ECLI:CZ:NS:2006:11.TD.3.2006.1
sp. zn. 11 Td 3/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněných JUDr. J. B., a spol. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. února 2006 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Podle §25 tr. řádu se odnímá Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc vedená pod sp. zn. 48 T 25/2005 a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze podala dne 15. 12. 2005 Krajskému soudu v Ústí nad Labem obžalobu na obviněné JUDr. J. B. , Mgr. D. T. , Mgr. V. V. , Ing. M. J. , P. T. , L. K. a JUDr. M. Č. pro trestný čin účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a další.
Podáním ze dne 15. 12. 2005 adresovaným Vrchnímu soudu v Praze navrhla předsedkyně senátu Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §25 tr. řádu odnětí trestní věci obviněných JUDr. J. B. a spol. Krajskému soudu v Ústí nad Labem a její přikázání jinému soudu s tím, že by mohly vzniknout pochybnosti o nepodjatosti soudců při projednání věci, neboť jeden z obviněných JUDr. J. B. působí od roku 1992 jako soudce tohoto soudu, kdy běžně přicházel do kontaktu se všemi soudci, včetně soudců působících na trestním úseku, a také proto, že s ohledem na to, že žalovaná trestná činnost měla být páchána i na půdě tohoto soudu a v souvislosti s jeho činností, jsou ke slyšení před soudem navrhování jako svědci také pracovníci tohoto soudu.
Vrchní soud v Praze předložil návrh na delegaci Nejvyššímu soudu s odůvodněním, že od února 2005 je soudcem Vrchního soudu v Praze JUDr. Z. S. , jehož média mnohokrát v průběhu vedeného trestního stíhání spojovala zejména s obviněným JUDr. B. a Mgr. V., a který je v současné době trestně stíhán mimo jiné i s Mgr. V. v jiné věci, což by s ohledem na nejenom pracovní vztahy JUDr. S. s ostatními soudci tohoto soudu mohlo vést k pochybnostem o nestrannosti všech soudců Vrchního soudu v Praze při rozhodování v uvedené věci Krajského soudu v Ústí nad Labem. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se předmětná věc ve smyslu ustanovení §25 tr. řádu Vrchnímu soudu v Praze odnímá a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze se k návrhu na delegaci podáním ze dne 12. 1. 2006 vyjádřila tak, že tento nepovažuje za důvodný, neboť z toho, že JUDr. Z. S. je soudcem Vrchního soudu v Praze nelze dovozovat, že tento soud a konkrétně senát, ve kterém působí vedle JUDr. Z. S. ještě JUDr. B. K. , CSc., JUDr. V. S., JUDr. K. Š. a JUDr. V. V. , jemuž návrh Krajského soudu v Ústí nad Labem podle §25 tr. řádu byl přidělen k rozhodnutí, není schopen nestranně rozhodnout. Poukázala přitom na to, že tento senát v přípravném řízení, a to i přes to, že v něm působil JUDr. Z. S. , již opakovaně rozhodoval a protože má za to, že i nadále soudci vrchního soudu mají v sobě potřebnou míru profesionality a nenechají se kolegialitou ovlivnit, navrhla, aby byl návrh zamítnut.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k řešení tohoto sporu a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svoji povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
V projednávané věci je nutno se se stejnou pečlivostí zabývat návrhem Krajského soudu v Ústí nad Labem, tak návrhem Vrchního soudu v Praze. S ohledem na to, že jeden z obviněných je stále soudcem Krajského soudu v Ústí nad Labem, není vhodné, aby tento soud, kterému věc jinak místně přísluší, věc projednával a rozhodl. Tento závěr nemůže zpochybnit úvaha o profesionalitě a z ní plynoucí nestrannosti soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem, kteří by věc projednávali, ale je nutno přihlédnout i tomu, jak by skutečnost, že soudci rozhodují o trestní věci svého blízkého kolegy, byla přijímána navenek.
Stejnou úvahou se Nejvyšší soud řídil při rozhodování, zda je vhodné, aby delegaci podle §25 tr. řádu, tj. určení kam bude věc přikázána k rozhodování, posuzoval Vrchní soud v Praze. JUDr. Z. S. je soudcem Vrchního soudu v Praze a rozvrhem práce je dokonce zařazen do senátu, který by měl o návrhu podle §25 tr. řádu rozhodovat. I když JUDr. Z. S. v trestní věci obviněných JUDr. J. B. a spol. dosud nebyl vyslechnut ani jako svědek, v důkazech shromážděných v přípravném řízení, a to především v přepisech telefonních odposlechů, se jméno JUDr. Z. S. v přinejmenším podezřelých souvislostech vyskytuje tolikrát, že by nepůsobilo věrohodně, aby soud, jehož je soudcem, v této trestní věci jakkoliv rozhodoval. Na tomto závěru nemění nic skutečnost, že Vrchní soud v Praze v minulosti v přípravném řízení již učinil některá dílčí rozhodnutí. Ani zde proto nelze záruku nestrannosti spatřovat v pouhé profesionalitě rozhodujících soudců. Ze všech uvedených důvodů považuje Nejvyšší soud za nevhodné, aby o odnětí věci rozhodoval Vrchní soud v Praze.
Pokud by měl být z důvodu podjatosti nahrazen Vrchní soud v Praze jiným soudem stejného druhu a stejného stupně, přicházel by v úvahu toliko Vrchní soud v Olomouci. Přikázáním věci k projednání tomuto soudu by však z rozhodnutí o dalším projednání byly vyřazeny všechny krajské soudy z obvodu Vrchního soudu v Praze. Aby k tomu nedošlo, rozhodl ve smyslu §25 tr. řádu o dalším postupu v řízení Nejvyšší soud sám, neboť pro jeho rozhodnutí přicházejí v úvahu jak krajské soudy z obvodu Vrchního soudu v Praze tak z obvodu Vrchního soudu v Olomouci.
Trestní věc obviněných JUDr. J. B. a spol. je nesporně tak obsáhlá a skutkově náročná, že zatíží každý soud, kterému bude přikázána. Při posuzování všech podmínek pro přidělení věci bylo nutno přihlédnout k dlouhodobému zatížení toho kterého soudu a všem kritériím hospodárnosti. Po zhodnocení všech těchto ukazatelů dospěl Nejvyšší soud k závěru, že z hlediska reálné naděje věc dovést k meritornímu rozhodnutí jim nejlépe vyhovuje Krajský soud v Českých Budějovicích, a proto je vhodné, aby tento soud ve věci nadále jednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 23. února 2006
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera