ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.14.2018.1
sp. zn. 11 Tvo 14/2018-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2018 stížnost obviněného P. N., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 5 To 22/2018, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného P. N. zamítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 12. 2017, sp. zn. 81 T 1/2017, byl obviněný P. N. uznán vinným z přípravy zvlášť závažného zločinu vraždy podle §20 odst. 1 k §140 odst. 2 tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle §140 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání třinácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému byl současně podle §70 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výrokové části citovaného rozsudku.
2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný P. N. odvolání směřující jak do výroku o vině, tak do výroku o uložených trestech. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací toto odvolání projednal a rozsudkem ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. 5 To 22/2018, rozhodl tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), písm. e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestech. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §140 odst. 2 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému byl rovněž podle §70 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výrokové části rozsudku odvolacího soudu.
3. Předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci pak usnesením ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 5 To 22/2018, rozhodl tak, že podle §151a odst. 1 tr. ř. se nevyhovuje žádosti obviněného P. N., aby stát nesl náklady na znalecký posudek z oboru daktyloskopie, který si obviněný vyžádá ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 1/2017, neboť takový důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný.
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 5 To 22/2018, podal obviněný P. N. stížnost, v níž poukázal na důkazní situaci v předmětné trestní věci a poté zdůraznil potřebu doplnění dokazování o znalecký posudek z oboru daktyloskopie, neboť soudy obou stupňů dle jeho názoru nedostály důsledně povinnostem vyplývajícím ze zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci zrušil.
5. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem aktivně prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci podle §147 odst. 1 tr. ř., tedy přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného P. N. není důvodná.
6. V obecné rovině nutno připomenout, že podle §151a odst. 1 tr. ř. obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu nebo na obhajobu za sníženou odměnu, a poškozený, který má nárok na ustanovení zmocněnce, mohou žádat, aby předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce rozhodl o tom, že stát ponese náklady na znalecký posudek, který obviněný nebo poškozený vyžádá. Žádosti nelze vyhovět, jestliže takový důkaz není pro objasnění věci zřejmě potřebný nebo stejný úkon k prokázání téže skutečnosti již vyžádal orgán činný v trestním řízení.
7. Nejvyšší soud dále pro úplnost připomíná, v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Zásada volného hodnocení důkazů totiž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším možným důvodem je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazů, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, a další).
8. Posuzováno těmito hledisky a konkrétními okolnostmi případu je pak zřejmé, že pokud Vrchní soud v Olomouci shledal, že doplnění dokazování znaleckým posudkem z oboru daktyloskopie by bylo nadbytečné a pro rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska objasněnosti předmětné trestní věci zřejmě nepotřebné, a z těchto důvodů nevyhověl žádosti obviněného podle §151a odst. 1 tr. ř., nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení. Vrchní soud v Olomouci totiž v napadeném rozhodnutí dostatečně a řádně odůvodnil nadbytečnost a nepotřebnost předmětného znaleckého posudku k objasnění věci, přičemž v tomto směru důvodně odkázal i na závěry soudu prvního stupně (č. l. 2999-2999 verte), který se danou problematikou pečlivě a precizně zabýval.
9. Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší soud plně ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 5. 2018, sp. zn. 5 To 22/2018. Stížnost obviněného P. N. se tak nemohla setkat s úspěchem a Nejvyšší soud ji proto podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 10. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu