Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.05.2010, sp. zn. 11 Tdo 1192/2009 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.1192.2009.1

sp. zn. 11 Tdo 1192/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2010 o dovolání obviněného Ing. L. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. května 2009, sp. zn. 4 To 5/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 48 T 3/2005, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. L. N. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. října 2008, sp. zn. 48 T 3/2005, byl obviněný Ing. L. N. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. /bod I. 1 - 10 výroku rozsudku soudu prvního stupně/, a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. /bod I. 3-10 a bod II. 1-16 výroku rozsudku soudu prvního stupně/, jichž se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen peněžitý trest ve výši 2 000 000,- Kč, pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl obviněnému stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku. Obviněnému byl dále uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti dle živnostenského listu, tedy opravy, rekonstrukce energetických zařízení, výroba ocelových hal a budov, v trvání pěti roků. K odvolání obviněného Ing. L. N. a státního zástupce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. května 2009, sp. zn. 4 To 5/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně v celém rozsahu zrušil a obviněného uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. /bod I. 1-10 výroku rozsudku odvolacího soudu/, a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb. /bod I. 3-10 a bod II. 1-16 výroku rozsudku odvolacího soudu/, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu, peněžitý trest ve výměře 2 000 000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, soud stanovil obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti opravy, rekonstrukce energetických zařízení, výroba ocelových hal a budov, v trvání tří roků. Podkladem pro rozhodnutí soudů se v zásadě stalo zjištění, že obviněný jako podnikající fyzická osoba pod obchodním jménem Ing. L. N. - I., bytem B., Č., s místem podnikání M. n. H., okres K., registrován jako měsíční plátce daně z přidané hodnoty u Finančního úřadu Kroměříž, vědom si skutečnosti, že ke zdanitelným plněním fakticky nedošlo vůbec či v deklarovaném rozsahu, v úmyslu zkrátit daň z přidané hodnoty, daň z příjmu fyzických osob a vylákat nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, I. 1. dne 24.11.1995 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) za měsíc říjen 1995, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, neoprávněně nárokoval vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 529.281,- Kč na základě fiktivních faktur - ze dne 30.10.1995 na částku 1.049.200,- Kč, - ze dne 3.10.1995 na částku 732.000,- Kč, - ze dne 20.10.1995 na částku 890.600,- Kč, za zprostředkovatelské služby od Z. M., K., P., dle zprostředkovatelské smlouvy ze dne 2.1.1995, ačkoliv byl oprávněn nárokovat nadměrný odpočet pouze ve výši 47.481,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 481.800,- Kč, neboť neoprávněně nárokovaná částka mu byla přiznána a vyplacena, 2. dne 27.5.1996 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za měsíc duben 1996, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, neoprávněně nárokoval vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 788.275,- Kč na základě fiktivních faktur - ze dne 4.4.1996 na částku 1.830.000,- Kč, - ze dne 25.4.1996 na částku 1.927.600,- Kč, za zprostředkovatelské služby od Z. M. - M., Ž. nám., P., ačkoliv byl oprávněn nárokovat nadměrný odpočet ve výši 110.675,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 677.600,- Kč, neboť neoprávněně nárokovaná částka mu byla přiznána a vyplacena, 3. dne 26.11.1996 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za říjen 1996, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, neoprávněně nárokoval vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 51.838,- Kč na základě fiktivní faktury - ze dne 31.10.1996 na částku 1.281.000,- Kč, za realizaci obchodních případů Z. M. - M., Ž. nám., P., dle mandátní smlouvy ze dne 3.1.1996, ačkoliv měl vlastní daňovou povinnost 179.162,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 51.838,- Kč, neboť neoprávněně nárokovaná částka mu byla přiznána a vyplacena, a dále škodu na nezaplacené dani ve výši 179.162,- Kč, 4. dne 24.3.1997 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za únor 1997, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, neoprávněně nárokoval vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 5.137,- Kč na základě fiktivní faktury - ze dne 27.2.1997 na částku 756.400,- Kč, za realizaci obchodního případu od Z. M. - M., Ž. nám., P., dle mandátní smlouvy na rok 1997, ačkoliv měl vlastní daňovou povinnost ve výši 131.260,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 5.137,- Kč, neboť neoprávněně nárokovaná částka mu byla přiznána a vyplacena, a dále škodu na nezaplacené dani ve výši 131.260,- Kč, 5. dne 27.5.1997 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za duben 1997, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, neoprávněně nárokoval vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 86.433,- Kč na základě fiktivní faktury - ze dne 25.4.1997 na částku 880.840,- Kč, za služby Z. M. - M., V., H., ačkoliv měl vlastní daňovou povinnost 72.407,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 86.433,- Kč, neboť neoprávněně nárokovaná částka mu byla přiznána a vyplacena, a dále škodu na nezaplacené dani ve výši 72.407,- Kč, 6. dne 28.7.1997 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za červen 1997, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, neoprávněně nárokoval vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 68.506,- Kč na základě fiktivní faktury - ze dne 27.6.1997 na částku 1.081.652,- Kč, za realizaci obchodního případu od Z. M. - M., V., H., ačkoliv měl vlastní daňovou povinnost ve výši 126.546,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 68.506,- Kč, neboť neoprávněně nárokovaná částka mu byla přiznána a vyplacena, a dále škodu na nezaplacené dani ve výši 126.546,- Kč, 7. dne 19.8.1997 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za červenec 1997, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, neoprávněně nárokoval vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 36.085,- Kč na základě fiktivní faktury - ze dne 15.7.1997 na částku 835.700,- Kč, za realizaci pohledávek od Z. M. - M., V., H., ačkoliv měl vlastní daňovou povinnost ve výši 114.615,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 36.085,- Kč, neboť neoprávněně nárokovaná částka mu byla přiznána a vyplacena, a dále škodu na nezaplacené dani ve výši 114.615,- Kč, 8. dne 25.9.1997 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za srpen 1997, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, neoprávněně nárokoval vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 22.785,- Kč na základě fiktivní faktury - ze dne 27.8.1997 na částku 1.932.921,70 Kč, za dodání materiálu od J. O., K., Ch., ačkoliv měl vlastní daňovou povinnost ve výši 325.775,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 22.785,- Kč, neboť neoprávněně nárokovaná částka mu byla přiznána a vyplacena, a dále škodu na nezaplacené dani ve výši 325.775,- Kč, 9. dne 26.6.1998 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za květen 1998, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, neoprávněně nárokoval vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 64.413,- Kč na základě fiktivních faktur - ze dne 29.5.1998 na částku 813.425,20 Kč, za výrobu části lomku, - ze dne 29.5.1998 na částku 765.426,80 Kč, za výrobu a dodávku ocelových konstrukcí, - ze dne 12.5.1998 na částku 439.004,80 Kč, za dodání ocelových polotovarů, kdy ve všech případech byl dodavatel M. J., R., O., ačkoliv měl vlastní daňovou povinnost ve výši 299.463,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 64.413,- Kč, neboť neoprávněně nárokovaná částka mu byla přiznána a vyplacena, a dále škodu na nezaplacené dani ve výši 299.463,- Kč, 10. dne 27.10.1998 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za září 1998, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, neoprávněně nárokoval vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 6.475,- Kč na základě fiktivních faktur - ze dne 17.9.1998 na částku 622.200,- Kč, za dodávku šnekových dopravníků od firmy Metco s.r.o., Zlechovská 1713, Staré Město, - ze dne 21.9.1998 na částku 224.480,- Kč, za dodávku podlážek od M. J., R., O., - ze dne 16.9.1998 na částku 347.944,- Kč, za dodávku podlážek ke skladovým regálům od M. J., R., O., ačkoliv měl vlastní daňovou povinnost ve výši 208.949- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 6.475,- Kč, neboť neoprávněně nárokovaná částka mu byla přiznána a vyplacena, a dále škodu na nezaplacené dani ve výši 208.949,- Kč, II. 1. dne 27.12.1995 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za měsíc listopad 1995, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 394.406,- Kč, neboť neoprávněně zaúčtoval fiktivní fakturu - ze dne 9.11.1995 na částku 872.300,- Kč, za zprostředkovatelské služby od Z. M., K., P., dle zprostředkovatelské smlouvy ze dne 2.1.1995, ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 551.706,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 157.300,- Kč, 2. dne 27.3.1996 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 1995, ve kterém přiznal vlastní daňovou povinnost ve výši 1.320,- Kč, když neoprávněně zaúčtoval do výdajů na dosažení, zajištění a udržení příjmů dle §24 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb. o daních z příjmu, v platném znění, fiktivní faktury - ze dne 30.10.1995 na částku 1.049.200,- Kč, - ze dne 3.10.1995 na částku 732.000,- Kč, - ze dne 20.10.1995 na částku 890.600,- Kč, - ze dne 9.11.1995 na částku 872.300,- Kč, za zprostředkovatelské služby od Z. M., K., P., dle zprostředkovatelské smlouvy ze dne 2.1.1995, přičemž jeho vlastní daňová povinnost činila částku 1.000.031,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 998.711,- Kč, 3. dne 26.9.1996 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za srpen 1996, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 27.976,- Kč, neboť neoprávněně zaúčtoval fiktivní fakturu - č. 960308 ze dne 25.8.1996 na částku 780.000,- Kč, za zprostředkovatelské služby od Z. M. - M., Ž. nám., P., dle mandátní smlouvy ze dne 3.1.1996, ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 168.776,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 140.800,- Kč, 4. dne 30.12.1996 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za listopad 1996, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 7.870,- Kč, neboť neoprávněně zaúčtoval fiktivní fakturu - ze dne 24.11.1996 na částku 2.013.000,- Kč, za realizaci obchodního případu od Z. M. - M., Ž. nám., P., ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 370.870,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 363.000,- Kč, 5. dne 25.3.1997 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 1996, ve kterém vykázal daňovou ztrátu ve výši 501.210,- Kč, když neoprávněně zaúčtoval do výdajů na dosažení zajištění a udržení příjmů dle §24 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění, fiktivní faktury - ze dne 4.4.1996 na částku 1.830.000,- Kč, - ze dne 25.4.1996 na částku 1.927.600,- Kč, za zprostředkovatelské služby od Z. M. - M., Ž. nám., P., - ze dne 25.8.1996 na částku 780.800,- Kč, za zprostředkovatelské služby od Z. M. - M., Ž. nám., P., dle mandátní smlouvy ze dne 3.1.1996, - ze dne 31.10.1996 na částku 1.281.000,- Kč, za realizaci obchodních případů Z. M. - M., Ž. nám., P., dle mandátní smlouvy ze dne 3.1.1996, - ze dne 24.11.1996 na částku 2.013.000,- Kč, za realizaci obchodního případu od Z. M. - M., Ž. nám., P., přičemž jeho vlastní daňová povinnost činila částku 2.363.200,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 2.363.200,- Kč, 6. dne 23.4.1997 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za březen 1997, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 32.838,- Kč, neboť neoprávněně zaúčtoval fiktivní fakturu - ze dne 27.3.1997 na částku 2.379.000,- Kč, za realizaci obchodního případu - tlakový celek - Liberecké kotlárny od Z. M. - M., Ž. nám., P., ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 461.838,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 429.000,- Kč, 7. dne 26.11.1997 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za říjen 1997, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 11.081,- Kč, neboť neoprávněně zaúčtoval fiktivní fakturu - ze dne 20.10.1997 na částku 1.350.332,60 Kč za dodávku materiálu od M. J., R., O., ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 254.584,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 243.503,- Kč, 8. dne 30.12.1997 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznáni k DPH za listopad 1997, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 45.738,- Kč, neboť neoprávněně zaúčtoval fiktivní faktury - ze dne 14.11.1997 na částku 829.600,- Kč, za dodávku skladových regálů, - ze dne 5.11.1997 na částku 183.488,- Kč, za dodávku dřevěných beden, - ze dne 28.11.1997 na částku 761.524,- Kč, za nátěry provozních budov v M. n. H., - ze dne 26.11.1997 na částku 995.764,- Kč, za dodávku kovových beden, kdy dodavatelem ve všech případech byl M. J., R., O., ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 545.314,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 499.576,- Kč, 9. dne 26.3.1998 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za únor 1998, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 53.006,- Kč, neboť neoprávněně zaúčtoval fiktivní faktury - ze dne 18.2.1998 na částku 821.487,- Kč, - ze dne 25.2.1998 na částku 1.419.695,70 Kč, - ze dne 12.2.1998 na částku 590.053,- Kč, za dodávky materiálu od M. J., R., O., ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 563.557,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 510.551,- Kč, 10. dne 30.6.1998 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 1997, ve kterém vykázal daňovou ztrátu ve výši 50.198,40 Kč, když neoprávněně zaúčtoval do výdajů na dosažení zajištění a udržení příjmů dle §24 odst. 1 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu, v platném znění, fiktivní faktury - ze dne 27.2.1997 na částku 756.400,- Kč, za realizaci obchodního případu od Z. M. - M., Ž. nám., P., dle mandátní smlouvy na rok 1997, - ze dne 27.3.1997 na částku 2.379.000,- Kč, za realizaci obchodního případu - tlakový celek - Liberecké kotlárny od Z. M. - M., Ž. nám., P., - ze dne 25.4.1997 na částku 880.840,- Kč, za služby Z. M. - M., V., H., - ze dne 27.6.1997 na částku 1.081.652,- Kč, za realizaci obchodního případu od Z. M. - M., V., H., - ze dne 15.7.1997 na částku 835.700,- Kč, za realizaci pohledávek od Z. M. - M., V., H., přičemž měl daňovou povinnost ve výši 1.632.320,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 1.632.320,- Kč, 11. dne 28.7.1998 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za červen 1998, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 45.240,- Kč, neboť neoprávněně zaúčtoval fiktivní faktury - ze dne 29.5.1998 na částku 40.000,- Kč,za dodání notebooku, od Z. M. - M., V., H., - ze dne 30.6.1998 na částku 490.869,50 Kč, za dodávku hutního materiálu od M. J., R., O., - ze dne 30.6.1998 na částku 1.337.693,40 Kč, za dodávku trubního systému od M. J., R., O., - ze dne 30.6.1998 na částku 1.647.000,- Kč, za dodávku roštnic od M. J., R., O., - ze dne 26.6.1998 na částku 998.467,60 Kč, za dodávku ocelové konstrukce od firmy Metco s.r.o., Zlechovská 1713, Staré Město, - ze dne 26.6.1998 na částku 300.667,20 Kč, za výrobu ocelových konstrukcí od firmy Andy, veřejná obchodní společnost, Za Sokolskou 470, Prostějov, ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 951.153,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 905.913,- Kč, 12. dne 19.8.1998 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za červenec 1998, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 59.264,- Kč, když neoprávněně zaúčtoval fiktivní faktury - ze dne 31.7.1998 na částku 1.443.943,20 Kč, - ze dne 31.7.1998 na částku 884.402,40 Kč, za výrobu ocelových konstrukcí od M. J., R., O., ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 479.076,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 419.812,- Kč, 13. 28.9.1998 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za srpen 1998, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 14.704,- Kč, když neoprávněně zaúčtoval fiktivní faktury - ze dne 19.8.1998 na částku 390.400,- Kč, za hutní materiál od M. J., R., O., - ze dne 24.8.1998 na částku 150.600,- Kč, za zprostředkování převodů leasingových práv k vozu Toyota Corolla od Z. M. - M., V., H., - ze dne 30.8.1998 na částku 108.023,- Kč, za dodávku 2 ks difuzoru od firmy Andy, veřejná obchodní společnost, Za Sokolskou 470, Prostějov, ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 131.643,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 116.939,- Kč, 14. dne 26.11.1998 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za říjen 1998, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 42.955,- Kč, když neoprávněně zaúčtoval fiktivní faktury - ze dne 9.10.1998 na částku 1.023.131,10 Kč, za dodávky systému měření a regulace na snímání denzometrických veličin od firmy Metco s.r.o., Zlechovská 1713, Staré Město, - ze dne 30.9.1998 na částku 562.725,- Kč, za dodávku skladových regálů od M. J., R., O., - ze dne 30.9.1998 na částku 585.234,- Kč, za dodávku skladových regálů od M. J., R., O., - ze dne 16.10.1998 na částku 503.469,60 Kč, za dodávku upravených ohyb, trubkových dílů, přírub a pevnostních závěsů na snímače napětí od firmy Metco s.r.o., Zlechovská 1713, Staré Město, - na částku 226.432,- Kč, za trubkové lešení od Z. M. - M., V., H., - ze dne 30.10.1998 na částku 419.865,50 Kč, za dodávku potrubí a závěsů od M. J., R., O., ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 641.799,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 598.844,- Kč, 15. dne 29.12.1998 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za listopad 1998, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 30.745,- Kč, když neoprávněně zaúčtoval fiktivní fakturu - ze dne 30.11.1998 na částku 443.182,10 Kč, za elektromateriál od firmy Metco s.r.o., Zlechovská 1713, Staré Město, ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 110.664,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 79.919,- Kč, 16. dne 26.1.1999 podal na Finanční úřad v Kroměříži přiznání k DPH za prosinec 1998, ve kterém v rozporu s §7 odst. 1 a §19 odst. 1 zák. č. 588/1992 Sb. o dani z přidané hodnoty, tehdy platného, vykázal vlastní daňovou povinnost ve výši 10.682,- Kč, když neoprávněně zaúčtoval fiktivní fakturu - ze dne 3.12.1998 na částku 424.804,- Kč, za prodej senzorů od firmy Norus, spol. s r.o., Na Honech 4921, Zlín, ačkoliv při správném uplatnění DPH na vstupu činila jeho daňová povinnost částku 87.286,- Kč, čímž způsobil českému státu škodu ve výši 76.604,- Kč. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Ing. L. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., a to tvrzením, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a odvolací soud v řízení o odvolání obviněného rozhodl v rozporu se zákonem, pokud tuto vadu nenapravil. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že odvolací soud se dostatečně nevypořádal s rozhodnutími Ministerstva financí, jimiž mu byla prominuta již vyměřená daň z příjmu fyzické osoby a daň z přidané hodnoty, a to vzhledem k nesrovnalostem v daňových zákonech. Daňové zákony bylo možno v rozhodnou dobu vykládat různými způsoby a proto jej nelze trestně postihovat za to, že při jejich výkladu zvolil způsob pro něj výhodný. Odvolací soud pak pochybil i při aplikaci ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., neboť nesprávně čin obviněného kvalifikoval podle odstavce 3 §148 zák., ačkoliv měl konstatoval, že společenská nebezpečnost činu vymizela, popřípadě aby zjištěný skutek posoudil pouze podle základní skutkové podstaty tohoto trestného činu, tj. podle §148 odst. 1 tr. zák. V této souvislosti poukázal na to, že délka trestního řízení byla v posuzovaném případě zcela nepřiměřená skutkové náročnosti věci a že od spáchání skutku do doby rozhodnutí o něm uběhlo již bezmála třináct let. Průtahy trestního řízení přitom nebyly způsobeny obviněným, ale několikaletou nečinností orgánů činných v trestním řízení. Odvolací soud se pak konečně nezabýval možnou aplikací ustanovení §65 tr. zák., přestože v posuzovaném případě došlo k zániku společenské nebezpečnosti jeho činu v důsledku prominutí daňové povinnosti Ministerstvem financí. Vytýkané nedostatky rozsudku soudu prvního stupně nenapravil ani odvolací soud, a proto je naplněn též dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolatel v závěru navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě, aby ve věci sám rozhodl tak, že se obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. není v posuzovaném případě dán už s ohledem na skutečnost, že odvolací soud jeho odvolání neodmítl ani nezamítl, ale ve věci sám rozhodl rozsudkem. Dovolací námitky, které dovolatel podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jsou pak podle státního zástupce zjevně neopodstatněné. Dovolateli lze sice přisvědčit, že mu Ministerstvo financí svými rozhodnutími podle §55a zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, v určitém rozsahu vyměřenou daň z přidané hodnoty a daň z příjmu fyzických osob prominulo, nestalo se tak ovšem ani tak z důvodu, že by přicházel v úvahu různý výklad zákona, ale spíše proto, že došlo k určitým nesrovnalostem při aplikaci norem upravujících daňovou problematiku. Předmětem trestně právního posouzení nadto byly okolnosti předcházející důsledkům rozhodnutí vydaných v daňovém řízení, a to jednání obviněného, kterým úmyslně předkládal či zaúčtovával do podání předkládaných daňovému orgánu fiktivní faktury, a to s cílem snížit tak svou daňovou povinnost nebo založit nárok na vyplacení nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty. Takové jednání je i přes zmírňující rozhodnutí Ministerstva financí způsobilé založit kvalifikaci podle §148 tr. zák. Rozhodnutími Ministerstva financí, jimiž byly obviněnému částečně prominuty vyměřené daně, nejsou soudy podle §9 odst. 1 tr. ř. vázány, a jejich existence není podle názoru státního zástupce důvodem pro konstatování zániku nebezpečnosti činu pro společnost ve smyslu dovolatelem navrhovaného postupu podle §65 tr. zák. Důvodem pro takový zánik trestnosti by mohly být pouze okolnosti, které nastaly po spáchání činu a pro něž trestní stíhání ztrácí své opodstatnění. V posuzovaném případě ale obviněný popsanými skutky, jejichž podstatou bylo zaúčtování fiktivních faktur do daňových přiznání, naplnil skutkovou podstatu trestného činu podle §148 tr. zák., a tento závěr je neměnný. Pozdější zánik následků rozhodnutí, jimiž byla obviněnému daň doměřena, nemá na dříve vyslovené právní posouzení vliv (přiměřeně srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. 12. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1274/2003). Přisvědčit nelze ani námitkám týkajícím se nedostatečné aplikace ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Trestní řízení ve věci sice trvalo osm let, když trestní oznámení na obviněného bylo podáno již v březnu roku 2001, Vrchní soud v Olomouci však tuto skutečnost náležitě zohlednil při stanovení míry společenské nebezpečnosti trestné činnosti obviněného. Nelze se ani ztotožnit s názorem obviněného, že by společenská nebezpečnost jeho jednání byla z výše uvedených důvodů vymizelá; jiné argumenty než poukaz na délku trestního řízení přitom obviněný v dovolání nepodává. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., jako dovolání zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnými osobami a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům: Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž se dovolání obviněného opírá, naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Dovolatelem uplatněný důvod dovolaní podle §265b odst. l písm. l) tr. ř., a to v obou jeho alternativách, především předpokládá, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že k odvolání jak obviněného, tak státního zástupce v celém rozsahu zrušil rozsudek soudu prvního stupě a poté sám z podnětu obou těchto odvolání ve věci znovu rozhodl rozsudkem, tak je evidentní, že za této procesní situace nemůže být dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud pak sice shledal, že obviněný uplatnil námitky, které jsou relevantní z hlediska zákonného dovolacího důvodu předpokládaného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak současně dospěl k závěru, že jde o námitky evidentně neopodstatněné. Ve smyslu ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu a řízení mu předcházející v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Z výše již citovaného obsahu dovolání obviněného je zřejmé, že v zásadě uplatnil tři okruhy dovolacích námitek. Předně dovolatel s odkazem na rozhodnutí Ministerstva financí, jimiž mu bylo prominuto uhrazení jak daně z příjmu fyzických osob, tak daně z přidané hodnoty, které mu byly v souvislosti s posuzovanou trestnou činností vyměřeny platebními výměry Finančního úřadu v Kroměříži a Finančního úřadu Brno I, soudům vytýká, že při právním posouzení věci se touto skutečností dostatečně nezabývaly, byť je v rozhodnutích Ministerstva financí o prominutí daně poukazováno na „nesrovnalosti vyplývající z uplatňování daňových zákonů“. Pokud byl možný několikerý způsob výkladů daňových zákonů, tak nebylo možno zvolit výklad v neprospěch obviněného, který by navíc zakládal jeho trestní odpovědnost. Jestliže tak soudy učinily, jejich rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. I když se to z podaného dovolání výslovně nepodává, obviněný touto námitkou patrně soudům vytýká, že učinily nesprávný závěr o existenci jeho zavinění ve formě úmyslu, popřípadě, že nesprávně dospěly k závěru, že posuzovaným činem vůbec způsobil nějakou škodu. K této argumentaci dovolatele se, byť poměrně stručně, vyjádřil již odvolací soud (str. 32 napadeného rozsudku), když učinil závěr, že tato rozhodnutí Ministerstva financí nic nemění na trestní odpovědnosti obviněného, neboť se nijak nedotýkají zjištění, že obviněný vystavoval fiktivní faktury, kterými ve svůj prospěch upravoval svou vlastní daňovou povinnost, resp. povinnost státu k plnění v jeho prospěch z titulu nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, a to v rozsahu přesahujícím hranici 12 mil. Kč. K těmto v zásadě správným závěrům napadeného rozsudku odvolacího soudu lze dodat, že ustanovení §148 tr. zák. o trestném činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je určeno k trestnímu postihu svou podstatou podvodného jednání, kterým pachatel dosáhne vyměření nižší povinnosti k některé z těchto povinných plateb než odpovídá skutečnosti, popřípadě je mu na takové platbě neprávem přiznána výhoda v podobě jeho nároku na peněžní plnění ze strany státu. Podstata výše již rozvedené dovolací námitky obviněného spočívá v tvrzení, že s ohledem na rozhodnutí Ministerstva financí o prominutí jeho povinnosti k úhradě daně vyměřené příslušnými výměry finančních úřadů nelze jeho jednání pokládat za mu přisouzený trestný čin. Ze shodných skutkových zjištění obou nižších soudů, která ostatně nejsou podaným dovoláním napadena, a z nichž dovolací soud v rámci své přezkumné činnosti je tak povinen vycházet, vyplývá, že posuzované trestné činnosti se obviněný Ing. L. N. dopustil v zásadě tak, že v době od 24. 11. 1995 do 26. 1. 1999 v deseti případech konkretizovaných pod bodem I. a v šestnácti případech uvedených pod bodem II. rozsudku odvolacího soudu podal u Finančního úřadu v Kroměříži přiznání k dani z přidané hodnoty a přiznání k dani z příjmu fyzických osob, přičemž tato přiznání dokládal fiktivními fakturami vystavenými zejména Z. M. a M. J. za údajně dodané zboží či provedené služby. Na jejich podkladě snížil za zdaňovací období 1995, 1996 a 1997 svou vlastní daňovou povinnost vztahující se k dani z příjmu fyzických osob o částku celkem 4 994 231 Kč. Pokud jde o daň z přidané hodnoty, tak na podkladě fiktivních faktur v době od listopadu 1995 do ledna 1999 jednak neoprávněné nárokoval vrácení nadměrného odpočtu u této daně (celkem částku 1 501 072 Kč), jednak snížil svou povinnost k odvodu této daně v rozsahu 5 999 938 Kč. Celkem tak podle zjištění soudů způsobil škodu ve výši 12 495 241 Kč. Dále je třeba připomenout, že ustanovením o trestném činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. není kriminalizováno nezaplacení těchto povinných plateb ze strany pachatele. Jestliže tedy bylo zjištěno, že obviněný nadhodnocoval své výdaje, aby dosáhl snížení svých daňových povinností, popř. též i vylákal vrácení daně z přidané hodnoty, pak následná rozhodnutí Ministerstva financí, kterými byla obviněnému prominuta úhrada vyměřené daně, nemají pro posouzení jednání obviněného jako trestného činu podle §148 tr. zák. takový význam, jaký jim dovolatel přisuzuje. Tato rozhodnutí nejsou způsobilá zpochybňovat soudy zjištěnou podstatu trestné činnosti obviněného a vyjadřují jen to, že obviněný nemusí vracet vylákaný nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty a nemusí dodatečně uhradit daň vyměřenou mu rozhodnutím finančních úřadů. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 23. 5. 2007 a 24. 5. 2007 č. j. 49/110028/2006-491, č. j. 49/110029/2006-491 a č. j. 39/106847/2006-392 se tedy nijak nedotýkají zjištění soudů o podvodném jednání obviněného, jehož se dopustil v souvislosti s podáváním příslušných daňových přiznání. Tato rozhodnutí byla vydána na základě oprávnění Ministerstva financí k žádosti obviněného a vyjma rozhodnutí ze dne 24. 5. 2007, č. j. 39/106847/2006-392 neobsahuji ani žádné odůvodnění. Pokud se ve výše označeném rozhodnutí uvádí, že vyměřená daň z příjmu fyzických osob se obviněnému promíjí „z důvodu nesrovnalosti vyplývajících z uplatňování daňových zákonů“, tak soudy na základě vyhodnocení všech provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. správně dovodily, že tato rozhodnutí jsou plně slučitelná s jejich závěry o vině obviněného posuzovanou trestnou činností a nejsou relevantní z hlediska naplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. Uplatněná námitka obviněného je tedy neopodstatněná. Stejně tak nelze přiznat opodstatnění tvrzení dovolatele o údajném pochybení při aplikaci ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., spočívajícím v tom, že odvolací soud nedostatečně zohlednil délku trvání řízení v této věci. Aniž je třeba blíže rekapitulovat průběh trestního řízení, tak lze připomenout, že k zahájení trestního stíhání obviněného došlo v roce 2001, před soud byl postaven v roce 2005 a k pravomocnému skončení věci došlo dne 12. 5. 2009. Byť jistě lze mít výhrady k celkové době trvání trestního řízení (přibližně 8 let), tak přece jen nelze zcela odhlédnout od toho, že se jednalo o poměrně rozsáhlou trestnou činnost páchanou celou řadou útoků po dobu téměř čtyř let a že tomu také odpovídal rozsah a náročnost dokazování. Z napadeného rozsudku (str. 33-34) vyplývá, že odvolací soud k těmto skutečnostem, jakož i k tomu, že obviněný nijak významně nepřispěl k průtahům v řízení, přihlédl již tím, že, i přes existenci škody výrazně převyšující hranici 5 mil. Kč, čin obviněného neposoudil podle §148 odst. 4 tr. zák. (tj. že činem způsobil škodu velkého rozsahu), ale jen podle odstavce 3 tohoto ustanovení, a to právě na základě aplikace ustanovení §88 odst. 1 tr. zák. Tímto postupem v otázce viny obviněného a neuložením nepodmíněného trestu odnětí svobody (i při zjištění škody přes 12 mil. Kč) odvolací soud též dostatečně zohlednil délku trvání trestního řízení a délku doby, která uplynula od spáchání posuzované trestné činnosti. Pokud se dovolatel v tomto směru domáhal další kompenzace s tím, že jeho čin měl být posouzen jen podle základní skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák., Nejvyšší soud jeho námitce nepřisvědčil. V posuzované věci nebyly shledány ani důvody pro uplatnění institutu zániku trestnosti činu s ohledem na ustanovení §65 tr. zák., podle něhož, trestnost činu, který byl v době spáchání pro společnost nebezpečný, zaniká, jestliže vzhledem k změně situace anebo vzhledem k osobě pachatele pominula nebezpečnost trestného činu pro společnost. Pokud dovolatel opírá tuto námitku o výše citovaná rozhodnutí Ministerstva financí, tak je třeba připomenout, že podmínkou pro zánik nebezpečnosti trestného činu pro společnost podle §65 tr. zák. jsou jen takové změny společenské situace nebo změny na straně pachatele, pro které již není dána konkrétní společenská nebezpečnost posuzovaného činu, tedy není splněna materiální podmínka trestnosti konkrétního činu. Na straně obviněného (ve vztahu k jeho osobě jako pachatele trestného činu) žádné takové okolnosti zjištěny nebyly a ani z obsahu spisu nevyplývají. Zánik společenské nebezpečnosti činu nelze odůvodnit ani postupem Ministerstva financí, které obviněnému k jeho žádosti prominulo uhrazení daňových nedoplatků. Již výše bylo uvedeno, že z hlediska vyvození trestní odpovědnosti obviněného pro trestný čin podle §148 tr. zák. není rozhodující odvedení (zaplacení) daně či jiné povinné platby. Okolnost, že obviněnému bylo prominuto individuálním aktem příslušného orgánu uhrazení daňových nedoplatků nepředstavuje takovou změnu společenské situace, jakou předpokládá ustanovení §65 tr. zák. Ostatně ani skutečnost, že pachatel trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. by sám dodatečně zaplatil zkrácenou daň, by nemohla být sama o sobě dostatečným důvodem pro zánik nebezpečnosti činu pro společnost podle §65 tr. zák. (srov. č. 21/1979 Sb. rozh. tr.). Proto i tato námitka obviněného je zjevně neopodstatněná. Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného Ing. L. N. je neopodstatněné, a proto jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.) V Brně dne 25. května 2010 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík