ECLI:CZ:NS:2008:11.TDO.1229.2008.1
sp. zn. 11 Tdo 1229/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. listopadu 2008 dovolání podané obviněným V. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 13 To 161/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 2 T 72/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 2 T 72/2006, byl V. P. uznán vinným trestným činem poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák., za který byl podle §209 odst. 1 tr. zák. odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 25 000 Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl dále obviněnému pro případ, že by uložený trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců.
Okresní soud Praha-západ se věcí zabýval opakovaně, přičemž nejprve 22. 9. 2006 rozhodl o vině obviněného stíhaným trestným činem, po zrušení rozsudku odvolacím soudem 15. 5. 2007 naopak obviněného obžaloby zprostil podle §226 písm. a) tr. ř., přičemž i toto rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno a následně soud prvního stupně rozhodl, jak je uvedeno výše. Vyvodil přitom skutková zjištění, podle kterých se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že dne 23. 3. 2004 předložil Stavebnímu úřadu Štěchovice pro účely stavebního řízení dokument „Souhlas spoluvlastníka“ ze dne 23. 3. 2004, o němž věděl, že na něm byl zfalšován podpis spolumajitele nemovitosti A. V., kdy na základě tohoto souhlasu bylo Stavebním úřadem Hradišťko vydáno stavební povolení ze dne 12. 5. 2004 pod č. j. 407-040/04/H/st. na přístavbu a nástavbu rodinného domu v kat. ú. H., obec H., bez vědomí a souhlasu spolumajitele A. V.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu Praha-západ podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 13 To 161/2008 tak, že podle §256 tr. ř. obviněným podané odvolání zamítl. Toto usnesení bylo doručeno mimo jiné obviněnému dne 17. 6. 2008, jeho obhájkyni uplynutím desátého dne od uložení na poště dne 27. 6. 2008 a Okresnímu státnímu zastupitelství Praha-západ dne 17. 6. 2008.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. L. K. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu Praha - západ dne 5. 8. 2008.
Obviněný svým dovoláním napadl výrokovou část usnesení odvolacího soudu, a jeho prostřednictvím též výrokovou část rozsudku nalézacího soudu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle mínění obviněného soudy nesprávně posoudily subjektivní stránku činu, neboť obviněného uznaly vinným, ačkoli pro to neměly žádný přímý ani nepřímý důkaz. Soud vychází pouze z tvrzení svědků, zejména z tvrzení poškozeného, přestože obviněný několikrát upozorňoval soud na to, že poškozený, strýc obviněného, žil v domácnosti své sestry, matky obviněného, „jako parazit“, choval se podivně, často společensky nepřijatelně. Soud uvěřil jeho tvrzení a nikoli obviněnému, který od mládí vedl řádný život. Soud nevzal v úvahu špatné vztahy, které mnoho let byly mezi poškozeným a obviněným i jeho dětmi. Pokud jde o výpověď matky obviněného O. P., poukazuje obviněný na její věk a na to, že je těžce nemocná. Je přesvědčen, že soud nemůže postavit své rozhodnutí na výpovědi „asociálního poškozeného a sklerotické matky“, tyto důkazy jsou podle něj bezcenné. Pokud neexistují žádné nebo jen pochybné důkazy o naplnění subjektivní stránky, není možno je nahradit úvahou soudu.
Soud vylučuje bez diskuse důkaz navržený obviněným - jeho výpověď, kterou učinil před zahájením trestního stíhání, kdy neovlivněn pozdějším trestním řízením vypovídal o vztahu s poškozeným a i o tom, jak předmětný dokument obdržel. Nikdo ze svědků nesvědčil o tom, že by obviněný věděl, že dokument je zfalšovaný. Ve svém zaměstnání měl navíc přístup do registru obyvatelstva, mohl by si tedy opatřit správné rodné číslo poškozeného. Nemožnost použití výpovědi učiněné před zahájením trestního stíhání je zákonodárcem stanovena na ochranu obviněných, proto jestliže na tom obviněný trvá, měl být tento důkaz proveden. Obviněný dále upozorňuje, že to byl on sám, kdo první přišel s myšlenkou, že byl sice spáchán trestný čin zfalšováním uvedeného dokumentu, avšak nezfalšoval jej obviněný, a to v odvolání proti prvnímu odsuzujícímu rozsudku OS Praha-západ ze dne 22. 9. 2006.
Obviněný se snažil vyřešit spory s poškozeným právní cestou, v červenci 2004 proto podal žalobu na vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním věci za náhradu. Obviněný dále poukazuje na to, že poškozený předvedl svůj spoluvlastnický podíl nemovitosti na své děti. Syn poškozeného přitom obviněnému zaslal email, ve kterém mu sděluje, že na něj podá trestní oznámení, neodpoví-li na jeho návrhy do 13. 1. 2005. Přitom trestní oznámení bylo podáno 10. 1. 2005.
S ohledem na uvedené závěry navrhl obviněný, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího, a aby přikázal Okresnímu soudu Praha-západ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl, že dovolatel nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění vylíčených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků souzeného trestného činu, popř. nesprávnosti jiného hmotně právního posouzení. Dovolatel brojí pouze proti hodnocení důkazů soudy a proti úplnosti dokazování a odmítá skutkové zjištění, podle kterého věděl, že podpis A. V. na předmětném dokumentu byl zfalšován. Námitky dovolatele tedy neodpovídají tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. S ohledem na to pak státní zástupce sděluje, že se nezabýval otázkou přiléhavosti aplikace ustanovení §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. určeného k ochraně nemajetkových práv jednotlivce za situace, kdy újma poškozeného podle konstatování odvolacího soudu spočívala ve zkrácení jeho práva rozhodovat o majetkovém podílu na předmětné nemovitosti. Závěrem svého vyjádření tak státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299).
Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný totiž veškeré své námitky směřuje proti hodnocení v trestním řízení provedených důkazů (výpovědí svědků, resp. posouzení jejich věrohodnosti), proti rozsahu dokazování, přičemž rovněž zpochybňuje závěr, že by se trestné činnosti, která je mu kladena za vinu dopustil. Nejedná se tedy o případ, kdy by soudy nesprávně posoudily subjektivní stránku trestného činu. I zde je totiž třeba rozlišovat skutkové závěry učiněné na základě provedeného dokazování, tedy že obviněný předložil stavebnímu úřadu dokument, o němž věděl, že podpis na něm byl zfalšován, od jejich právního posouzení. Nadto Nejvyšší soud podotýká, že soudy přesvědčivě zdůvodnily, jak ke skutkovým zjištěním dospěly. Zejména na str. 4 - 5 rozsudku odvolacího soudu je logicky rozvedeno ve vztahu k subjektivní stránce, jakými úvahami se soud při hodnocení dokazování řídil a proč nemůže obstát obhajoba obviněného, že mu padělaný dokument někdo vhodil do poštovní schránky, přičemž on byl přesvědčen o jeho pravosti.
Obviněný tedy ve svém dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., fakticky vyjadřuje svoje neztotožnění se skutkovými závěry soudů, které však tvoří teprve podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný V. P. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. listopadu 2008
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch