ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.16.2018.1
sp. zn. 11 Tvo 16/2018-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8. 2018 stížnost obviněného M. C., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 4 To 10/2018, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 4 To 10/2018, rozhodl Vrchní soud v Praze podle §31 odst. 1 tr. ř. o námitce podjatosti, kterou vznesl obviněný M. C. tak, že JUDr. Lenka Konopová, JUDr. Hana Kárová a Mgr. Kamila Elsnicová nejsou vyloučeny z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného M. C. a spol., vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 43 T 5/2015 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 To 10/2018.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas stížnost, v níž napadenému usnesení předně vytkl, že je v zásadě nepřezkoumatelné, neboť vrchní soud se nevypořádal s veškerou argumentací obsaženou v námitce podjatosti ze dne 21. 6. 2018. Tuto námitku později upřesnil tak, že se týká dvou členek senátu 4 To Vrchního soudu v Praze projednávajícího odvolání v předmětné věci, a to JUDr. Lenky Konopové a JUDr. Hany Kárové, neboť tyto dvě soudkyně v jeho věci již dříve rozhodovaly, a to dne 9. 3. 2017, sp. zn. 4 To 45/2016. Právě jejich rozhodovací činnost při zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně, kdy v kasačním usnesení odvolací soud vyslovil předběžný závěr o jeho vině, je důvodem pro jejich vyloučení v nyní posuzované věci, tj. při projednání a rozhodnutí o odvolání proti novému rozsudku soudu prvního stupně.
3. Obviněný ve stížnosti dále namítá, že vrchní soud se v napadeném usnesení konkrétně vypořádal toliko s jedinou ze vznesených námitek podjatosti, jinak bez ohledu na jejich závažnost je nechal bez povšimnutí, resp. na ně reagoval jen obecnými frázemi. Přitom námitky se vztahovaly k porušení zásady presumpce neviny, neboť odvolací soud ve svém kasačním rozhodnutí ze dne 9. 3. 2017 v rozporu se svým přezkumným oprávněním sám hodnotil důkazy, které neprovedl, a uložil soudu prvního stupně, jak má hodnotit provedené důkazy. Podle stěžovatele jde o evidentní porušení principu ústnosti, bezprostřednosti a o porušení práva na spravedlivý proces. Z připojeného opisu protokolu o vyhlášení rozsudku soudem prvního stupně dovozuje, že městský soud vycházel z hodnocení důkazů, které byly obsahem dotčeného kasačního rozhodnutí. Proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a sám ve věci rozhodl tak, že soudkyně JUDr. Lenka Konopová a JUDr. Hana Kárová jsou vyloučeny z projednávání a rozhodování této věci.
4. Z obsahu předloženého spisového materiálu vyplývá, že podstata obviněným vznesených námitek podjatosti vůči JUDr. Lence Konopové a JUDr. Haně Kárové spočívá v tom, že jako členky odvolacího senátu rozhodovaly dne 9. 3. 2017 o odvolání proti dřívějšímu rozsudku Městského soudu v Praze, kdy Vrchní soud v Praze napadený rozsudek v části týkající se mimo jiné obviněného M. C. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Obviněný namítá, že odvolací senát tímto rozhodnutím porušil základní pravidla trestního řízení, zejména rozsah, v jakém je odvolací soud oprávněn přezkoumat hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně, které sám neprovedl, přitom sám tyto důkazy hodnotil, popř. uložil soudu prvního stupně, jak je má hodnotit. V souvislosti s tím, odvolací senát následně porušil i zásadu presumpce neviny. Takovým rozhodnutím je pak založen i poměr dotčených členů senátu 4 To k věci, protože soud, který poruší tuto zásadu, přestává být nezávislým a není schopen nezaujatě rozhodovat. Následně obviněný připomíná stěžejní zásady hodnocení důkazů a jejich případné revize, včetně tomu odpovídající judikatury. Dále cituje výňatky z odůvodnění namítaného kasačního rozhodnutí, ve kterých spatřuje právě porušení zásad trestního řízení, které zakládají poměr dotčených členek senátu 4 To vrchního soudu k věci. Tvrdí, že odvolací soud tímto kasačním rozhodnutím prakticky zavázal soud prvního stupně k určitému hodnocení předmětných důkazů, ačkoliv k tomu není oprávněn, a dopustil se tak obcházení zákona ve smyslu §259 odst. 5 písm. a) tr. ř. Pouze na okraj obviněný poukázal na skutečnost, že v záhlaví rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 4 To 45/2016 není podle §134 odst. 1 tr. ř. a §120 odst. 1 tr. ř. per analogiam uvedeno složení senátu.
5. Vrchní soud v Praze reagoval na vznesené námitky podjatosti v napadeném usnesení s tím, že je nepokládá za důvod k vyloučení všech členů senátu 4 To Vrchního soudu v Praze (z opatrnosti a z důvodu právní jistoty takto rozhodl i ve vztahu k Mgr. Kamile Elsnicové, jejíž podjatost nebyla namítána). Podle vrchního soudu samotná účast dotčených členek senátu 4 To na předchozím rozhodování v dané věci nezakládá sama o sobě takový poměr k věci, který by svědčil o jejich podjatosti. Původnímu rozhodnutí soudu prvního stupně v kasačním usnesení ze dne 9. 3. 2017 totiž podrobně vytkl, že nepřihlížel stejně pečlivě k okolnostem svědčícím ve prospěch obžalovaných, jako k okolnostem svědčícím v jejich neprospěch, že nebral v úvahu všechny důkazy a že se v odůvodnění nevypořádal se všemi podstatnými okolnostmi případu. Dále připomíná, že soud prvního stupně nebyl tímto rozhodnutím zavázán k hodnocení důkazů, ale pouze k tomu, aby se konkrétními důkazy zabýval a vypořádal se s jejich obsahem a vyvozené závěry podle §125 tr. ř. náležitým způsobem odůvodnil. Ve vztahu k námitce týkající se neuvedení složení senátu v záhlaví původního rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 4 To 45/2016, má za to, že §134 tr. ř. upravující náležitosti usnesení stanoví taxativní výčet údajů, které v něm musí být uvedeny, a nelze proto uvažovat o užití §120 tr. ř. per analogiam .
6. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.
7. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán činný v trestním řízení nebo osoba mu blízká byly poškozeny projednávanou trestnou činností nebo jí byly svědky. Za poměr k osobám ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu je pak třeba považovat poměr příbuzenský, švagrovský, poměr druha a družky, popř. úzký vztah přátelský nebo úzký vztah nepřátelský.
8. Podle §30 odst. 2 tr. ř. je soudce nebo přísedící dále vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného. Po podání obžaloby nebo návrhu na schválení dohody o vině a trestu je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zadržení nebo příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba nebo s níž byla sjednána dohoda o vině a trestu.
9. Podle §30 odst. 3 tr. ř. je z rozhodování u soudu vyššího stupně kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.
10. K tomu Nejvyšší soud dále uvádí, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
11. V posuzovaném případě Nejvyšší soud neshledal, že by zde byly dány jakékoliv objektivní skutečnosti nasvědčující podjatosti členek senátu 4 To Vrchního soudu v Praze JUDr. Lenky Konopové a JUDr. Hany Kárové. Skutečnost, že se obě podílely na rozhodování v dané věci v rámci předchozího odvolacího řízení, nezakládá sama o sobě jejich podjatost. Ze spisového materiálu ani z námitek obviněného nevyplývá, že by tyto soudkyně měly mít osobní poměr k obviněnému či k ostatním účastníkům řízení, nebo k věci samé ve smyslu sledování jakékoli vlastní zainteresovanosti. Obviněný tak spatřuje jejich podjatost v tom, že při posuzování jeho případu nepostupoval odvolací senát, jehož byly členkami, v souladu se zásadou presumpce neviny, ale naopak učinil „předběžný závěr o jeho vině“ a zavázal soud prvního stupně, aby dospěl k totožnému závěru. Podle obviněného o tom svědčí obsah kasačního usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 4 To 45/2016, a to především jím uváděné výňatky či pasáže z jeho odůvodnění.
12. Nejvyšší soud po prostudování listinných materiálů, zejména pak předmětného kasačního usnesení jako celku, dospěl k závěru, že tato tvrzení obviněného jsou zcela neopodstatněná. Vrchní soud v Praze v usnesení ze dne 9. 3. 2017, sp. zn. 4 To 45/2016, částečně zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, mimo jiné i ve zprošťujícím výroku ve vztahu k obviněnému, a to pro významné nedostatky v procesu dokazování, které řádně vymezil a specifikoval. Jednak považoval dokazování za neúplné, jednak hodnocení některých provedených důkazů za nelogické a v podstatě nesrozumitelné, když nebyly odstraněny rozpory mezi jednotlivými výpověďmi a nebylo tak patrno, na základě jakých skutečností soud dospěl ke zjištěnému skutkovému stavu. Tomuto odpovídá i odůvodnění daného usnesení, když odvolací soud toliko poukazuje na jednotlivé vady rozsudku soudu prvního stupně a uvádí, v čem konkrétně je spatřuje. Dále lze poukázat i na komentářovou literaturu, která uvádí: „ Vztah k projednávané věci nelze vyvozovat ze způsobu jeho rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky.“ (DRAŠTÍK A., FENYK J. aj., Trestní řád. Komentář, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2017).
13. Nutno také podotknout, že některé citace uvedené v námitce podjatosti jsou vytržené, když z celého kontextu daného odůvodnění, včetně odůvodnění konkrétní vady, vyplývá, že odvolací soud považuje dokazování za nedostatečné a poukazuje na rozpornosti mezi jednotlivými důkazy, a nikoliv, že by odvolací soud zaujímal jiné stanovisko k hodnocení důkazů, popř. že by nařídil soudu prvního stupně, jak má důkazy hodnotit, jak se to snaží předestřít obviněný. Za této situace pak nejsou ani přiléhavé odkazy stěžovatele na relevantní judikaturu k této problematice. Ostatně napadené usnesení se s argumentací stěžovatele, sice stručně, leč výstižně a dostatečně, vypořádalo. Nejvyšší soud rovněž neshledává žádný důvod k tomu, aby předchozí zrušovací rozhodnutí s ohledem na obsah jeho odůvodnění vylučovalo dotčené soudkyně z projednání a rozhodnutí věci obviněného M. C., když odvolací soud ve svém dřívějším rozhodnutí nijak nevybočil ze zákonných mezí upravujících jeho přezkumnou činnost ve smyslu §254 a násl. tr. ř.
14. Pokud jde o námitku nesprávného označení soudu a soudců v záhlaví usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 3. 2017, byť není zřejmé, jak by se mohla promítnout do případné podjatosti dotčených soudkyň, lze jen odkázat na správnou argumentaci vrchního soudu vycházející z dikce §134 odst. 1 tr. ř.
15. Nejvyšší soud tedy neshledal stížnost obviněného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 4 To 10/2018, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu