Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 07.09.2001, sp. zn. 11 Tcu 53/2001 [ usnesení / výz-X ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.53.2001.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.53.2001.1
sp. zn. 11 Tcu 53/2001 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 7. září 2001 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky A. M., rozsudkem Soudu pro mladistvé u Okresního soudu v Drážďanech ze dne 24. 2. 1999, sp. zn. 252 Ls 142 Js 073414/98, Spolková republika Německo, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců v souběhu s pokusem trestného činu ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 2, odst. 3 cizineckého zákona, §1, §3 zákona o soudech pro mladistvé, §22, §23, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, se zahrnutím rozsudku Okresního soudu v Drážďanech ze dne 4. 11. 1998, sp. zn. 252 Ls 142 Js 49296/98, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců. Odůvodnění: Rozsudkem Soudu pro mladistvé u Okresního soudu v Drážďanech ze dne 24. 2. 1999, sp. zn. 252 Ls 142 Js 073414/98, jenž nabyl právní moci dne 4. 3. 1999, byl A. M. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců v souběhu s pokusem trestného činu ilegálního převádění cizinců podle §92a odst. 1 č. 2, odst. 3 cizineckého zákona, §1, §3 zákona o soudech pro mladistvé, §22, §23, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Uvedených činů se podle zjištění soudu dopustil tím, že dne 29. 11. 1998 převáděl z pověření další blíže neurčené osoby čtyři cizí státní příslušníky z České republiky přes „zelenou hranici“ (v blízkosti hraniční značky 7) na území Spolkové republiky Německo. Tam měli být převáděné osoby na místní spojovací komunikaci L. – S.f předány k další přepravě do vnitrozemí. Protože se však osoba určená k převzetí cizinců nedostavila, odsouzený se vrátil i s převáděnými osobami zpět do České republiky. Dále dne 1. 12. 1998 stejným způsobem převáděl na území Spolkové republiky Německo dvanáct cizích státních příslušníku, přičemž byl i s těmito osobami zadržen příslušníky Spolkové ostrahy hranic. Odsouzený v obou případech věděl, že jím převáděné osoby neměly nezbytné dokumenty pro vstup na německé území. Do předmětného rozhodnutí byl zahrnut rozsudek Okresního soudu v Drážďanech ze dne 4. 11. 1998, sp. zn. 252 Ls 142 Js 49296/98, jímž byl A. M. uznán vinným trestným činem podílnického ilegálního převádění cizinců ve dvou případech a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen. Projednávaným rozsudkem byl A. M. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a osmi měsíců. Dne 24. 8. 2001 pod sp. zn. 20/2001-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Podle §4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle §384a tr. ř. Nejvyšší soud ČR. Podle §4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud ČR na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. A. M. se opakovaně účastnil organizované ilegální přepravy cizinců přes státní hranici na území jiného státu. Jedná se o rozmáhající se společensky nebezpečnou trestnou činnost, která současně poškozuje i zájmy České republiky. Závažnost činu je výrazně zvyšována skutečností týkající se osoby odsouzeného, která se podává v rozhodnutí německého soudu, a to že odsouzený se činů dopustil ve zkušební lhůtě podmíněného odsouzení týmž soudem pro totožnou trestnou činnost (pouze několik dní po předchozím odsouzení). Byl mu také uložen, i přesto, že se jedná o mladistvého, již nepodmíněný trest odnětí svobody v nikoliv zanedbatelné délce. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. září 2001 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/07/2001
Spisová značka:11 Tcu 53/2001
ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:11.TCU.53.2001.1
Typ rozhodnutí:Usnesení
Kategorie rozhodnutí:
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-18