ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.200.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 200/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 25. září 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. D. rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 1. 10. 1998, sp. zn. 202 Ls 142 Js 10216/98, a to pro trestné činy výdělečného převádění cizinců, výdělečného organizovaného převádění cizinců v osmi případech, nedovoleného přicestování po vyhoštění a nedovoleného pobytu po vyhoštění podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 1. 10. 1998, sp. zn. 202 Ls 142 Js 10216/98, jenž nabyl právní moci dne 15. 1. 1999, byl M. D. uznán vinným trestnými činy výdělečného převádění cizinců, výdělečného organizovaného převádění cizinců v osmi případech, nedovoleného přicestování po vyhoštění a nedovoleného pobytu po vyhoštění podle §92b odst. 1, §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1, §92 odst. 1 č. 1, 6, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, za které byl odsouzen k celkovému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců.
Uvedené trestné činnosti se podle zjištění soudu dopustil tím, že se ve prospěch převaděčské organizace jakožto pěší převaděč podílel na ilegálním převádění cizinců přes česko-německou hranici na německé území. Konkrétně tak převedl přes „zelenou hranici“ a předal k další přepravě do vnitrozemí dne 3. 11. 1997 v oblasti R. 9 cizinců; z M. na parkoviště u N. ve dnech 5. 1. 1998 4 cizince, 16. 1. 1998 6 cizinců, v době mezi 17. a 27. 1. 1998 nejméně 5 cizinců, ve třech blíže nezjištěných termínech v březnu 1998 vždy 4 až 6 cizinců a 9. 4. 1998 4 cizince. Dále pak mimo spojení se svým zadavatelem na pokyn jiné osoby převedl počátkem dubna 1998 z M. na parkoviště u N. 4 cizince. Jednal přitom vždy s vědomím, že byl nařízením Zemského hlavního města D. ze dne 25. 9. 1996 vyhoštěn a že on ani převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za jeho podíl na převádění osob mu vždy byly přislíbeny a v některých případech i vyplaceny peněžité odměny.
Dne 29. 8. 2003 pod sp. zn. 4978/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 tr. zák. a nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. M. D. se jednak opakovaně podílel za přislíbený finanční prospěch na organizované ilegální přepravě cizinců přes státní hranici na území jiného státu a jednak sám vstupoval a zdržoval se na území jiného státu, ačkoli si byl vědom, že mu byl pobyt na území tohoto státu zakázán. Zejména v prvním případě jde o nebezpečnou a v současnosti také velmi rozšířenou trestnou činnost, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Nadto opakovaně mařil řádný výkon rozhodnutí státního orgánu tím, že úmyslně nerespektoval rozhodnutí o zákazu pobytu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch