ECLI:CZ:NS:2012:11.TDO.1672.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 1672/2011-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 31. května 2012 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. V. , proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 3 To 330/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 14/2011, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 14. 3. 2011, sp. zn. 7 T 14/2011, byl obviněný J. V. uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Stalo se tak na podkladě zjištění, že obviněný J. V. dne 2. 10. 2010 v L. n. L., okr. J. H. cíleně zastrašoval V. R. a M. N. dopisem, v němž mimo jiné uvedl „… až budu doma, tak si tam rychle udělám pořádek a s pár lidma, to mi věř! Vezmu to z jedné vody načisto, to klidně vyřiď R., parchantovi … Na každou svini se vaří voda v neckách a u R. N. to je dvojnásobně! Neboj přijde čas, ten správný čas a já své účty vyřídím s obouma! Potom já udělám zle podle svého a pamatuj si tyhle má slova! R. a N. vzkaž, že budu jejich noční můra, až budu venku!!! …“, který blíže nezjištěného dne v měsíci září 2010 sepsal ve Věznici Příbram - Bytíz a odeslal poštou J. M. na adresu T., H., okr. J. H., přičemž V. R. poté, co se seznámil s obsahem dopisu, pojal strach jednak o svůj život a zdraví a jednak strach o život a zdraví své dcery a vnoučat, neboť si uvědomoval reálnost hrozeb z důvodu násilnické povahy pisatele a jeho předchozí kriminální minulosti.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný J. V. odvolání, z jehož podnětu Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl usnesením ze dne 24. 8. 2011, sp. zn. 3 To 330/2011, tak, že napadený rozsudek podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a s použitím §222 odst. 2 tr. ř. věc (s uvedením popisu skutku - viz shora) postoupil Městskému úřadu v Lomnici nad Lužnicí, okres Jindřichův Hradec.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a f) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku odvolacím soudem spatřuje v tom, že tento soud neshledal ve výhrůžkách obviněného naplnění zákonných znaků přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupce namítá, že z ničeho nevyplývá, že by zákonem požadované výhrůžky musely mít nějakou konkrétní formu, zejména, že by muselo být vyhrožováno za použití v zákoně uvedených slovních obratů. V posuzované věci bylo použito sofistikovanější výhrůžky (oproti přímé hrozbě typu „uříznu ti hlavu“), nicméně po obsahové stránce jde i v tomto případě o hrozbu usmrcením. Mezi řadou výhrůžek, které skutečně intenzity předpokládané ustanovením §353 odst. 1 trestního zákoníku nedosahují, resp. nelze z jejich znění tuto intenzitu dovodit, je obsažena výhrůžka „… Na každou svini se vaří voda v neckách a u R. N. to je dvojnásobně! … já své účty vyřídím s obouma! …“. V případě této výhrůžky jde zcela nepochybně o výhrůžku usmrcením, neboť slovní spojení „svině, vařící voda a necky“ neumožňuje jiný výklad. Z textu dopisu se přitom výslovně podává, že onou „sviní“ jsou myšleni V. R. a M. N. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu je proto nesprávné, neboť předmětný dopis výhrůžku usmrcením obsahoval, skutkovou podstatu přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku obviněný naplnil a naopak podmínky pro postoupení věci k projednání jeho činu jako přestupku nesplňoval.
Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., zrušil dovoláním napadené usnesení krajského soudu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném obsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný J. V. ve vyjádření k podanému dovolání zejména uvedl, že nejvyšší státní zástupce hodnotí konkrétní výroky uvedené v dopise obviněného ze dne 29. 9. 2010 izolovaně a vytrhává je ze souvislosti s celkovým obsahem tohoto dopisu, jakož i pomíjí ostatní provedené důkazy a další okolnosti, které v řízení vyšly najevo. Vzhledem k nižší intenzitě výhrůžek, jež neobsahují pohrůžku smrti, těžkou újmou na zdraví či jinou těžkou újmou, by jednání obviněného bylo možné podřadit pod skutkovou podstatu méně závažného přečinu nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 tr. zákoníku, pokud by ovšem současně byla splněna podmínka dlouhodobosti takovéhoto jednání, což se v uvedeném případě nestalo. Jedinou větu, která by podle dovolatele mohla vzbuzovat zdání výhrůžky těžkou újmou – „na každou svini se vaří voda v neckách“ – nelze vytrhávat z celkového vyznění dopisu. S ohledem na uvedené skutečnosti pak navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265j tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále posoudil, že dovolatel dovolání podal v souladu s označenými důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. f), g), tr. ř., neboť vytýkal, že bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí [§265b odst. 1 písm. f) tr. ř.], a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Nejvyšší soud poté dospěl k těmto závěrům:
Dovolání směřuje v neprospěch obviněného proti napadenému usnesení proto, že odvolací soud podle §257 odst. 1 písm. b) tr. ř. a s použitím §222 odst. 2 tr. ř. postoupil posuzovanou trestní věc správnímu orgánu. Nejvyšší státní zástupce však podmínky pro postoupení věci a k jeho posouzení jako přestupku neshledal, neboť má za to, že jednání obviněného naplňuje zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování, jehož se podle §353 odst. 1 tr. zákoníku dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že relevantně uplatněným námitkám dovolatele nelze přisvědčit. Není sporu o tom, že obsah předmětného dopisu a v něm uvedených výhrůžek je třeba hodnotit v kontextu s celkovým chováním a vztahem obviněného J. V. k bývalé družce a jejímu otci V. R. Z předchozích trestních spisů přitom vyplývá, že obviněný před nástupem výkonu trestu tyto osoby velice úporným způsobem obtěžoval prostřednictvím telefonických hovorů, posíláním SMS zpráv a vyhledáváním jejich osobní blízkosti, aniž by se dopustil jakéhokoliv jednání namířeného proti zdraví, či dokonce životu těchto (či jiných) osob. Poté, co výkonem trestu odnětí svobody byla omezena jeho osobní svoboda, obtěžuje výše zmíněné osoby dopisy s rozporuplným obsahem, ve kterých jednak vyjadřuje své bývalé družce náklonnost, na druhou stranu činí kroky ji poškozující (např. trestní oznámení) a též i vyhrožuje jejím blízkým. Rozporuplnost lze najít i v dalším jednání obviněného, což potvrzuje i svědek N., který z výhrůžek obviněného strach neměl, když uvedl, že obviněný je labilní člověk a výhrůžky splnit může, ale taky nemusí. Stejně tak svědek R. uvedl, že posuzovaný dopis obviněného mu byl nepříjemný, že neví jak ho brát a že nové dopisy jsou horší.
Odvolací soud proto nepochybil, pokud učinil závěr, že v dané věci nejde o přečin nebezpečného vyhrožování a rozhodl o postoupení Městskému úřadu v Lomnici nad Lužnicí s tím, že z předmětného dopisu obviněného nelze jednoznačně dovodit vyhrožování usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou, a to ani vůči otci jeho bývalé družky svědku V. R. Dopis lze považovat za výhrůžný, nepochybně negativně působící na psychiku především V. R., ale nelze jej hodnotit tak, že jeho obsahem byly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku. Ostatně i dovolatel připouští, že řada výhrůžek v dopise obsažených nevykazuje intenzitu vyžadovanou ustanovením o přečinu nebezpečného vyhrožování. Jen ze samotné výhrůžky spočívající v tom, že „…na každou svini se vaří voda v neckách…“, nelze dovodit, že obviněný tímto způsobem vyhrožoval poškozeným usmrcením či těžkou újmou na zdraví.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud jde o obsah dalších dopisů obviněného adresovaných svědku V. R. v době po zahájení trestního stíhání, není možno se jimi zabývat, a odvolací soud pak správně učinil závěr, že jednání obviněného nelze kvalifikovat ani podle ustanovení §354 odst. 1 tr. zákoníku o trestném činu nebezpečného pronásledování, neboť jedním dopisem nemůže být naplněn znak dlouhodobosti, jak tato skutková podstata vyžaduje.
Odvolací soud tak nepochybil, když zrušil rozsudek soudu prvního stupně a postoupil věc mimosoudnímu orgánu s tím, že nejde o trestný čin. S ohledem na ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. o rozsahu přezkumné činnosti Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, kdy dovolací soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí, jakož i řízení mu předcházející, pouze v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených (srov. širší rozsah přezkumného oprávnění odvolacího soudu v řízení o odvolání - §254 tr. ř.), se Nejvyšší soud nemohl zabývat tím, zda příslušným k projednání posuzovaného činu obviněného, jehož se dopustil v průběhu výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici v Příbrami, je Městský úřad v Lomnici nad Lužnicí.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2012
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík