ECLI:CZ:NS:2013:11.TDO.844.2013.1
sp. zn. 11 Tdo 844/2013-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. října 2013 dovolání podané obviněným M. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. 7 To 130/2013, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 132/2012, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. G.
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 2. 2013, sp. zn. 12 T 132/2012, byl M. G. uznán vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za který a za další sbíhající se trestné činy byl podle §173 odst. 1 za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného R. G., o náhradě škody a byly zrušeny příslušné výroky o trestech z rozsudků, k nimž byl uložen souhrnný trest.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil společně s R. G. tím, že dne 4. 4. 2012 v době od 1.45 do 1.50 hodin v B. na ulici C. na chodníku u domu č. … před prodejnou Nonstop trafika po předchozí vzájemné dohodě fyzicky napadli poškozeného A. H., v úmyslu odcizit mu peněženku, a to tím způsobem, že se mu ji nejprve snažili vytrhnout, potom jej jeden z nich uhodil do břicha a povalili ho na zem, kde ho jeden z nich držel tak, že na něm klečel, přičemž mu vytrhli z ruky pánskou hnědou koženkovou peněženku s finanční částkou přibližně 1000 Kč a belgickým občanským průkazem, poté, co z peněženky vytáhli peníze a občanský průkaz, peněženku na ulici C. před vraty domu č. … odhodili, čímž poškozenému způsobili škodu ve výši přibližně 1000 Kč.
Proti citovanému rozsudku podali oba obvinění odvolání, která Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 4. 2013, sp. zn. 7 To 130/2013, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Táborského dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na
§265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. a uvedl, že rozhodnutí soudů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Toto nesprávné posouzení shledává obviněný v tom, že nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že projednávaný skutek spáchal obviněný a nelze dovodit jeho účast na odcizení věci poškozeného. Nebylo bez důvodných pochybností prokázáno, že proti poškozenému bylo obviněným použito násilí v úmyslu zmocnit se jeho věci. S ohledem na výši škody došlo nanejvýš ke spáchání přestupku, neboť skutková podstata trestného činu krádeže vyžaduje způsobení škody 5000 Kč. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by se žalovaného jednání dopustil M. G.. Skutečnost, že svědci M. a Ž. mluvili o dvou osobách, ještě neznamená, že se trestného činu dopustily obě spatřené osoby a že jednou z těchto osob byl obviněný. K závěru soudu prvního stupně, že poškozený byl udeřen do břicha a že v důsledku jednání obviněných upadl na zem, obviněný podotýká, že poškozený ten večer nalačno vypil 6 až 7 piv, možná i nějakou vodku. Je tedy namístě uvažovat o jeho nestabilitě v důsledku opilosti, nikoli v důsledku použití násilí. Soud prvního stupně vymezil, že jeden z obviněných poškozeného udeřil do břicha a jeden jej držel tak, že na něm klečel. Takový výrok je však neurčitý a údajný trestný čin označuje nepřesně.
V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 7 To 130/2013, ze dne 11. 4. 2013 a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně, sp. zn. 12 T 132/2012, ze dne 4. 2. 2013.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice formálně tvrdí, že jím napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, ve skutečnosti však brojí proti skutkovým zjištěním učiněným v předchozím řízení, proti hodnocení provedených důkazů a napadá také způsob vymezení skutku ve skutkové větě, což však za daných okolností rovněž nemůže mít význam z hlediska uplatněného dovolacího důvodu.
Je pravda, že ve skutkové větě není vymezeno, který z obviněných se dopustil konkrétního jednání. Je tomu tak evidentně proto, že z provedeného dokazování tuto skutečnost nebylo možno zjistit, ačkoli jinak měl soud skutek za dostatečně prokázaný. Jak vyplývá ze skutkové věty, oba obvinění se na trestném činu aktivně podíleli, dopustili se posuzovaného jednání přibližně stejnou měrou. Pouze na okraj se tak sluší připomenout, že spolupachatelem trestného činu loupeže je i osoba, která se sama aktivně na skutku nepodílí a svou přítomností pouze podporuje druhého spolupachatele (srov. např. 67/1946 Sb. rozh. tr.). V daném případě se však obvinění podíleli na skutku přibližně stejnou měrou, soud dospěl k závěru, že jednali po vzájemné dohodě, která zahrnovala celý skutek, tedy nedošlo k tzv. excesu. Za těchto okolností by bližší vymezení obviněných ve skutkové větě na právní kvalifikaci nemělo vliv, tedy tuto námitku nelze podřadit uplatněnému dovolacímu důvodu. De facto tím obviněný napadá pouze výsledek hodnocení provedeného dokazování. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že vzhledem k přibližně stejnému podílu obou obviněných na spáchaném skutku by takové bližší vymezení ve skutkové větě nemělo vliv ani na výši uloženého trestu.
Pokud jde o další námitky, nad rámec dovolacího řízení je možno dodat, že soudy dostatečně přesvědčivě vyložily, jakým způsobem k daným skutkovým závěrům dospěly. Určitý nedostatek odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně spočívající v tom, že jeho vyjádření na str. 6 lze chápat tak, že z výpovědi svědkyně H. soud nevycházel, na další straně však z její výpovědi z přípravného řízení vyvodil závěr o vzájemné dohodě obou pachatelů, dostatečně napravil odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, Nejvyšší soud proto na jeho str. 3 odkazuje.
Obviněný pak označuje jako dovolací důvod také ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle
§256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný na žádnou z alternativ neodkázal. Pokud jde o první z nich, jak je patrné z výše uvedeného výkladu, situace předpokládaná touto alternativou zvoleného dovolacího důvodu ve věci obviněného vůbec nenastala. Druhá alternativa ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nemůže být naplněna, pakliže obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. G. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle
§265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. října 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch