ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.280.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 280/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. května 2010 dovolání podané obviněným A. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 7 To 71/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci pod sp. zn. 54 T 1/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 26. 6. 2009, sp. zn. 54 T 1/2009, byl A. H. uznán vinným trestnými činy vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a), b), h) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. (bod 1 popisu skutku) a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. (bod 2), za které byl podle §219 odst. 2 za použití §35 odst. 1 a §29 odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byla obviněnému uložena povinnost k náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR.
Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1) v K. Š. poté, co pojal úmysl usmrtit rodiče ml. L. H., aby jim nemohli nadále zakazovat pokračování jejich mileneckého vztahu, vyzbrojil se za tímto účelem nožem a těžkou mačetou o délce nejméně 60 cm a šíře čepele nejméně 15 cm, pro kterou si v předvečer dojel do N. O., a dne 17. 2. 2008 mezi 08.30 – 09.00 hod. využil situace, kdy L. matka Z. H. otevřela po zabouchání L. na okno kuchyně vstupní dveře zadního vchodu, a vnikl do rodinného domku v ulici R., kde bezprostředně poté v předsíni v přízemí přinesenou mačetou v úmyslu usmrtit zasadil velkou intenzitou poškozené Z. H. 8 sečných ran do obličejové i vlasaté části hlavy, z nichž některé pronikaly do dutiny lební a jedna procházela pravým očním bulbem, čímž došlo k jeho ztrátě a dále k zakrvácení lební dutiny a ke zhmoždění mozku, v důsledku čehož se poškozená od té doby nacházela v hlubokém bezvědomí charakteru vigilního komatu a dne 28. 3. 2008 vlivem kardiopulmonálního selhání při stavu po utrpění zlomenin lebky se zhmožděním mozkové tkáně a oboustranné bronchopneumonie v příčinné souvislosti s utrpěným zraněním zemřela, poté obžalovaný pokračoval do obývacího pokoje, kde v úmyslu usmrtit stejnou mačetou napadl opakovanými údery vedenými velkou silou zejména do oblasti hlavy i poškozeného O. H., čímž mu způsobil 12 sečných ran v oblasti hlavy různé hloubky porušujících i skelet obličejových kostí s tříštivými zlomeninami nosních kůstek, čelistně lícního komplexu oboustranně a tříštivou zlomeninou sečného charakteru horní čelisti s uvolněním předních zubů horní čelisti, sečné rány v pravé spánkové temenní a temeno-týlní krajině s porušením kostí kalvy charakteru vpáčené zlomeniny a porušením celistvosti tvrdé pleny mozkové v pravé temenní oblasti s podpavoučnicovým krevním výronem na konvexitě pravé mozkové hemisféry a s ložiskem zhmoždění povrchových struktur pravé mozkové polokoule velikosti 15 x 15 mm, drobnou vpáčenou zlomeninou zevní části levé přední jámy lební, hlubokou šikmo probíhající sečnou ránu na levé polovině krku obnažující podkoží, velké cévy se známkami porušení hluboké krční struktury délky 95 mm šíře 25 mm přetínající krční svaly s přerušením krčního cévního svazku, totálním přerušením jugulární žíly i společné krční tepny, sečným poraněním těla pátého krčního obratle a zlomeninou levého velkého rohu štítné chrupavky, a dále sečnou ránu na hřbetu základního článku druhého prstu a středního článku třetího prstu pravé ruky a sečnou ránu na plosce pravé nohy, kdy poškozený v důsledku vykrvácení při přerušení velkých cév na levé straně krku popsaným zraněním na místě podlehl a dále napadl shodnou mačetou v úmyslu usmrtit i jejich syna O. H., kterého vzbudil křik otce, proto seběhl z 1. patra do přízemí domku, kde na něho již obžalovaný číhal pod schodištěm a nečekaně mu zezadu zasadil ránu mačetou do hlavy, a přestože se poškozený snažil bránit údery pěstí, hozením stolku a nožů, které se mu v průběhu potyčky podařilo vzít v kuchyni, po obžalovaném, ten jej přesto mačetou zasáhl zejména do oblasti hlavy ještě několikrát a v kotelně, když mu poškozený držel ruku s mačetou, obžalovaný ještě vytáhl z kapsy nůž a 2x poškozeného bodl do zad v oblasti levé a pravé lopatky, nato se poškozenému podařilo jej odstrčit a utéct zpět do 1. patra, kde si vzal na svou obranu dřevěnou baseballovou pálku a poté, aniž by obžalovaného ještě spatřil, vyběhl z domu ven pro pomoc, když v důsledku napadení utrpěl 5 sečných ran délky 10 – 12 cm v oblasti temene hlavy zasahujících do podkoží do hloubky 1 – 2 cm, ostrou ránu na bradě vpravo, vícečetné škrábovité oděrky na krku a obličeji více vpravo, sečnou ránu na levém předloktí a na levém bérci zasahující do podkoží a psychotrauma s pracovní neschopností do 9. 4. 2008, když jen náhodou nedošlo i v důsledku aktivní obrany poškozeného ke smrtelnému následku,
2) v K. Š. i jinde jako dlouhodobý uživatel marihuany a pervitinu v době od přesně nezjištěného dne počátku roku 2000 do 16. 2. 2008 nabídl, daroval či prodal ve formě sušené rostliny přesněji nezjištěné množství omamné látky marihuany obsahující látku THC uvedenou v příloze č. 3 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a ke šňupání i nitrožilní aplikaci přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin, zv. pervitin, tedy látku uvedenou v příloze č. 4 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a to:
a) od počátku roku 2000 do 11. 2. 2008 pravidelně v četných případech zdarma M. P. celkem nejméně 2 kg marihuany, ze které si jmenovaný balil cigarety a tyto vykouřil,
b) od počátku roku 2005 do počátku měsíce února 2008 také v četných případech J. Z. blíže neurčené množství marihuany, za kterou zaplatil celkovou částku ve výši nejméně 15.000,- Kč a ze které si jmenovaný balil cigarety a tyto vykouřil,
c) od měsíce září o konce roku 2006 nejméně v 5-ti případech zdarma přesně nezjištěné množství marihuany na ubalení cca 100 ks cigaret ml. J. D., přestože věděl, že jí dosud nebylo 18 let, a dále v době od 11. 2. do 14. 2. 2008 za poskytnutí noclehu jí nabízel dávku pervitinu k nitrožilní aplikaci, což odmítla, později jí však poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu ke šňupání, který jmenovaná užila vdechnutím nosem,
d) od konce měsíce ledna 2008 do 16. 2. 2008 nejméně v 9-ti případech zdarma nitrožilně aplikoval přesně nezjištěné množství pervitinu ml. L. H. a dále jí poskytl k vykouření přesně nezjištěné množství marihuany ve formě 20 cigaret, ačkoli věděl, že jí dosud nebylo 18 let.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 7 To 71/2009, tak, že podle
§258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu a o náhradě škody, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití §29 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. odsoudil k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř let a čtyř měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu také uložil povinnost k náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný , prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ladislava Malečka dovolání, které směřoval do výroku o vině a o trestu, přičemž uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že se trestného činu, který je mu kladen za vinu, nedopustil. Postupem soudů bylo uzurpováno jeho právo na spravedlivý proces. Soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy a od počátku byly proti němu zaujaty. Nevyhodnotily, že obviněný neměl žádný motiv k trestnému činu vraždy, nebyla nalezena vražedná zbraň, vyhodnoceny telefonní hovory, ohledání místa činu, daktyloskopické a biologické stopy, nebyla provedena konfrontace mezi O. H. ml. a L. H. a rekonstrukce činu na místě samém. Obviněný má za to, že motiv mohli mít sourozenci H., v jejichž výpovědích jsou podstatné rozpory. Obviněný navrhoval provést další důkazy, zejména znalecký posudek ke zkoumání jeho duševního stavu, neboť posudky tří znalců neodpovídají skutečnosti. Obhajoba obviněného nebyla vůbec prověřena. Soud prvního stupně nezjistil, kdo měl zájem na odstranění mačety a mobilního telefonu po té, co byl obviněný ve vazbě. Motiv spočívající v opakovaných stížnostech L. H. na rodiče považuje obviněný za spekulativní.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci sp. zn. 54 T 1/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2009, sp. zn. 7 To 71/2009, a věc „vrátil tomuto orgánu k novému projednání a rozhodnutí“.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlil podstatu uplatněného dovolacího důvodu a konstatoval, že námitky obviněného se zcela míjejí s uplatněným dovolacím důvodem i s ostatními, byť neuplatněnými, dovolacími důvody.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř., a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy v předchozím řízení, a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jeho námitky však směřují do rozsahu provedeného dokazování a hodnocení důkazů provedeného soudy obou stupňů. Ačkoli obviněný napadl „výrok o vině i trestu“, jeho námitky se dotýkají pouze jednání kvalifikovaného jako trestný čin vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a), b), h) tr. zák. a to pouze výroku o vině. Obviněný má za to, že soudy byly proti němu zaujaty, a vyslovuje podezření, že motiv k vraždě mohli mít sourozenci H. (zřejmě má přitom na mysli L. H. a poškozeného O. H. ml.). Takto formulované námitky však nelze podřadit uplatněnému ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu. Nadto je z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů zřejmé, že v naznačeném směru nevzbuzují naprosto žádné pochybnosti. K nadbytečnosti dalších obviněným navrhovaných důkazů se přesvědčivě vyjádřil jak soud prvního stupně, tak zejména odvolací soud na str. 5 – 6 rozsudku.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný A. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch