ECLI:CZ:NS:2006:11.TCU.6.2006.1
sp. zn. 11 Tcu 6/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 24. února 2006 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky J. R. rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 7 Ls 324 Js 11163/04, a to pro trestný čin ilegálního převádění cizinců přes hranici podle §92a I č. 1, 2, II č. 1, §92 I č. 1, 2 a 6 cizineckého zákona Spolkové republiky Německo a §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Hof, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 4. 2. 2005, byl J. R. uznán vinným trestným činem ilegálního převádění cizinců přes hranici podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a šesti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený J. R. dopustil podle zjištění soudu tím, že se za úplatu 30 000 Kč za jeden převod na objednávku jistého „L.“ podílel na ilegálních převodech cizinců přes státní hranici mezi ČR a SRN, a to následujícím způsobem:
1. dne 20. 7. 2004 naložil v P.–L. do svého vozu zn. Peugeot Boxer dvacet čínských státních příslušníků a přepravil je do blízkosti česko–německé hranice u města A., kde je nechal téhož dne kolem 19:00 hod. vystoupit a předal je dvěma pěším převaděčům, kteří skupinku čínských státních příslušníků převedli přes „zelenou“ hranici do SRN. Odsouzený pak společně s řidičem vozu zn. Opel Astra přejel přes hraniční přechod P., kde mu dal řidič instrukce pro vyzvednutí skupinky čínských státních příslušníků a odvezl ho zpět k jeho vozu zn. Peugeot Boxer. Poté odsouzený odjel svým vozem přes hraniční přechod P. do SRN, kde na místě určeném podle instrukcí, vyzvedl čínské státní příslušníky a odvezl je do F. a předal je neznámé osobě,
2. dne 22. 7. 2004 se opět vydal do P., aby v městské části L. převzal dvacet čínských státních příslušníků a přepravil je do pohraniční oblasti u města A. Na smluveném místě byli čínští státní příslušníci opět převzati pěšími převaděči, převedeni přes „zelenou“ hranici do SRN, přičemž odsouzený přejel státní hranici na hraničním přechodu P. a na smluveném místě ve SRN převzal dvacet čínských státních příslušníků, aby je přepravil do G. Byl však dne 23. 7. 2004 kolem 0:19 hod. na silnici B 15 u odbočky na S. spolu s přepravovanými čínskými státními příslušníky zadržen.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 23. 1. 2006, pod sp. zn. 2884/2005–MO–M/5, podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 3 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, účinných v době spáchání činu (trestný čin nedovoleného překročení státní hranice podle §171a tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. R. se pro finanční prospěch podílel na ilegálním převodu cizinců přes státní hranici, což je relativně nebezpečná trestná činnost, poškozující zájmy České republiky. Odsouzený jednal v takovém rozsahu (podílel se ve dvou případech na převodu celkem čtyřiceti cizinců), že lze tuto činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch