ECLI:CZ:NS:2007:11.TDO.1426.2006.1
sp. zn. 11 Tdo 1426/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2007 dovolání podané obviněným T. P., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 12 To 239/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 219/2005, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se ohledně obviněného T. P. zrušuje rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 12 To 239/2006.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. za přiměřeného použití §261 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 12 To 239/2006 zrušuje i ohledně J. P.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 1 T 219/2005, byl T. P. uznán vinným skutkem, kvalifikovaným jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., za které byl podle §196 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Náchodě se obviněný uvedené trestné činnosti dopustil se společně stíhaným J. P., že dne 19. 7. 2005 kolem 24:00 hod. v N. ul. P., v herně baru S. za provozu, poté, co noční vrátný L. J. napomenul obžalovaného T. P., aby slovně a fyzicky nenapadal R. S., obžalovaný J. P. fyzicky napadl L. J. , a to tak, že jej udeřil pěstí pravé ruky do obličeje, čímž mu způsobil zlomeninu nosu, tržnou ránu dolního i horního rtu a frakturu dvou zubů, což si vyžádalo ošetření poškozeného na stomatologii Fakultní nemocnice v Hradci Králové a jeho pracovní neschopnost v době od 20. 7. 2005 přinejmenším do 10. 8. 2005, kdy byl omezen v obvyklém způsobu života bolestmi hlavy a krční páteře, bolestmi zubů, resp. dolní čelistí a závratěmi, po inkasovaném úderu poškozený L. J. povalil J. P. na zem, aby mu zabránil v dalším napadání, přitom obžalovaný J. P. na poškozeného křičel, že je „bílá svině“ a že ho zabije, v té době se na poškozeného L. J. vrhl obžalovaný T. P. v úmyslu ho napadnout, v tom mu zabránil R. S., kterého T. P. udeřil nejméně jednou ranou do obličeje bez způsobení zranění, poté, kdy oba obžalovaní byli vykázáni z herny a odešli na M. n. v N., za nimi přijel provozovatel herny A. K., vystoupil z auta a požadoval zaplacení útraty, oni toto odmítli, přistoupili k autu a začali do něho tlouct a kopat, na A. K. přitom křičeli, že je „bílá svině, že ho zabijí i s celou rodinou, že se ještě vrátí a že si to s ním vyřídí“, nato A. K. odjel zpět do herny S., kolem 00:30 hod., se k herně vrátili i oba obžalovaní společně s dalšími osobami, obžalovaný T. P. měl v rukou tyč, domáhali se vstupu do herny, v čemž se jim obsluha herny snažila zabránit tím, že zavřela dveře a držela je zevnitř rukama, obžalovaní tloukli do dveří, křičeli, že to tam rozbijí, ve slovních výhružkách pokračovali i po příjezdu hlídky městské policie, kdy personálu baru vyhrožovali, že přivedou další osoby, že všechno rozmlátí, že si to vyřídí s nimi i s jejich rodinami, po asi 1 hodině se k herně vrátil obžalovaný T. P. , začal kopat do dveří, pokoušel se je rozbít, osobám v baru vyhrožoval fyzickou likvidací, nadával jim, že jsou bílé svině, a A. K. vyhrožoval, že ví, že má ženu a malé dítě, kdy v dalším jednání mu bylo zabráněno zásahem policejní hlídky.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Náchodě podal obviněný T. P. , společně stíhaný J. P. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě odvolání, na jejichž podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. 8. 2006, sp. zn. 12 To 239/2006 tak, že z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Náchodě zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného T. P. výrok o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému T. P. za trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle
§196 odst. 2 tr. zák., ohledně kterých zůstal výrok o vině napadeného rozsudku nezměněn, uložil podle §196 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v délce trvání jednoho roku a tří měsíců, pro jehož výkon zařadil obviněného T. P. podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. V ostatních částech ponechal Krajský soud v Hradci Králové napadený rozsudek Okresního soudu v Náchodě nezměněn, přičemž odvolání obviněných T. P. a J. P. podle §256 tr. ř. zamítl. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl mimo jiné doručen společně stíhanému J. P. dne 28. 8. 2006, jeho obhájci JUDr. P. Š. rovněž dne 28. 8. 2006, obviněnému T. P. dne 31. 8. 2006, jeho obhájci Mgr. L. M. dne 29. 8. 2006 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Náchodě dne 28. 8. 2006.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, podal obviněný T. P. prostřednictvím Mgr. L. M. dovolání, které bylo doručeno Okresnímu soudu v Náchodě dne 19. 10. 2006.
Obviněný svým dovoláním napadl celou výrokovou část rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové a jako dovolací důvod odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř.
Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje obviněný v tom, že podle jeho názoru nebylo prokázáno, že by spáchal trestný čin podle §196 odst. 2 tr. zák.
Tuto námitku následně upřesnil tak, že nebyla naplněna skutková podstata uvedeného trestného činu, neboť naprosto chybí jakákoliv rasová motivace jeho jednání. Motivem byly toliko jeho osobní konflikty se zúčastněnými osobami, čemuž nasvědčuje
i skutečnost, že se v tomto prostředí v minulosti vícekrát pohyboval, aniž by došlo k rasově motivovaným konfliktům. Na této skutečnosti podle názoru obviněného nemění nic ani jeho údajný výrok „bílá svině“, neboť jej uvádí toliko poškozený K.
a svědkyně K., nikoliv však poškozený J. či svědčící strážníci. Za této situace je podle názoru obviněného nejvěrohodnější výpověď svědka S., která nepotvrzuje rasový podtext ani údajnou manipulaci obviněného s jakousi tyčí. Jednání obviněného tedy nemohlo vzbudit důvodnou obavu z naplnění, tedy nepřichází v úvahu právní kvalifikace podle §196 odst. 1 tr. zák.
Obviněný ve svém dovolání dále uvedl, že kromě soudu prvního stupně i odvolací soud nesprávně vyhodnotil v řízení provedené důkazy a založil tak důvod pro nesprávné právní posouzení skutku.
Závěrem svého dovolání obviněný uvedl, že důvody, pro které se předsedkyně senátu soudu prvního stupně Mgr. J. L. vyloučila z projednávání věci vedené
u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 145/2003, trvaly ve vztahu k obviněnému
i při projednání nyní posuzované věci. Tuto skutečnost nevzal odvolací soud v úvahu, přičemž svůj závěr, že ohledně jmenované soudkyně není v daném případě dán důvod podjatosti skutkově neodůvodnil. Za této situace pak obviněný uvedl, že napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně je nezákonný, neboť úkony učiněné v hlavním líčení Mgr. J. L. nemohou být jejich podkladem.
Vzhledem k tomu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i rozsudek Okresního soudu v Náchodě v části, která se jej týká, ohledně výroku o vině trestným činem podle §196 odst. 2 tr. zák. zrušil a podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. trestní stíhání zastavil nebo mu uložil trest odnětí svobody ve výměře do čtyř měsíců nebo podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i rozsudek Okresního soudu v Náchodě v celém rozsahu zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí jiným samosoudcem.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí obsahu dovolání obviněného a jemu předcházejícího řízení uvedla, že ze základních obecných hledisek je možno dovolání označit za přípustné. Státní zástupkyně však dále uvedla, že právní kvalifikace jednání obviněného jako trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák. je v daném případě zcela přiléhavá, neboť jednání obviněného bylo spojeno s rasově zbarvenými projevy, které mohly v poškozených vzbudit důvodnou obavu, že obviněný bude ve svém jednání pokračovat a své výhružky uskuteční.
Pokud jde o otázku vyloučení soudkyně soudu prvního stupně z vykonávání úkonů v trestním řízení uvedla státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, že v daném případě sousedství soudkyně s tetou obviněného nezakládá důvod podjatosti
a vyloučení této soudkyně.
Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud České republiky hodlal učinit jiné než navržené rozhodnutí, vyjádřila státní zástupkyně souhlas ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1, odst. 3 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejíchž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod nejprve skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán. Tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu je tedy podmíněno kumulativním splněním dvou podmínek, a to že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a že tato okolnost nebyla dovolateli známa již v původním řízení, anebo pokud mu byla známa, byla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dovolatel, jinými slovy, nemůže namítat podjatost soudce, který ve věci rozhodoval, až v dovolacím řízení, věděl–li o této skutečnosti již dříve.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. platí, že z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen mimo jiné i soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
Podle §30 odst. 2 tr. ř. rovněž platí, že soudce nebo přísedící je dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba.
Podle §30 odst. 3 tr. ř. konečně platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
Předně je třeba konstatovat, že obviněný T. P., resp. jeho obhájce Mgr. L. M., namítl podjatost předsedkyně senátu (samosoudkyně) Okresního soudu v Náchodě již v rámci hlavního líčení konaného ve věci dne 27. 2. 2006 když uvedl, že „matka obžalovaných má dlouholetý spor se státní zástupkyní a tudíž z tohoto důvodu nemá důvěru, potažmo její synové, ve spravedlivé rozhodování tohoto soudu…“ a dále uvedl, že předsedkyně senátu bydlí „se sestrou matky obžalovaných v jednom domě“ což by mohlo mít za důsledek určitou podjatost (srov. zadní stranu čl. l. 138). Samosoudkyně Okresního soudu v Náchodě, Mgr. J. L. postupem podle §31 odst. 1 tr. ř. dospěla k závěru, že není vyloučena z projednávání věci, neboť neshledala důvody pro své vyloučení ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 1 T 219/2005, založené na č. l. 146) Proti tomuto usnesení podal obviněný T. P. v rámci stejného hlavního líčení stížnost, na jejímž podkladě rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 16. 3. 2006 tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
V dovolání uvedená námitka podjatosti tedy v obecné rovině naplňuje zvolený dovolací důvod a Nejvyšší soud se jí proto dále věcně zabýval.
Jak již bylo naznačeno výše, spatřuje obviněný naplnění dovolacího důvodu podle
§265b odst. 1 písm. b) tr. ř. v tom, že trvají důvody vyloučení samosoudkyně Okresního soudu v Náchodě, Mgr. J. L., pro které se tato soudkyně vyloučila z projednávání věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 145/2003.
K této námitce je třeba předně říci, že skutečnost, že jmenovaná samosoudkyně Okresního soudu v Náchodě rozhodla v jiné trestní věci obviněného z určitých důvodů
o svém vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení automaticky neznamená, že by tyto důvody byly ve vztahu k této samosoudkyni dány i v dalších trestních věcech obviněného. Existenci důvodů, pro něž je orgán činný v trestním řízení vyloučen z vykonávání úkonů v rámci trestního řízení, je třeba posuzovat v každé věci zvlášť.
Dále je třeba říci, že z usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 16. 10. 2003, sp. zn. 1 T 145/2003, na které obviněný odkazuje ve svém dovolání, a jímž se předsedkyně senátu Mgr. J. G. (nyní L.) vyloučila z projednávání jiné trestní věci obviněného T. P. vyplývá, že jmenovaná soudkyně rozhodla shora uvedeným způsobem proto, že (stručně řečeno) byla dne 15. 10. 2003 ve věci oslovena tetou obviněného T. P., kterou potkávala v domě kde bydlí a kde často potkávala i její příbuzné (srov. zadní stranu č. l. 212).
Naproti tomu z usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 27. 2. 2006, sp. zn.
1 T 219/2005, jímž bylo rozhodnuto o tom, že samosoudkyně Mgr. J. L. není vyloučena z projednávání nyní posuzované trestní věci, vyplývá, že se jmenovaná soudkyně s obviněnými T. P. a J. P. nepotkávala, jejich příbuzní se o nyní projednávanou trestní věc nezajímali a ani nenavštívili hlavní líčení, které se ve věci konalo (srov. č. l. 147).
Nejvyšší soud je přitom toho názoru, že samotná skutečnost, že teta obviněného bydlí v jednom domě se soudkyní Okresního soudu v Náchodě Mgr. J. L. nemůže bez dalšího založit důvodné pochybnosti o její schopnosti nestranně rozhodovat v trestních věcech obviněného. Stejný závěr platí i ohledně namítaného sporu matky obviněného T. P. se státní zástupkyní činnou u Okresního státního zastupitelství v Náchodě.
Vzhledem ke shora uvedenému shledal Nejvyšší soud tyto námitky obviněného zjevně neopodstatněné.
Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (vyhlášena pod č. 2/1993 Sb.), podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Obsahem této ústavní zásady je v obecnější rovině i pravidlo, že věc musí projednat ten samosoudce (senát) věcně a místně příslušného soudu, kterému věc napadla v souladu s pravidly obsaženými v rozvrhu práce daného soudu. Jinými slovy není přípustné, aby si samosoudci (senáty) soudu rozdělovaly napadlé věci libovolně nebo podle svého uvážení, ale rozdělování věcí je možné pouze podle předem stanovených pravidel obsažených v rozvrhu práce. Z takto stanovených pravidel však mohou existovat výjimky, ale toliko v odůvodněných a zákonem předpokládaných případech (např. tehdy, pokud by bylo možné mít ohledně samosoudce pochybnosti o jeho schopnosti nestranně rozhodovat z důvodů uvedených v §30 tr. ř.). Je však třeba konstatovat, že jde vždy o výjimku z pravidla, kterou nelze bezdůvodně nadužívat.
Obviněný ve svém dovolání označuje jako dovolací důvod dále skutečnosti uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z uvedeného plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu v té části dovolání, kde obviněný zpochybnil, že by byl v rámci událostí shora popsaných v tzv. skutkové větě použit z jeho strany výrok „bílá svině“
a rovněž v té části dovolání, kde zpochybnil, že by měl v ruce kovovou tyč.
Obviněný totiž fakticky v dovolání, s poukazem na dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vyjadřuje svoje neztotožnění s provedeným dokazováním, hodnocením v řízení provedených důkazů a z něho vyplývajícími závěry soudů ohledně okolností významných pro posouzení naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Je však třeba mít na paměti, že takové závěry soudů jsou závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty v konkrétním případě v úvahu přicházejícího trestného činu. Odvozuje–li přitom obviněný nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení pouze od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, než k jakému dospěly soudy v dovolání předcházejícím řízení, pak jeho dovolání nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) a obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Namítá–li dále obviněný T. P. , že jeho jednáním nebyla naplněna skutková podstata trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle
§196 odst. 2 tr. zák., jelikož naprosto chybí jakákoliv rasová motivace jeho jednání, lze konstatovat, že takto formulovaná námitka naplňuje obviněným zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud se jí proto dále věcně zabýval.
Je třeba připomenout, že trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo užije násilí proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci nebo jim vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich politické přesvědčení, národnost, příslušnost k etnické skupině, rasu, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání.
Účelem uvedené skutkové podstaty je ochrana skupiny obyvatelů nebo jednotlivce proti násilí nebo vyhrožování usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu pro jejich politické přesvědčení, národnost, příslušnost k etnické skupině, rasu, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání.
Důvodem (pohnutkou) jednání pachatele musí být v tomto případě nenávist proti skupině obyvatelů nebo jednotlivci zapříčiněná jejich politickým přesvědčením, národností, příslušností k etnické skupině, rasou, vyznáním nebo tím, že jsou bez vyznání. Pokud jde o naplnění znaku výhružky platí, že ta musí být způsobilá vyvolat u poškozeného důvodnou obavu z jejího uskutečnění (srov. č. 28/1994–II. Sb. rozh. tr.).
Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák. je třeba, aby shora vyjmenované skutečnosti (tj. politické přesvědčení, národnost, příslušnost k etnické skupině, atd.) představovaly zcela nebo alespoň z převážné části důvod (pohnutku) pro jednání pachatele. Pokud tedy sice pachatel např. použije násilí vůči jednotlivci, ale převažujícím důvodem (pohnutkou) jeho jednání je např. jeho obecná tendence k násilí, nebudou po objektivní stránce naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., byť by pachatel svůj násilný akt provázel slovními projevy mající např. rasový podtext. V takovém případě totiž nebude naplněn znak uvedené skutkové podstaty vyjádřený slovy pro jejich politické přesvědčení, národnost, příslušnost k etnické skupině, rasu, vyznání nebo proto, že jsou bez vyznání.
Ve zkoumané věci sice ze skutku uvedeného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obviněný T. P. ve dvou případech provázel použití fyzického násilí, resp. výhružky ublížením na zdraví, slovním projevem „bílá svině“, nicméně podle názoru Nejvyššího soudu z popisu uvedeného skutku nevyplývá, že by převažujícím důvodem (motivem) jeho jednání byla příslušnost poškozených k určité rase, resp. k etnické skupině, jak dovodily soudy v dovolání předcházejícímu řízení.
Byl–li obviněný za této situace uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák., došlo k vadnému právnímu posouzení skutku uvedeného pod bodem 2) výroku o vině rozsudku nalézacího soudu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tento skutek nelze z naznačených důvodů podřadit pod skutkovou podstatu §196 odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání obviněného T. P. je
v uvedeném směru opodstatněné, zrušil ohledně tohoto obviněného podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu. Jelikož důvod, pro který Nejvyšší soud postupoval tímto způsobem, prospíval i spoluobviněnému J. P., zrušil Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 2 tr. ř. a §261 tr. ř. (beneficio cohaesionis) rozsudek odvolacího soudu i ohledně tohoto obviněného, ač ten v daném případě dovolání nepodal.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil Nejvyšší soud rovněž další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Pro úplnost je třeba říci, že se tento závěr vztahuje na výrok o trestu rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 11 T 32/2006, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 10 To 306/2006, jímž byl obviněnému uložen souhrnný trest odnětí svobody v délce trvání dvou let a dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Hradci Králové opětovně projedná tuto trestní věc a bude se zabývat důvody (pohnutkami), které vedly obviněné T. P. a J . P. k jednání popsanému ve výrokové části rozsudku nalézacího soudu pod bodem 2), přičemž v otázce změny nebo doplnění skutkových okolností bude postupovat způsobem uvedeným v §263 odst. 7 tr. ř. Vedle okolností posuzovaného skutku může být pro posouzení pohnutky jednání obviněných i jejich dřívější trestná činnost, způsob života a chování na veřejnosti z hlediska rasové, resp. etnické nesnášenlivosti.
Poté Krajský soud v Hradci Králové znovu zváží, zda zjištěným jednáním obviněných T. P. a J . P. byly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §196 odst. 2 tr. zák. nebo znaky skutkové podstaty jiného trestného činu.
Podle §265s odst. 1 tr. ř. je Krajský soud v Hradci Králové v dalším řízení vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto dovolacím rozhodnutí, je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil, a je také povinen respektovat zákaz reformationis in peius (§265s odst. 2 tr. ř.).
Protože vady zjištěné Nejvyšším soudem na podkladě dovolání obviněného T. P. nebylo možno odstranit v případném veřejném zasedání dovolacího soudu, bylo rozhodnuto o tomto dovolání v souladu s §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. ledna 2007
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch