ECLI:CZ:NS:2004:11.TDO.921.2004.1
sp. zn. 11 Tdo 921/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2004, o dovolání podaném Ing. M. Š., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2004, sp. zn. 5 To 480/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 33/2003, takto:
Dovolání obviněného Ing. M. Š. se podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. května 2003, sp. zn. 3 T 33/2003, byl obviněný Ing. M. Š. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., za který byl podle §248 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 12 (dvanácti) měsíců.
Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obžalovanému uložena povinnost, aby během zkušební doby vydal pošk. P. P., spol. s r.o., se sídlem P., N. H. 300, IČ: 471212.. univerzální klíče od společnosti, diktafon zn. Panasonic, fotoaparát zn. Olympus, mobilní telefon zn. Nokia 6210, počítačovou sestavu zn. SUPER MICRO DUAL, monitor k PC, notebook zn. Compaq, tiskárnu k notebooku, modem Microcom a SW MS OFFICE.
Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená společnost P. P., spol. s r.o., se sídlem P., N. H. 300/7 odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedené trestné činnosti se měl dopustit tím, že ačkoli dne 5. srpna 2002 učinil okamžité zrušení pracovního poměru se společností P. P., s.r.o., P., N. H. 300, kde pracoval m.j. jako marketingový ředitel, nevrátil svému zaměstnavateli, pro kterého následně již žádnou činnost nevykonával, i přes výzvy, svěřené pomůcky pro výkon zaměstnání, a to: univerzální klíče od společnosti, diktafon zn. Panasonic v hodnotě 200,- Kč, fotoaparát zn. Olympus v hodnotě 2.000,- Kč, mobilní telefon zn. Nokia 6210 v hodnotě 5.400,- Kč, počítačovou sestavu zn. SUPER MICRO DUAL v hodnotě 22.000,- Kč, monitor k PC v hodnotě 35.000,- Kč, notebook zn. Compaq v hodnotě 25.000,- Kč, tiskárnu k notebooku v hodnotě 3.400,- Kč, modem Microcom v hodnotě 2.000,- Kč, SW MS OFFICE v hodnotě 3.000,- Kč, čímž poškozené společnosti P. P., s.r.o., N. H. 300, P. způsobil škodu v celkové výši 98.000,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali v zákonné lhůtě odvolání obviněný Ing. M. Š. a poškozený P. P., s.r.o.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2004, sp. zn. 5 To 480/2003, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu zrušen ve výroku, jímž byla obviněnému podle §59 odst. 2 tr. zák. uložena povinnost vydat během zkušební doby poškozené společnosti P. P., s.r.o., se sídlem v P., univerzální klíče od společnosti, diktafon zn. Panasonic, fotoaparát zn. Olympus, mobilní telefon zn. Nokia 6210, počítačovou sestavu zn. SUPER MICRO DUAL, monitor k PC, notebook zn. Compaq, tiskárnu k notebooku, modem Microcom a SW MS OFFICE, a dále pak ve výroku, jímž byla poškozená společnost P. P., s.r.o., P., odkázána podle §229 odst. 1 tr. řádu se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. řádu povinen zaplatit poškozené společnosti P. P., s.r.o., se sídlem P., N. H. 300/7, částku 98.000,- Kč. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, a to proti všem jeho výrokům, podal obviněný řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. k) a §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Naplnění důvodů dovolání spatřuje dovolatel v tom, že ačkoliv měl soud rozhodnout o obou podaných odvoláních, neučinil tak, vyhověl jenom odvolání poškozeného a nerozhodl o jeho odvolání podaném do výroku o vině a trestu. Dovolatel namítá, že rozsudek obsahuje pouze výrok: „Jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.“ Nadto, dle něho, soud prvního stupně nesprávně právně posoudil skutek. Ve věci nesprávného právního posouzení uvedl, že skutková podstata trestného činu zpronevěry předpokládá přisvojení cizí věci a on si žádnou cizí věc nepřisvojil: všechny věci, které měl svěřeny k výkonu práce, předal oproti podpisu. Odkázal přitom na skutkovou okolnost, dle níž jemu svěřené věci byly určeny k výkonu jeho pracovní činnosti v prostorách provozovny poškozeného a nebyl důvod, aby měl ve svém držení ještě další věci poškozeného, uložené v místě bydliště. Dovolatel se domnívá, že pokud šlo o věci poškozeného, měly být evidovány jako hmotný investiční majetek a měl být proveden důkaz účetními výkazy společnosti P. P., s.r.o. Ohledně fotoaparátu Olympus dovolatel uvedl, že tento dostal jako vánoční dárek na firemní vánoční oslavě a další věci odkoupil, přičemž poukázal na to, že v této souvislosti se soud nedostatečně vypořádal s jeho obhajobou. Dále zdůraznil, že k předmětným věcem uplatnil zadržovací právo, protože má vůči společnosti vysoké pohledávky mimo jiné i za neuhrazené mzdy. Ve svém dovolání dále polemizuje s obsahem provedených důkazů výslechem svědků.
V petitu dovolání navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám rozhodl o zproštění obžaloby.
Státní zástupkyně ve svém vyjádření vyslovila názor, že postup odvolacího soudu podle §258 odst. 1 písm. d), f ), odst. 2 tr. řádu, jakož i na něj navazující postup dle §259 odst. 3 tr. řádu byl realizován výhradně z podnětu odvolání poškozeného a v jim namítaných mezích. Podle státní zástupkyně zbývající výrokový dovětek: „jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen“, vyvolává ve své osamocené návaznosti na výše citované výroky věcné povahy dojem, že další titul pro rozhodnutí odvolacího soudu v daném případě neexistoval. Dle státní zástupkyně za daného stavu věci je zřejmé, že o odvolání obviněného nebylo formálně ve smyslu §256 tr. řádu rozhodnuto. Státní zástupkyně pro uvedené dospěla k závěru, že prve uvedený dovolací důvod byl uplatněn nejen věcně správně, ale také zcela důvodně, jestliže výroková část dovoláním napadeného druhostupňového rozsudku postrádá dílčí výrok, ze kterého by bylo patrno, jak bylo rozhodnuto o jednom z opravných prostředků, uplatněném jedním z oprávněných procesních subjektů, a proto bude namístě tento chybějící výrok doplnit.
K dovolatelem uplatněnému dovolacímu důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu státní zástupkyně uvedla, že pokud dovolatel namítá nenaplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, protože se nedopustil „přisvojení cizí věci“, dovolatelem odůvodněný dovolací důvod nemůže být věcně naplněn za použití námitek nedostatečného rozsahu provedeného dokazování a vadného způsobu jeho hodnocení, neboť vedou ke zpochybnění rozhodného skutkového stavu věci, který nelze v dovolacím řízení měnit. Státní zástupkyně dále v této souvislosti konstatovala, že podmínce věcného podložení uvedeného dovolacího důvodu dostála jediná námitka, která je hmotně právní povahy a je založena na tvrzení uplatněného zadržovacího práva dovolatele vůči společnosti poškozeného. Dle státní zástupkyně tato námitka však není způsobilá zvrátit správnost právního závěru o dovolatelově vině přisouzeným trestným činem zpronevěry ve smyslu naplnění znaku „cizí věc“. Dovolatelem tvrzené a dosud v civilním sporu nepřisouzené mzdové nároky vůči společnosti poškozeného subjektu nemohou ovlivnit jeho právní vztah ke svěřeným věcem do té míry, aby šlo o jiné, než cizí věci. Státní zástupkyně považuje za správný přístup obou soudů k námitce absence znaku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry spočívajícím v přisvojení cizí věci. Dle ní nutno respektovat znění hlavy druhé zákoníku práce, který je svou povahou lex specialis. Tam uvedený způsob úpravy zajištění práv a povinností z pracovněprávních vztahů nepřipouští použití namítaného občanskoprávního institutu zadržovacího práva dle §175 a násl. obč. zák., přičemž použití analogie občanského zákoníku dopadá na zcela jiný, než předmětný případ (§248 odst. 4 zák. práce). Nad rámec vyjádření státní zástupkyně poznamenává, že ani za teoretického předpokladu vzniku potřeby zajištění klasického závazkového vztahu dovolatel v poměru k poškozenému nejednal způsobem upraveným v ust. §177 odst. 1 a 2 obč. zák. a cizí věci si svévolně ponechal. Podle státní zástupkyně je přitom po stránce subjektivní rozhodující, že tento způsob dočasného zhojení jím tvrzených nároků vůči poškozenému zvolil s velkou pravděpodobností při perspektivě nejistého výsledku probíhajícího civilního sporu a tedy s vědomím, že si tzv. zadržené věci natrvalo ponechá. Nelze tedy dovodit, že by dovolatel byl hluboce přesvědčen o dočasnosti své pozice se svěřenými věcmi. Naopak není sporu o tom, že byl srozuměn s reálnou možností, že je bude mít ve své moci trvale, a proto znak „přisvojení“ byl v jeho případě naplněn minimálně za podmínek §4 písm. b) tr. zák. Státní zástupkyně uzavírá, že pokud by byl uplatněn pouze tento dovolací důvod, pak by bylo důvodné předmětné dovolání jakožto zjevně neopodstatněné dle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnout.
V závěru svého vyjádření vzhledem k podloženosti dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání Ing. M. Š. podle §265l odst. 2 tr. řádu rozhodl tak, že se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby ve svém rozsudku ze dne 8. ledna 2004, sp. zn. 5 To 480/2003, doplnil chybějící výrok, kterým rozhodne o odvolání tehdejšího obžalovaného Ing. M. Š. a aby takto bylo podle §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu za předpokladu splnění tam dále uvedené podmínky rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnými osobami. Shledal přitom, že dovolání je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu/, dále shledal, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde podání lze učinit (§265e odst. 1, 3 tr. řádu) a že bylo podáno oprávněnou osobou (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu).
Jak již bylo shora uvedeno, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil dva dovolací důvody, a to dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud posoudit otázku, zda obviněným uplatněné důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Městský soud v Praze přezkoumal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. května 2003, sp. zn. 3 T 33/2003, jednak z podnětu odvolání obviněného Ing. M. Š., a jednak z podnětu odvolání poškozeného P. P., s.r.o. Podle §258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku, jímž byla obviněnému podle §59 odst. 2 tr. zák. uložena povinnost vydat během zkušební doby poškozené společnosti P. P., s.r.o., se sídlem v P. univerzální klíče od společnosti, diktafon zn. Panasonic, fotoaparát zn. Olympus, mobilní telefon zn. Nokia, počítačovou sestavu zn. SUPER MICRO DUAL, monitor k PC, notebook zn. Compaque, tiskárnu k notebooku, modem Microcom a SW MS OFFICE, a dále pak ve výroku, jímž byla poškozená společnost P. P., s.r.o., P., odkázána podle §229 odst. 1 tr. řádu se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněný je podle §228 odst. 1 tr. řádu povinen zaplatit poškozené společnosti P. P., s.r.o., se sídlem P., N. H. 300/7, částku 98.000,- Kč. Současně uvedl, že jinak zůstává napadený rozsudek nedotčen.
Dle ustanovení §256 tr. řádu odvolací soud, nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolání podle §253 tr. řádu, shledá-li, že není důvodné, odvolání zamítne.
Městský soud v Praze ve znělce předmětného rozhodnutí výslovně uvedl okolnost, že v odvolacím řízení rozhoduje i z důvodu odvolání obviněného Ing. M. Š., v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval obsah tohoto odvolání, dále zrekapituloval obviněným učiněné důkazní návrhy v odvolacím řízení s tím, že těmto návrhům vyhověl a tyto důkazy v odvolacím řízení soud provedl. Na základě hodnocení provedených důkazů pak soud objasnil důvody, pro které přisvědčil správnosti skutkových zjištění, jakož i právnímu posouzení skutku ze strany nalézacího soudu. Z rozdílného vymezení rozsahu odvolacích práv obviněného a poškozeného (§246 a 247 tr. ř.), plyne, že za situace, když je odvolání podáno pouze obviněným a poškozeným, může ke změně výroku o trestu dojít pouze na základě odvolání obviněného. Ukládání přiměřené povinnosti podle §59 odst. 2 tr. zák. jako jisté zpřísnění podmíněného odsouzení a podmínek pro osvědčení, je nepochybně součástí výroku o trestu. Výrok o této povinnosti mohl odvolací soud zrušit výlučně na podkladě odvolání obviněného. Poškozený nemá oprávnění rozsudek soudu prvního stupně napadat ve výrocích o vině a trestu, ale pouze ve výroku o náhradě škody. Již z těchto skutečností je zřejmé, že odvolací soud o odvolání obviněného rozhodl tak, že právě z podnětu jeho odvolání částečně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu.
Skutečnost, že ve výrocích o vině a trestu jiné pochybení neshledal, vyjádřil výrokem podle kterého jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Za situace, když z podnětu odvolání obviněného částečně zrušil výrok o trestu, nemohl již postupovat podle §256 tr. ř. Z těchto důvodů je tvrzení dovolatele, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok, kterým by bylo rozhodnuto o jeho odvolání a že o jeho odvolání nebylo rozhodnuto, zjevně neopodstatněné. Odvolacímu rozsudku lze snad vytknout pouze to, že formulace výroku dostatečně jasně nevyjadřuje, z podnětu kterého odvolatele byla příslušná část rozsudku změněna nebo zrušena.
Obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Případ, na který dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Skutkové vady nejsou důsledkem hmotně právního názoru. Nesprávné zjištění skutkového stavu má, aplikuje-li soud důsledně hmotné právo, samozřejmě vždy vliv i na nesprávné právní posouzení skutkových zjištění, v rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se ale nelze domáhat odstranění případné právní vady, je-li nesprávným skutkovým zjištěním podmíněna.
Námitky obviněného, směřující proto proti právnímu posouzení skutku, lze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit. Z hlediska napadeného rozsudku a obsahu dovolání obviněného je významná otázka, zda skutkem, jak byl zjištěn soudy, byly naplněny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. řádu jak vyvodily soudy obou stupňů.
Východiskem pro uplatnění přezkumu dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tudíž popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé.
Trestného činu zpronevěry se podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou.
Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněný si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Skutková část výroku o vině ve spojení s odpovídající částí odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů obsahují konkrétní skutková zjištění, která všechny zákonné znaky tohoto trestného činu naplňují. Dovolací soud se zabýval námitkami dovolatele, dle kterých nebyl naplněn jeden ze znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, a to „přisvojení cizí věci“. Soudy obou stupňů správně považovaly za prokázané naplnění znaku přisvojení cizí věci, když vyslechly svědky i navržené obviněným v odvolacím řízení (Ing. P. D., Ing. P. H., Ing. V. V. a Ing. L. Č.), kteří ale nepodpořili obhajobu obviněného. Z dokazování vyplynulo, že veškeré předměty, které obviněný zadržuje, jsou dosud majetkem společnosti a obviněnému byly svěřeny k výkonu jeho pracovní činnosti a po ukončení pracovního poměru byl povinen je společnosti vrátit. Námitky obviněného vůči tomuto zjištění, které dle obviněného trpí vadou nedostatečného rozsahu provedeného dokazování, mají výlučně povahu skutkovou.
Nejvyšší soud nemůže přisvědčit ani námitce dovolatele, týkající se nenaplnění znaku skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, a to „přisvojení cizí věci“, spočívající v oprávněnosti zadržovacího práva k předmětným věcem z důvodu pohledávek (pracovněprávních i jiných) dovolatele vůči poškozené společnosti P. P., s.r.o. Nejvyšší soud sdílí v této souvislosti právní názor státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, dle něhož dovolatelem tvrzené a dosud v civilním sporu nepřisouzené mzdové nároky vůči společnosti poškozeného subjektu nemohou ovlivnit jeho právní vztah ke svěřeným věcem do té míry, aby šlo o jiné, než cizí věci. Ustanovení hlavy druhé části páté zákoníku práce představují ve vztahu k občanskému zákoníku lex specialis, pročež tam uvedený způsob úpravy zajištění práv a povinností z pracovněprávních vztahů nepřipouští použití namítaného občanskoprávního institutu zadržovacího práva dle §175 a násl. obč. zák., přičemž použití analogie občanského zákoníku dopadá na zcela jiný, než předmětný případ (§248 odst. 4 zák. práce).
Nejvyšší soud v rámci přezkumu opodstatněnosti dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu dospěl tudíž k závěru, že rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu v předmětné věci spočívá na správném právním posouzení skutku, a to z pohledu namítané absence naplnění formální stránky trestného činu podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., dodržením hledisek plynoucích jak z příslušných ustanovení trestního zákona, tak i z konstantní judikatury. Nalézací a odvolací soud ve svých rozsudcích dále plně dostály požadavkům plynoucím z §125 odst. 1 tr. řádu. Na základě skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů byly v činu obviněného správně shledány všechny zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., kdy popis skutku, jenž je uveden v tzv. skutkové větě rozsudku, v posuzovaném případě odpovídá všem znakům rozhodným z hlediska subjektivní a objektivní stránky skutkové podstaty předmětného trestného činu.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud dovolání i v této jeho části odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu předmětné dovolání Nejvyšší soud odmítl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman