ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1064.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1064/2018-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2018 dovolání, které podal obviněný M. K. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 10 To 84/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 4 T 2/2018 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 4 T 2/2018, byl M. K. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to dvou plastových dóz s celkem 200 tabletami léku Galpseud.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 26. 9. 2017 ve 12:00 hodin řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Seat Ibiza, zelené barvy, přes hraniční přechod K., okres T., směrem z Polské republiky do České republiky, přičemž vědomě bez povolení v rozporu s nařízením Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 ze dne 11. 2. 2004, o prekursorech drog, příloha 1, a ustanovením §21 odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, dovezl za účelem využití při výrobě soli metamfetaminu dvě plastové dózy s celkem 200 ks tablet léku Galpseud obsahující 60 mg pseudoefedrinu v jedné tabletě, tedy prekursor podle přílohy č. 1 citovaného nařízení, přičemž ve chvíli, kdy se jej pokusili předepsaným způsobem zastavit příslušníci Celní správy ČR na odbočce k vlakovému nádraží v obci K., těmto nezastavil, ale ujížděl vysokou rychlostí do obce Ž., kde odbočil do osady B., kde vozidlo odstavil a následně byl hlídkou celní správy nalezen nedaleko schovaný na stromě, přičemž uvedeného jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 11 T 77/2016, který nabyl právní moci dne 20. 9. 2016, odsouzen mimo jiné za zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem téhož soudu ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 2 T 154/2014, pravomocným dne 17. 2. 2015, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, z jehož výkonu byl dne 29. 6. 2017 podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 17 Pp 61/2017, za současného stanovení zkušební doby v trvání šesti let.
Odvolání obviněného Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 10 To 84/2018, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Václava Macha dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g) tohoto ustanovení.
Podle obviněného bylo v řízení u Krajského soudu v Hradci Králové porušeno jeho základní lidské právo podle čl. 36, 38 odst. 2, 40 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V řízení nebyl proveden žádný důkaz, který by prokazoval či vyvracel jeho motivaci jet do Polské republiky. Obviněný byl zachycen kamerovým systémem při vjezdu do areálu, ve kterém se nachází prodejna stavebního materiálu a lékárna. Následně bylo pouze prokázáno, že v místě jeho úkrytu se nacházela taška obsahující prekursor. Okresní soud podle obviněného neprovedl navržený důkaz prohlášením pracovníka lékárny H., že lék Galpseud se v této lékárně neprodával. Na druhou stranu soudy vzaly za dostatečné prohlášení této osoby pro zjištění, že tato lékárna v inkriminované době poskytovala zákazníkům stejné plastové tašky, v jaké byl prekursor nalezen. Hodnocení důkazů v tomto směru považuje obviněný za odporující §2 odst. 5 tr. ř. Soud prvního stupně si přitom vyžádal zprávu od výrobce léku, z níž vyplynulo, že se lék prodával pouze ve Velké Británii. Obviněný se pak neztotožňuje s vyjádřením soudu ohledně toho, jak se mohl lék dostat do Polska. Žádný důkaz též podle něj nesvědčí o tom, že měl prekursor v dispozici. Zajištěná pachová stopa byla procesně nepoužitelná. Podle obviněného není vyloučeno, aby se na místě nálezu tašky krátce před jeho příjezdem pohybovala jiná osoba, která zde prekursor uschovala.
Obviněný dále namítá, že veřejné zasedání u odvolacího soudu začalo o půl hodiny později, než je uvedeno v protokolu, přičemž byl v přednesu svého vyjádření opakovaně přerušován předsedou senátu v rozporu s §235 odst. 1 tř. ř. a byl na něj vyvíjen nátlak, aby vyjádření zkrátil. Bylo mu také upřeno právo posledního slova. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 10 To 84/2018, ve výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, a Okresnímu soudu v Trutnově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě soudy provedené dokazování a hodnocení důkazů, z nichž vyplynula skutková zjištění. K tomu lze pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Skutková zjištění jsou založena na sice nepřímých důkazech, které však dohromady tvoří ucelený logický řetězec, na rozdíl od obviněným nabízených alternativních vysvětlení, která vyznívají zcela nevěrohodně. K tomu lze v podrobnostech odkázat na odůvodnění obou rozhodnutí nižších soudů. Obviněný vyjadřuje pouze nesouhlas se soudy přijatou skutkovou verzí, o případ porušení práva na spravedlivý proces se tak zjevně nejedná. Uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají ani námitky směřující proti průběhu veřejného zasedání před odvolacím soudem, u nichž obviněný ani nijak nevysvětlil, jaký dopad mělo mít namítané porušení jeho práv na hmotněprávní posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, která nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. K. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu