ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.144.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 144/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. srpna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. V. rozsudkem Zemského soudu v Kremsu a.d. Donau, Rakousko ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 16 E Vr 85/01, 16 E Hv 130/01, a to pro trestný čin těžké krádeže podle §127, §128 odst. 1 č. 4 rakouského trestního zákona, k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Kremsu a.d. Donau, Rakousko, ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 16 E Vr 85/01, 16 E Hv 130/01, jenž nabyl právní moci dne 23. 4. 2001, byl D. V. uznán vinným trestný činem těžké krádeže podle §127, §128 odst. 1 č. 4 rakouského trestního zákona. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že s úmyslem protiprávně se obohatit
1. dne 28. 10. 2000 ve W. odcizil R. M. osobní automobil VW Golf v hodnotě ATS 130.000,-
2. dne 28. 10. 2000 ve V. odcizil R. M. z osobního automobilu uvedeného v bodě 1. 200 maďarských Forintů v hodnotě ATS 15,-
3. dne 2. 3. 2001 v G. odcizil firmě B. W. AG balení salámu v hodnotě ATS 20,-
4. v noci z 2. 3. na 3. 3. 2001 v N. odcizil A. S. osobní automobil značky Honda CRX v hodnotě ATS 30.000,-
Za tuto trestnou činnost byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení rakouského soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin krádeže podle §247 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. D. V. se dopustil více útoky majetkové trestné činnosti a způsobil tím poměrně vysokou škodu. Ze spisového materiálu bylo dále zjištěno, že za majetkovou trestnou činnost byl již v minulosti několikrát soudně trestán jak na území Rakouska tak v České republice. Pokud jde o druh trestu byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody již v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2003
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík