ECLI:CZ:NS:2009:11.TVO.17.2009.1
sp. zn. 11 Tvo 17/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 11. 2009 v trestní věci odsouzeného J. M., stížnost MUDr. Z. Š., znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 7 To 44/2008, a rozhodl takto:
Podle §149 odst. 1 písm. b) tr. řádu se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2009, č. j. 7 To 44/2008-56, zrušuje a tomuto se ukládá, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.
Odůvodnění:
U Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo pod sp. zn. 16 T 31/2006 vedeno trestní stíhání proti obviněnému J. M. stíhanému pro trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. V rámci odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze byl předvolán znalec MUDr. Z. Š. k veřejnému zasedání konaném dne 16. 6. 2009 k podání znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství. K tomuto jednání se znalec řádně dostavil a jeho úkon byl realizován.
Dne 19. 6. 2009 zaslal znalec MUDr. Z. Š. vrchnímu soudu vyúčtování znalečného, v němž nárokoval znalečné v rozsahu 1 hodiny za přípravu k jednání za 350,- Kč, 1 hodinu za účast při veřejném zasedání za 350,- Kč s 9 % DPH částkou 63,- Kč, ušlý výdělek za 5 hodin v celkové výši 5.015,- Kč a cestovné ve výši 1.734,30 Kč, celkem tedy částku 7.512,30 Kč.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 7 To 44/2008, bylo podle §111 odst. 2 tr. řádu přiznáno znalci MUDr. Z. Š. znalečné za 1 hodinu přípravy na výslech ve veřejném zasedání ve výši 350,- Kč, za 1 hodinu účasti při veřejném zasedání ve výši 350,- Kč, 9 % DPH 63,- Kč a náhrada hotových výdajů za cestovné ve výši 1.734,30 Kč, celkem částka 2.497,30 Kč.
Proti tomuto usnesení podal znalec MUDr. Z. Š. stížnost s tím, že nesouhlasí se zkrácením znalečného o ztrátu na výdělku ve výši 5.015,- Kč, kterou rozsáhle zdůvodnil. Zejména uvedl, že napadeným usnesením bylo kráceno jeho právo ohledně náhrady za ztrátu na výdělku, když vrchní soud vůbec nevzal v úvahu, že po dobu, ve které si nadpracovává čas v zaměstnání zameškaný v důsledku podání znaleckého posudku, nemůže vykonávat jinou výdělečnou činnost jako osoba samostatně výdělečně činná, čímž je fakticky krácen o příjem z této činnosti. Jeho účast při veřejném zasedání vrchního soudu, a tedy ani cesta k němu a zpět, nijak nesouvisí s výkonem jeho zaměstnání a jeho pracovní dobou. Jako fyzická osoba má nárok na poskytnutí odměny za vykonanou znaleckou činnost a bylo by v rozporu jak s §104 tr. řádu, tak s §8 zákona o znalcích a tlumočnících, pokud by mu byl odpírán nárok na úhradu ztráty na výdělku za čas promeškaný v souvislosti s výkonem jeho znalecké činnosti. Výše náhrady za promeškaný čas (cesta k soudu a zpět) by měla být vypočítávána nikoliv z jeho mzdy jako zaměstnance, ale z jeho celkových příjmů. Pokud vrchní soud uvádí, že při podání znaleckého posudku před Krajským soudem v Českých Budějovicích v téže trestní věci si ušlý výdělek neúčtoval, tak musí konstatovat, že v tomto případě se jednání u soudu konalo v Českých Budějovicích, tedy v místě výkonu jeho zaměstnání, šlo o zanedbatelnou časovou ztrátu 5 – 10 minut a nikoliv pět hodin, jako při cestě k Vrchnímu soudu v Praze z Českých Budějovic a zpět. Současně uvedl, že pokud by v případech, kdy se účastní jednání konaných u soudů mimo místo výkonu jeho zaměstnání, jím účtovaná částka jako náhrada za ztrátu na výdělku za dobu strávenou na cestě k soudu a zpět, podle dokladovaného daňového přiznání nebyla soudy přiznávána v plné výši, nemohl by se jednání u vzdálenějších soudů z důvodu ztrátovosti účastnit. Vzhledem ke všem okolnostem MUDr. Z. Š. v závěru své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se znalci přiznává celkem částka 7.512,30 Kč, se stávající ze znalečného za 1 hodinu přípravy na výslech ve veřejném zasedání ve výši 350,- Kč, za 1 hodinu účasti při veřejném zasedání ve výši 350,- Kč, 9 % DPH ve výši 63,- Kč, náhrada za ušlý výdělek ve výši 5.015,- Kč a cestovné ve výši 1.743,30 Kč.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, nebylo k takovému rozhodnutí dostatečné, a proto je bude nutno doplnit. S ohledem na obsah a rozsah předpokládaného doplnění bude na místě, aby toto učinil Vrchní soud v Praze, jako soud prvního stupně, a proto Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil je vrchnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Postup, který vedl Vrchní soud v Praze k rozhodnutí, kterým nepřiznal znalci MUDr. Z. Š. účtovanou náhradu za ušlý výdělek ve výši 5.015,- Kč, nemá oporu v provedených důkazech, a vrchní soud při svém rozhodnutí vyšel pouze ze zprávy Nemocnice České Budějovice, u níž je znalec zaměstnán a z níž vyplynulo, že znaleckou činnost MUDr. Z. Š. vykonává se souhlasem zaměstnavatele a podle ústní dohody si zaměstnaneckou dobu nadpracovává a výdělek se mu nekrátí. Z toho důvodu tedy vrchní soud znalci nepřiznal náhradu za ušlý výdělek ve výši 5.015,- Kč. Vrchní soud při svém rozhodování ovšem zcela pominul tu skutečnost, že znalec MUDr. Z. Š. si náhradu za ušlý výdělek nárokoval v souvislosti s daňovým přiznáním k dani z příjmů za období roku 2007, které prokazovalo jeho poslední známou výši základu daně z příjmů uplatněnou u správce daně. MUDr. Z. Š. si tedy nenárokoval náhradu za ztrátu mzdy, ale náhradu za ztrátu na výdělku, jelikož je současně osobou zaměstnanou v pracovním poměru, ale i jinak výdělečně činnou. Vrchní soud v Praze bude tedy muset při svém dalším rozhodování v této věci vyjít z daňového přiznání znalce MUDr. Z. Š. a zjistit přesnou výši hodinového výdělku znalce a poté rozhodnout o výši náhrady za ztrátu na výdělku, která znalci vznikla v souvislosti s podáním znaleckého posudku u tohoto soudu.
Podle §139 odst. 2 o. s. ř. byl-li podán znalecký posudek, vzniká právo na náhradu hotových výdajů a na odměnu (znalečné) a zvláštní zákon stanoví, komu se znalečné vyplácí. Zvláštním zákonem je zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, který v §17 stanoví, že znalec má za podání posudku právo na odměnu podle stanovených sazeb a v §18 stanoví, že znalec má právo na náhradu nákladů, které účelně vynaložil v souvislosti se znaleckým posudkem. Za tyto náklady označuje mj. náhradu ušlé mzdy při předvolání ke státnímu orgánu. Vyhláška č. 37/1967 Sb., ve znění změn a doplňků, která provádí zákon o znalcích a tlumočnících, v §28 odst. 1 písm. b) stanoví, že znalec má nárok na náhradu mzdy za dobu strávenou podáním ústního znaleckého posudku při jednání před státním orgánem, včetně čekací doby a doby strávené na cestě k jednání a zpět, jestliže jde o dobu, která se kryje s jeho pracovní dobou. §28 odst. 5 pak stanoví dále, že při uplatnění nároku na náhradu mzdy znalce postupuje se obdobně jako při uplatnění nároku na náhradu mzdy svědka. Při určení této náhrady se pak postupuje podle §29 ve spojení s §33 odst. 1 vyhlášky č. 37/1992 Sb., ve znění změn a doplňků (jednací řád pro okresní a krajské soudy). Ten stanoví v odst. 3 postup pro určení výpočtu náhrady mzdy svědka, který není v pracovním poměru. Z těchto ustanovení vyplývá tedy, že znalec kromě nároku na odměnu má nárok na náhradu mzdy (ušlého výdělku) v případě podání ústního posudku před státním orgánem a to i za situace, kdy není v pracovním poměru, ale je výdělečně činný. V posuzovaném případě měla být tedy výše náhrady za ztrátu na výdělku u znalce MUDr. Z. Š. v souvislosti s podáním znaleckého posudku u vrchního soudu vypočítávána nikoliv z jeho mzdy jako zaměstnance, ale z jeho celkových příjmů. Náhradu za ztrátu mzdy si MUDr. Z. Š. ani nenárokoval.
Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. listopadu 2009
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera