ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.731.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 731/2016-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2016 dovolání obviněného P. Š. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 6 To 40/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 57/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 12. 2015, sp. zn. 5 T 57/2015, byl P. Š. uznán vinným pod bodem I pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě II pokračujícím přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, za které a za přečin přechovávání omamné látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, pro který byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 2. 2015, sp. zn. 6 T 106/2014 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 44 To 133/2015 byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného stanovení dohledu, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Současně byl zrušen výrok o trestu z výše citovaného rozsudku, k němuž byl ukládán souhrnný trest a obviněný byl pro část žalovaného jednání zproštěn obžaloby.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
I.
1) v blíže nezjištěné době letních měsíců roku 2013 v P., J., ve vnitřních prostorech baru Ch. R., poskytl bezúplatně M. F., ve 2 případech drogu zvanou marihuana, tzv. jointa, přičemž marihuana je uvedena jako omamná látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
2) od podzimu roku 2012 do června 2014 v P., J., ve vnitřních prostorách baru Ch. R. v intervalech 2 krát týdně, kromě období od 6. 7. do 15. 7.2013 a 23. 7. do 26. 7. 2013, kdy byl hospitalizován v nemocnici, a cca 4 měsíců v první polovině roku 2014, kdy byl v zahraničí, prodal M. L. – utajený svědek dle §55 odst. 2 tr. ř., drogu zvanou marihuana v množství 1 dávky á 30 gramů, v poměru 1 gram za 130 Kč, celkem tedy ve 128 případech v množství 3 840 gramů za částku 499 200 Kč, přičemž marihuana je uvedena jako omamná látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
3) v blíže nezjištěné době měsíce prosince roku 2013 v P. – S. M., J., ve vnitřních prostorech baru Ch. R., prodal F. Š., drogu zvanou marihuana, a to v množství 50 gramů, kdy za jeden gram požadoval částku ve výši 130 Kč, tedy celé množství drogy za částku ve výši 6 500 Kč, přičemž droga zvaná marihuana je uvedena jako omamná látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
4) v blíže nezjištěné době, v období od léta 2013 a v roce 2014, kromě období od 6. 7. do 15. 7. 2013 a 23. 7. do 26. 7. 2013, kdy byl hospitalizován v nemocnici a cca 4 měsíců v první polovině roku 2014, kdy byl v zahraničí, v P.- Ž. a okolí a nebo v B.-Z. a okolí ve 20 případech poskytl zdarma B. Š., drogu zvanou marihuana, tzv. jointa, kterého společně vykouřili, přičemž droga zvaná marihuana je uvedena jako omamná látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
5) v blíže nezjištěné době od roku 2012, kdy se seznámila s obžalovaným do počátku roku 2014, kromě období od 6. 7. do 15. 7. 2013 a 23. 7. do 26. 7. 2013, kdy byl hospitalizován v nemocnici, v K. D., Z. u B., J., v restauraci P. ve 20 případech poskytl J. Z. tzv. jointa – drogu zvanou marihuana, který spolu vykouřili a paličku této drogy v nezjištěné hmotnosti a dále jí v jednom případě poskytl zdarma – bez úplaty, množství 0,1 gramu drogy zvané pervitin, přičemž pervitin – metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a droga zvaná marihuana je uvedena jako omamná látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
6) v době od ledna 2013 do května 2014, kromě období od 6. 7. do 15. 7. 2013 a 23. 7. do 26. 7. 2013, kdy byl hospitalizován v nemocnici, a cca 4 měsíců v první polovině roku 2014, kdy byl v zahraničí, v P.- S. M., J., ve vnitřních prostorech baru Ch. R., prodal V. H., utajený svědek dle ust. §55 odst. 2 tr. ř., ve dvou případech drogu zvanou marihuana v množství á 50 gramů a 18 krát á 20 gramů, kdy za jeden gram požadoval částku ve výši 130 Kč, tj. celkem 460 gramů této drogy v celkové ceně 59 800 Kč,
7) minimálně dne 16. 9. 2014 v době od 20:20 do 23:05 hodin, v době domovní prohlídky, neoprávněně přechovával v nemovitosti na pozemku par. č. ... a č. ... zapsané v LV č. ... pro katastrální území Z. u B., obec K. D., okres B., vedeném katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště B., kdy nemovitosti jsou umístěny na adrese J., K. D. – Z. a jejich vlastníkem je P. Š., bytem B., B.-Z., celkem 275,12 g konopí (ve formě hrubé rostlinné drti), které obsahuje minimálně 6,86 g D9 tetrahydrocannabinolu - (D9 THC), přičemž tento je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 4 psychotropních látek v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako látka psychotropní,
8) od blíže nezjištěné doby do dne 16. 9. 2014 do 23:05 hodin, kdy byla skončena domovní prohlídka na adrese B.-Z., J., v hospodářské budově u restaurace P. zřídil a provozoval in-doorovou pěstírnu konopí, kdy v pěstebním stanu pěstoval 10 kusů rostlin konopí o výšce cca 25-40 cm a 51 kusů rostlin konopí o výšce cca 15 cm, t. j. celkem 61 kusů rostlin konopí, a to v úmyslu z nich následně procesem sklizně, oddělení aplikovatelných částí, sušení a zpracování vyrobit drogu zvanou marihuana, přičemž droga zvaná marihuana – konopí je uvedena jako omamná látka v seznamu č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, přičemž majoritní složkou konopí je psychoaktivní složka – delta-9-tetrahydrokanabinol, která je uvedena jako látka psychotropní v seznamu č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v souladu s §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách,
II.
1) od blíže nezjištěné doby do dne 16. 9. 2014 do 16:50 hodin, kdy byla skončena domovní prohlídka na adrese P.– Ž., H., v bytové jednotce č. ..., v ložnici, bez souhlasu oprávněného držitele přechovával ve výroku rozsudku soudu prvního stupně konkrétně označené platební karty,
2) od blíže nezjištěné doby do dne 16. 9. 2014 do 20:00 hodin, kdy byla skončena domovní prohlídka na adrese B.-Z., B., bez souhlasu oprávněného držitele přechovával ve výroku rozsudku soudu prvního stupně konkrétně označené platební karty,
3) od blíže nezjištěné doby do dne 16. 9. 2014 do 23:05 hodin, kdy byla skončena domovní prohlídka na adrese B.-Z., J., v restauraci P., v místnosti nalevo od vstupu, bez souhlasu oprávněného držitele přechovával ve výroku rozsudku soudu prvního stupně konkrétně označené platební karty.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce odvolání. Na základě odvolání státního zástupce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 6 To 40/2016, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s dozorem, a dále trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Vidrny dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že rozsudkem Městského soudu v Praze bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. To spatřuje v aplikaci institutu utajeného svědka, k čemuž nebyly splněny podmínky, v tom, že výpovědi utajených svědků byly zpochybněny, k jeho odsouzení pro dva nejzávažnější skutky došlo výlučně na základě výpovědí utajených svědků, popis skutků ve výroku o vině je nelogický, vnitřně rozporný a deformovaný, v případě pochybností ohledně skutkových zjištění bylo postupováno vždy jen v jeho neprospěch, z odůvodnění rozhodnutí nelze zjistit, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení důkazů a odvolací soud na jeho námitky adekvátně nereagoval.
Podle obviněného nemohly být naplněny podmínky §55 odst. 2 tr. ř., neboť jeho osoba není a ani nemůže být spojována s jakoukoli trestnou činností násilného nebo výhružného charakteru. Neexistuje žádná informace o tom, že by byl ve spojení s osobami, které se takové trestné činnosti dopouštějí. Žádné takové okolnosti nebyly zjištěny. Utajený svědek M. L. navíc vypovídá nepravdivě, neboť uvedl, že od obviněného kupoval marihuanu skoro každý den od podzimu 2012 do června 2014, přičemž obviněný v kritické době nebyl několik měsíců v klubu Ch. R. přítomen. Utajený svědek V. H. pak na dotaz obhájce, zda je stíhán pro koupi drogy od obviněného, vypověděl, že není v České republice pro držení marihuany stíhán. Obviněný však očekává, že oba svědkové by měli být trestně stíháni. Pokud tomu tak není, přičemž oba svědkové se ochotně usvědčují z poměrně závažného drogového deliktu, je pak podle obviněného vysvětlením jejich beztrestnost, která jim pravděpodobně byla orgány činnými v trestním řízení slíbena. Podle obviněného došlo již v přípravném řízení k porušení jeho práva na obhajobu, jestliže mu byla upřena možnost posouzení věrohodnosti obou svědků.
Podle obviněného nalézací soud hodnotil důkazy pouze v jeho neprospěch. Neschopnost utajených svědků určit množství nakupované drogy nahradil vlastními smyšlenými údaji. Uvedl při tom, že u svědků se jedná o obvyklý proces zapomínání a vybavování si věcí z minulosti, což soud zohlednil postupem, kdy vycházel z minimálních hodnot svědkem uvedených. To obviněný považuje za naprosto nelogický, nemorální a nezákonný fabulační postup, přičemž odkazuje na judikaturu Ústavního soudu s tím, že jde o vyvozování skutkových zjištění, která z provedeného důkazu v žádném smyslu nevyplývají. Výpovědi utajených svědků nejsou podle obviněného podporovány ničím dalším, naopak jsou s dalšími důkazy v rozporu. Nebylo zjištěno, jaký měl být zdroj marihuany, kterou prodával. Pokud by skutečně takový zdroj měl, nemusel by se pokoušet o její amatérské pěstování. Podle svědkyně U. sám obviněný sháněl marihuanu od hostů v klubu. Byl policejními orgány monitorován několik měsíců, přesto nebyl zdokumentován žádný obchod s marihuanou. Při domovních prohlídkách bylo nalezeno množství marihuany odpovídající jeho údajům. Nebyla potvrzena existence žádných enormních příjmů obviněného. Současně se obviněný domnívá, že pokud by si počínal popsaným způsobem, vedení klubu Ch. R. by se s ním velmi rychle rozloučilo. Obviněný nesouhlasí s hodnocením soudu prvního stupně ve vztahu k záznamu telekomunikačního provozu. Navíc na základě této jednotlivosti není podle něj možné učinit závěr o vině, který by musel být opřen o konkrétní a nepochybně prokázané množství drogy.
Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně s ohledem na celkový postoj senátu odvolacího soudu k projednávané věci navrhl postup podle §265l odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. Obviněný především vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudu a nabízí závěry vlastní, některé námitky si přitom sám vyvrací.
Pokud jde o výpovědi utajených svědků, je třeba předně říci, že nejde o jediné důkazy, na nichž by bylo založeno odsouzení obviněného v případě dvou nejvýznamnějších skutků. Jak je patrné z výše citovaného popisu skutkových zjištění, jak je učinil soud prvního stupně, minimálně v případě jednání popsaného pod body I/2, 3 a 6, ale spíše v případě celého jednání popsaného pod bodem I nejde o jednotlivé útoky pokračujícího trestného činu, ale o jeden skutek ve smyslu hmotného práva (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2015, sp. zn. 11 Tdo 19/2015, podle kterého je třeba jednání pachatele, který distribuuje nebo vyrábí a distribuuje omamné a psychotropní látky v určitém období, jež je specifikováno časovým rozpětím, určitému okruhu odběratelů, kteří si podle své potřeby takto drogu opakovaně obstarávají, považovat za jediný skutek, nikoli však za pokračování v trestném činu ve smyslu §116 tr. zákoníku). Obviněný je usvědčován nejen výpověďmi utajených svědků, ale také svědků dalších, kteří od něj získávali marihuanu, přičemž svědci, kteří od něj marihuanu nakupovali, uvádějí např. stejnou cenu za gram. Výpovědi svědků pak soud prvního stupně hodnotil mimo jiné i v souvislosti se záznamem telekomunikačního provozu, který pochopitelně neobsahoval explicitní komunikaci o nákupu marihuany, ovšem soud prvního stupně z něj zjistil konspirativní chování obviněného při komunikaci s K. H., jehož sám obviněný označil za utajeného svědka M. L. a s nímž se nejčastěji domlouval na místě a čase setkání. Pokud pak svědci nebyli schopni s odstupem času určit přesné množství nakoupené drogy či přesný počet nákupů, vycházel soud prvního stupně z údaje pro obviněného nejpříznivějšího, což je zcela obvyklý postup v podobných případech a jistě to nelze označit za údaj, který z provedených důkazů žádným způsobem nevyplývá, jak se domnívá obviněný. Současně tím je vyvráceno jeho tvrzení, že soud prvního stupně veškeré důkazy hodnotil v jeho neprospěch.
Pokud jde o konkrétní důvody utajení v případě svědků vyslechnutých pod jmény M. L. a P. H., v rámci postupu podle §55 odst. 2 tr. ř. je bohužel nelze obviněnému sdělovat, neboť by již samy o sobě mohly vést k identifikaci těchto osob a zmaření poskytnuté ochrany. Jestliže tedy odvolací soud pouze poukázal na charakter spáchané trestné činnosti a kriminální prostředí, v němž se obviněný pohybuje, nelze mu v tomto směru nic vytknout. Podstatné je, že odsouzení obviněného není založeno výlučně ani v převážné míře na těchto dvou výpovědích.
Lze tak shrnout, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Uplatněnými námitkami obviněný nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani relevantním způsobem nenamítl případ porušení svého práva na spravedlivý proces.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. Š. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 9. 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu