Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.08.2011, sp. zn. 11 Tcu 113/2011 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.113.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.113.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 113/2011-14 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. srpna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. G. rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, ze dne 16. října 2002, sp. zn. 1 KLs 306 Js 109501/02, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Spolkové republiky Německo ze dne 13. února 2003, sp. zn. 1 StR 28/03, a to pro trestný čin krádeže, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu, a pro trestný čin poškozování cizí věci podle §242, §243 odst. 1 věta 2 č. 1, 2 a 3, §303, §303c, §22, §23, §52 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let a 2 (dvou) měsíců. Odůvodnění: Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Augsburgu, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu Spolkové republiky Německo dne 14. února 2003, byl J. G. uznán vinným trestným činem krádeže, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu, trestným činem poškozování cizí věci a přečinem pobytu bez povolení podle §242, §243 odst. 1 věta 2 č. 1, 2 a 3, §303, §303c, §22, §23, §52 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo a podle §92 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona ve spojení s §1 odst. 1 a §12 odst. 1 prováděcího zákona k cizineckému zákonu Spolkové republiky Německo, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený J. G. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že 1) v období od 1. prosince 2001 do 6. března 2002, v A., G., S., A., F., W., N., M., K., G. a P., S. r. N., v celkem třiceti třech případech, většinou za použití násilí (rozbití okna nebo vstupních dveří), vnikl do různých soukromých objektů (např. do ordinací lékařů, prodejních nebo obchodních prostor různých společností), kde se následně zmocnil zde nalezených věcí (obvykle elektronických přístrojů – notebooky, stolní počítače, videopřehrávače, televizory, rádia, stereo soupravy, diktafony, mobilní telefony apod., kosmetiky, cigaret, nebo sportovního náčiní), případně i finanční hotovosti, v jednom případě vnikl do osobního motorového vozidla tak, že vysunul jeho zadní posuvné okno, čímž otevřel dveře vozidla, a zmocnil se v něm autorádia, a ve třech případech se zmocnil i neuzamčených odstavených jízdních kol, jež měl v úmyslu použít nebo použil k odvozu odcizených věcí, a celkem tím způsobil škodu přibližně ve výši 60 090,- EUR a na objektech a v objektech, do nichž vnikl přitom způsobil věcnou škodu ve výši 31 820,- EUR. 2) v blíže nezjištěné době, v N. a A., S. r. N., v celkem osmi případech, většinou násilným způsobem (vypáčením dveří nebo rozbitím okénka), vnikl do zaparkovaných osobních motorových vozidel různých továrních značek, které měl v úmyslu použít k odvozu věcích z trestné činnosti popsané shora, a pokusil se je tzv. „nakrátko“ nastartovat, což se mu však nepodařilo, proto od svých úmyslů upustil; tímto svým jednáním odsouzený na vozidlech způsobil věcnou škodu přibližně ve výši 3 050,- EUR, 3) se v období od 4. února do 4. března 2002, v A., F., K., W. a G., S. r. N., v celkem šesti případech pokusil z různých soukromých objektů (lékařských ordinací a obchodních prostor) zmocnit zde se nacházejících cenných věcí, což se mu nepodařilo, neboť se do objektu nedostal, byl vyrušen alarmem, který svým příchodem spustil nebo zde žádné cenné věci nenalezl; při pokusu o odcizení věcí odsouzený způsobil na vybavení nebo vstupních dveřích a oknech prostor věcnou škodu přibližně ve výši 6 250,- EUR, 4) v blíže nezjištěném období od května roku 2001, kdy se na území S. r. N., kam vstoupil s platným českým pasem, zdržoval jako turista, ačkoli neměl povolení k pobytu ani pracovní povolení, vykonával jako zaměstnanec práci u několika zaměstnavatelů v H., B., A. a jeho okolí a za tuto svou práci pobíral mzdu. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh, aby výše označené odsouzení německých soudů, jímž byl odsouzený uznán vinným ze spáchání trestného činu krádeže a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, bylo zaznamenáno do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a dospěl k následujícím závěrům. Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem. Pokud jde o formální podmínku postupu podle §4 odst. 2 zákona, tedy oboustrannou trestnost činu ve smyslu tohoto zákona, platí, že je-li předmětem odsuzujícího cizozemského rozsudku více skutků, tak podmínka oboustranné trestnosti činu se posuzuje samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků (č. 51/2000-I. Sb. rozh. tr.). Pokud je předmětem odsuzujícího rozsudku více skutků, ale některý z nich není trestným činem podle trestního zákona České republiky, tak Nejvyšší soud při splnění dalších zákonných podmínek rozhodne o zaznamenání do evidence Rejstříku trestů pouze těch údajů z cizozemského rozsudku, které se týkají jen toho skutku (těch skutků), u něhož je podmínka oboustranné trestnosti splněna. To znamená, že se zaevidují údaje z rozsudku cizího státu o právním posouzení tohoto skutku a tomuto právnímu posouzení odpovídající část uloženého trestu. Odpovídající část trestu, jež se zapíše do evidence Rejstříku trestů určí v rozhodnutí podle §4 odst. 2 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou. Určení odpovídajícího (přiměřeného) trestu, který se na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu zaznamená do evidence Rejstříku trestů, je nezbytné i s ohledem na právní účinky rozhodnutí Nejvyššího soudu učiněného podle §4 odst. 2 (viz č. 51/2000-II. Sb. rozh. tr.). S ohledem na výše uvedené úvahy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že podmínka oboustranné trestnosti činu není splněna v případě skutku, ve kterém je podle právního řádu Spolkové republiky Německo spatřován přečin pobytu bez povolení podle §92 odst. 1 č. 1 cizineckého zákona ve spojení s §1 odst. 1 a §12 odst. 1 prováděcího zákona k cizineckému zákonu Spolkové republiky Německo, a který spočíval v podstatě v tom, že odsouzený v blíže nezjištěném období od května roku 2001, kdy se na území S. r. N., kam vstoupil s platným českým pasem, zdržoval jako turista, ačkoli neměl povolení k pobytu ani pracovní povolení, vykonával jako zaměstnanec práci u několika zaměstnavatelů v H., B., A. a jeho okolí a za tuto svou práci pobíral mzdu. Toto jednání odsouzeného nevykazuje znaky žádného z trestných činů podle příslušných právních předpisů České republiky. Nejvyšší soud proto o zaznamenání odsouzení v této části (ohledně tohoto samostatného skutku) nerozhodl. Protože ale zaznamenání odsouzení v této části ani nebylo Ministerstvem spravedlnosti navrhováno, Nejvyšší soud nemusel rozhodnout tak, že se návrh Ministerstva spravedlnosti v této části zamítá. Naproti tomu skutky, v nichž je podle právního řádu Spolkové republiky Německo spatřován trestný čin krádeže, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu a trestný čin poškozování cizí věci, a jichž se odsouzený dopustil způsobem popsaným pod body 1 – 3 (výše), podmínku oboustranné trestnosti činu bez jakýchkoliv pochybností splňují. Tyto skutky vykazují znaky trestného činu krádeže podle §205 tr. zákoníku, pokusu trestného činu krádeže podle §21 a §205 tr. zákoníku, trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku, a pokusu trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §21 a §207 tr. zákoníku). Tím jsou tedy, pokud jde o tuto část jednání odsouzeného, splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou ovšem ohledně uvedené trestné činnosti dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. G. se dopustil závažné majetkové trestné činnosti, kterou způsobil značnou škodu na cizím majetku. Odsouzený se trestné činnosti kladené mu za vinu dopustil opakovaně, ve velkém množství případů a většiny své trestné činnosti se navíc dopustil vloupáním. Jednal tedy v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již nezanedbatelný nepodmíněný trest odnětí svobody (k tomu viz níže). Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Protože ale nerozhodl o zaznamenání odsouzení ohledně všech skutků, které byly zahrnuty do posuzovaných cizozemských rozhodnutí, tuto skutečnost bylo třeba zohlednit ve výši zaznamenávaného trestu tak, aby trest byl odsouzenému zaznamenán pouze v té části, která odpovídá poměru závažnosti skutku zaznamenaného do evidence Rejstříku trestů a toho, u nějž podmínka pro zápis do evidence nebyla splněna. Nejvyšší soud proto rozhodl ve smyslu výše uvedeného tak, že část trestu odsouzeného J. G. odpovídající rozsahu zápisu odsouzení do evidence Rejstříku trestů činí pět let a dva měsíce. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. srpna 2011 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/31/2011
Spisová značka:11 Tcu 113/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.113.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25