ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.950.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 950/2018-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 10. 2018 dovolání, které podal obviněný Z. D. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 11 To 181/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 T 5/2017 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. D. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 46 T 5/2017, byl Z. D. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v rozporu s ustanovením §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neoprávněně, úmyslně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, od přesně nezjištěného období do 16. 6. 2016, v P. a na dalších neustanovených místech v České republice, naposledy v koupelně domu na adrese P. V., Č. B., na sofistikovaném laboratorním zařízení využívaje pseudoefedrinu a chemikálií – hydroxid sodný, kyselina fosforečná, červený fosfor, které na sadu odcizených osobních dokladů F. J. a živnostenského listu A. M., zakoupil ve společnosti Verkon, s. r. o., IČO: 62968041, jednak sám, naposledy dne 16. 6. 2016, jednak za pomoci P. P., tzv. „českou cestou“ vyráběl nezjištěné množství drogy pervitin, kdy v období od 17. 12. 2015 do 16. 6. 2016 mohl vyrobit množství minimálně 4 kilogramy účinné látky metamfetaminu hydrochloridu (pervitinu), psychotropní látky uvedené v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, zařazené do seznamu II. Úmluvy o psychotropních látkách, a pseudoefedrin je uveden v kategorii 1 přílohy I nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2007 a v kategorii 1 přílohy nařízení Rady (ES) č. 111/2005, ve znění pozdějších předpisů, jako prekursor, kdy při domovní prohlídce byl zajištěn pervitin v různých fázích výroby v množství 200,12 gramů a 50,976 gramů, přičemž pervitin v uvedeném období z minoritní části sám užíval a z větší části na různých místech hlavního města Prahy neoprávněně nabízel, prodával, pro jiného přechovával a zdarma, případně za určité služby, předával neuzavřenému okruhu dalších osob, zejména na základě předchozí telefonické domluvy (v rozsudku jsou dále podrobně popsány jednotlivé prodeje celkem 31 osobám).
Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 11 To 181/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Kataríny Kaškové dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že se nejedná o přisouzený trestný čin, neboť zcela chybí subjektivní stránka jako jeden z jeho obligatorních znaků. Soud prvního stupně ani soud odvolací se vůbec nezabývaly otázkou, zda měl obviněný v úmyslu vyrobit či distribuovat omamnou a psychotropní látku pervitin. Tím došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 2. 2018, sp. zn. 11 To 181/2017, a další rozhodnutí na něj obsahově navazující.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídají, nejsou však provázeny žádnou relevantní argumentací, z níž by bylo možno dovozovat, v jakém směru subjektivní stránka jednání obviněného nebyla naplněna. Státní zástupce připomněl, že dovolací námitky nelze za obviněného domýšlet. Již ze samotného znění skutkové věty je podle něj zřejmé, že obviněný věděl, o jakou látku se jedná, a tuto s vidinou finančního zisku vyrábět chtěl. V jeho jednání je tak namístě spatřovat zavinění ve formě úmyslu přímého. Pro úplnost státní zástupce dodal, že o absenci subjektivní stránky nelze hovořit ani v souvislosti s předchozí obhajobou obviněného, že distribuoval čistý kofein. Jednalo by se pak o námitku skutkovou. Navíc toto tvrzení bylo zcela vyvráceno. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Předně je třeba říci, že dovolací argumentace obviněného je natolik stručná, že fakticky nelze přesně určit, zda jeho jediná dovolací námitka vztahující se k subjektivní stránce uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá či nikoli. Obviněný v podstatě pouze tvrdí, že se soudy subjektivní stránkou v jeho případě vůbec nezabývaly, což by se dalo chápat jako vytýkání procesního pochybení, neboť zde chybí jakékoli vysvětlení jeho případného dopadu na právní posouzení skutku. Pouze s určitou dávkou tolerance proto Nejvyšší soud napadené rozhodnutí na základě takto formulované námitky přezkoumal a shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Jak správně uvádí i státní zástupce, již ze samotného popisu skutkových okolností je patrné, že jde o jednání, které lze spáchat pouze úmyslně. Ačkoli si lze hypoteticky přestavit situaci, kdy někdo vyrobí metamfetamin omylem apod., v případě obviněného zjevně nešlo o náhodu, ale o opakovanou cílenou výrobu omamné a psychotropní látky, kterou nejen distribuoval, ale také sám užíval, tedy mu její povaha byla známa. V případě jednání, jehož charakter nepřipouští jinou alternativu, než je spáchání ve formě přímého úmyslu, by trvat na vyjádření subjektivní stránky ve skutkové větě např. slovy „byl si vědom, o jakou látku se jedná, a tuto vyrobit chtěl“, bylo čirým formalismem. Navíc tvrzení, že se soudy subjektivní stránkou nezabývaly, je nepravdivé (viz str. 45 rozsudku soudu prvního stupně).
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného Z. D. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 10. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu