ECLI:CZ:NS:2007:11.TCU.4.2007.1
sp. zn. 11 Tcu 4/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 23. ledna 2007 v neveřejném zasedání opravný prostředek ministra spravedlnosti České republiky podaný podle §397 odst. 5 tr. ř. v trestní věci vydání do ciziny O. V. K., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2006, sp. zn. Nt 402/2005, a rozhodl takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2006, sp. zn. Nt 402/2005, se zrušuje .
Městskému soudu v Praze se přikazuje, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Generální prokuratura Ukrajiny požádala dopisem ze dne 17. února 2005, č. j. 14/2-29899-05 o vydání státního občana Ukrajiny O. V. K., k trestnímu stíhání na pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin loupeže a trestný čin neoprávněného zmocnění se dopravního prostředku podle čl. 186 odst. 2, čl. 289 odst. 3 trestního zákona Ukrajiny. Trestné činnosti se měl dopustit v podstatě tím, že v noci z 30. dubna na 1. května 2004, po předchozí domluvě s blíže nezjištěnou osobou jménem „D.“, nedaleko hřbitova v obci B., přinutil pod hrozbou násilí poškozeného E. G. I., který řídil osobní vozidlo, aby vozidlo zastavil, přičemž mu nejprve odcizil finanční hotovost ve výši 20 hřiven, a poté co poškozeného donutil z vozidla vystoupit, odcizil z vozidla mobilní telefon zn. s nabíjecím kuponem v hodnotě 800 hřiven a zlatý prsten v hodnotě 400 hřiven. Poté společně s blíže nezjištěnou osobou jménem „D.“ poškozeného fyzicky napadl, když mu zasazoval údery do různých částí těla, čímž mu podle provedené expertizy ze dne 11. května 2004 způsobil odřeninu na čtvrtém prstu pravé ruky, a následně odcizil též shora označené vozidlo, v hodnotě 18 000 hřiven, v němž se nacházela finanční částka ve výši 585 hřiven v hotovosti. Přílohou žádosti bylo usnesení o vyhlášení pátrání po jmenovaném ze dne 11. června 2004, usnesení o sdělení obvinění ze dne 11. června 2004 a zatýkací rozkaz vydaný okresním soudem Lvovské oblasti dne 23. června 2004.
Po předběžném šetření podal státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze dne 16. května 2005 pod sp. zn. 1 KZV 13/2005-66 u Městského soudu v Praze návrh na rozhodnutí o přípustnosti vydání O. V. K. (dále také „obviněného“) na Ukrajinu.
Městský soud v Praze rozhodl napadeným usnesením dne 16. října 2006, sp. zn. Nt 402/2005, tak, že podle §397 odst. 2 tr. ř. z důvodu §394 odst. 5 písm. d) tr. ř. není přípustné vydání O. V. K., k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro trestný čin loupeže a trestný čin neoprávněného zmocnění se dopravního prostředku podle čl. 186 odst. 2, čl. 289 odst. 3 trestního zákona Ukrajiny, jehož se měl dopustit výše popsaným způsobem.
Ministr spravedlnosti České republiky s odkazem na ustanovení §397 odst. 5 tr. ř. předložil dne 15. ledna 2007 tuto věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k přezkoumání správnosti výše uvedeného rozhodnutí s odůvodněním, že Městský soud v Praze pochybil, pokud vyslovil nepřípustnost vydání obviněného. Pokud soudu nebylo známo místo pobytu obviněného, měl podle názoru ministra spravedlnosti návrh státního zástupce zamítnout, neboť vůbec nebyl splněn předpoklad pro rozhodování o přípustnosti (č. 26/1996 Sb. rozh. tr.). Městský soud rovněž pochybil pokud ve svém rozhodnutí odkázal na zákonné ustanovení §394 odst. 5 tr. ř., které stanoví důvody pro vrácení žádosti o vydání orgánu státu, který o vydání požádal, ve fázi předběžného šetření, a ustanovení §397 odst. 2 tr. ř., které se vztahuje na propuštění osoby z vazby. V závěru pak ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud přezkoumal shora uvedené námitky ministra spravedlnosti a poté dospěl k závěru, že podanému opravnému prostředku lze přisvědčit.
Podle §397 odst. 1 tr. ř. rozhoduje o přípustnosti vydání krajský soud, v jehož obvodu má osoba, o jejíž vydání jde, pobyt nebo byla zadržena, a to k návrhu státního zástupce.
Z obsahu spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. Nt 402/2005, bylo zjištěno, že státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze po předběžném šetření (§394 tr. ř.) podal Městskému soudu v Praze návrh, aby soud rozhodl o přípustnosti vydání obviněného na Ukrajinu. Městský soud v Praze ve věci postupně nařídil několik veřejných zasedání (14. 6. 2005, 28. 6. 2005, 13. 7. 2005, 6. 10. 2005), o nichž obviněného vyrozuměl na adresu, kterou sám pro doručování zásilek uvedl (č. l. 69). Obviněný se pro nemoc z účasti na veřejných zasedáních omluvil. Vyrozumění o veřejném zasedání, které Městský soud v Praze nařídil na 3. 11. 2005 se mu již nepodařilo doručit ani prostřednictvím pošty, ani prostřednictvím Policie České republiky (č. l. 102, 105), protože se odstěhoval bez udání adresy. K zajištění obviněného vydal předseda senátu Městského soudu v Praze dne 15. listopadu 2005 příkaz k zatčení a dále ve věci učinil dotaz na Krajský soud v Ostravě, a to ke sp. zn. 65 Az 87/2005, pod kterou bylo u tamního soudu vedeno k návrhu obviněného řízení o přezkoumání rozhodnutí o udělení azylu, na obhájkyni obviněného JUDr. I. S., Policii České republiky a Ředitelství služeb cizinecké a pohraniční policie (č. l. 108 až 119). Protože se touto cestou místo pobytu obviněného nepodařilo zjistit, vyvěsil předseda senátu vyrozumění o konání veřejného zasedání na úřední desku soudu a v následně konaném veřejném zasedání formou řízení proti uprchlému dne 16. října 2006 rozhodl tak, že vydání O. V. K. na Ukrajinu není z důvodu §394 odst. 5 písm. d) tr. ř. přípustné.
Především je třeba zdůraznit, že podáním návrhu na rozhodnutí soudu o přípustnosti vydání je ve smyslu ustanovení §394 odst. 6 tr. ř. ukončena fáze předběžného šetření v rámci vydávacího řízení, jejíž smyslem je zejména zjistit, zda vydání osoby do cizího státu nebrání skutečnosti uvedené v §392 a §393 tr. ř., a dále též zda jsou splněny i tzv. objektivní podmínky vydání osoby do cizího státu podle §394 odst. 5 tr. ř., tj. mimo jiné, že osoba, o jejíž vydání jde, se nachází ve faktické dispozici dožádaného státu, tedy s ohledem na princip suverenity na území České republiky (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2006, sp. zn. 11 Tcu 154/2006).
V posuzovaném případě sice podával státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze návrh na rozhodnutí o přípustnosti vydání obviněného v situaci, kdy bylo známo místo pobytu vydávaného. Pokud se však později místo pobytu obviněného nepodařilo zjistit a obviněný se tak nenacházel v dispozici českých orgánů činných v trestním řízení, tak český soud nemůže učinit rozhodnutí o přípustnosti či nepřípustnosti vydání (tedy nemůže rozhodovat o tom, zda jsou či nejsou splněny právní podmínky vydání), nýbrž rozhodne jen tak, že návrh státního zástupce na rozhodnutí o přípustnosti vydání zamítne. O přípustnosti vydání již v takové situaci rozhodovat nelze, neboť podmínky pro takové rozhodování nejsou dány (srov. č. 26/1996 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2006, sp. zn. 11 Tcu 154/2006). V tomto směru Nejvyšší soud shledal, že námitky uplatněné v opravném prostředku ministra spravedlnosti jsou zcela důvodné.
Pokud jde o namítané formální nedostatky napadeného rozhodnutí, spočívající v nesprávném označení použitých zákonných ustanovení, tak i v tomto ohledu bylo nutno námitkám ministra spravedlnosti přisvědčit. Soud rozhoduje o přípustnosti vydání podle §397 a násl. tr. ř. ve spojení s ustanovením §392 a §393 tr. ř. Ustanovení §394 odst. 5 tr. ř. upravuje postup Ministerstva spravedlnosti v rámci předběžného šetření pro případ, že pro vydání nejsou splněny objektivní podmínky, nikoli postup soudu poté, co již byl návrh na rozhodnutí o přípustnosti vydání u něj podán.
Sice jen na okraj, Nejvyšší soud dále podotýká, že napadené usnesení neodpovídá běžným formálním požadavkům vztahujícím se k úrovni soudního rozhodnutí, zvláště jde-li o rozhodnutí ve věci právního styku s cizinou. Proto i této otázce bude nutno věnovat patřičnou pozornost.
Ze všech shora uvedených důvodů byl opravný prostředek ministra spravedlnosti shledán Nejvyšším soudem důvodným. Nejvyšší soud tedy zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. října 2006, sp. zn. Nt 402/2005, a s ohledem na povahu a rozsah zjištěných pochybení přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl.
V dalším řízení se Městský soud v Praze opětovně pokusí osobu, o jejíž vydání jde, zajistit pro účely vydávacího řízení. V tomto směru např. učiní dotaz na Centrální evidenci osob nebo Centrální evidenci vězňů ohledně aktuálního pobytu vydávané osoby, popřípadě další potřebné úkony, a pokud se obviněného zajistit nepodaří, pak v souladu s výše uvedeným právním názorem Nejvyššího soudu rozhodne tak, že návrh státního zástupce na vydání jmenovaného do ciziny (nebude-li ovšem za této situace vzat zpět) zamítne. Pokud se obviněného podaří zajistit, tak po posouzení naplnění dalších zákonných a smluvních podmínek, učiní Městský soud v Praze příslušné rozhodnutí o přípustnosti vydání O. V. K. k trestnímu stíhání na Ukrajinu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík