ECLI:CZ:NS:2006:11.TDO.1509.2005.1
sp. zn. 11 Tdo 1509/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. září 2006 o dovolání, které podal obviněný L. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 68/2004 ze dne 12. 4. 2005 jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 11/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný L. M. byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 11/2002 ze dne 10. 10. 2003 uznán vinným pomocí k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) k §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb.
Tohoto trestného činu se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že
1. dne 13. 10. 1994 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H. sám jako řidič převzal v K. V. u a. s. J. B. – K. B. na základě objednávky na přepravu fiktivního subjektu náklad alkoholických nápojů, když věděl, že náklad má být podle smlouvy přepraven do M., neboť zboží bylo nakoupeno bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, na pokyn nezjištěných osob zboží vyložil v přesně nezjištěném místě poblíž Ž. a s prázdným vozidlem se vrátil zpět do H., jednáním nezjištěných osob, které přepravu objednaly, byla zkrácena spotřební daň o 779.760,- Kč a daň z přidané hodnoty o 341.244,- Kč, celkem tedy o 1.121.004,- Kč,
2. ve dnech 2. 2. 1995, 15. 2. 1995, 1. 3. 1995 a 29. 3. 1995 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H., dal pokyn svým zaměstnancům, aby na základě instrukcí nezjištěných osob převzali v K. V. u a. s. J. B. – K. B. náklad alkoholických nápojů a přepravili jej dle instrukcí těchto osob kamkoli, a to i na místo v Č. r., ač věděl, že se přepravuje zboží nakoupené bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, které má být vyvezeno do M., jednáním nezjištěných osob, které přepravu objednaly, byla zkrácena spotřební daň o 3.521.232,- Kč a daň z přidané hodnoty o 1.460.262,- Kč.
Za takto zjištěné jednání soud prvního stupně odsoudil obviněného podle §148 odst. 3 tr. zák. ve znění novely zák. č. 265/2001 Sb. k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. ho zařadil pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. zák. prvoinstanční soud odkázal poškozeného J. B. – K. B., a. s., K. V. s nárokem na náhradu škody uplatněným proti obviněným L. M. aj. P. na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný L. M. a poškozený J. B. – K. B., a. s., K. V. odvolání.
Vrchní soud v Praze zrušil z jejich podnětu napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), f), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného L. M. v celém rozsahu.
Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného L. M. uznal vinným tím, že
1. dne 13. 10. 1994 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H. sám jako řidič převzal v K. V. u a. s. J. B. – K. B. na základě objednávky na přepravu fiktivního subjektu náklad alkoholických nápojů, když věděl, že náklad má být podle smlouvy přepraven do M. a zboží bylo nakoupeno bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, přesto na pokyn nezjištěných osob zboží vyložil v přesně nezjištěném místě poblíž Ž. a s prázdným vozidlem se vrátil zpět do H. a byl srozuměn s tím, že na základě nezjištěných osob, které přepravu objednaly, nebude Českému státu odvedena spotřební daň a daň z přidané hodnoty a tak bude spotřební daň zkrácena o 779.760,- Kč a daň z přidané hodnoty o 341.224,-Kč, celkem tedy o 1.121.004,- Kč,
2. ve dnech 2. 2. 1995, 15. 2. 1995, 1. 3. 1995 a 29. 3. 1995 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H., dal pokyn svým zaměstnancům, aby na základě instrukcí nezjištěných osob převzali v K. V. u a. s. J. B. – K. B. náklad alkoholických nápojů a přepravili jej dle instrukcí těchto osob kamkoli, a to i na místo v Č. r., ač věděl, že se přepravuje zboží nakoupené bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, které má být vyvezeno do M. a v důsledku jednání nezjištěných osob, které přepravu objednaly, nebyla odvedena Českému státu spotřební daň a daň z přidané hodnoty a spotřební daň byla zkrácena o 3.521.232,- Kč a daň z přidané hodnoty o 1.460.262,- Kč.
Za toto jednání obviněného L. M. odsoudil dle §148 odst. 3 tr. zák. ve znění zák. č.265/2001 k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu odložil na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) let.
Současně uložil obviněnému zaplatit podle §228 odst. 1 tr. ř. na náhradě škody poškozenému J. B. – K. B., a. s., K. V., T. G. M., částku ve výši 4.848.712,- Kč s 6,5 % úroku z prodlení od 1. 3. 2002 a společně se samostatně stíhaným J. P. témuž poškozenému částku ve výši 1.253.786,- Kč s 6,5% úroku z prodlení od 1. 3. 2002.
Tímtéž rozsudkem odkázal podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozeného J. B. –K. B., a. s., K. V., T. G. M. se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Opis tohoto rozsudku byl obviněnému doručen dne 13. 6. 2005, jeho obhájci dne 2. 6. 2005 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 31. 5. 2005.
Proti shora uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný dne 29. 7. 2005 prostřednictvím obhájce JUDr. V. S. dovolání, které bylo Nejvyššímu soudu České republiky předloženo dne 25. 11. 2005.
V průběhu dovolacího řízení (dne 13. 4. 2006) byl Nejvyššímu soudu České republiky doručen rozsudek Vrchního soudu v Praze sp.zn. 3 To 98/2005 ze dne 28.3.2006, z něhož senát Nejvyššího soudu zjistil, že proti obviněnému M. bylo před Krajským soudem v Plzni vedeno další trestní řízení (33 T 7/2002) pro skutek, jenž byl dílčím útokem pokračujícího trestného činu pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) k §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., v jehož rámci v odvolacím řízení Vrchní soud v Praze zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 7/2002 ze dne 20. 4. 2004 ohledně obviněného L. M. v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle §37a tr. zák. zrušil v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 10. 2003, č. j. 33 T 11/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 4. 2005, sp. zn. 3 To 68/2004, výroky o vině obviněného L. M. trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a výroky o uložených trestech za tyto trestné činy, jakož i další výroky, které mají ve výrocích o vině svůj podklad a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. v platném znění.
Podle zjištění odvolacího soudu se obviněný tohoto trestného činu dopustil tím, že
1. dne 13. 10. 1994 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H. sám jako řidič převzal v K. V. u a. s. J. B. – K. B. na základě objednávky na přepravu ve prospěch fiktivního subjektu náklad alkoholických nápojů, když věděl, že náklad má být podle smlouvy přepraven do M. a zboží bylo nakoupeno bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, přesto na pokyn nezjištěných osob zboží vyložil v přesně nezjištěném místě poblíž Ž. a s prázdným vozidlem se vrátil zpět do H. a byl srozuměn s tím, že na základě nezjištěných osob, které přepravu objednaly, nebude Českému státu odvedena spotřební daň a daň z přidané hodnoty a tak bude spotřební daň zkrácena o 779.760,- Kč a daň z přidané hodnoty o 341.244,- Kč, celkem tedy o 1.121.004, - Kč,
2. jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H., dával k dispozici nezjištěným osobám jednajícím za firmu K. F. tahače a návěsy, ve většině případů i s řidiči své firmy, kterým dal pokyn, aby na základě instrukcí nezjištěných osob převzali náklad alkoholických nápojů a přepravili jej dle instrukcí těchto osob kamkoli, a to i na místo v Č. r., ač věděl, že se přepravuje zboží nakoupené bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, které má být vyvezeno do S. r. a v důsledku jednání nezjištěných osob, které přepravu objednaly, nebyla odvedena Českému státu spotřební daň a daň z přidané hodnoty, přičemž takto byly provedeny ve dnech 22.12.1994, 5.1.1995, 10.1.1995 a 12.1.1995 přepravy z obchodní společnosti G. H. D., a. s., D. B. a ve dnech 11. 1. 1995, 13. 1. 1995, 17. 1. 1995, 2. 2. 1995, 7. 2. 1995 a 23. 2. 1995 přepravy z obchodní společnosti A., spol. s r. o., a tak byla spotřební daň zkrácena o 11.024.820,- Kč a daň z přidané hodnoty o 3.251.728,- Kč, celkem byla daň zkrácena ve výši 14.276.548,- Kč,
3. ve dnech 2. 2. 1995, 15. 2. 1995, 1. 3. 1995 a 29. 3. 1995 jako podnikatel v dopravě - fyzická osoba používající obchodního označení A. I. H., dal pokyn svým zaměstnancům, aby na základě instrukcí nezjištěných osob převzali v K. V. u a. s. J. B. – K. B. náklad alkoholických nápojů a přepravili jej dle instrukcí těchto osob kamkoli, a to i na místo v Č. r., ač věděl, že se přepravuje zboží nakoupené bez spotřební daně a daně z přidané hodnoty, které má být vyvezeno do M. a v důsledku jednání nezjištěných osob, které přepravu objednaly, nebyla odvedena českému státu spotřební daň a daň z přidané hodnoty a spotřební daň byla zkrácena o 3.521.232,- Kč a daň z přidané hodnoty o 1.460.262,- Kč.
Za takto zjištěné jednání odsoudil obviněného podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §37a tr. zák. ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let.
Podle §58 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu podmíněně odložil a podle §59 odst. 1 tr. zák. obviněnému stanovil zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let.
Tímto rozsudkem byla obviněnému L. M. uložena povinnost nahradit poškozenému J. B. – K. B., a. s., K. V., T. G. M., škodu ve výši 4.848.712,- Kč s 6,5% úroku z prodlení od 1. 3. 2002 a podle §228 odst. 1 tr. ř. zaplatit společně a nerozdílně s již odsouzeným J. P. poškozenému J. B. – K. B., a. s., K. V., T. G. M., částku ve výši 1.253.786,- Kč s 6,5% úroku z prodlení od 1. 3. 2002.
Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného J. B. – K. B., a. s., K. V., T. G. M., se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Na základě těchto skutečností modifikoval státní zástupce své vyjádření k dovolání podanému proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 68/2004 ze dne 12. 4. 2005.
S poukazem na změněnou právní situaci po vyhlášení rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 98/2005 ze dne 28. 3. 2006 dospěl k závěru, že tímto dnem přestaly právně existovat výroky o vině a trestu, jakož i navazující výroky z rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 68/2004 ze dne 12. 4. 2005 napadené dovoláním obviněného L. M..
Z těchto důvodů proto státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především přezkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost takto podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení §265a tr. ř. a konstatoval, že dovolání přípustné není. To proto, že podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) - h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání či podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem. Takovýmto odsuzujícím rozsudkem může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle §259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v §258 odst. tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu.
Z hlediska přípustnosti takto podaného dovolání je ovšem zjevné, že Vrchní soud v Praze rozsudkem sp. zn. 3 To 98/2005 ze dne 28. 3. 2006 zrušil podle §37a tr. zák. v rozsudku Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33 T 11/2002 ze dne 10. 10. 2003 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 68/2004 ze dne 12. 4. 2005 výroky o vině obviněného L. M. trestnými činy zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a výroky o uložených trestech za tyto trestné činy, jakož i další výroky, které mají ve výrocích o vině svůj podklad.
Vyhlášením rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 98/2005 dne 28. 3. 2006 ve vztahu k obviněnému L. M. tak přestaly právně existovat výroky o vině, trestu a výroky mající ve zrušeném výroku o vině svůj podklad (výroky o náhradě škody). Za této situace již rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 68/2004 ze dne 12. 4. 2005 nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., když celá odsuzující část výroku tohoto rozsudku, tj. právě část, do které projednání dovolání směřuje, byla zrušena a neexistuje.
Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného L. M. podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 68/2004 ze dne 12. 4. 2005 nepřípustným a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. září 2006
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman