ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1147.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1147/2018-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2018 dovolání, které podal obviněný M. Ř. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 4 To 843/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 123/2016 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. Ř. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 31 T 123/2016, byl obviněný M. Ř. uznán vinným pod bodem 1 zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, pod bodem 2 přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku a pod bodem 3 přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, spáchanými ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 4 To 843/2016, podle §256 tr. ř. zamítl. Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání, na jehož základě Nejvyšší soud usnesením ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1174/2017, napadený rozsudek odvolacího soudu podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil a podle §265l odst. 1 tr. ř. věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Na základě tohoto usnesení k odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 4 To 843/2016, podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tř. ř. zrušil ohledně obviněného rozsudek soudu prvního stupně a nově jej uznal vinným pod bodem 1 zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 2 přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti v podstatě tím, že společně s R. B.
1/ od přesně nezjištěné doby nejméně však od 13. května 2016 do 15. května 2016, 12:25 hodin, v obci H., část B., okres Č. B., v domě s číslem popisným, do doby před zadržením Policií ČR společně neoprávněně vyrobili:
· 504 mg hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu) s koncentrací metamfetaminové báze 72,1 %, tedy 363 mg metamfetaminu,
· 1 632 mg hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu) s koncentrací metamfetaminové báze 71, 9 %, tedy 1 173 mg metamfetaminu,
· 61 432 mg hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu) s koncentrací metamfetaminové báze 70 %, tedy 43,002 g metamfetaminu,
· 1 486 000 mg suspenze k výrobě hydrochloridu metamfetaminu (pervitinu) s koncentrací metamfetaminové báze 16,4 %, tedy 243 704 mg metamfetaminu,
celkem 288 242 mg metamfetaminu a
· 526 920 mg hydrochloridu pseudoefedrinu (prekurzoru) s koncentrací efedrinové báze 63,2 %, tedy 333 013 mg pseudoefedrinu,
· 7 233 mg hydrochloridu pseudoefedrinu (prekurzoru) s koncentrací efedrinové báze 59,7 %, tedy 4 318 mg pseudoefedrinu,
celkem 337 331 mg pseudoefedrinu,
přičemž shora uvedené množství pervitinu je dle stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 považováno za množství značné,
2/ v přesně nezjištěné době nejméně však od 13. května 2016 do 15. května 2016 v obci H., část B., okres Č. B., v domě s číslem popisným, společně neoprávněně přechovávali zařízení sloužící k nedovolené výrobě drogové látky pervitin, a to předměty konkrétně v rozsudku odvolacího soudu vyjmenované (viz také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1174/2017).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. Jana Vargy. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, princip presumpce neviny a zásada in dubio pro reo a nebyla bez důvodných pochybností prokázána jeho vina. Zdůraznil, že z mnoha předmětů zabavených při domovní prohlídce se jeho daktyloskopická stopa našla pouze na jednom. Var drog musel probíhat nejméně 24 hodin před jeho příjezdem na místo. Přesto nalézací soud vzal za prokázané, že se skutku dopustil již nejméně od pátku 13. 5. 2016. Dále obviněný doplnil, že údaje o zatemnění oken a škvír ve stodole se nezakládají na pravdě, což potvrzuje fotodokumentace. Uzavřel, že mu nebyla prokázána žádná úmyslná, konstantní ani dílčí činnost, která by byť jednotlivě, natož souhrnně naplňovala skutkovou podstatu trestného činu. Závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadené „usnesení“ Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 3. 2018, sp. zn. 4 To 843/2016, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten odkázal na předchozí zrušovací rozhodnutí Nejvyššího soudu v projednávané věci a uvedl, že soudy dostály svým povinnostem v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu a rozhodnutí odvolacího soudu je nyní bezvadné. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, resp. hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Velmi podobné námitky ostatně obviněný uvedl už ve svém předchozím dovolání přičemž je Nejvyšší soud označil za neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu. V případě zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku neměl Nejvyšší soud o naplnění jejich zákonných znaků ani při předchozím projednávání věci žádné pochybnosti.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. Ř. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu