ECLI:CZ:NS:2003:11.TDO.1041.2003.1
sp. zn. 11 Tdo 1041/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. září 2003 o dovolání obviněného M. Ž., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 7 To 106/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně, pod sp. zn. 3 T 6/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ž. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný M. Ž. podal prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 7 To 106/2003, jímž bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 10. 2. 2003, sp. zn. 3 T 6/2003, dovolání s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V dovolání opakuje námitky uplatněné již v odvolacím řízení a uvádí, že obvinění jeho osoby bylo založeno především na jeho doznání, které však učinil i k trestné činnosti, které byl později soudem prvního stupně částečně zproštěn, a které učinil proto, aby se dostal do vazby. Namítá, že soud neměl činit závěry o jeho vině na základě jeho několikráte měněné výpovědi a pochybení soudu spatřuje v tom, že nebyly provedeny další důkazy, které by vyvrátily jeho obhajobu a nebyla odečtena amortizace při určování výše hodnoty odcizeného kola. Dále vytýká soudu, že nepřihlédl při ukládání trestu k tomu, že Okresním soudem ve Zlíně ve věci sp. zn. 2 T 95/92 byla překročena výměra trestu odnětí svobody, který mu byl tímto rozsudkem uložen. Opakuje důvody, pro které přiznal svoji vinu ve vztahu k některým skutkům, a má za to, že odvolací soud neprovedl všechny dostupné důkazy, a důkazy provedené vyhodnotil nesprávně a dospěl tím k nesprávným závěrům, když ho uznal vinným i trestnými činy, kterých se podle jeho názoru nedopustil. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatovala, že dovolatelem použitý dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je formálně tvrzen, avšak nikoliv materiálně odůvodněn, neboť veškeré jeho námitky jsou námitkami ohledně zjištěného skutkového stavu věci, včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, a teprve až z těchto údajných nedostatků je následně obviněným dovozováno nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Považuje proto dovolací námitky obviněného za námitky nejen mimo rámec deklarovaného dovolacího důvodu, ale i dalších důvodů dovolání uvedených v ustanovení 265b odst. 1 tr. ř. K námitce dovolatele do výroku o trestu, kterou namítá, že v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 95/92 byla překročena výměra uloženého trestu uvádí, že obviněný neuplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je ve vztahu k výroku o trestu jedině možný, a podle kterého je dovolacím důvodem uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení přípustného druhu trestu mimo zákonnou trestní sazbu. I pokud by však byl tento dovolací důvod uplatněn, námitky dovolatele ho podle jejího názoru nenaplňují a byly by hodnoceny jako zjevně neopodstatněné a ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu by byly irelevantní. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání podané ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní; nelze namítat vady skutkové, tj. vadné hodnocení důkazů či nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, apod. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž je opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil pouze námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy a proti správnosti skutkových zjištění. Obviněný vytýkal soudům, že svá skutková zjištění nesprávně opíraly o jeho vlastní doznání, že provedené dokazování považuje za nedostatečné, neboť k řádnému objasnění věci měly soudy provést další důkazy. Obviněný tak ve skutečnosti v dovolání neuplatnil jedinou námitku, vztahující se k právnímu posouzení skutku a z charakteru námitek dovolatele je evidentní, že jím vytýkané vady mají povahu vad skutkových, kterými se snaží dosáhnout změny zjištění skutkového stavu.
Obviněný M. Ž. dále uplatnil námitku směřující do výroku o trestu, ovšem ve vztahu k jinému odsouzení (sp. zn. 2 T 95/92 Okresního soudu ve Zlíně). Obviněným uplatněná námitka však je ve vztahu k dovolacímu důvodu, o které se dovolání opírá, zcela irelevantní. Pro úplnost lze dodat, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody v rozmezí zákonné trestní sazby. Navíc, jak bylo výše již uvedeno, jeho dovolací námitka se ani netýká napadeného rozhodnutí.
Ačkoliv tedy obviněný deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil zde ve skutečnosti jen námitky skutkové, které nejsou způsobilé nejen tento dovolací důvod, ale ani žádný jiný dovolací důvod podle §265b tr. ř. obsahově naplnit.
Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve shodě s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo možno takto rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. září 2003
Předseda senátu :
JUDr. Antonín Draštík