídla kárnému senátu až při nařízeném ústním jednání,
a to bez předložení jakéhokoliv důkazu. Za této situace považuje kárný senát argumentaci
kárně obviněné za účelovou a při hodnocení věci vycházel výlučně z objektivně
doložených skutečností, podávajících se z obsahu příslušného soudního spisu. Z tohoto
pohledu lze akceptovat tvrzení kárného navrhovatele, že bylo-li řízení ve věci přerušeno
do doby vydání pravomocného rozhodnutí ve věci sp. zn. 17 C 237/2009, měla kárně
obviněná po pravomocném skončení této věci vyvinout procesní aktivitu, což se nestalo.
Vzhledem k tomu, že usnesení o pokračování v řízení, vázané na pravomocné skončení
jiné soudní věci, lze považovat za jednoduchý úkon, je možné (po připočtení referenční
hodnoty třech měsíců, odvíjející se od data předložení spisu kárně obviněné dne
26. 4. 2011) hovořit o průtazích v řízení v období od 27. 7. 2011 do 22. 8. 2013.
9. sp. zn. 5 C 97/2009 [bod 19) návrhu] – nečinnost vytýkána v období od 3. 5. 2012
do 27. 12. 2012. Z obsahu soudního spisu se podává, že kárně obviněná usnesením
ze dne 13. 10. 2010 řízení přerušila s tím, že výsledek souběžně probíhajícího řízení
o žalobě pro zmatečnost (vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 5 C 202/2008) může mít
na danou věc vliv. Kárný senát nahlédnutím do systému infoSoud zjistil, že věc
sp. zn. 5 C 202/2008 byla pravomocně skončena dne 3. 5. 2012. Dne 14. 11. 2012 navrhl
žalovaný, aby v řízení bylo pokračováno ; jednání ve vě ci bylo kárně obviněnou nařízeno
dne 27. 12. 2012. Z uvedeného vzal kárný senát za prokázané, že počínaje dnem 3. 5. 2012
měla kárně obviněná vědět, že důvod pro přerušení řízení odpadl (věc
sp. zn. 5 C 202/2008 taktéž rozhodovala). I bez návrhu žalovaného na pokračování
v řízení tak měla nejdéle ve lhůtě třech měsíců učinit ve věci úkon, směřující ke skončení
věci. Jelikož se tak nestalo, lze hovořit o průtazích v řízení v období od 4. 8. 2012
do 26. 12. 2012.
10. sp. zn. 5 EC 70/2010 [bod 21) návrhu] – nečinnost vytýkána v období od 3. 1. 2013
do 8. 8. 2013. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že odvolání proti rozsudku ze dne 7. 11. 2012
(doručené soudu dne 31. 12. 2012) bylo (dle údajů ISAS) předloženo kárně obviněné dne
3. 1. 2013. Dne 6. 8. 2013 zaslala kárně obviněná odvolání dalším účastníkům. Šlo
o provedení jednoduchého úkonu ; po při počtení referenční hodnoty třech měsíců
pro jeho realizaci lze proto hovořit o průtazích v řízení v období od 4. 4. 2013
do 5. 8. 2013.
11. sp. zn. 5 EC 76/2010 [bod 22) návrhu] – nečinnost vytýkána v období od 18. 12. 2012
do 20. 5. 2014. Jak kárný senát zjistil, dne 18. 12. 2012 byl (dle údajů ISAS) kárně obviněné
předložen spis s návrhem na zrušení rozsudku pro zmeškání (ze dne 11. 5. 2011)
a odvoláním proti tomuto rozsudku. Dne 19. 6. 2013 vyhotovila kárně obviněná referát
s výzvou k zaplacení soudního poplatku za odvolání. Poplatek byl dne 22. 7. 2013
zaplacen (spis byl dle údajů ISAS v té době stále veden na kárně obviněnou). Usnesením
ze dne 20. 5. 2014 kárně obviněná usnesením zamítla návrh na zrušení rozsudku
pro zmeškání. Vzhledem k tomu, že výzvu k zaplacení soudního poplatku lze považovat
za jednoduchý úkon, lze hovořit o nečinnosti v období od 19. 3. 2013 (lhůta se odvíjí
od předložení spisu kárně obviněné) do 18. 6. 2013. Pokud jde o rozhodnutí ve věci
návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání, s ohledem na zákonem jasně stanovená
(a v praxi zásadně bez obtíží verifikovatelná) kritéria, za nichž lze takovému návrhu
vyhovět, není důvod považovat tento procesní úkon za a priori složitý (tedy vymykající
se referenční hodnotě třech měsíců pro provedení jednoduchých úkonů). Jelikož z obsahu
spisu nic nenasvědčuje závěru, že by rozhodování o zmiňovaném návrhu bylo
v posuzovaném případě právně či skutkově složité, bylo možné po kárně obviněné
spravedlivě požadovat, aby o takovém návrhu rozhodla ve lhůtě maximálně třech měsíců
po té, co budou pro takový postup splněny všechny procesní podmínky. Jelikož
administrace související s výběrem soudního poplatku za podané odvolání skončila dne
22. 7. 2013, lze nejpozději od tohoto data odvíjet lhůtu, kdy mělo být o návrhu na zrušení
rozsudku pro zmeškání rozhodnuto. Bylo-li o tomto návrhu rozhodnuto
až dne 20. 5. 2014, lze hovořit o průtazích v řízení v období od 23. 10. 2013
do 19. 5. 2014.
12. sp. zn. 5 C 102/2010 [bod 23] – nečinnost vytýkána v období od 8. 6. 2011
do 13. 12. 2012 a od 15. 1. 2013 do 21. 4. 2014. Z obsahu soudního spisu vyplývá,
že v průběhu řízení byl soud upozorněn na univerzální sukcesi na straně žalovaného.
V rámci ověřování této skutečnosti byl (dle údajů ISAS) spis dne 8. 6. 2011 předložen
kárně obviněné. Ta referátem ze dne 12. 12. 2012 urgovala sdělení stran procesního
nástupnictví žalovaného. Dle údajů ISAS byl kárně obviněné spis předložen
dne 15. 1. 2013. Dalším úkonem ve věci je až unesení o uložení pořádkové pokuty
tvrzenému nástupci žalovaného pro neposkytování součinnosti ; to to usnesení však není
opatřeno razítkem kanceláře, nedoprovázejí jej doručenky a neprochází ani evidencí ISAS.
Další úkon kárně obviněné je datován dnem 23. 4. 2014, kdy předala kanceláři referát
s dotazy na žalovaného a krajský soud. Vzhledem k tomu, že úkony směřující ke zjištění
procesního nástupnictví účastníka řízení je možno v principu považovat za úkony
jednoduché, lze dovodit první období nečinnosti po uplynutí tří měsíců od předložení
spisu kárně obviněné (od 8. 6. 2011); průtahy v řízení tak nastaly v období od 9. 9. 2011
do 11. 12. 2012 (nečinnost ukončená urgencí). Poté, co byl spis opětovně předložen kárně
obviněné (15. 1. 2013) nebyl ve věci proveden žádný relevantní úkon až do 23. 4. 2014;
usnesení ze dne 3. 12. 2013 nelze za takový úkon považovat, neboť evidentně nebylo
nikdy vypraveno (zde jde o případ „relativní nečinnosti“). Druhé období nečinnosti tak
(po započtení referenční hodnoty třech měsíců) představuje průtahy v řízení v období
od 16. 4. 2013 do 21. 4. 2014.
13. sp. zn. 47 EC 1/2011 [bod 24) návrhu] – nečinnost vytýkána v období od 14. 3. 2012
do 30. 6. 2013 a od 7. 11. 2013 do 20. 5. 2014. V této věci kárný senát zjistil, že předmětná
věc byla kárně obviněné soudkyni (dle údajů ISAS) přidělena dne 14. 3. 2012. Již dříve
(11. 5. 2011) vzal žalobce návrh na zahájení řízení zpět. Usnesení o zastavení řízení bylo
kárně obviněnou vydáno dne 30. 6. 2013. Do tohoto usnesení bylo podáno dne 8. 8. 2013
odvolání. Věc byla dne 7. 11. 2013 předložena (dle údajů ISAS) kárně obviněné
bez věcného vyřízení odvolacím soudem, s pokynem rozhodnout o návrhu na vrácení
soudního poplatku. Usnesení o vrácení soudního poplatku bylo vydáno dne 20. 5. 2014.
Dle názoru kárného senátu kárně obviněné nic nebránilo v tom, aby poté, co jí byla věc
přidělena, rozhodla ve lhůtě odpovídající provádění jednoduchých úkonů o zastavení
řízení. Jakkoliv se jedná o případ soudního rozhodování, nelze přehlédnout, že šlo
o jednoznačně projevenou vůli žalobce v řízení dále nepokračovat, čemuž odpovídalo
i jasně seznatelné procesní stanovisko žalované, která podala proti původně vydanému
platebnímu rozkazu odpor. Není tedy důvod, aby o zastavení řízení nemohlo být
rozhodnuto ve lhůtě odpovídající provádění jednoduchých úkonů, tedy ve lhůtě třech
měsíců. Lze proto hovořit o průtazích v řízení v období od 15. 6. 2012 do 29. 6. 2013.
Shora uvedené závěry lze bezezbytku vztáhnout i na rozhodování o vrácení soudního
poplatku (při zpětvzetí i návrhu); i zde se fakticky jednalo o jednoduchý úkon, který mohl
být proveden ve lhůtě tří měsíců po té, co byla věc vrácena odvolacím soudem s pokynem
k tomuto postupu. Druhé období průtahů v řízení tak lze vymezit od 8. 2. 2014
do 19. 5. 2014.
14. sp. zn. 5 EC 45/2011 [bod 26) návrhu] - nečinnost vytýkána v období od 2. 2. 2012
do 15. 5. 2014. Kárný senát zjistil, že ve věci byl dne 23. 9. 2011 vydán platební rozkaz, ten
se však nepodařilo žalovanému doručit. Dne 12. 1. 2012 učinila kárně obviněná dotazy
stran zjištění pobytu žalovaného; poslední odpověď byla soudu doručena dne 31. 1. 2012.
Počínaje dnem 2. 2. 2012 byl spis (dle údajů ISAS) veden na kárně obviněnou. Následuje
úkon ze dne 15. 5. 2014, kterým kárně obviněná učinila dotaz stran možného pobytu
žalovaného na území Slovenské republiky. Dle názoru kárného soudu si měla být kárně
obviněná nejpozději dne 2. 2. 2012 vědoma toho, že bydliště žalovaného je neznámé
a tomu přizpůsobit další procesní postup; pokud nehodlala provádět další šetření, měla
přistoupit ke zrušení platebního rozkazu. Její nečinnost, přetrvávající do 15. 5. 2014 proto
nelze akceptovat. Po připočtení referenční lhůty třech měsíců, odvíjející se od data
2. 2. 2012, tak lze hovořit o průtazích v řízení v období od 3. 5. 2012 do 14. 5. 2014.
15. sp. zn. 47 EC 98/2011 [bod 27) návrhu] – nečinnost vytýkána v období od 14. 3. 2012
do 20. 5. 2014. Z obsahu soudního spisu vyplývá, že dne 7. 7. 2011 došla soudu žádost
žalobce o opravu chyby ve vydaném elektronickém platebním rozkazu ze dne 6. 6. 2011.
Dne 7. 3. 2013 byl návrh na zahájení řízení vzat žalobcem zpět. Dle údajů ISAS byla věc
dne 14. 3. 2012 převedena na kárně obviněnou. Ta o obou procesních návrzích rozhodla
usnesením ze dne 20. 5. 2014. V tomto případě kárný senát naznal, že minimálně v případě
žádosti o provedení opravy elektronického platebního rozkazu měla kárně obviněná učinit
úkon, který lze označit za jednoduchý. Vzhledem k tomu, že od data 14. 3. 2012 byla
ve věci zcela nečinná, lze (po započtení referenční doby třech měsíců) hovořit o průtazích
v řízení v období od 15. 6. 2012 do 19. 5. 2014.
16. sp. zn. 12 EC 249/2011 [bod 28) návrhu] – nečinnost vytýkána v období od 14. 8. 2013
do 20. 5. 2014. V této věci bylo zjištěno, že dne 13. 8. 2013 byla (dle údajů ISAS) kárně
obviněné předložena žádost právního zástupce žalobce o vrácení soudního poplatku; dne
14. 8. 2013 obdržel soud žádost právní zástupkyně žalovaného o přiznání odměny
za zastupování. Kárně obviněná v obou návrzích rozhodla dne 20. 5. 2014. Vzhledem
k tomu, že minimálně v prvním případě lze usnesení ze dne 20. 5. 2014 považovat
za jednoduchý úkon, lze hovořit o průtazích v řízení (po započtení referenční doby třech
měsíců) hovořit v období od 14. 11. 2013 do 19. 5. 2014.
Ve zbývajících případech, kdy byly kárnému soudu předloženy příslušné soudní spisy
(ověřená kopie), existence průtahů shledána nebyla. Ve věci sp. zn. 5 EC 22/2001 [bod 25)
návrhu] byla kárným navrhovatelem vytýkána nečinnost v období od 9. 5. 2012 do 27. 11. 2013.
Z obsahu rekonstruovaného spisu bylo zjištěno, že ve věci proběhlo dne 9. 5. 2012 jednání,
které bylo odročeno na neurčito za účelem zhodnocení důkazů, případně vypracování znaleckého
posudku. Dalším úkonem kárně obviněné bylo až usnesení ze dne 27. 11. 2013, kterým zahájila
rekonstrukci spisu. Dle připojeného výpisu ze systému ISAS se nicméně podává, že v období
od 9. 5. 2012 do 27. 12. 2013 bylo umístění spisu deklarováno jako jednání; tento údaj je ovšem
evidentně chybný a pohyb předmětného spisu po tomto datu nelze vysledovat. Za této situace
nelze ve vytýkaném období hovořit o zaviněné nečinnosti soudce ; za ztrátu spisu nelze kárně
obviněnou činit odpovědnou, přičemž bezodkladně poté, co byla ztráta spisu zjištěna, přistoupila
k jeho rekonstrukci. V tomto případě tedy zjištěnou nečinnost soudkyně nelze považovat
za kárné provinění, ve smyslu jeho definice vyplývající z ustanovení §87 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb. Stejný závěr platí i pro věc sp. zn. 5 C 57/2008 [bod 13) návrhu], kde byla kárně
obviněné vytýkána nečinnost v období od 1. 1. 2012 do 14. 7. 2014. Z obsahu ověřené části
příslušného soudního spisu bylo zjištěno, že na základě opakovaných žádostí právního zástupce
žalobce bylo nejprve odročeno jednání na neurčito a následně bylo opakovaně odkládáno
nařízení dalšího jednání s tím, že účastníci řízení vedou mimosoudní jednání o dohodě. Kárný
soud nesdílí názor kárného navrhovatele, že nebyl-li ve věci učiněn po dobu zhruba jednoho
a půl roku žádný úkon směřující k jejímu skončení, bez toho, že by bylo rozhodnuto o přerušení
řízení, jde o zaviněnou nečinnost soudce, dosahující intenzity průtahů v řízení. Jakkoli lze
souhlasit s jeho názorem, že nenavrhnou-li účastníci přerušení řízení, je povinností soudu
postupovat tak, aby věc byla co nejrychleji projednána a rozhodnuta, nelze přehlédnout fakt,
že jednání ve věci nebylo nařízeno právě s ohledem na výslovné žádosti právního zástupce
žalobce; kárně obviněná přitom nebyla zcela nečinná, neboť sama se opakovaně právního
zástupce dožadovala sdělení, zda již k mimosoudní dohodě účastníků řízení došlo. Je to
navrhovatel, kdo disponuje řízením a navrhuje-li výslovně, aby soud prozatím jednání
nenařizoval, není v principu důvod, proč mu nevyhovět. Žalovaný si přitom na nečinnost soudů
nikterak nestěžoval a nelze tak usuzovat, že by žádosti právního zástupce žalobce snad mohly
představovat účelové obstrukce řízení, kterými by bylo sledováno poškození práv žalovaného.
Přestože postup kárně obviněné, která se nepokusila zjistit stanovisko žalovaného k tomuto
postupu (což by mohlo vést k návrhu účastníků na přerušení řízení), nepovažuje kárný senát
za zcela optimální, rozhodující je, že účastníci řízení nebyli reálně kráceni na svých procesních
právech (tedy ani na právu na rozhodnutí věci v přiměřené době) a nebyly tak atakovány
chráněné zájmy uvedené v ustanovení §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. (narušení důstojnosti
soudcovské funkce nebo ohrožení důvěry v nezávislé, v nestranné, v odborné a spravedlivé
rozhodování soudů), jejichž porušení je pojmovým znakem kárného provinění. V obou
popsaných případech tedy kárný senát postupem dle ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., zprostil kárně obviněnou obvinění pro skutek, spočívající ve způsobení nedůvodných
průtahů (výrok II, body 2. a 3.), neboť vytýkaná jednání nejsou kárným proviněním.
Pokud jde o zbývající soudní věci, kde byla kárně obviněné vytýkána zaviněná nečinnost,
jedná se o případy, kde došlo ke ztrátě soudních spisů. Z podkladů, které byly v této souvislosti
kárnému senátu předloženy (viz výše) nelze zcela jednoznačně dovodit, kdy ke ztrátě jednotlivých
spisů došlo, kdo je za tuto ztrátu odpovědný a nelze ani spolehlivě dovodit obsah těchto spisů
v době, kdy vyšly z evidence. Jakkoli je ve všech případech, s výjimkou věcí sp. zn. 5 C 55/95
[bod 2) návrhu], sp. zn. 5 C 158/2003 [bod 8) návrhu] a sp. zn. 19 Nc 2900/2013 [bod 29)
návrhu] v podrobném výpisu z rejstříku C uvedeno, že jde o věci vyřízené, je evidentní, že nešlo o věci
vyřízené pravomocně. Ve všech případech [s výjimkou věci sp. zn. 5 C 420/98 - bod 3) návrhu
a sp. zn. 19 Nc 2900/2013 - bod 29) návrhu] lze z předložených podkladů dovodit, že posledním
úkonem před ztrátou spisu bylo soudní jednání, vydání rozhodnutí (v některých případech nelze
zjistit, zda bylo takové rozhodnutí vyhotoveno), případně (bylo-li vydáno meritorní rozhodnutí,
které bylo následně rozesláno) měl být ze strany soudce učiněn ještě jiný další úkon [například
rozhodnutí o nákladech státu - viz sp. zn. 5 C 184/92 - bod 1) návrhu]. V případě spisu
sp. zn. 19 Nc 2900/2013 se jednalo o nejasné podání, kde nelze vyloučit ani jeho neformální
odložení, tuto skutečnost však není možné jakkoli prověřit, neboť poté, co byl spis po spisové
prověrce vrácen zpět kárně obviněné, došlo k jeho ztrátě; je proto nutno vycházet z premisy,
že i zde jde o věc, kde její vyřízení vyžadovalo aktivitu soudce. S výjimkou jednoho případu
(sp. zn. 5 C 420/98), o němž bude pojednáno samostatně, lze tedy mít za prokázané,
že ve vytýkaných případech došlo ke ztrátě spisu, přičemž kárně obviněná neučinila žádný úkon
směřující k jejich rekonstrukci, přestože měla v těchto případech jako soudce činit další úkony.
Na dokazování při nařízeném ústním jednání se přitom nejen nepodařilo blíže objasnit
okolnosti ztráty jednotlivých spisů, ale kárně obviněná ani plausibilně nevysvětlila, jak je možné,
že se o ztrátě spisů nedozvěděla, a to přesto, že v některých případech k tomu mělo dojít již
před několika lety. Je přitom evidentní, že došlo-li ke ztrátě některých spisů (tento samotný fakt
ovšem není kárným návrhem vytýkán), skutečnost, že taková situace nebyla zjištěna, jde
do značné míry na vrub kárně obviněné. Nevytvořila si totiž systém, který by takovým situacím
předcházel (respektive jejich existenci indikoval) ; nebyla též schopna se blíže vyjádřit
k okolnostem, za nichž došlo ke stěhování spisů (v důsledku čehož mohlo dojít k jejich ztrátě).
Samotné stěhování soudu v roce 2004 přitom nemůže být okolností, s níž lze ztrátu všech spisů
spojovat; v řadě případů totiž došlo ke ztrátě spisů až po několika letech po přestěhování. Kárný
senát má tedy za to, že kárně obviněná nevěnovala dostatečnou pozornost pohybu svých spisů,
a to nejen jako soudce, jemuž byly tyto spisy svěřeny, ale i jako místopředsedkyně soudu,
která měla právě z titulu této své funkce přispět k bezproblémovému přestěhování spisů na nové
pracoviště. Jí popsaný způsob práce se spisy, pro který byla charakteristická minimální interakce
s kanceláří a specifický způsob zakládání příchozích listin do spisů, je nepochybně nestandardní
a přestože jej nelze považovat za a priori nepřípustný, nepochybně přispěl k tomu, že se o ztrátě
spisů (respektive o tom, že jsou na ní evidovány pravomocně neskončené věci, kde po dobu
několika let nebyl učiněn žádný úkon) nedozvěděla. Fakt, že práci se svěřenými spisy kárně
obviněná nevěnovala dostatečnou pozornost, potvrdila ostatně i ve své výpovědi, kdy
poukazovala na své přetížení při výkonu kontrolních činností ve funkci místopředsedkyně soudu.
Evidentně při tom selhala i tato kontrolní činnost, ve smyslu průběžné kontroly (pravomocně)
neskončených věcí starších časových řad, neboť to byla právě kárně obviněná, kdo měl
(i ve vztahu k vlastním věcem) takovou kontrolu provádět. Byla-li by taková činnost prováděna
řádně, musely by problémy ve vytýkaných spisech být zjištěny. Vzniklou situaci při tom nelze
zdůvodnit ani potížemi při přechodu na systém ISAS či počátečními deficity v jeho fungování.
Kárný senát rozhodně nepopírá, že při náběhu tohoto informačního systému mohlo zpočátku
dojít k provedení mylných zápisů či jejich absenci, jde však o situaci, se kterou byly
konfrontovány všechny okresní, respektive obvodní soudy, přičemž kárnému senátu není známo,
že by u jiných soudů docházelo k tak výrazným a dlouhodobým problémům, jaké v této
souvislosti popisovala kárně obviněná ve své výpovědi. Přestože je i z některých předložených
podkladů zřejmé, že v konkrétních případech jsou zápisy v ISAS zatíženy evidentní chybou
(viz zejména věc sp. zn. 5 C 420/98), jde zpravidla o starší zápisy. I případné nedostatky
v systému ISAS ovšem bez dalšího nemohou soudce zprostit odpovědnosti za řádné vedení jím
svěřených spisů.
Kárný senát při hodnocení všech výše uvedených aspektů věci vycházel z premisy,
že odpovědnost za soudní spis sdílí soudce spolu s příslušnou kanceláří. Pokud by tedy soudní
kancelář evidentně neplnila část své svěřené odpovědnosti (například evidenci dokumentů
a pohybu spisů v ISAS, předkládání spisů z kalendářů, apod.), mohlo by to v některých případech
vést až k tomu, že by soudce za negativní důsledky s tím spojené nebyl odpovědný,
a to i při respektování zásady, že soudce má mít o stavu jemu svěřené agendy vždy dostatečný
přehled. O takový případ se však ve věcech vytýkaných kárným navrhovatelem (s výjimkou,
o které bude pojednáno dále) dle názoru kárného senátu nejednalo. I přes nepopíratelné deficity
při zaznamenávání pohybů spisů v systému ISAS a zcela nedostatečné dokumentové knihovně
nelze hovořit o tom, že by za vytýkaná období nečinnosti v jednotlivých věcech mohla výlučně
soudní kancelář. Byla to totiž především kárně obviněná, která sama zavedla systém
práce se spisy, který přispěl k tomu, že ztráta spisů nebyla až do doby provedené prověrky vůbec
odhalena. Lze přitom zcela přisvědčit zástupkyni kárného navrhovatele, která uvedla, že byla-li
kárně obviněná v rozhodné době místopředsedkyní soudu, měla přímo v popisu práce (v rámci
dohledu nad soudci civilního úseku) aktivně pracovat se spisovou evidencí, včetně evidence
elektronické. Zde pak kárný senát dodává, že na výše popsaném neuspokojivém stavu evidence
ISAS v posuzovaných věcech nese svůj podíl i dřívější vedení obvodního soudu (tedy i kárně
obviněná), které, dle jejího tvrzení, nechalo část dokumentové knihovny citovaného systému
smazat pro nedostatečnou kapacitu serveru. Takový postup při řešení technických problémů lze
označit za zcela absurdní a neakceptovatelný. Lze tedy uzavřít, že i u této skupiny soudních věcí,
s výjimkou věci uvedené pod bodem 3) návrhu, byla kárným senátem zjištěna zaviněná nečinnost
zakládající průtahy v řízení.
Co se týče již opakovaně zmiňované věci sp. zn. 5 C 420/98 [bod 3) návrhu], v tomto
případě, kdy byla kárně obviněné rovněž vytýkána nečinnost v souvislosti se ztrátou spisu, dospěl
kárný senát k závěru, že z kárným navrhovatelem předložených podkladů nelze dospět
k jednoznačnému závěru, kdo je za vzniklé průtahy odpovědný. Evidence pohybu spisu v ISAS
totiž vykazuje zcela jasné logické rozpory (dne 18. 5. 2000 mělo být řízení zastaveno usnesením,
přičemž dne 17. 1. 2001 je poznamenáno tištění rozsudku; v seznamech dokumentů k této spisové
značce jsou evidovány jako užité vzory, které zcela evidentně být užity nemohly - mimo jiné vzor
6 a vzor 35 o. s. ř.). Za tohoto skutkového stavu, při absenci dalších podkladů, je nutno evidenci
ISAS označit za zcela neprůkaznou. Logickým důsledkem pak je, že vzniklé průtahy nemohou být
přičteny na vrub kárně obviněné. V tomto rozsahu proto kárný senát, ve smyslu ustanovení §19
odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., zprostil kárně obviněnou obvinění pro tento skutek (výrok II, bod
1.), neboť existenci kárného provinění se nepodařilo prokázat.
Pokud jde o případy, kdy byla existence průtahů v řízení prokázána (viz výše), je nutno
připomenout, že samotná existence takových průtahů ještě nepostačuje pro závěr o kárném
provinění soudce; je totiž nutno také uvážit, do jaké míry je tento stav přičitatelný právě
zaviněnému porušení jeho soudcovských povinností. Z hodnotících kritérií, která se v této
souvislosti nabízejí, kárný senát neshledal, že by (v případě spisů, které nebyly ztraceny) šlo o věci
vymykající se běžné agendě, tedy věci mimořádně složité, či problematiku, s níž se soudce běžně
nesetkává. Ve vztahu ke všem hodnoceným věcem lze dále konstatovat, že nebylo zjištěno, že by
kárně obviněná byla v rozhodném období v obtížné osobní situaci (dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav, existence osobní zátěže, apod.), která by mohla její práci nepříznivě ovlivnit. Významným
hodnotícím kritériem je také situace v senátu kárně obviněného soudce, kde je třeba posoudit
zejména množství nevyřízených věcí, možnou specializaci soudce (respektive její změnu)
v posuzovaném období, zkušenosti soudce (celkově i v agendě v níž došlo průtahům), strukturu
přidělených věcí (jejich stáří v době přidělení, existenci přednostní agendy, kombinaci agend,
apod.); bez významu není ani otázka technického a personálního zabezpečení, které měl soudce
k dispozici. Ani z tohoto pohledu nicméně kárný senát nenalezl okolnosti, které by výrazným
způsobem ovlivňovaly možnost kárně obviněné vyřizovat svěřené věci tak, aby v nich
nedocházelo k průtahům. Z provedeného dokazování vyplynulo, že v průběhu předcházejících 3
let kárně obviněná vyřizovala běžnou civilní agendu, přičemž nebylo prokázáno, že by byla oproti
dalším soudcům civilního úseku jakkoli znevýhodněna (například vyšším nápadem věcí či
přidělováním obtížnější agendy). Jedná se o soudkyni zkušenou, která v rozhodném období
soudila civilní agendu již řadu let. Nebylo taktéž zjištěno, že by její průměrný měsíční výkon
při rozhodování věcí vybočoval z průměru daného soudu; uvedené platí i pro počty jejích
neskončených věcí v jednotlivých letech. Taktéž nebylo prokázáno (a kárně obviněná to ani
nenamítala) že by jí v průběžném vyřizování napadlých věcí bránily personální či technické
deficity soudu, ve smyslu absence odborného či administrativního aparátu, nedostatečného
technického vybavení, nedostatečné kapacity jednacích síní (z pohledu možnosti jejich využívání),
apod. Za této situace je tedy kárný senát nenalezl žádné důvody, které by mohly vést k závěru,
že za zjištěné průtahy není JUDr. S. odpovědná.
Popsaný stav lze proto nepochybně podřadit pod definici kárného provinění,
kterým je zaviněné porušení povinnosti soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje
důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování
soudů (§87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.). Je-li rozhodování v zákonem stanovených či
přiměřených lhůtách považováno za součást práva na spravedlivý proces, nelze nedůvodné
průtahy v řízení hodnotit jinak, než jako zaviněné porušení povinnosti soudce a jako jednání
způsobilé přinejmenším narušit důvěru ve spravedlivé rozhodování soudů, jak to má na mysli
ustanovení §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. Z těchto důvodů proto kárný senát, ve smyslu
ustanovení §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., uznal JUDr. S. vinnou, že zaviněným porušením
svých povinností způsobila průtahy v celkem 26 soudních věcech (viz výrok I.).
Při úvaze o uložení kárného opatření za případy, kdy byla kárně obviněná shledána
vinnou ze zaviněných průtahů v řízení, kárný senát zohlednil fakt, že z celkem 56 spisů, které byly
na základě rozhodnutí předsedy Obvodního soudu pro Prahu 10 podrobeny prověrce, byly
kárným senátem konstatovány zaviněné průtahy v řízení celkem ve 26 případech, což představuje
téměř jednu polovinu kontrolovaných spisů. Bylo přitom zjištěno 11 případů, kdy průtahy
překročily 2 roky, v 6 případech pak byla překročena hranice jednoho roku. Ve všech případech
konstatovaných průtahů byla (mimo jiné) zjištěna absolutní nečinnost kárně obviněné, tedy
absence jakéhokoli úkonu ve věci. Kromě těchto, svou povahou spíše přitěžujících, okolností,
nalezl kárný senát i okolnosti, které lze hodnotit jako polehčující. Jde především o postoj, který
kárně obviněná k vytýkanému pochybení zaujala, kdy uznala nedostatky ve své práci
a nad vzniklým stavem projevila lítost. Dále nelze přehlédnout, že k její soudcovské práci nebyly
v minulosti ze strany vedení soudu zaznamenány žádné výraznější výhrady ; kárný navrhovatel
naopak oceňoval její práci v pozici soudního funkcionáře. Jednoznačně pozitivní hodnocení
osobnostních a odborných kvalit kárně obviněné se také podává z obsahu jejího osobního spisu.
Nikoli bezvýznamný je též fakt, že JUDr. S. nebyla nikdy v minulosti kárně postižena. Za této
situace kárný senát naznal, že v posuzované věci postačí uložení pouze mírného kárného
opatření. Shodl se s kárným navrhovatelem, že tímto opatřením má být snížení platu ve smyslu
ustanovení §88 odst. 1 písm. b) zák. č. 6/2002 Sb., na rozdíl od něj však za dostačující považuje
snížení platu jen o 10 % na dobu 3 měsíců (v této věci není kárný senát vázán návrhem – viz §9
odst. 2 in fine zákona č. 7/2002 Sb.). Toto kárné opatření se uplatní od prvního dne měsíce
následujícího po právní moci rozhodnutí o jeho uložení (§88 odst. 5 zák. č. 6/2002 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2014
Mgr. Radovan Havelec
předseda kárného senátu