ECLI:CZ:NS:2010:11.TDO.981.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 981/2010-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. října 2010 o dovolání obviněného Z. V., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2010, sp. zn. 5 To 3/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 117/2009, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. února 2010, sp. zn. 5 To 3/2010, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. října 2009, sp.zn. 12 T 117/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 19. října 2009, sp. zn. 12 T 117/2009, byl obviněný Z. V. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. /skutek pod bodem 1) výroku o vině/ a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle §188 odst. 1 tr. zák. /skutek pod bodem 2) výroku o vině/, a za tyto a za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180 d tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. září 2009, sp. zn. 89 T 120/2009, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. soud uložil obviněnému trest propadnutí věci – 10 bílých tablet s nápisem „E“ a 1 sáčku s bílým práškem. Podle §35 odst. 2 soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. září 2009, sp. zn. 89 T 120/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
K odvolání obviněného Krajský soud v Brně napadeným rozsudkem ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 5 To 3/2010, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozsudek městského soudu zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněného Z. V. uznal vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. /skutek pod bodem 1) výroku o vině/ a přečinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku /skutek pod bodem 2) výroku o vině/. Za to a za sbíhající se trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. září 2009, sp. zn. 89 T 120/2009, byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl obviněný zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku soud uložil obviněnému trest propadnutí věci – 10 bílých tablet s nápisem „E“ a 1 sáček s bílým práškem. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 9. září 2009, sp. zn. 89 T 120/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podkladem pro rozhodnutí soudů se v zásadě stalo zjištění, že
1) dne 31. 10. 2008 v 10,40 hod. V B. na ulici D. řídil osobní motorové vozidlo tovární značky VW Jetta, červené barvy, registrační značky….., přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž vyšlo najevo, že není držitelem řidičského oprávnění, neboť toto na základě oznámení Magistrátu města Brna ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. ODSČ-205/B-2007, o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení pozbyl ve smyslu §123c odst. 3 z. č. 361/2000 Sb., přičemž toto oznámení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu osobně převzal dne 3. 4. 2008, kdy na místě provedenou orientační zkouškou za použití soupravy Drugwipe-5 byl u něho zjištěn pozitivní výskyt omamných a psychotropních látek, konkrétně metamfetaminu, a následným laboratorním vyšetřením jeho moči pak byla přítomnost metamfetaminu a amfetaminu v jeho těle potvrzena, přičemž metamfetamin známý jako pervitin je návyková látka stimulačního charakteru, mezi jejíž účinky na řízení vozidla patří mimo jiné riziková jízda bez zábran vysokou rychlostí s přeceněním vlastních schopností,vršení chyb, zvýšená citlivost na oslnění, chybné řízení, vybočování z jízdního pruhu, vlnkovitá jízda a riskantní chování,
2) dne 31. 10. 2008 v 10,40 hod. v B. na ulici D. v rámci dopravní kontroly prováděné hlídkou Policie ČR bylo u něho nalezeno 10 ks bílých tablet a sáček s práškem bílé barvy, v nichž byla zjištěna přítomnost efedrinu v množství 1,17 g, přičemž efedrin patří ve smyslu §2 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách mezi prekurzory, kdy v daném případě jde o prekurzor užívaný k výrobě pervitinu.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný Z. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku uvedl, že z rozhodnutí soudů není patrno, ze kterých důkazů vycházely, kterými úvahami se řídily a jak se vypořádaly s jeho obhajobou. V dosavadním řízení nebyl předložen jediný relevantní důkaz svědčící o jeho vině a vyvracející jeho obhajobu, a dosud provedené dokazování proto nelze považovat za úplné. Obviněný zdůraznil, že se jednání kladeného mu za vinu dopustil až poté, co mu měly být vráceny čtyři body a do vrácení řidičského oprávnění mu chybělo toliko absolvování přezkoušení. Vozidlo navíc nemohl řídit pod vlivem návykové látky. Tuto skutečnost potvrzuje i záznam ze záchytky, podrobnější zprávu o tom, co měl vlastně obviněný užít, si ale soudy nevyžádaly. Pokud jde o jednání pod bodem 2) výroku vině, soudy se nijak nevypořádaly s jeho obhajobou, že nebyl vlastníkem předmětného vozidla a ani nalezené tablety efedrinu nebyly jeho. Dovolatel tedy má za to, že jeho jednání ani v jednom případě nenaplňuje znaky posuzovaných trestných činů a rovněž trest, který byl obviněnému uložen je nepřiměřeně přísný a v rozporu s ustanovením §23 až 31 tr. zák. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že jeho námitky uplatněné v dovolání směřují proti neúplnosti provedeného dokazování a proti způsobu, jakým soudy ve věci hodnotily provedené důkazy. Skutkovými zjištěními, tak jak k nim dospěly nižší soudy, je ale Nejvyšší soud v dovolacím řízení vázán, námitky proti skutkovým zjištěním nemohou být uplatněny v rámci žádného z dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. Dovolací námitky zčásti směřují také proti odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu, což je podle §265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné. Pokud dovolatel napadl také nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, ani tyto jeho námitky nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Výrok o trestu lze napadat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Státní zástupce v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel tento dovolací důvod obsahově naplnil tvrzením, že v posuzovaném případě soudy zjištěný skutkový stav byl nesprávně právně kvalifikován, neboť jeho jednání nenaplňuje znaky trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák., trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. a přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se zčásti jedná o námitky důvodné.
Nejprve k dovolatelem namítané absenci zákonných znaků trestných činů řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle §188 odst. 1 tr. zák., resp. přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku (na tomto místě je třeba uvést, že tyto dovolací námitky obviněného, ostatně zčásti blíže ani nijak nekonkretizované, jsou podřaditelné pod dovolatelem uplatněný dovolací důvod pouze s jistou dávkou tolerance, neboť se z větší části opírají o odlišná skutková zjištění než ta, ke kterým po provedeném dokazování dospěly oba soudy, a tedy jde o námitky jež by obsahově nenaplňovaly nejen uplatněný, ale ani žádný jiný zákonný dovolací důvod podle §265b tr. ř.), je třeba uvést, že v tomto směru Nejvyšší soud žádné pochybení soudů neshledal.
Trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se dopustí ten, kdo řídí motorové vozidlo, ačkoliv není držitelem příslušného řidičského oprávnění podle zvláštního zákona.
Přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 trestního zákoníku (zákona č. 40/2009, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.) se dopustí mimo ten, kdo mimo jiné přechovává prekursor nebo jiný předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku, který obsahuje omamnou nebo psychotropní látku, nebo jedu .
Ze skutkových zjištění soudů, opírajících se o celou řadu ve věci provedených důkazů (ať už o výpověď samotného obviněného, o listinné důkazy nebo o odborné vyjádření k chemickému složení nalezených tablet a prášku), a podrobně popsaných ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu v tomto směru vyplynulo, že obviněný jednak (ad 1) … dne 31. 10. 2008 v 10,40 hod … řídil osobní motorové vozidlo…přičemž byl zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, přičemž vyšlo najevo, že není držitelem řidičského oprávnění, neboť toto na základě oznámení Magistrátu města Brna ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. ODSČ-205/B-2007, o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení pozbyl ve smyslu §123c odst. 3 z. č. 361/2000 Sb., přičemž toto oznámení s výzvou k odevzdání řidičského průkazu osobně převzal dne 3. 4. 2008, kdy na místě provedenou orientační zkouškou za použití soupravy Drugwipe-5 byl u něho zjištěn pozitivní výskyt omamných a psychotropních látek, konkrétně metamfetaminu, a následným laboratorním vyšetřením jeho moči pak byla přítomnost metamfetaminu a amfetaminu v jeho těle potvrzena, přičemž metamfetamin známý jako pervitin … a … jednak (ad 2), že dne 31. 10. 2008 v 10,40 hod. v B. na ulici D. v rámci dopravní kontroly prováděné hlídkou Policie ČR bylo u něho nalezeno 10 ks bílých tablet a sáček s práškem bílé barvy, v nichž byla zjištěna přítomnost efedrinu v množství 1,17 g, přičemž efedrin patří ve smyslu §2 písm. c) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách mezi prekurzory, kdy v daném případě jde o prekurzor užívaný k výrobě pervitinu.
Pokud tedy soudy toto jednání obviněného kvalifikovaly jako výše již popsané trestné činy, pak podle názoru dovolacího soudu nijak nepochybily. Je totiž zřejmé, že soudy učinily ve vztahu k zákonným znakům skutkových podstat těchto trestných činů zcela konkrétní skutková zjištění, která následně odvolací soud popsal v tzv. skutkové větě výroku o vině. Postupoval přitom zcela v souladu s §120 odst. 3 tr. ř., když uvedl potřebné konkrétní okolnosti v nichž po objektivní i subjektivní stránce spatřuje naplnění trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku a tyto skutky i popsal způsobem, který je umožňuje spolehlivě odlišit od jiných. Tvrzení dovolatele, že zjištěný skutkový stav nevykazuje všechny zákonné znaky mu přisouzených trestných činů je tak v tomto směru zjevně neopodstatněné. Přitom mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a právním posouzením věci není dán žádný rozpor. Soudy na základě dostatečně provedeného důkazního řízení ustálily skutkový stav, jenž podřadily pod odpovídající právní kvalifikaci. Není sporu o tom, že obviněný přechoval látku (tablety obsahující efedrin), která patří mezi prekurzory, užívanou k výrobě pervitinu, přičemž nebylo lze přehlédnout ten fakt, že v jeho moči byly zjištěny právě stopy psychotropní látky - metamfetamimu (pervitinu). Obstát nemůže ani námitka, že obviněnému již v době, kdy předmětné motorové vozidlo řídil, mělo být řidičské oprávnění vráceno, a k tomu, aby se tak stalo mu chybělo toliko jeho přezkoušení. Už z její formulace je totiž zřejmé, že i sám dovolatel si okolnost, že mu v rozhodné době chybělo oprávnění k řízení motorového vozidla uvědomoval a uvědomuje. V jaké časové fázi ve vztahu k opětovnému získání řidičského oprávnění se obviněný v rozhodné době nacházel není pro právní kvalifikaci jeho jednání podstatné.
Zatím předčasný je však podle názoru Nejvyššího soudu závěr, že se obviněný jednáním popsaného pod bodem 1) výroku rozsudku odvolacího soudu dopustil též trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. Tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo byť i z nedbalosti, vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku .
K naplnění znaků tohoto trestného činu se nevyžaduje, aby pachatel nebyl zcela schopen vozidlo ovládat, např. tím, že upadá do bezvědomí, anebo pokud není schopen komunikace, ale postačí takové ovlivnění fyzických a psychických schopností návykovou látkou, kdy je vyloučena způsobilost vykonávat činnost, při níž by mohl být ohrožen život nebo zdraví lidí nebo způsobena značná škoda na majetku. Stav vylučující způsobilost je třeba v každém konkrétním případě zjišťovat a dokazovat, a to již v přípravném řízení i v řízení před soudem, a je nutné zjistit všechny okolnosti, za nichž k jízdě pod vlivem návykové látky došlo, jakož i to o jaký druh a množství se v konkrétním případě jednalo (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 54/1968 Sb. rozh. tr.). Při posuzování této otázky je nutno přihlížet zejména k tomu, jaké zaměstnání nebo činnost pachatel pod vlivem návykové látky vykonával (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
Podle dikce citovaného ustanovení je zřejmé, že se uvedený trestný čin vztahuje na činnost vylučující způsobilost pachatele vyvolanou jakoukoliv návykovou látkou, za níž se podle §89 odst. 10 tr. zák. považuje alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka anebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování. Pro naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §201 odst. 1 tr. zák. se vyžaduje, aby pachatel vykonával činnost pod vlivem jakékoli návykové látky, přičemž pro všechny druhy návykových látek se musí uplatnit zásadně stejná kritéria pro posouzení, zda byl tento trestný čin spáchán či nikoliv.
V této souvislosti je na místě připomenout, že soudy považují za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 tr. zák. (tj. spáchaný pod vlivem návykové látky) jednání řidiče motorového vozidla v takovém stupni opojení alkoholem v době jízdy, kdy jde zpravidla nejméně o jedno promile alkoholu v jeho krvi, což vyplývá z poznatků lékařské vědy, neboť bylo zjištěno, že žádný, tedy ani nadprůměrně disponovaný řidič motorového vozidla, není schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, dosáhne-li hladina alkoholu v jeho krvi nejméně 1,00 g/kg (1 promile). K tomu srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 12/1985 Sb. rozh. tr., rozhodnutí uveřejněné pod č. 26/2008 Sb. rozh.tr. a rozhodnutí uveřejněné pod č. T 1280. Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck. Protože ale každý člověk je jinak disponován, nelze vyloučit, aby se do obdobného stavu vylučujícího způsobilost dostal i řidič, který požil menší množství alkoholu, a proto ve věcech, kde bylo u řidiče zjištěno, že měl v době řízení nižší hladinu alkoholu v krvi než 1 promile, je vždy nutno prokázat, že jeho schopnost řídit motorové vozidlo byla skutečně snížena v rozsahu, jaký předpokládá ustanovení §201 tr. zák. Tento závěr nelze dovodit jen ze samotné skutečnosti, že jízda byla vykonána za zvýšených nároků na schopnosti řidiče. Důkazem o míře ovlivnění obviněného alkoholem a snížení jeho řidičských schopností mohou být např. svědecké výpovědi spolujezdců, policistů a lékařů, kteří prováděli klinické vyšetření, jakož i svědecké výpovědi o chování obviněného, event. i o způsobu jeho jízdy apod. (k tomu srov. rozhodnutí uveřejněná pod č. 8/2005 a 26/2008 Sb. rozh. tr.).
Jak je ze soudní praxe zřejmé, nejčastější činností vykonávanou pod vlivem návykové látky, je řízení motorových vozidel, a návykovou látkou vylučující způsobilost tuto činnost vykonávat, bývá alkohol. Proto i pravidla pro posuzování rozhodných okolností obvykle vyplývají z možností a schopností opilého řidiče, kde se již v rámci rozhodovací činnosti soudů vyvinula bohatá judikatura, stanovící pravidla a postupy v souvislosti s činnostmi konanými po požití alkoholických nápojů. Protože, jak bylo uvedeno, zákon v ustanovení §201 tr. zák. mezi návykovými látkami nečiní žádný rozdíl, je nutné, i u jiných návykových látek než alkoholu zjišťovat konkrétní stav ovlivnění pachatele takovou látkou (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz ).
S ohledem na výše uvedené skutečnosti lze zdůraznit, že vzhledem k tomu, že zákon ani žádný jiný právní předpis nestanoví, jaké množství jiných návykových látek ve smyslu §201 tr. zák., než je alkohol, zakládá u řidiče motorového vozidla stav vylučující jeho způsobilost motorové vozidlo řídit, tak jak to již díky bohaté zkušenosti v řízení vozidel pod vlivem alkoholu vyvinula soudní judikatura, je nezbytné při zjištění, že pachatel motorové vozidlo řídil pod vlivem některé z jiných návykových látek, v každém jednotlivém případě všechny rozhodné skutečnosti, na něž je nutné brát zřetel, jak jsou výše rozvedeny, zkoumat a posuzovat na základě výsledků dokazování provedeného v konkrétní věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , nebo rozhodnutí uveřejněné pod č. T 1280. Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck).
V případě pachatele, který řídil vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, bude tedy nutné vždy zjistit dostatek poznatků nejenom o tom, o jakou látku se jednalo, ale i v jakém množství byla v jeho krvi či moči obsažena. Ani tyto skutečnosti však nestačí pro to, aby bylo možné dostatečně objektivně posoudit, zda obviněný i přesto naplnil znaky trestného činu podle §201 tr. zák. V takovém případě se řízení neobejde bez přibrání znalce z oboru toxikologie, který by podle zjištěných hodnot posoudil, jaké množství předmětné omamné látky měl obviněný v době řízení motorového vozidla v těle. Na základě tohoto poznatku pak znalec z oboru zdravotnictví, odvětí psychiatrie podle zjištěného množství, event. jeho koncentrace, doby po kterou měl pachatel předmětnou látku v těle, reakcí, které byly jinými důkazy zjištěny, jimiž se jednání obviněného projevovalo atd., může určit, jak dalece byl obviněný v době jízdy zjištěným druhem a množstvím návykové látky ovlivněn (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 60/2001 Sb. rozh. tr.). Nelze vyloučit, aby znalec s ohledem na tato zjištění vztahující se k některé z konkrétních návykových látek (kromě alkoholu) vymezil, s jakým množstvím alkoholu lze předmětné zjištěné množství a charakter návykové látky v těle pachatele srovnat.
Bez všech těchto zjištěných a objasněných skutečností nelze přesvědčivě uzavřít, zda obviněný naplnil znaky trestného činu podle §201 tr. zák. K tomu srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. T 1280. Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. května 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, dostupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz .
V posuzovaném případě je z výroku o vině, a z obsahu napadených rozhodnutí i z připojeného spisového materiálu zřejmé, že všemi výše naznačenými skutečnostmi se soudy v projednávané věci dostatečně nezabývaly a objektivně množství předmětných návykových látek v těle obviněného, a především to, zda a v jaké míře v konkrétní situaci jeho jednání, resp. řízení motorového vozidla ovlivňovaly, nezkoumaly. Z obsahu spisu a obou soudních rozhodnutí v posuzovaném případě vyplývá, že soudy v podstatě vycházely z následujících ve věci provedených důkazů. Orientačním testem na výskyt omamných a psychotropních látek přístrojem značky Drugwipe-5, který byl u obviněného proveden po zastavení jím řízeného vozidla a následné kontrole Policií ČR dne 31. 10. 2008, byl ve slinách obviněného zjištěn pozitivní výskyt metamfetaminu (č. l. 11). Markantní množství této látky bylo následně společně s přítomností amfetaminu potvrzeno i v moči obviněného. Výsledky rozboru moči obviněného jsou zaznamenány ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, Mgr. Andrey Brzobohaté (č. l. 18-21), se závěrem, že v moči obviněného odebrané dne 31. října 2008 ve 12.20 hod, se nachází 58,2 mg/l metamfetaminu. Znalecký posudek se pak v obecné rovině vyjadřuje i k možnému vlivu metamfetaminu na řízení motorového vozidla se závěrem, že v akutní fázi takovýto řidič řídí motorové vozidlo rizikově, bez zábran, vysokou rychlostí, s přeceněním vlastních schopností k jízdě (tj. se zvýšenou sebedůvěrou, nekritičností, roztěkaností, neklidem, nervozitou, podrážděností a agresivitou). Takto ovlivněný řidič může vršit chyby, má rychlý pulz, mydriázu a z toho plynoucí zvýšenou citlivost na oslnění. Po odeznění akutní fáze intoxikace pak následuje dramatický pokles výkonu provázený útlumem, únavou a ospalostí. Během jízdy může takový řidič trpět depresí a halucinacemi. Na řízení to tak má tyto následky: chybné řízení, vybočování z jízdního pruhu a ze silnice, vlnkovitá jízda, riskantní chování a může dojít i ke kolizi ve veliké rychlosti. Závěrem se ve znaleckém posudku konstatuje a ze stejného závěru vyšly i oba soudy, že pouhá přítomnost ilegální drogy či jejích metabolitů v krvi řidiče znamená automaticky neschopnost řidiče řídit bezpečně motorové vozidlo (znalecký posudek na č. l. 20). Na základě takového závěru ovšem nelze bez dalšího dovodit, že pachatel jako řidič motorového vozidla vykonával tuto činnost ve stavu vylučujícím způsobilost.
Nalézací soud tak sice správně k posouzení otázky, jaké množství předmětné psychotropní látky měl obviněný v době řízení motorového vozidla v těle, přibral znalce z oboru toxikologie, nezabýval se však již, a toto pochybení pak nenapravil ani odvolací soud, konkrétním vlivem takto (co do druhu a množství) zjištěné návykové (psychotropní) látky na schopnost obviněného řídit v rozhodnou dobu motorové vozidlo. Soudy k posouzení této otázky nepřibraly znalce z oboru psychiatrie, který by byl bezesporu nejlépe odborně způsobilý k jejímu posouzení, a spokojily se se zcela obecnými závěry znaleckého z oboru toxikologie znalkyně Mgr. Andrey Brzobohaté k možným důsledkům požití metamfetaminu pro řidiče motorových vozidel a jejich řízení. Z těchto závěrů ale nevyplývají žádná zjištění o naplnění znaku obviněnému přisouzeného trestného činu, tj. že u něj šlo o stav vylučující způsobilost k řízení motorových vozidel. Z výše uvedených závěrů znaleckého posudku (č. l. 18 - 21) je totiž zřejmé, že se tyto výhradně týkají možných účinků požitého metamfetaminu na řidiče motorových vozidel, nijak však konkrétně neurčují, jak dalece byl obviněný Z. V. v době jízdy (dne 31. 10. 2008 v 10.40 hod) zjištěným druhem (metamfetaminem) a množstvím (58,2 mg/l) této návykové látky ovlivněn. Soudy tak dostatečně neposoudily všechny skutečnosti významné pro závěr o tom, že obviněný činem, který mu je kladen za vinu, naplnil po všech stránkách znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák., a to zejména ohledně znaku, že u něj šlo o stav vylučující způsobilost. Při takto zjištěném nedostatku, kdy vznikají důvodné pochybnosti o tom, zda se jednalo o trestný čin a nikoliv jen o srovnatelný přestupek, nemohla dovoláním napadená rozhodnutí soudů obstát. Skutková zjištění soudů obsažená ve výrokových částech jejich rozhodnutí, a to ani ve spojení s příslušnými pasážemi jejich odůvodnění, totiž neskýtají dostatečný podklad pro závěr o naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §201 tr. zák.
Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 5 To 3/2010, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 12 T 117/2009, a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nevyšší soud zrušil napadená rozhodnutí v celém rozsahu, neboť v případě skutku pod bodem 1) jde o posouzení otázky jednočinného souběhu dvou trestných činů (§201 a §180d tr. zák.), a jelikož se spácháním tohoto skutku úzce souvisí i skutek pod bodem 2), nebylo účelné procesní oddělení této věci. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na soudu prvního stupně pak bude, aby v souladu s vyjádřenými úvahami a právními názory Nejvyššího soudu se znovu zabýval jednáním obviněného. Jelikož pro objasnění věci nepostačují dosud ve věci učiněná zjištění, bude třeba doplnit dokazování, a to zejména znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jímž bude stanoven konkrétní vliv zjištěného množství a druhu návykové látky na obviněného v době, kdy dne 31. 10. 2008 řídil osobní motorové vozidlo. Nezbytné také bude, aby takto ve věci přibraný znalec, určil množství zjištěné návykové látky v moči obviněného Z. V. ve vztahu k hodnotě jedné promile alkoholu v krvi průměrného občana nebo osoby srovnatelné s tělesnými proporcemi obviněného, (jež je v případě alkoholu u řidiče obecně považována za hraniční hodnotu vymezující trestný čin od přestupku), resp. aby vyjádřil, jak dalece je jím zjištěné množství s touto hodnotou ve vztahu k ovlivnění obviněného srovnatelné či porovnatelné.
Poté, co soud prvního stupně provede a doplní dokazování v uvedeném smyslu, anebo provede i další důkazy, jejichž potřeba se v průběhu dokazování projeví, znovu se zřetelem ke všem zjištěným skutečnostem, i z hledisek výše rozvedených, posoudí, zda obviněný svým jednáním naplnil též znaky trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 odst. 1 tr. zák. a rozhodne o celé předmětné trestné činnosti.
Ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázán k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. října 2010
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík