ECLI:CZ:NS:2014:11.TVO.26.2014.1
sp. zn. 11 Tvo 26/2014-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2014 stížnost obviněného J. H. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2014, sp. zn. 5 To 44/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. H. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 16 T 15/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných M. N. a J. S.
Dne 15. 9. 2014 pak rozhodl Vrchní soud v Praze k návrhu obviněného usnesením podle §30 odst. 1 tr. ř. a contrario, že JUDr. Hana Navrátilová není vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného J. H.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, jednak prostřednictvím svého obhájce, jednak sám. Prostřednictvím svého obhájce nejprve k odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že jeho obhájce JUDr. Doucha se od něj skutečnost, že obviněný vypověděl plnou moc obhájkyni JUDr. Krybusové, čímž se stal jeho jediným obhájcem, dověděl až dne 24. 4. 2014. Současně tomuto obhájci sdělil termín veřejného zasedání u Vrchního soudu v Praze dne 7. 5. 2014. Týž den obhájce zaslal soudu omluvu a žádost o odročení jednání. Obviněný proto nesouhlasí s tím, že jeho obhájce byl o konání veřejného zasedání vyrozuměn už dne 20. 3. 2014. Dále pak vysvětluje, proč nebylo možné, aby na daný termín obhájce zajistil substituci. Pokud by předsedkyně senátu vyhověla prosbě jeho advokáta, mola být věc v červnu 2014 vyřízena. Díky jejím proti obviněnému namířeným opatřením, jako je vydání evropského zatýkacího rozkazu, však není ukončena dodnes. Z toho je podle obviněného naprosto zjevná hostilita JUDr. Navrátilové k jeho osobě.
Dále se pak obviněný prostřednictvím obhájce vyjadřuje ke skutečnosti, že poté, co byl zadržen ve S., byla jeho fotografie nadále vedena v evidenci osob, po kterých je vyhlášeno pátrání, což ho poškozovalo a také jeho rodinu a podnikání. V této souvislosti na JUDr. Navrátilovou podal žalobu na ochranu osobnosti. Nesouhlasí s odůvodněním napadeného usnesení, podle kterého je vedení osoby v policejní evidenci v kompetenci policejních orgánů, neboť Policejním prezidiem mu bylo sděleno, že je nutné odvolání evropského zatýkacího rozkazu ze strany soudu. V nekonání předsedkyně senátu pak obviněný spatřuje záměr jej, jeho rodinu a jeho podnikání co nejvíce poškodit.
Stížnost podanou obhájcem obviněný dále doplnil. Připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tdo 1445/2013, kterým bylo k jeho dovolání zrušeno rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2012, sp. zn. 5 To 44/2012, neboť byl zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti. Obviněný dále spatřuje podjatost předsedkyně senátu v tom, že nevyhověla žádosti jeho obhájce o odročení veřejného zasedání a následně vydala na něj příkaz k zatčení a evropský zatýkací rozkaz, aniž byly pro jejich vydání splněny podmínky. Evropský zatýkací rozkaz byl podle obviněného vydán na základě nepravdivých skutečností a obsahoval také nepravdivý údaj o výši škody způsobené trestným činem. Obviněný opět poukázal také na to, že je stále veden v policejní evidenci jako osoba, po které je vyhlášeno pátrání, v důsledku čehož jeho společnost přišla o dva velké zákazníky. V další části své stížnosti odkazuje na článek, který vyšel v deníku Právo dne 27. 5. 2014, a podle kterého JUDr. Hana Navrátilová získala v roce 2008 darem nový byt v J. K obviněnému se údajně „donesla informace“, že JUDr. Navrátilová je přesvědčena o tom, že si článek na ni objednal on. V každém případě obviněný na JUDr. Navrátilovou v této věci podal trestní oznámení.
Podle obviněného také JUDr. Navrátilová relativizuje jeho zdravotní potíže a to i pomocí znaleckého posudku MUDr. Pavla Kohouta. Tento znalec podal znalecký posudek, aniž by obviněného vyšetřil a aniž by si vyžádal jeho zdravotní dokumentaci. Pokud jde o porušování léčebného režimu, uvádí obviněný, že skutečně ve svém bydlišti nemá zvonek a v době, kdy mu bylo příslušníkem justiční stráže doručováno vyrozumění o konání veřejného zasedání, doma byl, ale v prvním případě volání z ulice neslyšel, ve druhém si všiml, že před domem parkuje stříbrná Škoda Superb, ale trpěl nesnesitelnými bolestmi břicha a neměl důvod zjišťovat, kdo ve voze sedí. Do zahraničí včetně G. obviněný cestoval z pracovních důvodů, dne 7. 5. 2014 věděl, že se veřejné zasedání konat nebude, neboť se nedostaví jeho obhájce. Jeho účast u veřejného zasedání není povinná, ale dobrovolná. Závěrem pak obviněný poukazuje na skutečnost, že na jeho majetek je vedena exekuce na návrh poškozené společnosti Pohledávky&Poradenství, ačkoli exekuční titul, rozsudek Vrchního soudu v Praze, byl zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 4 Tdo 1445/2013. JUDr. Navrátilová také podle názoru obviněného způsobila průtahy s rozhodnutím o své nepodjatosti. Námitku podal obviněný dne 13. 8. 2014, přičemž předsedkyně senátu na dotaz obhájce dne 27. 8. 2014 sdělila, že o této otázce senát rozhodne až poté, co bude obviněný vydán na základě evropského zatýkacího rozkazu do České republiky, ačkoli k takovému postupu nebyl žádný zákonný důvod.
Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že je JUDr. Hana Navrátilová vyloučena z rozhodování v jeho trestní věci pro pochybnosti o tom, že může pro poměr k jeho osobě rozhodovat nestranně. Oproti podle stížnosti podané obhájcem obviněného je důvodem podjatosti předsedkyně senátu její poměr k projednávané věci.
Z podnětu podané stížnosti Nejvyšší soud přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Obviněný v minulosti již jednou podjatost předsedkyně senátu namítal s poukazem na skutečnost, že v rámci odůvodnění rozhodnutí týkajícího se jeho spoluobviněných (věc obviněného byla vyloučena k samostatnému projednání) JUDr. Hana Navrátilová konstatovala, že míra zavinění je u jedné ze spoluobviněných nejnižší. Obviněný z toho vyvodil, že o jeho vině tím fakticky bylo již předem rozhodnuto. Nicméně jeho námitce nebylo vyhověno a také jeho stížnost byla následně usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 11 Tvo 40/2012, zamítnuta. Podobně jako v předchozím řízení nebylo zřejmé, proč obviněný vznesl námitku pouze vůči předsedkyni senátu a nikoli vůči senátu celému, lze totéž říci i nyní k některým argumentům předestřeným obviněným, neboť pochybení shledává částečně v rozhodnutích celého senátu, nikoli jen jeho předsedkyně. Především je však třeba konstatovat, že obviněný žádný skutečně relevantní důvod, který by mohl vést k pochybnostem ohledně nepodjatosti předsedkyně senátu JUDr. Hany Navrátilové, neuvádí. Jeho argumentaci převážně tvoří tvrzená pochybení, která, i kdyby k nim skutečně došlo, by byla maximálně procesními nedopatřeními a nebylo by možno v nich vysledovat žádný záměr obviněnému uškodit. Není přitom na místě, aby Nejvyšší soud v rámci přezkoumávání napadeného usnesení prověřoval, zda k takovým pochybením došlo. To může být případně předmětem jiných opravných prostředků. K námitce obviněného, podle které se údajná podjatost předsedkyně senátu potvrdila tím, že veřejné zasedání bylo provedeno bez jeho účasti, se ostatně Nejvyšší soud vyslovil ve stejném duchu již v usnesení ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 11 Tvo 40/2012 ( „Situace, kdy se obvinění snaží obstrukčním postupem zmařit provedení hlavního líčení nebo veřejného zasedání, jsou zcela běžné a samy o sobě nemohou způsobit např. utvoření negativního poměru k obviněnému. I kdyby tedy předsedkyně senátu neprávem měla za to, že se obviněný dopouští takového jednání, nesvědčí to nic o její schopnosti věc nestranně rozhodnout.“ ).
Podle soudní judikatury je poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení dán, je-li orgán činný v trestním řízení k těmto osobám v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském nebo naopak osobně nepřátelském. Naopak za takový poměr se nepovažuje pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť i zařazenými ve stejném senátu, ani okolnost, že jde o spolužáky ze studií na právnické fakultě (srov. Šámal, P., a kol, Trestní řád I. Komentář, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, s. 376).
Poměr k projednávané věci může podle ustálené judikatury spočívat např. v tom, že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně (č. 14/2000 Sb. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 1 To 90/1998).
Obviněný však poukazuje pouze na procesní postup předsedkyně senátu a v některých případech senátu jako takového, přičemž JUDr. Haně Navrátilové přisuzuje hostilitu vůči jeho osobě na úmysl jej poškodit. K takovému postoji předsedkyně senátu přitom neuvádí žádnou příčinu. Za pozornost stojí samotný způsob jeho argumentace. Obviněný např. poukazuje na nevyhovění žádosti jeho obhájce o odročení veřejného zasedání. Přitom z jeho argumentace zároveň vyplývá, že situace, kdy obhájce podle jeho tvrzení fakticky neměl možnost se veřejného zasedání zúčastnit ani najít za sebe substituci, vznikla v důsledku jednání obviněného, který vypověděl plnou moc své druhé obhájkyni, která byla zároveň zmocněna k přijímání písemností, a tuto skutečnost JUDr. Douchovi oznámil s nedostatečným časovým předstihem před plánovaným veřejným zasedáním. Ačkoli přitom obviněný velmi podrobně rozebírá procesní postup předsedkyně senátu, k tomuto svému kroku se nijak nevyjadřuje. Pokud však obviněný svého obhájce včas neinformoval o podstatných okolnostech týkajících se jeho obhajoby, lze spatřovat pochybení spíše na jeho straně. Podle §436 odst. 2 poslední věta občanského zákoníku, který obsahuje neobecnější právní úpravu zastoupení aplikovatelnou subsidiárně ve všech právních odvětvích, není-li zastoupený v dobré víře, nemůže se dovolat dobré víry zástupce.
Jako zcela absurdní se jeví také např. vyvozovaní pochybností o nepodjatosti předsedkyně senátu ze znaleckého posudku doc. MUDr. Pavla Kohouta. Obviněný ostatně ani nenaznačuje, že by snad předsedkyně senátu měla nějak ovlivňovat znalcem použité metody nebo závěry znaleckého posudku. Nicméně s jeho závěry nesouhlasí a v postupu předsedkyně senátu, která se o ně při dalším procesním postupu opřela, spatřuje pochybnosti o její nepodjatosti.
Pokud jde o článek v tisku, dle kterého měla JUDr. Navrátilová získat darem byt, neuvádí obviněný žádnou souvislost s jeho osobou, mimo toho, že na předsedkyni senátu v této souvislosti podal trestní oznámení. Tvrzení, že se k obviněnému „doneslo“, že předsedkyně senátu si myslí, že si na ni článek „objednal“, nelze přikládat žádnou váhu, neboť nelze vycházet z klepů a to ještě pouze tvrzených obviněným. Podání trestního oznámení stejně jako podání žaloby na ochranu osobnosti na předsedkyni senátu ze strany obviněného je skutečností, na kterou musí být každý soudce z titulu své funkce připraven a musí ji v rámci své profesionality unést, neboť obviněným obecně v takovém postupu nic nebrání a, jak správně vrchní soud v napadeném usnesení uvádí, pokud bychom toto považovali za důvod vyloučení soudce z projednávání věci, dostal by tak obviněný do ruky nástroj, kterým by mohl libovolně regulovat, který soudce bude jeho věc projednávat, což by bylo v rozporu se zásadou zákonného soudce.
Protože Nejvyšší soud nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by vedly k závěru o možném vyloučení předsedkyně senátu JUDr. Hany Navrátilové z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného J. H., ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Praze. Nezbylo proto než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. listopadu 2014
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch