ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.42.2003.1
sp. zn. 11 Tcu 42/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 21. května 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky L. B.,
- rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 10. 9. 1998, sp. zn. 10 Ds 210 Js 8337/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Bautzen ze dne 14. 12. 1998, sp. zn. 2 Ns 210 Js 8337/98, a to pro trestný čin výdělečného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců;
- rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 7598/00, a to pro trestné činy převádění cizinců a opilosti z nedbalosti v dopravě podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §316 odst. 1, 2, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a čtyř měsíců.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 10. 9. 1998, sp. zn. 10 Ds 210 Js 8337/98, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Bautzen ze dne 14. 12. 1998, sp. zn. 2 Ns 210 Js 8337/98, jež nabyly právní moci dne 22. 12. 1998, byl L. B. uznán vinným trestným činem výdělečného převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 1, 2, odst. 2 č. 1 cizineckého zákona, §52 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustil tím, že jako pěší převaděč v rámci převaděčské organizace působící v České republice, převedl v noci na 18. 6. 1998 přes „zelenou hranici“ z České republiky na území Spolkové republiky Německo do oblasti obce T. 6 vietnamských státních příslušníků. Ve 2.30 hod. byl v blízkosti dráhy v obci T. zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Jednal přitom s vědomím, že převáděné osoby nedisponují doklady potřebnými pro vstup a pobyt na území Spolkové republiky Německo. Za každou převedenou osobu měl obdržet odměnu ve výši 500 Kč. Již od roku 1992 pak uskutečňoval pravidelně v německo-české hraniční oblasti blíže nezjištěný počet převaděčských akcí, kterými v roce 1997 získal 300.000 Kč. Pro tento trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Rozsudkem Okresního soudu v Bautzen, Spolková republika Německo, ze dne 16. 11. 2000, sp. zn. 10 Ds 110 Js 7598/00, jenž nabyl právní moci téhož dne, byl pak uznán vinným trestnými činy převádění cizinců a opilosti z nedbalosti v dopravě podle §92a odst. 1 č. 1, 2 cizineckého zákona, §316 odst. 1, 2, §25 odst. 2 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Této trestné činnosti se dopustil tím, že dne 9. 6. 2000 v R. před nádražím oslovil pětičlennou afghánskou rodinu s tím, že je zdarma převede přes „zelenou hranici“ na území Spolkové republiky Německo a zaveze do D. Poté s těmito osobami překročil ve svém osobním automobilu Fiat Uno česko-německou hranici v blízkosti hraničního přechodu pro pěší S./H. Po překročení hranice byl v obci S. ve 20.00 hod. zadržen. V důsledku předchozího nadměrného požití alkoholu nebyl způsobilý k jízdě. Byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců a odnětí řidičského oprávnění pro území Spolkové republiky Německo na dobu jednoho roku a čtyř měsíců.
Dne 26. 3. 2003 pod sp. zn. 2825/2000-MO-M/13 podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedených odsouzení německých soudů do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž odsouzení se týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle právního řádu České republiky (trestné činy nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. L. B. se v prvním případě pro finanční prospěch opakovaně podílel na organizované ilegální přepravě více cizinců přes státní hranici na území jiného státu, v druhém případě se dopustil trestné činnosti stejného charakteru v krátké době po vykonání trestu odnětí svobody pro popsanou předchozí činnost. Jedná se přitom o nebezpečný a v současnosti také velmi rozšířený druh trestné činnosti, která zároveň poškozuje i zájmy České republiky. Pokud jde o druh trestů, byly mu uloženy zejména nepodmíněné tresty odnětí svobody v nikoli zanedbatelném trvání. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činů a druhu uložených trestů jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch