ECLI:CZ:NS:2009:11.TDO.814.2009.1
sp. zn. 11 Tdo 814/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 2. října 2009 dovolání podané obviněným Ing. R. B. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 1 To 49/2008, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 5/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. B.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 31 T 5/2004, byl Ing. R. B. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 4. tr. zák. a trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., za které byl podle §248 odst. 4 za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních firem na dobu šesti let. Dále pak byl podle §226 písm. b) tr. ř. obviněný zproštěn obžaloby pro další jednání popsané v rozsudku soudu prvního stupně. Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak soud uložil obviněnému nahradit škodu poškozené Š. A. , a. s., ve výši 48.423.780,- Kč a poškozené F. , a. s., ve výši 1.697.155,- Kč. Dále byly poškozené společnosti se zbytky svých nároků odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Stejně tak byla se svým nárokem odkázána poškozená R. –L. , s. r. o.
Trestného činu podvodu (v této části zůstal následně rozsudek odvolacím rozhodnutím nezměněn) se podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě obviněný dopustil tím, že dne 19. 3. 2003 v T. , jako předseda představenstva obchodní firmy N. R., a. s., se sídlem T. –O. , v úmyslu se obohatit uzavřel s obchodní firmou F. , a. s., smlouvu o půjčce na částku 2.500.000,- Kč na základě tvrzení o potřebě krátkodobého překlenutí nedostatku provozního kapitálu a příslibu řádného a včasného vrácení peněz nejpozději do 15. 4. 2003, ačkoliv si byl při sjednávání smlouvy vědom skutečnosti, že akciová společnost N. R. je předlužena a trpí ekonomickým propadem, který nemohl být řešen krátkodobým překlenutím, jakož i toho, že finanční prostředky nebude schopen v plné výši a ve lhůtě vrátit ani z jiných zdrojů, a tímto způsobem vylákal od akciové společnosti F. uvedenou sumu, finanční prostředky ve stanovené lhůtě nevrátil, čímž obchodní firmě F. , a. s., se sídlem nám. S. , T. , způsobil škodu ve výši 2.500.000,- Kč.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě obviněný podal odvolání na jehož podkladě rozhodl Vrchní soud v Olomouci, jako soud odvolací, rozsudkem ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 1 To 49/2008, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně Š. A. , a. s., a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. a za tento trestný čin a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. mu podle §248 odst. 4. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu byl také uložen podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárních orgánů obchodních firem na dobu šesti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. pak soud uložil obviněnému nahradit škodu poškozené Š. A. , a. s., ve výši 48.423.780,- Kč a se zbytkem nároku tuto odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění Vrchního soudu v Olomouci se obviněný trestného činu zpronevěry dopustil tím, že v době od 26. 1. 2000 do 3. 9. 2003 v Č. T. , K. a T. , jako společník a jediný jednatel obchodní firmy N. , s. r. o., se sídlem Č. T. , ul. K. , mimo jiné s předmětem činnosti nákup a prodej automobilů, na základě obchodních smluv uzavřených dne 25. 4. 1995 a 6. 6. 1997 s obchodní firmou Š. A. , a. s., jejímž předmětem byly především dodávky osobních motorových vozidel a náhradních dílů obchodní firmě N. , s. r. o., která je měla uvádět na trh, a dle kterých vlastnické právo ke smluvnímu výrobku obchodník nabývá teprve úplným zaplacením kupní ceny, převzal od akciové společnosti Š. A. , a. s., osobní motorová vozidla značky Š.
1) O. C. , v hodnotě 605.266,70 Kč, na základě faktury ze dne 27.12.1999 se splatností 26. 1. 2000,
2) F. , v hodnotě 225.148,10 Kč, na základě faktury ze dne 12. 1. 2000 se splatností 11. 2. 2000,
3) F. , v hodnotě 231.560,60 Kč, na základě faktury ze dne 12. 1. 2000 se splatností 11. 2. 2000,
4) O. , v hodnotě 517.137,10 Kč, na základě faktury ze dne 22. 5. 2000 se splatností 21. 6. 2000,
5) F. , v hodnotě 301.397,10 Kč, na základě faktury ze dne 3. 7. 2000 se splatností 2. 8. 2000,
6) F. , v hodnotě 250.303,40 Kč, na základě faktury ze dne 11. 7. 2000 se splatností 10. 8. 2000,
7) F. , v hodnotě 243.386,80 Kč, na základě faktury ze dne 19. 7. 2000 se splatností 18. 8. 2000,
8) F. , v hodnotě 243.386,80 Kč, na základě faktury ze dne 20. 7. 2000 se splatností 19. 8. 2000,
9) O. , v hodnotě 462.765,70 Kč, na základě faktury ze dne 2. 8. 2000 se splatností 1. 9. 2000,
10) O. , v hodnotě 568.001,70 Kč, na základě faktury ze dne 2. 8. 2000 se splatností 1. 9. 2000,
11) O. , v hodnotě 425.279,30 Kč, na základě faktury ze dne 6. 8. 2000 se splatností 5. 9. 2000,
12) F. , v hodnotě 303.534,50 Kč, na základě faktury ze dne 7. 8. 2000 se splatností 6. 9. 2000,
13) F. , v hodnotě 303.035,10 Kč, na základě faktury ze dne 10. 9. 2000 se splatností 10. 10. 2000,
14) O. , v hodnotě 541.286,10 Kč, na základě faktury ze dne 11. 9. 2000 se splatností 11. 10. 2000,
15) F. , v hodnotě 326.290,60 Kč, na základě faktury ze dne 29.9.2000 se splatností 29.10.2000,
16) F. , v hodnotě 379.805,20 Kč, na základě faktury ze dne 16. 10. 2000 se splatností 15. 11. 2000,
17) F. , v hodnotě 291.391,10 Kč, na základě faktury ze dne 18. 10. 2000 se splatností 17. 11. 2000,
18) F. , v hodnotě 273.345,50 Kč, na základě faktury ze dne 18. 10. 2000 se splatností 17. 11. 2000,
19) F. , v hodnotě 248.441,50 Kč, na základě faktury ze dne 18. 10. 2000 se splatností 17. 11. 2000,
20) F. , v hodnotě 257.096,30 Kč, na základě faktury ze dne 19. 10. 2000 se splatností 18. 11. 2000,
21) F. , v hodnotě 242.549,60 Kč, na základě faktury ze dne 19. 10. 2000 se splatností 18. 11. 2000,
22) F. , v hodnotě 223.326,70 Kč, na základě faktury ze dne 22. 10. 2000 se splatností 21. 11. 2000,
23) F. , v hodnotě 222.054,30 Kč, na základě faktury ze dne 22. 10. 2000 se splatností 21. 11. 2000,
24) O. , v hodnotě 472.187,50 Kč, na základě faktury ze dne 23. 10. 2000 se splatností 22. 11. 2000,
25) F. , v hodnotě 268.797,90 Kč, na základě faktury ze dne 26. 10. 2000 se splatností 25. 11. 2000,
26) F. , v hodnotě 262.406,60 Kč, na základě faktury ze dne 26. 10. 2000 se splatností 25. 11. 2000,
27) F. , v hodnotě 226.245,70 Kč, na základě faktury ze dne 27. 10. 2000 se splatností 26. 11. 2000,
28) F. C. , v hodnotě 314.417,50 Kč, na základě faktury ze dne 2. 11. 2000 se splatností 2. 12. 2000,
29) F. , v hodnotě 265.977,60 Kč, na základě faktury ze dne 7. 11. 2000 se splatností 7. 12. 2000,
30) O. , v hodnotě 561.675,20 Kč, na základě faktury ze dne 7. 11. 2000 se splatností 7. 12. 2000,
31) F. , v hodnotě 242.549,60 Kč, na základě faktury ze dne 8. 11. 2000 se splatností 8. 12. 2000,
32) F. P. , v hodnotě 284.332,90 Kč, na základě faktury ze dne 9. 11. 2000 se splatností 9. 12. 2000,
33) O. , v hodnotě 477.183,10 Kč, na základě faktury ze dne 13. 11. 2000 se splatností 13. 12. 2000,
34) F. C. , v hodnotě 299.225,80 Kč, na základě faktury ze dne 14. 11. 2000 se splatností 12. 2. 2000,
35) F. , v hodnotě 218.773,80 Kč, na základě faktury ze dne 14. 11. 2000 se splatností 14. 12. 2000,
36) F. , v hodnotě 216.777,90 Kč, na základě faktury ze dne 15. 11. 2000 se splatností 15. 12. 2000,
37) F. , v hodnotě 242.549,60 Kč, na základě faktury ze dne 21. 11. 2000 se splatností 21. 12. 2000,
38) F. , v hodnotě 301.397,10 Kč, na základě faktury ze dne 26. 11. 2000 se splatností 26. 12. 2000,
39) F. , v hodnotě 254.400,- Kč, na základě faktury ze dne 27. 11. 2000 se splatností 27. 12. 2000,
40) F. , v hodnotě 278.166,90 Kč, na základě faktury ze dne 27. 11. 2000 se splatností 27. 12. 2000,
41) F. , v hodnotě 301.397,10 Kč, na základě faktury ze dne 27. 11. 2000 se splatností 27. 12. 2000,
42) F. , v hodnotě 224.462,90 Kč, na základě faktury ze dne 27. 11. 2000 se splatností 27. 12. 2000,
43) F. , v hodnotě 227.010,50 Kč, na základě faktury ze dne 27. 11. 2000 se splatností 27. 12. 2000,
44) F. , v hodnotě 242.549,60 Kč, na základě faktury ze dne 27. 11. 2000 se splatností 27. 12. 2000,
45) F. P. , v hodnotě 231.941,50 Kč, na základě faktury ze dne 29. 11. 2000 se splatností 29. 12. 2000,
46) F. , v hodnotě 283.745,80 Kč, na základě faktury ze dne 29. 11. 2000 se splatností 29. 12. 2000,
47) F. C. , v hodnotě 334.259,20 Kč, na základě faktury ze dne 30. 11. 2000 se splatností 30. 12. 2000,
48) O. C. , v hodnotě 584.259,30 Kč, na základě faktury ze dne 5. 12. 2000 se splatností 4. 1. 2001,
49) F. , v hodnotě 278.166,90 Kč, na základě faktury ze dne 6. 12. 2000 se splatností 5. 1. 2001,
50) F. , v hodnotě 301.397,10 Kč, na základě faktury ze dne 7. 12. 2000 se splatností 6. 1. 2001,
51) F. C. , v hodnotě 355.635,40 Kč, na základě faktury ze dne 7. 12. 2000 se splatností 6. 1. 2001,
52) F. P. , v hodnotě 241.157,60 Kč, na základě faktury ze dne 13. 12. 2000 se splatností 12. 1. 2001,
53) F. C. , v hodnotě 289.856,70 Kč, na základě faktury ze dne 13. 12. 2000 se splatností 12. 1. 2001,
54) F. , v hodnotě 350.654,70 Kč, na základě faktury ze dne 14. 12. 2000 se splatností 13. 1. 2001,
55) F. , v hodnotě 315.769,70 Kč, na základě faktury ze dne 17. 12. 2000 se splatností 16. 1. 2001,
56) O. C. , v hodnotě 571.635,30 Kč, na základě faktury ze dne 18. 12. 2000 se splatností 17. 1. 2001,
57) F. C. , v hodnotě 322.889,- Kč, na základě faktury ze dne 21. 12. 2000 se splatností 20. 1. 2001,
58) F. P. , v hodnotě 292.234,30 Kč, na základě faktury ze dne 26. 12. 2000 se splatností 25. 1. 2001,
59) O. C. , v hodnotě 562.675,70 Kč, na základě faktury ze dne 11. 1. 2001 se splatností 10. 2. 2001,
60) F. C. , v hodnotě 358.652,80 Kč, na základě faktury ze dne 15. 1. 2001 se splatností 14. 2. 2001,
61) F. , v hodnotě 392.184,10 Kč, na základě faktury ze dne 15. 1. 2001 se splatností 14. 2. 2001,
62) F. , v hodnotě 221.558,10 Kč, na základě faktury ze dne 21. 1. 2001 se splatností 20. 2. 2001,
63) F. , v hodnotě 222.695,20 Kč, na základě faktury ze dne 21. 1. 2001 se splatností 20. 2. 2001,
64) F. , v hodnotě 229.545,30 Kč, na základě faktury ze dne 21. 1. 2001 se splatností 20. 2. 2001,
65) O. C. , v hodnotě 625.016,80 Kč, na základě faktury ze dne 21. 1. 2001 se splatností 20. 2. 2001,
66) F. , v hodnotě 350.925,70 Kč, na základě faktury ze dne 23. 1. 2001 se splatností 22. 2. 2001,
67) O. , v hodnotě 555.919,20 Kč, na základě faktury ze dne 23. 1. 2001 se splatností 22. 2. 2001,
68) F. , v hodnotě 256.738,30 Kč, na základě faktury ze dne 24. 1. 2001 se splatností 23. 2. 2001,
69) F. , v hodnotě 248.181,90 Kč, na základě faktury ze dne 24. 1. 2001 se splatností 23. 2. 2001,
70) O. , v hodnotě 551.519,80 Kč, na základě faktury ze dne 25. 1. 2001 se splatností 24. 2. 2001,
71) O. , v hodnotě 587.026,60 Kč, na základě faktury ze dne 25. 1. 2001 se splatností 24. 2. 2001,
72) F. P. , v hodnotě 239.331,20 Kč, na základě faktury ze dne 31. 1. 2001 se splatností 2. 3. 2001,
73) F. , v hodnotě 287.045,80 Kč, na základě faktury ze dne 7. 2. 2001 se splatností 9. 3. 2001,
74) F. , v hodnotě 256.738,30 Kč, na základě faktury ze dne 11. 2. 2001 se splatností 13. 3. 2001,
75) F. , v hodnotě 280.730,80 Kč, na základě faktury ze dne 11. 2. 2001 se splatností 13. 3. 2001,
76) F. , v hodnotě 307.431,50 Kč, na základě faktury ze dne 14. 2. 2001 se splatností 16. 3. 2001,
77) O. C. , v hodnotě 613.942,- Kč, na základě faktury ze dne 15. 2. 2001 se splatností 17. 3. 2001,
78) F. C. , v hodnotě 341.013,80 Kč, na základě faktury ze dne 18. 2. 2001 se splatností 20. 3. 2001,
79) F. C. , v hodnotě 307.687,70 Kč, na základě faktury ze dne 19. 2. 2001 se splatností 21. 3. 2001,
80) O. , v hodnotě 400.978,50 Kč, na základě faktury ze dne 19. 2. 2001 se splatností 21. 3. 2001,
81) F. C. , v hodnotě 308.743,60 Kč, na základě faktury ze dne 26. 6. 2001 se splatností 26. 7. 2001,
82) O. , v hodnotě 511.879,70 Kč, na základě faktury ze dne 17. 7. 2001 se splatností 16. 8. 2001,
83) F. , v hodnotě 392.766,20 Kč, na základě faktury ze dne 31. 7. 2001 se splatností 29. 10. 2001,
84) O. , v hodnotě 825.231,80 Kč, na základě faktury ze dne 13. 8. 2001 se splatností 11. 11. 2001,
85) F. , v hodnotě 276.823,50 Kč, na základě faktury ze dne 14. 8. 2001 se splatností 13. 9. 2001,
86) F. , v hodnotě 258.097,70 Kč, na základě faktury ze dne 22. 10. 2001 se splatností 21. 11. 2001,
87) F. C. , v hodnotě 324.534,- Kč, na základě faktury ze dne 22. 10. 2001 se splatností 21. 11. 2001,
88) F. C. , v hodnotě 324.664,60 Kč, na základě faktury ze dne 13. 1. 2002, se splatností 12. 2. 2002,
89) F. C. , v hodnotě 324.664,60 Kč, na základě faktury ze dne 14. 1. 2002 se splatností 13. 2. 2002,
90) F. P. , v hodnotě 325.773,60 Kč, na základě faktury ze dne 20. 1. 2002 se splatností 19. 2. 2002,
91) F. , v hodnotě 454.726,30 Kč, na základě faktury ze dne 23. 1. 2002 se splatností 22. 2. 2002,
92) S. , v hodnotě 948.108,40 Kč, na základě faktury ze dne 31. 1. 2002 se splatností 2. 3. 2002,
93) F. C. , v hodnotě 360.084,80 Kč, na základě faktury ze dne 3. 2. 2002 se splatností 5. 3. 2002,
94) F. , v hodnotě 385.942,70 Kč, na základě faktury ze dne 11. 2. 2002 se splatností 12. 5. 2002,
95) F. C. , v hodnotě 459.810,10 Kč, na základě faktury ze dne 17. 2. 2002 se splatností 19. 3. 2002,
96) O. C. , v hodnotě 605.532,- Kč, na základě faktury ze dne 3. 3. 2002 se splatností 2. 4. 2002,
97) O. , v hodnotě 499.870,20 Kč, na základě faktury ze dne 7. 4. 2002 se splatností 7. 5. 2002,
98) S. , v hodnotě 1.157.523,90 Kč, na základě faktury ze dne 15.5.2002 se splatností 14.6.2002,
99) O. , v hodnotě 608.152,50 Kč, na základě faktury ze dne 27. 5. 2002 se splatností 26. 6. 2002,
100) O. , v hodnotě 551.620,20 Kč, na základě faktury ze dne 13. 6. 2002 se splatností 13. 7. 2002,
101) S. , v hodnotě 1.065.880,50 Kč, na základě faktury ze dne 19. 8. 2002 se splatností 18. 9. 2002,
102) S. , v hodnotě 1.186.596,80 Kč, na základě faktury ze dne 1. 9. 2002 se splatností 1. 10. 2002,
103) F. , v hodnotě 231.509,60 Kč, na základě faktury ze dne 12. 11. 2002 se splatností 12. 12. 2002,
104) O. , v hodnotě 592.862,50 Kč, na základě faktury ze dne 26. 11. 2002 se splatností 26. 12. 2002,
105) F. , v hodnotě 316.043,- Kč, na základě faktury ze dne 27. 11. 2002 se splatností 27. 12. 2002,
106) O. C. , v hodnotě 665.480,90 Kč, na základě faktury ze dne 28. 11. 2002 se splatností 28. 12. 2002,
107) O. C. , v hodnotě 707.246,80 Kč, na základě faktury ze dne 26. 12. 2002 se splatností 25. 1. 2003,
108) S. , v hodnotě 1.082.876,80 Kč, na základě faktury ze dne 20. 1. 2003 se splatností 20. 4. 2003,
109) S. , v hodnotě 1.109.145,60 Kč, na základě faktury ze dne 3. 2. 2003 se splatností 5. 3. 2003,
110) O. , v hodnotě 570.077,80 Kč, na základě faktury ze dne 11. 2. 2003 se splatností 13. 3. 2003,
111) F. C. , v hodnotě 367.334,80 Kč, na základě faktury ze dne 23. 2. 2003 se splatností 25. 3. 2003,
112) O. , v hodnotě 513.587,70 Kč, na základě faktury ze dne 5. 3. 2003 se splatností 4. 4. 2003,
113) F. , v hodnotě 296.998,60 Kč, na základě faktury ze dne 17. 3. 2003 se splatností 16. 4. 2003,
114) F. C. , v hodnotě 520.278,40 Kč, na základě faktury ze dne 17. 3. 2003 se splatností 16. 4. 2003,
115) F. , v hodnotě 318.886,60 Kč, na základě faktury ze dne 23. 3. 2003 se splatností 22. 4. 2003,
116) O. C. , v hodnotě 652.456,50 Kč, na základě faktury ze dne 30. 4. 2003 se splatností 30. 5. 2003,
117) F. , v hodnotě 290.507,70 Kč, na základě faktury ze dne 7. 5. 2003 se splatností 6. 6. 2003,
118) F. , v hodnotě 284.043,30 Kč, na základě faktury ze dne 7. 5. 2003 se splatností 6. 6. 2003,
119) S. , v hodnotě 719.791,80 Kč, na základě faktury ze dne 26. 5. 2003 se splatností 25. 6. 2003,
120) F. C. , v hodnotě 367.684,30 Kč, na základě faktury ze dne 8. 6. 2003 se splatností 8. 7. 2003,
121) F. C. , v hodnotě 293.872,60 Kč, na základě faktury ze dne 17. 6. 2003 se splatností 17. 7. 2003,
122) S. , v hodnotě 632.238,60 Kč, na základě faktury ze dne 19. 6. 2003 se splatností 19. 7. 2003,
123) S. , v hodnotě 656.291,40 Kč, na základě faktury ze dne 15. 7. 2003 se splatností 14. 8. 2003,
124) F. , v hodnotě 382.912,- Kč, na základě faktury ze dne 15. 7. 2003 se splatností 14. 8. 2003,
125) O. , v hodnotě 467.839,60 Kč, na základě faktury ze dne 20. 7. 2003 se splatností 19. 8. 2003,
126) O. , v hodnotě 427.103,- Kč, na základě faktury ze dne 20. 7. 2003 se splatností 19. 8. 2003,
127) O. C. , v hodnotě 614.994,50 Kč, na základě faktury ze dne 22. 7. 2003 se splatností 21. 8. 2003,
128) F. , v hodnotě 310.088,20 Kč, na základě faktury ze dne 4. 8. 2003 se splatností 3. 9. 2003,
129) O. , v hodnotě 433.286,40 Kč, na základě faktury ze dne 4. 8. 2003 se splatností 3. 9. 2003,
přičemž vozidla pod body 93), 94), 100), 103), 104), 105), 109), 110), 112), 113), 115), 116), 117), 118), 119), 121), 125), 126), 127), 128) a 129) v rozporu s čl. 9 obchodních smluv ze dne 25. 4. 1995 a 6. 6. 1997 vyvezl do zahraničí (nejdříve dne 13. 8. 2003) a dodavateli neuhradil, přičemž tak učinil i přesto, že mu byla mimořádná výpověď z těchto smluv datovaná dnem 6. 8. 2003 doručena faxem dne 11. 8. 2003, resp. poštou dne 13. 8. 2003, zbývající vozidla pak průběžně prodával jak fyzickým, tak právnickým osobám na území České republiky, aniž by finanční prostředky získané z prodeje odvedl dodavateli vozů a užil je nezjištěným způsobem, čímž společnosti Š. A. , a. s., se sídlem tř. V. K. , M. B. , způsobil škodu v celkové výši 52.801.882,90 Kč.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu byl doručen mimo jiné obviněnému Ing. R. B. dne 16. 2. 2009, jeho obhájci dne 30. 1. 2009 a Krajskému státnímu zastupitelství v Ostravě dne 29. 1. 2009.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný, prostřednictvím svého obhájce JUDr. T. Š. dovolání, které bylo doručeno Krajskému soudu v Ostravě dne 15. 4. 2009.
Obviněný svým dovoláním napadl výslovně výrok o vině trestným činem zpronevěry a dále skrze rozsudek odvolacího soudu i nezměněný výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl uznán vinným trestným činem podvodu. Ohledně dovolacího důvodu uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu ve vztahu k trestnému činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. spatřuje obviněný v tom, že jednání popsané ve výroku nevykazuje znaky tohoto trestného činu. Obžaloba byla u Krajského soudu v Ostravě podána pro skutek, v rámci kterého mělo dojít ke 139 dílčím útokům, přičemž napadené rozhodnutí uvádí pouze 129 dílčích útoků. O zbývajících deseti dílčích útocích nalézací ani odvolací soud nerozhodly zprošťujícím výrokem ani zahrnutím do výroku o vině.
K popsanému jednání mělo docházet po dobu bezmála čtyř let, což již samo o sobě vzbuzuje pochybnosti. V roce 2001 navíc poškozená společnost při zjištění, že dluh obviněného vůči ní je vykázán ve výši téměř 30 miliónů korun, nadále trvala na obchodní spolupráci a v žádosti o úvěr pro společnost obviněného tuto hodnotila jako bonitní. Z toho obviněný dovozuje, že jeho jednání probíhalo s tichým souhlasem poškozené společnosti Š. A. , a. s., ač zde není důkaz svědeckou výpovědí, která by to potvrzovala.
Obviněný pak dále argumentuje, že vybrané vozy citované ve výroku rozsudku odvolacího soudu vyvezl do zahraničí v důsledku skutečnosti, že ze strany poškozené společnosti byla v polovině roku 2003 vypovězena smlouva, na základě které probíhala obchodní spolupráce. Tyto vozy mu nebyly zaplaceny, i přesto je však měl zpronevěřit. Obviněný pak doplňuje, že pokud by již popsané jednání mělo mít znaky nějakého trestného činu, mohlo by jít o porušování povinností při správě cizího majetku, nikoli však o trestný čin zpronevěry.
Druhá část dovolání pak směřuje proti odvolacím soudem nezměněnému výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. V tomto případě podle obviněného popsané jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Bylo totiž prokázáno, že k úhradám dluhu společnosti F. , a. s., docházelo trojzápočtem mezi touto společností, společností N. R. a T. železárnami. Již před zapůjčením předmětné částky bylo poškozené společnosti zřejmé, jakým způsobem bude půjčka splácena. Obviněný proto poškozenou společnost neuvedl v omyl.
Vzhledem k tomu navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu nalézacího, a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl nejprve k námitce týkající se deseti dílčích útoků, o kterých nebylo soudy rozhodnuto, ač byly součástí obžaloby, že obviněný odvoláním napadl celý výrok o vině (a trestu) rozsudku soudu prvního stupně, nikoli však absenci některého výroku, a postup soudu ohledně zmíněných deseti útoků nijak nezpochybnil. Vrchní soud v Olomouci se tak z podnětu odvolání obviněného zabýval pouze skutkem spočívajícím v distribuování 129 vozidel, nikoli dalších deseti. Státní zástupce tak s odkazem na rozhodnutí č. 20/2004 Sb. rozh. tr. shledal dovolání v této části nepřípustným.
Dále pak státní zástupce shledává, že v části námitek obviněný pouze předkládá své vlastní hodnocení důkazů, zejména se opírá o své vyjádření a nikoli vyjádření zástupců Š. A. , a. s. Státní zástupce proto připomněl, že v rámci dovolacího řízení se nelze domáhat opravy skutkových zjištění ani přezkoumávání správnosti dokazování provedeného soudy nižších stupňů. V této části je tedy dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Za odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu označil státní zástupce námitku, podle které soud nesprávně jako trestný čin zpronevěry kvalifikoval jednání obviněného spočívající ve vyvezení některých automobilů do zahraničí, které mu nebyly zaplaceny. K tomu státní zástupce uvádí, že dodávky vozidel společnosti obviněného měly podklad v obchodní smlouvě, podle jejíhož čl. 9 nesměl odběratel exportovat dodaná vozidla mimo území ČR. Vlastnické právo k vozidlům přecházelo na odběratele až úplným zaplacením kupní ceny. Smlouvy byly přitom společností Š. A. vypovězeny podáním doručeným obviněnému dne 11. 8., resp. 13. 8. 2003. Přesto obviněný nejdříve dne 13. 8. 2003 vyvezl 21 vozidel do zahraničí. Není pochyb o tom, že se jednalo o cizí svěřenou věc, s níž obviněný naložil v rozporu se smluvními podmínkami. Vyvezením do zahraničí poškozenou společnost definitivně vyloučil z možnosti s věcí nakládat. Není přitom rozhodné, zda dostal obviněný od svého zahraničního odběratele nějakou platbu, neboť znakem skutkové podstaty není obohacení. Ke spáchání dílčích útoků trestného činu zpronevěry proto v těchto případech zjevně došlo.
Ke druhé části dovolání týkající se trestného činu podvodu státní zástupce připomíná, že společnost N. R. byla v době sjednání půjčky předlužena, což obviněný věděl, stejně tak si byl vědom neschopnosti závazek řádně a včas splnit. Pokud došlo k úhradě půjčky, stalo se tak pouze částečně a po lhůtě splatnosti. Částečnou úhradu je tak na místě posoudit pouze jako náhradu škody. Je tedy správné právní posouzení, ke kterému dospěly soudy obou stupňů, neboť obviněný zástupce poškozené společnosti F. uvedl v omyl a tím sebe (svou společnost) na nejí úkor obohatil.
Závěrem navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněným podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání obviněného přípustné je [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Z toho je zřejmé, že ne všechny námitky obviněného lze pod uplatněný dovolací důvod podřadit. Ač obviněný tvrdí, že skutek kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák. byl takto posouzen nesprávně, tento svůj závěr ve skutečnosti opírá o odlišné skutkové závěry, než k jakým soudy po provedeném dokazovaní dospěly. Zejména se jedná o obviněným předpokládaný „tichý souhlas“ Š. A. , a. s., s jeho jednáním. Takový závěr soudy neučinily a nutno podotknout, že skutkové závěry nebudí v tomto směru pochybnosti.
V dovolacím řízení není možné se zabývat ani námitkou obviněného týkající se části žalovaného jednání, ohledně které nebylo rozhodnuto. Jak správně podotýká státní zástupce, neuplatnil obviněný tuto námitku v odvolacím řízení, ačkoli k pochybení mělo dojít již před soudem prvního stupně. Je zřejmé, že touto námitkou obviněný napadá neexistenci zprošťujícího výroku ohledně tohoto jednání. Pokud by totiž napadal fakt, že jednání nebylo pojato do výroku o vině, podal by dovolání ve svůj neprospěch. Odvolání však obviněný výslovně podal „především do výroku o vině napadeného rozsudku a v souvislosti s tím i do výroku o trestu tohoto rozsudku“, tedy nenapadl neexistenci dalšího zprošťujícího výroku (srov. obdobně č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Rozsudek odvolacího soudu proto netrpí v tomto směru žádnou vadou, neboť odvolací soud byl vázán rozsahem své přezkumné povinnosti (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1464/2003: „Právě proto, že dovolací důvody spočívají v určitých vadách, které se týkají případného pochybení soudu druhého stupně, lze dovoláním napadat jeho rozhodnutí pouze v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn a povinen přezkoumat rozhodnutí soudu prvního stupně …“).
Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá námitka, podle které obviněnému vozy, jež vyvezl do zahraničí, nebyly odběratelem zaplaceny, a proto je nezpronevěřil. Zde je možno odkázat na to, co k námitce správně uvádí státní zástupce. Zásadní v tomto případě je, že obohacení není znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Je zcela nepochybné, že obviněný nebyl oprávněn tímto způsobem s vozidly disponovat a to ani před vypovězením smlouvy se Š. A. , a. s. (která jejich vyvezení do zahraničí přímo zakazovala), natož po jejím vypovězení. Jediný představitelný zákonný způsob, jak mohl obviněný s vozidly naložit, byl vrátit je jejich vlastníkovi, tedy společnosti Š. A. To neučinil a naopak svým postupem této společnosti způsobil škodu. Není proto pochyb o tom, že i v případě vozidel vyvezených do zahraničí se jedná o dílčí útoky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 4 tr. zák., kterým byl obviněný uznán vinným.
Co se týká poslední námitky obviněného přiřazené výroku o vině trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., tato ve skutečnosti zpochybňuje soudem prvního stupně učiněné skutkové zjištění ohledně úmyslu obviněného. Nalézací soud z provedeného dokazování logicky vyvodil, že v době, kdy obviněný sjednával půjčku od společnosti F. , a. s., si byl vědom toho, že ji nebude moci řádně a včas splatit. Toto zjištění je řádně a logicky zdůvodněno. Nic nenasvědčuje tomu, že by v době sjednávání půjčky bylo dohodnuto její splácení, jak uvádí obviněný, trojzápočtem s T. ž. Naopak, z provedených důkazů, jak je cituje soud prvního stupně, je patrné, že obviněný skutečný finanční stav své firmy před poškozenou společností zamlčel. Námitka proto uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného Ing. R. B. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 2. října 2009
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch