ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1190.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1190/2018-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2018 dovolání, které podal obviněný T. B. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2018, sp. zn. 15 To 27/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 4/2017 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2018, sp. zn. 17 T 4/2017, byl obviněný T. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, k peněžitému trestu ve výměře 250 denních sazeb po 1 000 Kč (pro případ jeho nevykonání ve stanovené lhůtě mu byl uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku) a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti se spoluobviněnou H. Š. v podstatě tím, že ačkoli neměli žádné oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami, od přesně nezjištěné doby v roce 2010 do 9. 5. 2016 v administrativní budově v obci M., část L., okres K., v areálu jimi vlastněné společnosti Farma L., s. r. o., v součinnosti s další osobou, státním příslušníkem Nizozemského království, skrytým způsobem pěstovali rostliny konopí se záměrem získat jejich prošlechtěný kultivar s vysokým obsahem cannabinoidních látek, za tím účelem postupně nejméně na třech různých místech budovy zřídili a vybavili pěstírny konopí, rostliny zde pěstovali za pomoci sofistikovaných botanických metod a technických prostředků v podobě soustav výbojek s nastavitelným časovým cyklem, vzduchotechniky, včetně ventilátorů s pachovým filtrem, vodních čerpadel, speciálních substrátů, výživných roztoků, hnojiv aj., a to v úmyslu dospělé rostliny usušit a takto získanou drogu marihuanu prodat jiným osobám. Tímto jednáním získali finanční prospěch v nejištěné výši přesahující 500 000 Kč, neboť v uvedeném období po usušení rostlin vyrobili celkem nejméně 40 kg marihuany, kterou dále prodali nezjištěným osobám. Obviněný T. B. drogu zabalenou do plastových sáčků předával na různých místech, zejména benzínových čerpacích stanicích ve S., v K., okres S., a jinde neustanoveným řidičům kamiónů holandských a německých registračních značek, kteří ji vyváželi do ciziny. Při domovní prohlídce dne 9. 5. 2016 bylo v označených prostorách kromě vybavení pěstíren ve skryté pěstební místnosti v přízemí zajištěno 175 ks zaschlých rostlin konopí o výšce 15 cm, z nichž bylo možné získat v té chvíli 105 g sušené drti s koncentrací 2,83 % THC, tj. 2,97 g, a v půdní místnosti administrativní budovy 252 ks rostlin konopí ve fázi květu o výšce 100-120 cm, z nichž bylo možné v tu chvíli získat 5 928 g využitelné sušiny s koncentrací 9,21 % THC, tj. 545,7 g. Dále byl v budově zajištěn plastový sáček obsahující sušenou drť konopí o hmotnosti 216 g, z níž bylo možné získat 186,6 g využitelné sušiny s koncentrací 5,73 % THC, tj. 10,69 g, plastový pytel se směsí zbytků rostlin konopí, sušená drť konopí o hmotnosti 42,7 g, z níž bylo možné získat 38,6 g využitelné sušiny s koncentrací 12,39 % THC, tj. 4,78 g, a zbytek listů konopí.
Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11. 5. 2018, sp. zn. 15 To 27/2018, podle §256 tř. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím obhájce Mgr. Františka Pohanky. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že nesprávné zjištění skutkového stavu soudy prvního a druhého stupně vedlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku. Mezi důkazy a skutkovými zjištěními soudů spatřuje obviněný extrémní rozpor. Nalézací soud podle obviněného, místo aby postupoval podle zásady in dubio pro reo, prováděl matematické výpočty a vytvořil tak konstrukci ohledně celkového množství vyrobené marihuany. Odkazoval při tom na jeho výpověď z přípravného řízení, aniž by vzal v úvahu jeho upřesňující výpověď před soudem, kterou též logicky vysvětlil. V odůvodnění rozsudku se nalézací soud odvolával na výroční zprávu Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti za rok 2014 ohledně průměrné čistoty drogy na českém trhu a průměrné ceny. Tato zpráva nemá podle obviněného ve věci žádnou důkazní vypovídací hodnotu. Obviněný pak při veřejném zasedání předložil odvolacímu soudu znalecký posudek Bc. Ing. Josefa Fartáka, který provedl podrobný rozbor spotřeby elektřiny v daném objektu a dospěl k odlišným závěrům, než soud prvního stupně. Odvolací soud důkaz provedl, avšak pouze stroze konstatoval, že posudek nepřinesl žádné nové poznatky, a odkázal na bod 23 rozsudku soudu prvního stupně.
Za závažnější nedostatek považuje obviněný absenci zjištění obsahu účinné látky u dříve vyrobené drogy. Z tohoto důvodu podle něj není možno posoudit naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty a není ani možné hovořit o završení procesu výroby omamné a psychotropní látky. On ani spoluobviněná drogu nikdy neprodávali. Nalézací soud se navíc v této souvislosti zabýval cenami na českém drogovém trhu, nezjistil však, zda byla droga prodávána v České republice, ani v jakém množství měla být prodána. Předmětem dokazování nebyly ani náklady na vybavení pěstíren a tzv. provozní náklady, které měly být odečteny od případného prospěchu, jenž obvinění z trestné činnosti mohli mít. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2018, sp. zn. 15 To 27/2018, a věc tomuto soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že většina obviněným uplatněných námitek zvolenému dovolacímu důvodu neodpovídá. Odkázal přitom na odstavce 34-37 rozsudku soudu prvního stupně. Obviněným předestřená varianta mnohem kratšího provozu pěstíren, což se pokusil doložit znaleckým posudkem, je v rozporu s dalšími důkazy, z nichž vyplývá celková minimální doba, jak je specifikována ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně. Soudům nelze vytýkat, pokud při celkovém hodnocení trestné činnosti obviněného vycházely též ze statistických údajů, např. Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti. Relevanci takových statistických a empirických dat pro tvorbu skutkových zjištění lze podle státního zástupce dovodit z judikatury jak Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 7 Tdo 1290/2014, nebo sp. zn. 11 Tdo 529/2015), tak i Ústavního soudu (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 879/18).
Za neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu považuje státní zástupce též námitku, že ve věci nebyl zjištěn obsah účinné látky THC v rostlinách konopí, popř. ve vyprodukované marihuaně. Stávající judikatura s takovou možností vysloveně počítá, neboť v případech, kdy nelze konkrétní objem účinné látky zjistit, je třeba vycházet z celkového množství drogy (srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013). Není přitom pochyb, že se jednalo v daném případě o drogu nejméně v kvalitě umožňující její dlouhodobý odbyt. Tvrdí-li obviněný, že žádnou drogu neprodával, jde pouze o prosazování vlastní skutkové verze, s níž se však soudy neztotožnily. Rovněž námitky vztažené ke znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného značný prospěch“ jsou podle státního zástupce v převážné míře založeny na polemice se skutkovými zjištěními soudů. Totéž se týká námitky, že soudy vycházely při stanovení tržeb z cen českých, aniž by bylo zjištěno, zda byla droga prodána v zahraničí či v České republice. Podle státního zástupce lze považovat za notorietu, že ceny nejdostupnějších drog v České republice (zejména marihuany a pervitinu) jsou nižší, než v okolních státech. Rozhodně se tedy nejednalo o postup v neprospěch obviněného, spíše naopak. Lze sice teoreticky připustit i existenci drogového trhu, kde by marihuana měla nižší prodejní cenu, avšak vývoz na takový trh z České republiky by postrádal jakékoli ekonomické opodstatnění a taková úvaha ani nemá podklad v provedených důkazech.
Za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu lze podle názoru státního zástupce považovat pouze námitku, že soudy při stanovení prospěchu ve smyslu §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku nezohlednily náklady na produkci zjištěného objemu marihuany. Zároveň však státní zástupce tuto námitku považuje za zjevně neopodstatněnou. Jak totiž vyplývá ze skutkových zjištění soudů, která se nevyčerpávají jen samotným zněním tzv. skutkové věty, ale jsou dále rozvedena též v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, obvinění utržili, či v nedokonané části jejich jednání mohli utržit celkem nejméně 8 280 000 Kč. Za těchto okolností je zcela nepochybné, že i při zcela extrémní nákladovosti zjištěné produkce by zisk z prodeje marihuany nutně musel přesáhnout částku 500 000 Kč, rozhodnou pro určení značného prospěchu. Pokud by totiž náklady na produkci marihuany měly snad převýšit částku 7 780 000 Kč (tj. rozdíl mezi zjištěnou tržbou a částkou představující prospěch značného rozsahu), jednalo by se o zcela iracionální a ekonomicky nesmyslně ztrátové jednání, které by nemohlo nijak vyvážit riziko spojené s odhalením takové nelegální činnosti. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, resp. hodnocení důkazů soudem prvního a částečně i druhého stupně. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Zejména soud prvního stupně velmi pečlivě a podrobně zdůvodnil, jak k daným skutkovým závěrům dospěl. V žádném případě nelze obviněnému přisvědčit v tom směru, že by snad nalézací soud nedostatečná skutková zjištění nahrazoval svými výpočty a dalšími úvahami. Z odůvodnění rozsudku je patrné, že do výroku pojaté množství 40 kg vyrobené drogy je velmi podhodnoceným odhadem ve prospěch obviněného. Soud prvního stupně totiž měl zjevně dostatek důkazů, na jejichž základě mohl usuzovat, že jednak proběhlo daleko více pěstebních cyklů, než jak uváděl obviněný ve své prvotní výpovědi v přípravném řízení (z níž bylo nakonec de facto vycházeno), jednak výtěžnost každého cyklu byla vyšší, než kalkulovaných 6 kg konopí. Toto množství soud prvního stupně opět zcela ve prospěch obviněného odvodil z hmotnosti zajištěných rostlin po usušení, které však nebyly ještě ve fázi sklizně.
Pokud jde o obsah účinné látky v té části drogy, kterou se nepodařilo zajistit, správně konstatoval státní zástupce, že v souladu s aktuální judikaturou vychází soudy z jejího celkového množství. Skutková zjištění přitom nasvědčovala tomu, že marihuana byla dobré či minimálně průměrné kvality, nebyl žádný důvod se domnívat, že by kvalita byla nižší, než je běžné. To ostatně také koresponduje s velmi dlouhou dobou, po kterou se obviněný trestné činnosti dopouštěl.
Soudu prvního stupně nelze nic vytknout ani ohledně výpočtu částky, kterou obvinění za marihuanu utržili či mohli utržit. Jak správně podotýká státní zástupce, z ekonomického hlediska by nedávalo žádný smysl vyvážet drogu na trh, kde by se prodávala za nižší cenu, než v České republice. Droga navíc byla právě v České republice produkována a lze se domnívat, že osoby, které ji nakupovaly, hradily cenu, kterou určili obvinění s přihlédnutím k místním podmínkám. Na rozdíl od státního zástupce se Nejvyšší soud domnívá, že rovněž námitka obviněného proti postupu soudu prvního stupně, který nezjišťoval přesnou výši nákladů na provoz pěstíren, má rovněž skutkový charakter. V daném případě byla totiž částka, kterou obvinění mohli za vyrobenou drogu utržit, tak vysoká (navíc, jak bylo výše uvedeno, jde o velmi podhodnocený odhad), že umožňovala závěr o naplnění znaku „v úmyslu získat pro sebe značný prospěch“ sama o sobě. Soudu prvního stupně přitom bylo známo jak materiální vybavení pěstíren, tak i náklady na elektrickou energii. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že s takovými náklady soud počítal, nepovažoval však za nutné je přesně vyčíslit, neboť zjevně musely být v naprostém nepoměru k částce, kterou obvinění mohli utržit, a to přes její stanovení výrazně v jejich prospěch (ke konkrétnímu výpočtu viz výše v citaci vyjádření státního zástupce).
Ani k hodnocení důkazu znaleckým posudkem předloženým obviněným ze strany odvolacího soudu nemá Nejvyšší soud žádné námitky. Je zřejmé, že soud prvního stupně měl k dispozici důkazy týkající se odběru elektrické energie ve sledovaném období, a tyto také vyhodnotil. Naopak není zřejmé, v čem by podle obviněného měla spočívat odbornost vyžadující otázka, kterou by příslušelo hodnotit znalci.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný T. B. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jeho dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu