ECLI:CZ:NS:2011:11.ND.52.2011.1
sp. zn. 11 Nd 52/2011-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Aleše Flídra ve věci žalobce B. V., a žalovaného JUDr. L. Š., o náhradě škody, o žalobě pro zmatečnost, podané žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Praze, sp. zn. 20 Co 277/2006, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 20/94, u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 23/2006-67, u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cmo 207/2010 a u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 4 Nd 21/2011, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudci Nejvyššího soudu ČR JUDr. Jiří Pácal, JUDr. Danuše Novotná a JUDr. František Hrabec n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 4 Nd 21/2011.
Odůvodnění:
Podáním ze dne 11. 5. 2010, které bylo Krajskému soudu v Praze doručeno téhož dne, namítl žalobce podjatost samosoudce Krajského soudu v Praze, který v jeho věci rozhodoval, když současně namítl i podjatost všech soudců Vrchního soudu v Praze. V následných podáních pak svou námitku podjatosti vůči soudcům Krajského soudu v Praze a zejména pak vůči soudcům Vrchního soudu v Praze zopakoval. Přípisem ze dne 13. 7. 2010 předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Eva Sekaninová vyzvala advokáta žalobce, aby žalobce své námitky v souladu s občanským soudním řádem konkretizoval. Dále uvedla jména soudců, kteří by ve věci žalobce měli rozhodovat. Tito soudci Vrchního soudu v Praze se pak vesměs vyjádřili tak, že k účastníkům ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah. Dne 30. 8. 2010 předložila předsedkyně senátu JUDr. Eva Sekaninová předmětný spisový materiál Nejvyššímu soudu ČR s ohledem na námitku podjatosti vůči všem soudcům Vrchního soudu v Praze. Dne 4. 2. 2011 zaslala JUDr. Eva Sekaninová dodatečné podání žalobce B. V., v němž mimo jiné namítá také podjatost soudců Nejvyššího soudu ČR. Žalobce zde uvádí, že dne 20. 1. 2011 konečně získal seznam komunistických struktur, prezentující se v justici. Nad rozsahem již jen části uvedeného seznamu se mu dělá mdlo. Dle jeho názoru všichni členové KSČ nejsou po stránce patologické způsobilí své chování a sociální vazby změnit.
Jak se dále ze spisového materiálu podává, spisy žalobce byly s námitkou podjatosti v souladu s rozvrhem práce přiděleny k projednání a případnému rozhodnutí senátu 4 Nd Nejvyššího soudu ČR. Dle vyjádření jeho členů JUDr. Jiřího Pácala, JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné nemají jmenovaní soudci k osobě žalobce B. V. žádný vztah, stejně tak nemají poměr k věci, která je předmětem řízení ani k žalovanému, kterého rovněž neznají. Není jim tedy známa žádná okolnost, pro kterou by měli být vyloučeni z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle odstavce 4 citovaného ustanovení důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Podle §15a odst. 1 o. s. ř. mají účastníci právo vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout. O tom musí být soudem poučeni.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). V případě soudce Nejvyššího soudu České republiky rozhoduje podle rozvrhu práce jiný senát Nejvyššího soudu ČR, konkrétně senát 11 Nd.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Námitka podjatosti jmenovaných soudců Nejvyššího soudu ČR byla v dané věci vznesena z důvodu jejich údajného aktivního členství v KSČ. Podanou námitku je však nutno považovat za zcela právně irelevantní. Je třeba zdůraznit, že ani z ustanovení §60 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, ani z žádného jiného právního předpisu nevyplývá žádné omezení pro členy politických stran či hnutí (včetně členství v KSČ), proto členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani rozhodnutí Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2010, sp. zn. I. ÚS 517/2010, neboť toto rozhodnutí se netýká přímo otázky podjatosti soudců, ale otázky práva na poskytnutí informace ohledně členství (popř. kandidatury) soudců v Komunistické straně Československa v období před 17. 11. 1989.
V posuzovaném případě tak nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti shora jmenovaných soudců Nejvyššího soudu ČR. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům - jak vyplývá z jejich vyjádření - žádný významný vztah z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Takový vztah ostatně nelze dovodit ani z tvrzení žalovaného, že konečně získal seznam komunistických struktur, prezentujících se v justici. Stejně tak nelze dovozovat, že by v daném případě došlo k porušení práv zakotvených v čl. 36 a 38 Listiny základních práv a svobod. Skutečnost, že některý soudce (přísedící) byl členem nebo kandidátem bývalé Komunistické strany Československa, samo o sobě nic nevypovídá o vztahu takového soudce (přísedícího) k účastníkům řízení a k projednávané věci. Nelze rovněž dovozovat, že by to v obecné rovině mohlo ovlivnit jejich nestranné rozhodování. Uvedený důvod tedy nelze podřadit pod žádný z výše citovaných a zákonem zakotvených důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci.
Nejvyšší soud České republiky tedy vznesenou námitku podjatosti neshledal důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti proto Nejvyšší soud České republiky rozhodl tak, že soudci tohoto soudu JUDr. Jiří Pácal, JUDr. František Hrabec a JUDr. Danuše Novotná nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, vedené u Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. 4 Nd 21/2011. Protože nebylo prováděno dokazování, bylo o námitce podjatosti uplatněné žalobcem rozhodnuto bez nařízení jednání (§16 odst. 3, věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch
Vypracoval:
JUDr. Aleš Flídr