ECLI:CZ:NS:2018:11.TVO.27.2018.1
sp. zn. 11 Tvo 27/2018-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 stížnost obviněného M. H., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2018, č. j. 3 To 117/2017-7473, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost zamítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 4. 9. 2018, č. j. 3 To 117/2017-7473, rozhodl Vrchní soud v Olomouci tak, že podle §31 odst. 1 tr. ř. není předseda senátu JUDr. Václav Čapka z důvodu uvedeného v §30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, vedeného u tamního soudu pod sp. zn. 3 To 117/2017 proti, v záhlaví jmenovanému, obviněnému.
2. Proti usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Hampela, Ph.D. stížnost (č. l. 7480, 7509 – 7511). V této setrval na své argumentaci, resp. přesvědčení, že předseda senátu odvolacího soudu JUDr. Václav Čapka je vyloučen z projednávání a rozhodování v uvedené trestní věci pro podjatost vůči obviněnému. V prvé řadě lze poukázat na fakt, že námitky, jimiž obviněný, resp. jeho obhájce brojí proti shora avizovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci, představují v drtivé většině opakování skutečností, které byly obsaženy v původní námitce obviněného ze dne 22. 8. 2018 (č. l. 7467 – 7469), a na nějž vrchní soud ve svém usnesení reagoval.
3. Obviněný v prvé řadě poukázal na obsah napadeného usnesení a chronologický popis úkonů, v nichž lze spatřovat zaujatý postup předsedy senátu JUDr. Václava Čapky vůči obviněnému. V rámci jednotlivých námitek je zdůrazněno, že předseda senátu vyjevil svůj osobní názor na věc při komunikaci s Nemocnicí ve Frýdku – Místku, v níž uvedl, že obviněný se snažil účelovou změnou obhájce vyhnout veřejnému zasedání, které bylo následně zmařeno hospitalizací M. H., jíž by bylo také možno považovat za účelovou. Taková informace směrem k nemocnici představuje podle obviněného negativní poměr předsedy senátu k věci. V návaznosti na to, v pozdější části svého odůvodnění, obviněný též namítá, že poukaz na tyto domnělé obstrukce společně s upozorněním nemocnice, že se obviněný dopustil závažného zločinu, představuje z jeho pohledu porušení základní zásady trestního řízení, kterou je presumpce neviny. Její přísné dodržování je základním předpokladem vedení spravedlivého procesu a naopak její zjevné porušení v projednávané věci nemůže zvrátit ani argumentace, že objektivní nemožnost obviněného účastnit se ze zdravotních důvodů veřejného zasedání nevyplývá z žádného dokumentu vydaného zdravotnickým zařízením do 25. 6. 2018, kdy k tomuto mělo dojít. Obviněný se tedy rozhodně nařízenému veřejnému zasedání nevyhnul, ale účasti na něm nebyl objektivně schopen. Za stěžejní v tomto ohledu obviněný spatřuje zprávu K. P., která jednoznačně uzavřela, že zdravotní stav obviněného neumožňuje jeho účast u veřejného zasedání. Jakékoliv polemiky soudu s obsahem lékařských zpráv jsou přitom zcela mimo objektivní možnost ovlivnění ze strany obviněného, stejně jako bylo poukázáno, že soud není odborníkem, aby posoudil druh a rozsah omezení, které mohou obviněnému bránit v účasti u veřejného zasedání. Ostatně správnost postupu zhodnotil i soudem zadaný znalecký posudek zpracovaný MUDr. Evou Ungerovou. Předseda senátu však selektivně pro svůj závěr vybral příznivější, obsahově nic neříkající zprávu lékaře z 10. 7. 2018, a na straně druhé komplexní vyšetření znalce z oboru neurologie z 12. 7. 2018, kterého sám jmenoval, vůbec nezmiňuje.
4. Soud rovněž dne 31. 5. 2018 věděl, že obviněný byl hospitalizován v nemocničním zařízení, a i přesto nařídil veřejné zasedání na den 25. 6. 2018. V uvedené době muselo být předsedovi senátu známo, že si obviněný nebude moci vyrozumění vyzvednout z datové schránky. Ta je ostatně primární doručovací adresou M. H. Další adresou je pak místo jeho trvalého pobytu, kde si jmenovaný zásilky rovněž přebíral. Proč nechal soud doručovat policejním orgánem na adresu D. Š. v O. je mimo úvahy obviněného. Je rovněž chybný závěr soudu, že si obviněný mohl vybírat z datové schránky pouze část doručovaných zpráv, neboť toto technicky není možné.
5. Další ze skupiny námitek směřuje k jednání předsedy senátu ve vztahu ke znalkyni MUDr. Ungerové, která zpracovala znalecký posudek. Obviněný toto hodnotí jako aktivistické a neodpovídající běžnému postupu. Předseda senátu, jak je uvedeno v samotném usnesení, v předmětné době čerpal dovolenou, tudíž pokud jej znalkyně kontaktovala, musela s ním hovořit na jeho mobilním telefonu, načež následovalo osobní vyzvednutí posudku předsedou senátu u znalkyně v B. Takový postup svědčí o osobním zájmu předsedy senátu nejméně na urychleném zajištění písemného vyhotovení znaleckého posudku. Z tohoto posudku pak JUDr. Václav Čapka extrahoval pouze údaj o tom, že obviněný je schopen účasti na veřejném zasedání, aniž se zabýval dalšími významnými skutečnostmi, jakými jsou schopnost obviněného vnímat průběh řízení a v souvislosti s tím se vyjadřovat. Pojem „účastnit se“ obhajoba považuje za natolik obecný, že jej nelze brát jako kategorii, která aprobuje správnost zvoleného postupu soudcem, tedy splnění podmínek pro konání veřejného zasedání.
6. Obviněný též napadl závěry předsedy senátu o obstrukčním chování obviněného, spočívající v tezi, že měl více než rok od vynesení rozsudku soudem prvního stupně na to, aby si zajistil písemné vyhotovení znaleckého posudku. Na jeho absenci však zareagoval až v souvislosti s nařízením veřejného zasedání odvolacím soudem, a to změnou v osobě obhájce. Obviněný uvedl, že k tomuto kroku nepřistoupil tendenčně, ale pro nečinnost předchozího obhájce ve vztahu ke znaleckému ústavu, která vedla až ke ztrátě důvěry. Obviněný byl v pozici zastoupeného v řízení a logicky a legitimně očekával, že nebude nečinnost svého obhájce nahrazovat vlastním úsilím. Jeho postup tak byl zcela na místě a byl soudu řádně a včas oznámen. Nově zvolený, resp. jakýkoliv jiný, obhájce pak v horizontu 9 dnů do doby konání veřejného zasedání neměl adekvátní prostor nastudovat potřebnou materii případu. Nemůže obstát argument, že obhájce studoval spis toliko dne 24. 5. 2018 od 13.45 do 15.05 hod. V dané době probíhalo nejen studium spisu, ale též pořizování fotokopií listin. Vedle toho si nově zvolený obhájce obstaral spisový materiál od obhájce předchozího. Samotný fakt, že předseda senátu zredukoval konstrukci „odpovědnosti obhájce“ pouze na časový úsek studia spisu v budově soudu, lze vnímat dle obhajoby prizmatem předpojatého postoje JUDr. Čapky.
7. V neposlední řadě poukázala obhajoba na opakované krácení práv obviněného v průběhu veřejného zasedání konaného dne 5. 9. 2018, kdy mu předseda senátu neumožnil se k věci řádně vyjádřit, a to ani na žádost obhájce. Bylo též opětovně apelováno na nepříznivý zdravotní stav obviněného, s žádostí, aby obviněný mohl sedět, což JUDr. Václav Čapka neumožnil s tím, že obviněný nepředložil žádnou lékařskou zprávu. Ta však předložena být nemohla, neboť se jednalo o zhoršení náhlé. I tento nesplnitelný požadavek vypovídá o osobním poměru předsedy senátu k věci a jeho zvyšující se intenzitě.
8. Obviněný tedy navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2018, č. j. 3 To 117/2017-7473, a rozhodl, že předseda senátu JUDr. Václav Čapka je z projednávání a rozhodování trestní věci vedené proti obviněnému vyloučen pro podjatost. Jelikož v mezidobí odvolací soud rozhodl též ve věci samé, navrhl obviněný též zrušení tohoto posledně uvedeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu zpět k dalšímu řízení s tím, že ve věci bude rozhodovat jiný senát téhož soudu.
9. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
10. V prvé řadě Nejvyšší soud poukazuje na genezi podstatných okolností, které mají být podkladem pro rozhodnutí o vyloučení předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Václava Čapky v intencích §30 odst. 1 tr. ř. Na tomto místě Nejvyšší soud nemůže než odkázat na zcela vyčerpávající, obsahově objektivní a pregnantní odůvodnění Vrchního soudu v Olomouci tak, jak je uvedeno v napadeném usnesení. V jeho rámci vrchní soud nejprve podal přehled námitek vznesených v uvedeném směru obviněným (body 3 – 9 odůvodnění), kdy uplatněné námitky jsou specifikovány v bodech 7 – 9. V následující pasáží pod body 12 – 30 vrchní soud podal přehledný postup úkonů, které byly činěny ze strany soudu, obhajoby, případně dalších dotčených orgánů zejména ve vztahu k zajištění osoby obviněného k veřejnému zasedání konaném v odvolacím řízení, posouzení jeho zdravotního stavu, jakož i otázce jím zvoleného nového obhájce JUDr. Petra Hampela, Ph.D. Jak již Nejvyšší soud avizoval v úvodu tohoto odstavce, popis skutkových okolností, k němuž vrchní soud přistoupil v odůvodnění usnesení je vysoce nadstandardní, evidentně činěný se záměrem vyhnout se nařčení z vynechání jakékoliv, byť sebenepatrnější poznámky či námitky. Nejvyšší soud sice pro úplnost a přehlednost svého rozhodnutí níže přistoupí ke stručné rekapitulaci případu, nicméně již na tomto místě v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení.
11. Pro posouzení stížnosti je třeba mít za podstatné, že proti obviněnému M. H. je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a další trestnou činnosti. Krajský soud v Ostravě, jakožto soud prvního stupně rozhodl ve věci samé rozsudkem ze dne 1. 2. 2017, č. j. 45 T 8/2014 – 7108 tak, že obviněného uznal vinným shora uvedeným zločinem podvodu, jakož i zločinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle §248 odst. 2, odst. 4 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, obé ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Danou sankci pak doplnil o trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání na kapitálových trzích a zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu společnosti na dobu 8 let. Rozhodnutí nenabylo právní moci z důvodu odvolání obviněného a zmocněnce poškozených. Spis byl následně předložen s opravnými prostředky Vrchnímu soudu v Olomouci dne 11. 8. 2017. Ten věc nejprve dne 6. 11. 2017 bez věcného vyřízení vrátil krajskému soudu k odstranění vad odvolání společného zmocněnce poškozených, pročež byl spis opětovně odvolacímu soudu předložen dne 7. 12. 2017.
12. Dne 10. 5. 2018 bylo předsedou senátu JUDr. Václavem Čapkou nařízeno veřejné zasedání, a to na den 30. 5. 2018 (č. l. 7256). Vyrozumění o termínu veřejného zasedání bylo prostřednictvím datové schránky doručeno obžalovanému téhož dne, jeho obhájci JUDr. Miloslavu Kijasovi pak 15. 5. 2018. Dne 18. 5. 2018 obdržel Vrchní soud v Olomouci informaci od posledně jmenovaného obhájce o vypovězení plné moci obviněným ze dne 17. 5. 2018, přičemž M. H. tuto skutečnost rovněž sdělil soudu 18. 5. 2018. K témuž dni je pak datována plná moc udělená obviněným novému obhájci JUDr. Petru Hampelovi, Ph.D. (č. l. 7276). Ten vrchnímu soudu oznámil převzetí obhajoby dne 21. 5. 2018 (č. l. 7279) a současně pro složitost případu a rozsah spisového materiálu požádal o „odročení veřejného zasedání“. S tímto návrhem se předseda senátu neztotožnil s poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 83/96 a konstatováním, že v případě, že se nový obhájce k veřejnému zasedání nedostaví, bude v obhajobě pokračovat JUDr. Kijas (č. l. 7282). Na tuto skutečnost reagoval obviněný sdělením ze dne 23. 5. 2018 (č. l. 7289), že původnímu obhájci vypověděl plnou moc pro ztrátu důvěry (č. l. 7284), jejíž důvod byl později specifikován tak, že JUDr. Kijas nevyvinul adekvátní iniciativu při zajištění znaleckého posudku, který obviněný hodlal předložit v odvolacím řízení.
13. Dne 24. 5. 2018 (č. l. 7292) se dostavil JUDr. Hampel k Vrchnímu soudu v Olomouci ke studiu spisu v čase od 13.45 do 15.05 hod. Následně doložil soudu návrh na doplnění dokazování a doplnění odůvodnění odvolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Dne 30. 5. 2018 (č. l. 7372) informoval obhájce JUDr. Hampel soud o hospitalizaci obviněného na traumatologickém oddělení Nemocnice Frýdek – Místek, k níž došlo 29. 5. 2018. Vrchní soud v návaznosti na tuto skutečnost veřejné zasedání nekonal, jeho termín přeložil na 25. 6. 2018 a odeslal dne 31. 5. 2018 žádost nemocnici o podání zprávy k důvodnosti hospitalizace obviněného (č. l. 7375). Z důvodu absence odpovědi, vyvinul soud snahu o zajištění informace telefonickým dotazem ze dne 5. 6. 2018 na ošetřujícího lékaře (č. l. 7378), který uvedl, že obviněný byl propuštěn do domácího ošetřování dne 2. 6. 2018 a současně dodal, že zaslanou žádost soudu neobdržel a slíbil zeptat se na správním oddělení nemocnici a v krátké době odpovědět. Ani na základě výše uvedeného však soud požadovanou zprávu neobdržel, a proto dne 7. 6. 2018 následovala další urgence podání zprávy nemocnici, která této byla opět prostřednictvím datové schránky doručena téhož dne (č. l. 7388). Pro absenci odpovědi přistoupil předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci k vydání usnesení o uložení pořádkové pokuty ve výši 5.000 Kč (č. l. 7398). Paralelně s daným postupem směrem k Nemocnici Frýdek – Místek, vyzval předseda senátu obviněného a obhájce k doložení lékařských zpráv o stavu M. H. (č. l. 7379 – 7380), které mu byly zaslány dne 6. 6. 2018 (č. l. 7382 – 7384).
14. Vrchní soud v Olomouci přikročil též k žádosti o předvedení obviněného Policií ČR z důvodu nepřebírání si soudních zásilek, které však nebylo realizováno, neboť dle šetření policejního orgánu se na soudem uvedené adrese D. Š., O., obviněný fyzicky nezdržuje, ale pobývá na blíže nespecifikovaném místě v Č. Dne 14. 6. 2018 obdržel vrchní soud další žádost obhájce (č. l. 7393 – 7394) o „odročení veřejného zasedání“ a následujícího dne sdělení obhájce k doručovací adrese obviněného (č. l. 7404 – 7405). Svou žádost, vycházející z proklamovaného špatného zdravotního stavu obviněného, která mu nedovoluje účast u soudu pak obhájce zopakoval ve dnech 19. 6. 2018 a 20. 6. 2018 (č. l. 7418 – 7425) a podložil ji lékařskými zprávami K. P. a P. F. Vrchní soud s ohledem na tyto poznatky oslovil P. (č. l. 7429) s žádostí o doplnění informací ke zdravotnímu stavu obviněného. Veřejného zasedání konaného dne 25. 6. 2018 (č. l. 7432 – 7433) se obviněný nezúčastnil, pročež předseda senátu přistoupil k přibrání znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie MUDr. Evy Ungerové (č. l. 7435) ke zodpovězení dotazu, zda je obviněný schopen účasti u veřejného zasedání před Vrchním soudem v Olomouci.
15. Tento si předseda senátu vyzvedl v ordinaci znalkyně osobně dne 17. 7. 2018 po návratu z dovolené (č. l. 7444). Z výsledků znaleckého šetření (č. l. 7445 – 7458) vyplynulo, že obviněný M. H. je schopen ze zdravotních důvodů účasti ve veřejném zasedání, ale je třeba se vyvarovat nadměrnému stresu. Je třeba brát ohled na zdravotní stav pacienta, u něhož nejde o účelové jednání. Dne 22. 8. 2018 byla doručena vrchnímu soudu námitka podjatosti předsedy senátu JUDr. Václava Čapky (č. l. 7467 – 7469), o níž bylo rozhodnuto již výše uvedeným způsobem dne 4. 9. 2018 (č. l. 7473 – 7478). Pro úplnost lze doplnit, že dne 23. 7. 2018 bylo ve věci nařízeno veřejné zasedání na den 5. 9. 2018, které za účasti m. j. obviněného a jeho obhájce proběhlo (č. l. 7482 – 7484).
16. Nejvyšší soud znovu zdůrazňuje, že shora uvedený přehled je toliko stručnější povahy, přičemž v podrobnostech lze plně odkázat zejména na body 12 – 29 usnesení napadeného usnesení. Na daném místě učiněný popis je zcela vyčerpávající a plně odpovídající skutečnostem tak, jak jsou uvedeny v předloženém spisovém materiále. Vrchní soud v Olomouci shrnul veškerý svůj postup, jakož i kroky učiněné ze strany obhajoby obviněného M. H. naprosto objektivně a Nejvyšší soud neshledal v krocích soudu, či jmenovitě v postupu předsedy senátu JUDr. Václava Čapky, byť jen náznak snahy o účelovou selektivnost, jakou namítá ve své stížnosti obviněný.
17. Je třeba připomenout, že trestní řízení je procesem, který je uplatňován v nejzávažnějších případech narušení společenských norem. Jako takové je podmíněno řadou principů, která mají zajistit maximální ochranu subjektů, kterou jsou postupem orgánů činných v takovém řízení dotčeny. Nejedná se pouze o ty, kteří v důsledku projednávaného protiprávního řízení měli utrpět újmu, ale pochopitelně též o osoby v postavení obviněných, jež v důsledku trestněprávních norem mohou být citelně omezeny na svých právech a svobodách. Veškeré takové principy přitom musí představovat vzájemně vyvážený mechanismus, který nebude nepřiměřeně zvýhodňovat kterýkoliv ze subjektů trestního řízení. Jednou z takových zásad trestního řízení je nepochybně požadavek rychlého a hospodárného projednání věci. Postup orgánů činných v trestním řízení, ať již policie, státního zastupitelství či soudů, musí být založen na zájmu, aby věc, v níž je obviněnému kladeno za vinu spáchání trestné činnosti, byla řešena s ohledem na paralelní existenci snah, o co nejrychlejší nápravu narušených společenských vztahů, avšak současně s vědomím, že trestní normy jsou uplatňovány vůči subjektu, u nějž musí být o vině vždy rozhodnuto bez důvodných pochybností, resp. za jakékoliv jiné konstelace musí být trestní řízení ukončeno zákonem stanoveným způsobem (zastavením trestního řízení, postoupením věci jinému orgánu či zprošťujícím výrokem soudu). Pochopitelně však výše uvedená zásada nesmí být přeceňována tak, aby ve snaze o urychlení trestního řízení došlo k jakémukoliv omezení dalších principů trestního řízení, zejména těch, které vycházejí z uplatnění ústavně zaručeného práva obviněného na obhajobu (čl. 37 odst. 2, čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).
18. Z projednávané věci je při shora rozvedených krocích Vrchního soudu v Olomouci, reprezentovaného předsedou senátu JUDr. Václavem Čapkou a jejich časové souslednosti patrné, že soud se snažil o projednání v době, adekvátně korespondující s její obsáhlostí. Je třeba si uvědomit, že zatímco procesní strany již byly s meritem případu obeznámeny z průběhu přípravného řízení a řízení před soudem prvního stupně, odvolací soud obdržel kompletní (rozuměj též bezchybný) spisový materiál až ke dni 7. 12. 2017. Nařízení veřejného zasedání ke dni 30. 5. 2018 tedy, s opětovným důrazem na obsáhlost věci, nebylo v rozporu se zásadou rychlosti trestního řízení. Daná skutečnost ostatně není ze strany stěžovatele napadána, nicméně Nejvyšší soud má za důležité ji rovněž zmínit pro komplexní vnímání úkonů trestního řízení ze strany předsedy senátu vrchního soudu a tím jeho vztahu k věci jako takové.
19. Současně je třeba též zdůraznit, že naopak kterákoliv z procesních stran, která je řízením dotčena od jeho počátku postupuje ve vztahu k sobě samé na základě svých představ a procesní taktiky. Rozhodně se tedy nelze ztotožnit s argumentací obviněného, kterou prezentoval ve vztahu k vypovězení plné moci původnímu obhájci JUDr. Miloslavu Kijasovi, že vzhledem ke svému zastoupení obhájcem legitimně očekával, že iniciativu (v tomto konkrétním případě při zajištění znaleckého posudku) nebude vykazovat on sám, ale jeho obhájce. Proti absenci nutnosti aktivního postupu obviněného v trestním řízení nelze pochopitelně ničeho namítat ve vztahu k orgánům činným v trestním řízení, kdy obviněný (až na určité zákonem specifikované případy, kdy je nucen strpět určité úkony a postupy vůči své osobě), nemusí jakoukoliv aktivitu vyvíjet, ale je právě na orgánech činných v trestním řízení, aby jeho vinu bez důvodných pochybností prokázaly, resp. odůvodnily. Ve vztahu k vlastní osobě a svým záměrům, se však obviněný odpovědnosti zprostit nemůže. V případě práva na obhajobu, tak sice na jedné straně může např. využít svého oprávnění zvolit si obhájce, přičemž v zákonech nezbytných případech toto bude nahrazeno institutem obhájce ustanoveného, pakliže ale přijme aktivní roli a obhájce si sám zvolí na základě plné moci, nese za takovou volbu odpovědnost sám, eventuelně musí z daného vztahu vyvozovat svou nespokojenost nikoli směrem k soudu, ale příslušným kárným orgánům.
20. Ostatně v daném směru takový názor precizoval právě Ústavní soud v nálezu ze dne 25. 9. 1996, sp. zn. III ÚS 83/96, na který poukázal také Vrchní soud v Olomouci. Ústavní soud zdůraznil, že za shora popsané situace již obecný soud není oprávněn posuzovat "kvalitu" obhajoby či "nečinnost" obhájce, neboť jemu (obhajovanému) nelze upřít právo na volbu procesní taktiky, jíž zamýšlí svůj záměr v řízení před soudem prosadit; opak by totiž znamenal očividný zásah státní moci do ústavně zaručeného základního práva na obhajobu a případně též jistou - zřetelně nežádoucí a především ústavně nepřípustnou - formu státní kontroly nad jeho výkonem. Z odpovědnosti obhajovaného za (včasnou) volbu obhájce však nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce (obžalovaného), byť by obžalobu převzal obhájce v sebekratší době; běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně využití práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoli naopak, takže je věcí (profesní odpovědností) obhájce, převezme-li zastoupení "na poslední chvíli", jak se se svými zákonným i a etickými povinnostmi vypořádá; změnou v osobě zvoleného obhájce není proto obecný soud v průběhu řízení co do jeho režimu nikterak vázán .
21. Byť obviněný argumentuje skutečností, že ve vztahu ke svému původnímu obhájci pozbyl důvěry, neboť nebyl zajištěn znalecký posudek, který obviněný hodlal předložit odvolacímu soudu, bylo vrchním soudem zcela správně poukázáno, že k zadání znaleckého posudku došlo již dne 10. 7. 2017. Obviněný tak nikterak neosvětlil svůj absolutní nezájem vykazující při projednávání zvlášť závažné trestné činnosti, za kterou mu hrozí poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody, resp. tento mu již byl – byť v dané době nepravomocně – uložen. Pokud v návaznosti na tuto skutečnost předseda senátu pojal podezření, že změna v osobě obhájce může být činěna účelově ve snaze oddálit projednání věci odvolacím soudem, není na místě takové úvahy rozporovat. Nelze si totiž nepovšimnout, že nově zvolený obhájce JUDr. Petr Hampel, Ph.D. předložil vrchnímu soudu shora uvedený znalecký posudek s návrhem na doplnění dokazování dne 28. 5. 2018. Je možno si tak klást otázku, zda změna v osobě obhájce, k níž došlo dne 17. 5. 2018 odvoláním plné moci, resp. 18. 5. 2018 udělením plné moci novému obhájci, mohla způsobit, že v období několika málo dnů došlo k vypracování celého ústavního znaleckého posudku, nebo zda tento již byl ve větší či menší míře, či dokonce kompletně vyhotoven dříve. Ostatně i jeho dodatečné vyhotovení, o kterém lze mít určité skutečnosti, by ničeho neměnilo na možnosti předložit jej soudu před či v průběhu veřejného zasedání a dosáhnout tak toho, aby jej odvolací soud pojal do svých úvah, bez ohledu na to, zda by posudkem doplnil dokazování či by jeho neprovedení následně odůvodnil. V každém případě však obviněný, měl-li zájem o doplnění dokazování a vykazoval alespoň elementární snahu o komunikaci se svým obhájcem, mohl minimálně sám vyvinout určitou aktivitu k zajištění požadovaného úkonu a nebyl-li spokojen s činností svého obhájce, přikročit k jeho změně v podstatně dřívějším období než několik dnů před nařízeným veřejným zasedáním.
22. Je třeba též na doplnění uvést, že u nového obhájce JUDr. Petra Hampela byla v případě veřejného zasedání nařízeného na den 30. 5. 2018 zachována zákonem stanovená lhůta k přípravě, stejně jako tomu bylo již u obhájce dříve zvoleného. Pokud obhajoba namítla, že předseda senátu nedůvodně vycházel při konstatování „nedostatečné doby studia spisu, která se omezila toliko na jednu návštěvu soudu, a to dne 24. 5. 2018 od 13.45 do 15.05 hod., pak lze takový názor soudu založit právě na poznámce obhajoby v rámci žádosti o přeložení veřejného zasedání. Pokud obhajoba měla k dispozici nejen u soudu nastudované materiály, ale též pořízené fotokopie a dále spisový materiál předchozího obhájce, s nímž mohla celou záležitost konzultovat, pak za současného zdůraznění profesní odpovědnosti při přijetí plné moci, nebylo na místě brojit proti postupu soudu. Nový obhájce si od počátku musel být vědom, jakého případu se ujímá a jaké úkony jsou s tím, m. j. z časového hlediska spojeny. Tento závěr Nejvyšší soud činí za současného připomenutí svých shora rozvedených úvah k nutnosti změny obhájce obviněným, resp. důvodům, které jej k tomu vedly.
23. Další z vytýkaných námitek, směřujících k jednání předsedy senátu JUDr. Václava Čapky směřovala k návaznosti na zdravotní stav obviněného. Je objektivní skutečností, že poté, co předseda senátu informoval obhájce JUDr. Petra Hampela, Ph.D. o tom, že nedojde k přeložení termínu veřejného zasedání nařízeného na 30. 5. 2018, došlo těsně před jeho konáním k hospitalizaci obviněného v Nemocnici Frýdek – Místek. V kombinaci s již výše popsanou situací při změně obhájce obviněným bylo na místě, nejen aby předseda senátu vznesl dotaz na dotčenou procesní stranu, ale též zdravotnické zařízení ke zdravotnímu stavu M. H. Takový postup je přitom zcela pochopitelný jak z důvodu plánování nového termínu veřejného zasedání, tak zjištění, zda se ze strany obviněného nejedná o účelové maření průběhu trestního řízení. Je třeba si uvědomit, že obdobné jednání ze strany obviněných není v řadě trestních řízení nikterak ojedinělé, zejména za situace, kdy jsou tito ohroženi citelným trestem odnětí svobody, popř. jim tento již byl uložen. Fakt, že se předseda senátu obrátil na zdravotnické zařízení téměř okamžitě, rozhodně nelze vnímat jako jakýkoliv jeho osobní (rozuměj negativní) vztah k věci či obviněnému, ale naopak svědčí o svědomitém přístupu a snaze řešit věc trestního řízení, co nejrychleji. Pokud je předsedovi senátu vytýkáno, že v žádosti směřující nemocnici uvedl, že “…obviněný se snažil nařízenému veřejnému zasedání vyhnout účelovou změnou obhájce…“, dále je zmiňována právní kvalifikace jednání, které je mu kladeno za vinu a též vysloven podiv nad jeho náhlou hospitalizací, tyto skutečnosti hodnotí Nejvyšší soud jako zcela objektivní konstatování nastalého stavu. K otázce účelovosti změny v osobě obhájce se stížnostní soud vyjádřil již výše. Seznámení nemocničního nařízení, potažmo lékaře s podstatou trestního řízení a závažností projednávané věci je pak rovněž třeba hodnotit v návaznosti na častý jev v podobě snahy řady obviněných vyhýbat se trestnímu řízení s poukazem na svůj údajný špatný zdravotní stav.
24. Lékař je osobou, jež má z titulu svého povolání primárně důvěru v informace, které mu poskytuje pacient, neboť tato jejich vzájemná kooperace může požadovaný výsledek v podobě léčby výrazně uspíšit. Pakliže tedy osoba navštíví lékaře a udává určité potíže, lékař se snaží z těchto vycházet a nepodcenit žádnou z podaných informací, ať již s ohledem na dobro pacienta či subjektivní snahu eliminovat jakékoliv opomenutí, které by případně mohlo vyvolat lékařovu odpovědnost. V návaznosti na to proto lze očekávat, že v případě nejasností v diagnóze přistoupí lékař k hospitalizaci jedince, aby za observance po určitou dobu vyloučit další možné komplikace.
25. Naopak s poukazem na podezření, že obviněný přistoupil k hospitalizaci účelově poté, co nebylo vyhověno žádosti jeho obhájce na přeložení termínu veřejného zasedání, předseda senátu správně upozornil dotazovaný orgán na skutečnost, že pacient je dotčen trestním řízením v pozici obviněného, kterému je kladeno za vinu spáchání zvlášť závažného zločinu. Touto informací předseda senátu žádným způsobem neprezentoval svůj vztah k obviněnému, ale seznamoval adresáta dotazu s dalšími objektivními skutečnostmi, které mohou mít vliv při hodnocení zdravotního stavu M. H.
26. Nejvyšší soud, stejně jako Vrchní soud v Olomouci, se nestaví, a ani nemůže, do role odborného medicínského experta, neboť tato úloha v rámci trestního řízení náleží toliko expertům z řad znalců a znaleckých ústavů. Zůstává však nepopiratelným, že v rámci vrchnímu soudu předložených zpráv bylo nemocničním zařízením, jakož i následně znalkyní, konstatováno, že obviněný byl přijat dne 29. 5. 2018 z důvodů, že „…šel vrávoraným krokem, říkal, že je mu špatně, svalil se na zem, nereagoval na oslovení, udával bolesti hlavy, byl bradypsychický, nemohl si vzpomenout na čerstvé nebo staré události“. Následná CT, EEG, interní a ECHO srdce vyšetření byla uzavřena jako negativní. Nemožnost účasti u veřejného zasedání tak byla založena na lehké desorientaci obviněného, těžké upomínání na události a pocitu zaujatosti hlavy.
27. Při daném popisu a jeho návaznosti na provedená vyšetření, která byla hodnocena jako negativní, pak skutečně nelze ničeho namítat, pokud by orgán činný v trestním řízení pojal podezření, že jednání obviněného může být účelové, neboť příznaky zdravotních komplikací vycházejí z obviněným prezentovaného stavu, jenž není dále verifikován pozitivním nálezem např. formou CT, EEG či jiného vyšetření. Nejvyšší soud se pochopitelně musí vyvarovat konstatování, že přístup obviněného byl ryze tendenční, neboť jak uvedl výše, takový závěr náleží toliko znalci z oboru zdravotnictví. Pokud přibraná znalkyně uvedla, že obviněný nebyl schopen účasti u veřejného zasedání v určitých termínech, je třeba toto hodnocení brát jako fakt uzavírající danou otázku. Z obsahu spisového materiálu ostatně nevyplývá žádná újma, která by postupem Vrchního soudu v Olomouci, či předsedy dotčeného senátu vznikla obviněnému, či nestandardnost, jež by ovlivnila podané zprávy jiných orgánů. Jednání, k němuž přistoupil předseda senátu JUDr. Václav Čapka tak bylo činěno zcela v mantinelech jeho oprávnění.
28. Totéž lze říct, je-li namítáno vyzvednutí znaleckého posudku předsedou senátu v ordinaci MUDr. Evy Ungerové. Důvod takového postupu je plně osvětlen v úředním záznamu na č. l. 7444. Nejvyššímu soudu se naopak jako vysoce nestandardní jeví názor, že došlo k pochybení, pokud se předseda senátu snaží sám, ve svém čase a pravděpodobně na vlastní náklady uspíšit získání znaleckého posudku a tím urychlit průběh trestního řízení zcela v souladu se shora uvozenou zásadou trestního řízení, zatímco na jiném místě obviněný brojí proti postupu svého předchozího obhájce, který se – dle jeho vyjádření – nedostatečně zajímal o vypracování jiného znaleckého posudku. Jakákoliv komunikace předsedy senátu se znalkyní a osobní kontakt přímo a jen související s převzetím posudku nemůže být hodnocena jako poměr k projednávané věci či obviněnému ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř., ale naopak se jedná o nadstandardní pracovní přístup soudce při projednávání věci.
29. Na doplnění k otázce zdravotnického znaleckého posudku je také třeba konstatovat, že obhajoba se zaměřila na pojem „účastnit se“, který považuje za natolik obecný, že jej nelze brát jako kategorii, která aprobuje správnost zvoleného postupu soudcem, tedy splnění podmínek pro konání veřejného zasedání. Nejvyšší soud si nedovede představit jiné položení otázky, než jako tomu bylo ze strany předsedy senátu v dané situace. Lze mít za to, že závěr MUDr. Ungerové byl zcela jasný, a vycházel z naprostého pochopení, co svým zadáním soud sleduje a se znalkyní učiněnou odpovědí bylo soudem náležitě zacházeno.
30. Konečně jako nepřiléhavou hodnotil Nejvyšší soud také námitku týkající se doručování písemností obviněnému, popř. vydání příkazu k jeho předvedení. Daný postup opět odpovídal situaci navazující na předchozí poznatky soudu ke změně v osobě obhájce, hospitalizaci obviněného a opakovaným žádostem o přeložení termínu veřejného zasedání. Ze spisového materiálu skutečně vyplývá, že k danému přistoupil předseda senátu za situace, kdy se nezdařilo doručit písemnost obviněnému a z následného šetření policejního orgánu vyplynulo, že se zdržuje na blíže neznámém místě v obci Č. Tuto skutečnost ostatně potvrdil sám obhájce ve svém sdělení ze dne 15. 6. 2018 (č. l. 7404 – 7405). Jestliže proto soud neměl k dispozici aktuální přehled o faktickém místě pobytu obviněného a na jeho výzvy v tomto směru nebylo urgentně reflektováno, byl oprávněn k úkonům, k nimž prostřednictvím Policie ČR přistoupil. Proto ani takový postup nelze hodnotit jako důvod, pro který by předseda senátu, jež o součinnost Policii ČR požádal, byl z projednávání věci vyloučen. Pouze na okraj lze doplnit, že obhájce vyjevil, že zůstává mimo jeho úvahu, proč policejní orgán doručoval písemnosti na adresu D. Š., O. V prvé řadě je třeba uvést, že orgán činný v trestním řízení je oprávněn dotazovat se a znát adresu faktického bydliště obviněného, jakkoliv tento preferuje doručování písemností formou datové schránky. Ta totiž představuje pouze elektronické úložiště speciálního typu, které je určeno k doručování elektronických dokumentů zejména mezi orgány veřejné moci na straně jedné a fyzickými a právnickými osobami na straně druhé. Není však místem, kde je možno osobu fyzicky kontaktovat. V případě obviněného v trestním řízení je takové místo důležité mimo jiné pro možnost konstatování, že (za splnění dalších nezbytných podmínek) nehrozí obava, že tento uprchne či se bude skrývat a vyhýbat se tak trestnímu stíhání nebo trestu (srov. §67 písm. a) tr. ř.). Jedná-li se o údaj, který měl předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci k dispozici o adrese na ul. D. Š. v O., tento pocházel přímo od obhájce JUDr. Hampela, který shora uvedenou adresu označil za faktickou, na níž se obviněný zdržoval ještě ke dni 29. 5. 2018 (č. l. 7364).
31. Pro výše uvedené lze shrnout, že namítá-li obviněný takové skutečnosti na straně předsedy senátu JUDr. Václava Čapky, které mají evokovat pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci, resp. osobě obviněného nemůže nestranně rozhodovat, takováto argumentace nemá ve skutkových okolnostech žádnou oporu. Předseda senátu v případě nařízení veřejného zasedání a jeho organizace, ať již předcházejících napadenému usnesení, či v následně konaném veřejném zasedání dne 5. 9. 2018, plně vycházel z dodržování požadavku rychlosti trestního řízení, ovšem současně za maximálního šetření práv obviněného, která nikterak nepoškodil, ať již vlastním postupem, či údaji při komunikaci s jinými orgány, popř. dalším postupem, jenž by zavdal důvod k domněnce, že je vůči osobě obviněného „zaujatý“, jak tvrdí obhajoba. Totéž lze uvést při hodnocení snahy o doručování písemností obviněnému či zjišťování informací o jeho zdravotním stavu a možnosti účastnit se veřejného zasedání. Stejného závěru se Nejvyšší soud dobral také při hodnocení postupu předsedy senátu ve vztahu k obhajovacím právům obviněného, resp. proklamované účelnosti ve změně obhájce. Žádná z výše uvedených námitek tak při objektivním posouzení věci nemohla obstát a vyvolat obavu z porušení podmínky nestranného posouzení případu předsedou či jiným členem příslušného senátu Vrchního soudu v Olomouci.
32. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného M. H. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci podle §31 odst. 1 tr. ř., důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu
Vyhotovil:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.
soudce