ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.967.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 967/2019-460
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 8. 2019 o dovolání obviněného T. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2019, sp. zn. 7 To 460/2018, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 2 T 161/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného T. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 2 T 161/2017, byl obviněný T. M. uznán vinným v bodě ad 1) přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě ad 2) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku, za což byl podle §279 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Dále byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí blíže specifikovaných na str. 2 výroku rozsudku.
2. Podle skutkových zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 se obviněný dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
1) v přesně nezjištěném období trvajícím do dne 11. 5. 2016 v Praze 4, ulice XY, v bytě č. XY neoprávněně přechovával šestiranový revolver typu Velodog Hammerless, výrobní číslo XY, ráže 5,75 mm Velodog, který je zařazen do kategorie zbraní B podle zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu v platném znění, a dále 21 ostrých nábojů ráže 40 Smith & Wesson a 3 ostré náboje ráže 9 mm Browning Court, přičemž k nákupu uvedené střelné zbraně neměl povolení příslušného inspektorátu zbraní a střeliva, a nebyl ani držitelem zbrojního průkazu příslušné skupiny či zbrojní licence či obdobného dokladu opravňujícího k přechovávání střelné zbraně a střeliva podle zákona č. 119/2002 Sb.,
2) v přesně nezjištěném období trvajícím do dne 11. 5. 2016 v Praze 4, ulice XY, v bytě č. XY neoprávněně přechovával 12 transparentních sáčků s lištovým uzávěrem s obsahem bílé krystalické látky a 2 útržky papíru se zbytky bílé krystalické látky, kdy odborným zkoumáním z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie byla zjištěna celková váha 3,42 gramů metamfetaminu ve formě krystalické látky, přičemž ve vzorku označeném jako 8(B) bylo zjištěno celkem 2,35 gramů metamfetaminu ve formě krystalické látky o stanovené koncentraci 79,9 hmotnostních procent, což odpovídá 1,88 gramů metamfetaminu base, přičemž metamfetamin je uveden jako psychotropní látka v seznamu č. 5 psychotropních látek v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
3. O odvolání obviněného T. M. proti výše citovanému rozsudku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 1. 2019, sp. zn. 7 To 460/2018, tak, že je podle 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) tr. ř. tj., že ve věci rozhodl vyloučený orgán a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný z důvodů v dovolání podrobně rozvedených oběma ve věci činným soudům vytýká, že svá rozhodnutí učinily na základě důkazů opatřených a provedených vyloučeným orgánem, přičemž tato okolnost byla soudu druhého stupně před jeho rozhodnutím namítnuta a doložena, a jestliže jeho jednání soudy posoudily na základě skutkových zjištění uvedených v předmětných rozhodnutích a rozvedených v jejich odůvodnění, není z nich možno dovodit trestné činy, jimiž byl uznán vinným. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2019, sp. zn. 7 To 460/2018, a podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl rozsudkem tak, že jej podle §226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby.
5. K dovolání obviněného se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se s námitkami, které obviněný uplatnil, neztotožnil, a navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
6. Na vyjádření státního zástupce reagoval prostřednictvím svého obhájce obviněný T. M., který v rámci své repliky setrval na své dovolací argumentaci jak ve vztahu k námitkám stran podjatosti státních zástupců a členů odvolacího senátu Městského soudu v Praze, tak i ohledně tvrzené nezákonnosti domovní prohlídky realizované v jeho bydlišti dne 11. 5. 2016.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného T. M. je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a na místě, kde lze podání učinit. Současně však shledal, že dovolání bylo podáno opožděně.
8. Zákon v §265e odst. 1 tr. ř. stanoví, že dovolání se podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. plyne, že lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout . Podle §265e odst. 4 tr. ř. platí, že navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné . Přitom o zákonné lhůtě k podání dovolání a jejím běhu byl obviněný v napadeném usnesení řádně poučen.
9. K běhu dovolací lhůty je třeba připomenout, že podle §60 odst. 2 tr. ř. končí lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Chybí-li tento den v posledním měsíci lhůty, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle §60 odst. 3 tr. ř. připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den.
10. Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 2 T 161/2017, Nejvyšší soud zjistil, že dovoláním napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2019, sp. zn. 7 To 460/2018, bylo řádně doručeno prostřednictvím datových schránek (srov. §62 odst. 1 tr. ř.), a to obviněnému T. M. dne 23. 1. 2019, jeho o bhájci JUDr. Tomáši Máchovi dne 24. 1. 2019 a státnímu zástupci dne 23. 1. 2019, jak je patrno z potvrzení o dodání a doručení do datových schránek (č. l. 398 spisu). Jen na okraj lze připomenout, že stejným způsobem, tj. doručením do datové schránky, byly obviněnému a jeho obhájci doručovány též i jiné písemnosti v posuzované věci (např. rozsudek soudu prvního stupně – viz č. l. 342 spisu).
11. Z rekapitulace, jak byla popsána v předchozím odstavci tohoto usnesení je zjevné, že v posuzovaném případě obviněnému i jeho obhájci uplynula ve smyslu znění §60 odst. 2, 3 tr. ř. předmětná dvouměsíční lhůta k podání dovolání dnem 25. 3. 2019 (pondělí), neboť konec lhůty 24. 3. 2019 (neděle) připadl na den pracovního klidu. Současně bylo zjištěno, že dovolání obviněného T. M. proti usnesení odvolacího soudu bylo jeho obhájcem podáno prostřednictvím datové schránky u Obvodního soudu pro Prahu 4 až dne 23. 5. 2019 (č. l. 410 spisu). Z těchto skutečností vyplývá, že dovolání bylo podáno opožděně , tj. až po uplynutí zákonné lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř., resp. že tato lhůta nebyla zachována ani podle ustanovení §265e odst. 3 tr. ř.
12. I přes nepochybně řádné doručení předmětného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2019, sp. zn. 7 To 460/2018, obviněnému, jeho obhájci i státnímu zástupci, bylo nicméně obviněnému i jeho o bhájci v reakci na přípis obviněného zaslaný Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 10. 4. 2019 a označený jako „urgence o doručení rozsudku“ toto opětovně téhož dne doručeno, jak vyplývá z referátu na č. l. 406 spisu, z něhož se podává: že: “Ač doručeno do DS, dnes 10. 4. 2019 zasláno znovu jak obálkou I.xx, tak i do DS“.
13. Jak vyplývá z potvrzení o dodání a doručení do datových schránek na č. l. 405 spisu, obviněnému a jeho obhájci bylo opakovaně zaslané citované usnesení doručeno shodně dne 10. 4. 2019; obviněnému pak toto bylo rovněž doručováno i prostřednictvím pošty, kdy na č. l. 408 spisu se nachází doručenka do vlastních rukou s vyloučením vložení do schránky na jméno obviněného T. M., s uvedením adresy „XY“, a ze které vyplývá: „protože adresát nebyl zastižen, byla zásilka (písemnost) uložena a připravena k vyzvednutí dne 17. 4. 2019 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku (písemnost) vyzvedl“, a protože zásilku (písemnost) nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky adresáta, vrací se soudu dne 30. 4. 2019.
14. Nejvyšší soud tak musí konstatovat, že pokud až od tohoto opětovného doručení rozhodnutí soudu druhého stupně obviněný dovozuje počátek běhu dovolací lhůty, jedná se o předpoklad nesprávný. Proto není opodstatněno tvrzení obviněného v podaném dovolání, že citované usnesení soudu druhého stupně mu bylo doručeno až dne 9. 4. 2019 (č. l. 412), když je zřejmé, že se tak stalo již dne 24. 1. 2019.
15. Je přitom nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a období, v němž by mohlo být pravomocné rozhodnutí ještě tímto způsobem zpochybněno, nelze dále prodlužovat.
16. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl dovolání obviněného T. M., neboť bylo podáno opožděně. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 8. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu