ECLI:CZ:NSS:2010:11.KSS.8.2009:51
sp. zn. 11 Kss 8/2009 - 51
ROZHODNUTÍ
Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedkyně senátu Mgr. Daniely
Zemanové a členů senátu JUDr. Vladimíra Jurky, Mgr. Věroslava Řezáče, JUDr. Aleny Mátlové,
JUDr. Josefa Doubka a JUDr. Dalimily Gadasové projednal v ústním jednání dne 24. 11. 2010
návrh předsedy Okresního soudu v Teplicích na zahájení kárného řízení ze dne 15. 6. 2009,
proti soudci JUDr. D. M., a rozhodl
takto:
Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s e
JUDr. D. M.,
nar. x,
soudce Okresního soudu v Teplicích,
u z n á v á v i n n ý m , ž e
jako soudce Okresního soudu v Teplicích, jemuž byla v souladu s rozvrhem práce přidělena
opatrovnická věc sp. zn. 14 Nc 822/2008, poté, kdy dne 19. 2. 2009 rozhodl ve věci týkající
se osvojení nezletilého S. K., nar. x, o přenesení příslušnosti Okresního soudu v Teplicích na
Okresní soud v Litoměřicích, učinil dne 30. 3. 2009 referát, na základě něhož bylo předmětné
usnesení dne 3. 4. 2009 doručeno mj. matce nezletilého A. K., ačkoliv tato nebyla účastníkem
řízení o osvojení, a svým jednáním tak zavinil, že biologická matka nezletilého, A. K., se
dozvěděla o místu bydliště nejen nezletilého, ale i navrhovatelů na osvojení a tyto písemně
kontaktovala, v důsledku čehož u adoptivních rodičů vyvstala důvodná obava, že biologická
matka bude i nadále kontaktovat rodinu, v níž nezletilý žije, a bude tak rušit její běžný chod,
t e d y
zaviněně porušil povinnosti soudce stanovené v §80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 6/2002 Sb.“), čímž ohrozil důvěru
v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů,
t í m se d o p u s t i l
kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.,
a z a t o se m u u k l á d á
podle §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., kárné opatření:
d ů t k a .
Odůvodnění:
v Brně dne 17.12.2010 v Brně dne 17.12.2010
Navrhovatel podal návrh na zahájení kárného řízení proti v záhlaví jmenovanému soudci.
Tomuto soudci byla v souladu s rozvrhem práce přidělena opatrovnická věc vedená
pod sp. zn. 14 Nc 822/2008, týkající se osvojení nezletilého S. K., nar. x. Kárně obviněný soudce
rozhodl dne 19. 2. 2009 usnesením č. j. 14 Nc 822/2008 - 13, o přenesení příslušnosti na Okresní
soud v Litoměřicích a k tomuto usnesení připojil referát, v němž uložil kanceláři doručit usnesení
i biologické matce nezletilého, přestože tato nebyla účastníkem řízení o osvojení. V důsledku
tohoto jednání se biologická matka nezletilého, A. K., dozvěděla o místu bydliště nezletilého i
navrhovatelů na osvojení, písemně je kontaktovala a u adoptivních rodičů vyvstala obava, že
biologická matka bude i nadále kontaktovat rodinu, v níž nezletilý žije, a ovlivňovat její běžný
chod. Dle navrhovatele se kárně obviněný soudce tímto jednáním dopustil kárného provinění
podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., neboť zaviněně porušil povinnosti soudce stanovené v §
80 odst. 1 a odst. 2 písm. b) tohoto zákona.
Navrhovatel uvedené pochybení kárně obviněného soudce zjistil v rámci prověřování
stížnosti adoptivních rodičů nezletilého, I. a P. Š. Jmenovaní ve své stížnosti uvedli, že obdrželi
dopis od biologické matky osvojovaného nezletilého S., ve kterém mimo jiné uvedla, že obdržela
rozhodnutí soudu, z něhož zjistila místo pobytu nezletilého a totožnost jeho osvojitelů.
Osvojitelé vyjádřili znepokojení nad tímto postupem soudu a obavu, že biologická matka bude i
nadále jejich rodinu kontaktovat a rušit tím její běžný chod. K osobě kárně obviněného soudce
navrhovatel uvedl, že byl přidělen k výkonu soudcovské funkce k Okresnímu soudu v Teplicích
od 25. 2. 2000, od té doby působí na oddělení opatrovnické agendy (PaNc). Během výkonu jeho
funkce mu byly uděleny za průtahy v opatrovnickém řízení dvě písemné důtky dle §88a zákona č.
6/2002 Sb., a to dne 7. 11. 2008 a dne 28. 4. 2009. K prokázání jím uvedených skutečností navrhl
provést důkaz spisem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 14 Nc 822/2008 (nyní součást spisu
Okresního soudu v Litoměcicích pod sp. zn. 1 Nc 1004/2009), výslechem kárně obviněného
soudce, dopisem podepsaným A. K., stížností I. a P. Š. Na závěr navrhovatel shrnul výše uvedené
skutečnosti, dle jeho názoru kárně obviněný soudce nezodpovědným přístupem k plnění svých
soudcovských povinností způsobil ohrožení důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné
a spravedlivé rozhodování soudů. Za toto kárné provinění navrhl uložit kárně obviněnému
soudci kárné opatření ve formě důtky v souladu s §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb.
Kárný senát ověřil tvrzení navrhovatele uvedená v návrhu na zahájení řízení z listin,
které navrhovatel přiložil ke kárnému návrhu (vše soudem ověřené kopie pořízené z originálu
spisu vedeného Okresním soudem v Teplicích pod sp. zn. 14 Nc 822/2008). Z nedatovaného
dopisu A. K., adresovaného I. Š., bylo zjištěno, že v jeho úvodu biologická matka osvojovaného
nezletilého dítěte výslovně uvádí: „Obdržela jsem rozhodnutí soudu, ze kterého jsem se dozvěděla, že S. je u
Vás“. Dále však osvojitele ujišťuje, že jim nehodlá zasahovat do života. Obsah dopisu lze
shrnout jako vyslovení přání, aby nezletilý vyrůstal v dobrém prostředí a měl potřebné citové
zázemí. Další navrhovatelem předložené listiny obsahovaly stížnosti P. Š. a I. Š., doručené dne 12.
9. 2009 Okresnímu soudu v Teplicích. Jmenovaní osvojitelé se v nich dotazují na důvod zaslání
usnesení ze dne 29. 11. 2009, č. j. 14 Nc 822/2008 - 13, biologické matce osvojovaného
nezletilého S. Informují soud, že od A. K. obdrželi dopis, obávají se zásahů z její strany
do běžného chodu rodiny. Žádají o postih osob, které odhalení jejich identity biologické matce
osvojovaného dítěte zavinily.
Z ověřené kopie části spisu sp. zn. 1 Nc 1004/2009 Okresního soudu v Litoměřicích byly
kárným senátem ověřeny následující skutečnosti:
Ve spisu je pod č. l. 1, 2 zažurnalizován návrh na osvojení nezletilého S. K., v němž jsou
jako navrhovatelé uvedeni I. a P. Š. Návrh byl podán dne 5. 6. 2008 u Okresního soudu
v Teplicích, který o něm zahájil řízení pod sp. zn. 14 Nc 822/2008. V návrhu je na č. l. 1 výslovně
uvedeno, že matka nezl. S. dala dne 21. 1. 2008 souhlas s osvojením dítěte bez vztahu k určitým
osvojitelům, otec není v rodném listu uveden. Dne 19. 2. 2009 bylo kárně obviněným soudcem
provedeno jednání bez přítomnosti účastníků, zde bylo konstatováno zjištění, že nezletilý S. je
v péči navrhovatelů Š., matka dala dne 21. 1. 2008 souhlas s jeho osvojením bez vztahu k určitým
osvojitelům. Jednání bylo uzavřeno vyhlášením usnesení o přenesení příslušnosti na Okresní soud
v Litoměřicích. Dle referátu vyhotoveného kárně obviněným soudcem dne 30. 3. 2009 (č. l. 13
spisu) bylo kanceláři uloženo doručit usnesení o přenesení příslušnosti matce nezletilého,
Městskému úřadu Bílina a osvojitelům. Dle záznamu kanceláře byly příslušné písemnosti
vypraveny soudem k doručení dne 1. 4. 2009. Součástí spisu je dále doručenka potvrzující osobní
převzetí zásilky obsahující usnesení č. j. 14 Nc 822/2008 - 13 a vzor č. 91 A. K. dne 3. 4. 2009.
Všechny výše zmíněné důkazy byly provedeny při ústním jednání, účastníci
je nezpochybnili a nevznesli vůči nim žádné připomínky.
Kárným senátem Nejvyššího správního soudu bylo vyžádáno pracovní hodnocení kárně
obviněného soudce. Dle tohoto hodnocení vypracovaného navrhovatelem byl JUDr. D. M.
přidělen k výkonu soudcovské funkce k Okresnímu soudu v Teplicích od 25. 2. 2000. Od této
doby dosud působí na oddělení PaNc, v opatrovnické agendě má proto velmi dobré znalosti.
Hodnocení jeho osobních vlastností je kladné, dle navrhovatele je kolegiální, oblíbený
a nekonfliktní. Ve vztahu k administrativě je trpělivý, případné chyby a nedostatky řeší klidně.
Velmi kladně navrhovatel hodnotí i jednání a přístup soudce k účastníkům řízení, včetně malých
dětí, nemá však problémy se zjednáním respektu. Dále navrhovatel uvádí, že kárně obviněnému
soudci byly v minulosti uloženy dle §88a zákona č. 6/2002 Sb. dvě písemné výtky za průtahy
ve dvou opatrovnických věcech (dne 7. 11. 2008 a dne 28. 4. 2009). JUDr. D. M. má dlouhodobě
vysokou pracovní výkonnost, za rok 2008 vyřídil celkem 586 věcí PaNc, v roce 2009 od ledna do
června 369 věcí. Pro srovnání navrhovatel uvádí výkon dvou dalších soudců, kteří na Okresním
soudu v Teplicích působí na stejném oddělení. Tito soudci rozhodli v roce 2008 celkem 597 a
455 věcí, za období leden – červen 2009 celkem 296 a 337 věcí. Navrhovatel hodnotí kárně
obviněného soudce jako soudce s vyšším výkonem, za období leden - červen 2009 byl dokonce
soudcem s nejvyšším výkonem na příslušném oddělení soudu.
V průběhu ústního jednání navrhovatel dále předložil k důkazu výtku
sp. zn. Spr 611/2010, kterou dle §88a zákona č. 6/2002 Sb. udělil dne 28. 6. 2010 kárně
obviněnému soudci za nečinnost v několika věcech PaNc.
Kárně obviněný soudce ve své výpovědi při ústním jednání připustil, že ke skutku
popsanému navrhovatelem došlo, a to patrně z důvodu jeho nesoustředěnosti. Na svou omluvu
uvádí, že v dotyčném období vyřizoval velké množství věcí. Opatrovnické věci rozhoduje
již dlouhou dobu a k podobnému pochybení nikdy nedošlo. Ihned po jeho zjištění se osvojitelům
omluvil a vyjádřil svou lítost nad případnými důsledky. Dle jeho názoru by udělení výtky ze dne
28. 6. 2010 nemělo být v tomto kárném řízení vůbec zohledňováno.
Kárný senát po vyhodnocení průběhu ústního jednání konstatoval, že mezi účastníky není
sporný skutkový stav věci, neboť kárně obviněný soudce nepopírá, že se navrhovatelem popsaný
skutek stal. Bylo tedy nutno vyhodnotit, zda tímto jednáním byla naplněna skutková podstata
kárného provinění.
Podle §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. je kárným proviněním soudce zaviněné porušení
povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost
soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé
rozhodování soudů. Povinností soudce je mimo jiné vykonávat svou funkci svědomitě
a při výkonu funkce a v občanském životě se zdržet všeho, co by mohlo narušit důstojnost
soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů
(§80 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.).
V projednávané věci kárně obviněný soudce nebyl při výkonu své funkce
natolik soustředěný a svědomitý, jak mu ukládá výše citované ustanovení §80 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., v důsledku čehož došlo k procesnímu pochybení – vydání nesprávného pokynu
k doručení usnesení a jeho následnému doručení osobě, která nebyla účastníkem řízení.
Toto pochybení vedlo k prozrazení totožnosti osvojitelů a pobytu osvojovaného dítěte
jeho biologické matce, což je nutno hodnotit jako velmi závažný následek. V řízení o osvojení
je zákonem taxativně stanoveno, za jakých podmínek nejsou rodiče osvojovaného dítěte
účastníky řízení o osvojení. Dle §181 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), je tato podmínka splněna,
pokud rodiče dítěte dali souhlas k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům dle §68a
zákona č. 94/1963 Sb., o rodině. Skutečnost, zda biologický rodič bude účastníkem řízení
o osvojení a bude mu tedy známo, kdo je osvojitelem jeho dítěte, kde žije atd., je vzhledem
k obsahu institutu osvojení pro osvojitele nepochybně významná. Osvojením vzniká
mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a mezi osvojencem
a příbuznými osvojitele poměr příbuzenský; osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost
při výchově dětí (§63 odst. 1 zákona o rodině). Při založení takto důvěrného vztahu
je pro osvojitele zásadní, zda v něm budou od počátku figurovat biologičtí rodiče osvojovaného
dítěte či nikoliv. I v případě, že biologičtí rodiče udělí souhlas k osvojení předem bez vztahu
k určitým osvojitelům, totiž nelze za situace znalosti totožnosti osvojitelů zcela vyloučit,
že se v budoucnosti budou snažit své dítě z různých pohnutek kontaktovat a ovlivňovat,
což může mít bez potřebné přípravy velmi negativní vliv na psychický stav dítěte i celé rodiny.
Jsou-li splněny podmínky uvedené v §181 odst. 2 písm. c) o. s. ř., pak osvojitelé plným právem
očekávají, že v průběhu řízení o osvojení nebudou biologickým rodičům podávány ze strany
soudu žádné informace o jejich totožnosti a pobytu osvojovaného dítěte. Pochybením kárně
obviněného soudce bylo jejich odůvodněné očekávání narušeno, čímž byla ohrožena důvěra
v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů, a to v intenzitě naplňující
znaky jednání uvedeného v §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
V dané věci nebylo pochyb o tom, že kárně obviněný soudce se uvedeného jednání
dopustil z nedbalosti a nikoliv úmyslně. Podmínkou kárné odpovědnosti soudce dle §87 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb. je zaviněné porušení povinností, zákon však nevylučuje žádnou z forem
zavinění. Kárného provinění se proto lze dopustit jak úmyslně, tak i z nedbalosti. Dle názoru
kárného senátu nelze v daném případě spolehlivě stanovit, zda se jednalo o nedbalost vědomou
či nevědomou. Kárně obviněný soudce jednal bez náležité pozornosti, jen stěží však lze stanovit
míru této roztržitosti a podle ní určit, zda si nedostatek koncentrace při práci uvědomoval,
a tedy věděl, že může tímto způsobem práce porušit nebo ohrozit řádný výkon funkce soudce,
či si tohoto již nebyl vědom (ačkoliv tuto povinnost bezpochyby měl). Vzhledem k tomu, že §87
odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. nerozlišuje pro posouzení kárné odpovědnosti soudce
mezi jednotlivými formami zavinění a ke spáchání kárného provinění postačí jakákoliv
jeho forma (tj. přímý, nepřímý úmysl; vědomá, nevědomá nedbalost), je v dané situaci irelevantní,
zda se jednalo o vědomou či nevědomou nedbalost, neboť o existenci zavinění z nedbalosti
na straně kárně obviněného soudce zde není pochyb.
Na základě výše uvedených skutečností tak kárný senát dospěl k závěru, že kárně
obviněný soudce se porušením svých povinností, zejména uvedených v ustanovení §80 odst. 1
zákona č. 6/2002 Sb., dopustil kárného provinění ve smyslu §87 odst. 1 téhož zákona,
neboť ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
Kárný senát uložil obviněnému soudci dle §88 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb.
nejmírnější formu kárného opatření, tj. důtku, neboť se jednalo o ojedinělé pochybení tohoto
druhu při jeho dlouholetém působení na opatrovnickém oddělení, kterého se dopustil
z nedbalosti, svého jednání litoval a omluvil se za ně postiženým účastníkům řízení. K výtce
udělené navrhovatelem obviněnému soudci dne 28. 10. 2010 kárný senát v této věci nepřihlížel,
neboť byla udělena po podání kárného návrhu a ze zcela jiných důvodů.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 24. listopadu 2010
Mgr. Daniela Zemanová
předsedkyně kárného senátu