ECLI:CZ:NS:2002:11.TVO.35.2002.1
sp. zn. 11 Tvo 35/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2002 stížnost obviněného M. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného M. Š. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2001, sp. zn. 40 T 10/99, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 9. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, byl obviněný M. Š. uznán vinným trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle §128 odst. 2, odst. 4 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků se zařazením do věznice s dozorem a k trestu zákazu činnosti výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodní společnosti na dobu tří roků.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 6 To 33/01, bylo podle §57 odst. 1 tr. řádu vyhověno návrhu obhájce obviněného JUDr. T. K. na doplnění protokolu o veřejném zasedání před Vrchním soudem v Praze ze dne 24. a 25. 9. 2001, při němž bylo projednáváno odvolání Městského státního zástupce v Praze a obviněného M. Š. a to tak, že:
1) Doplňuje se odstavec: „Po zjištění totožnosti obžalovaného M. Š., obžalovaný zaujal místo na lavici před svým obhájcem. Námitka obhájce, že má sedět vedle něho, neuznána, neboť jejich vzájemné postavení jim umožňuje konzultaci během veřejného zasedání, což je smyslem nového uspořádání zasedacího pořádku v jednací síni.“.
2) Zaznamenává se, že obhájce obviněného uplatnil námitku, že v jednací síni není slyšet ani rozumět, a že senát námitku neuznal, neboť veškeré projevy účastníků jsou prováděny prostřednictvím zabudovaných případně přenosných mikrofonů a proto jsou zcela srozumitelné.
Naproti tomu zamítl návrh, aby protokol byl doplněn o námitku obhájce, aby znalci navržení obhajobou mohli se zúčastnit výslechu Ing. I. S. a mohli reagovat na jeho tvrzení, když tomuto byl stejný prostor poskytnut, a námitku, že závěrečná řeč obhájce, která byla diktována do protokolu a je zaprotokolována s celou řadou zásadních nepřesností, jež nebylo možno do doby přečtení protokolu namítat, přičemž se jedná o zcela chybné uvádění a zaměňování názvů příslušných společností a fondů, jež má v uvedené věci zásadní význam, neboť jejich zaměňování orgány činnými v trestním řízení bylo navíc právě jednou z hlavních námitek obhajoby. Věty jsou v důsledku chybného zápisu často beze smyslu nebo jsou nedokončené.
Podle poučení obsaženém v tomto rozhodnutí není proti tomuto usnesení podle 141 odst. 2 tr. řádu přípustná stížnost.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě obviněný stížnost, kterou nezdůvodnil.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal napadené usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Poučení obsažené v napadeném rozhodnutí není správné, neboť v tomto případě nejde o odvolací rozhodnutí Vrchního soudu v Praze. Rozhodnutí bylo učiněno k námitce obviněného, šlo proto o rozhodnutí vrchního soudu, jako soudu nalézacího, a proti němu je podle §57 odst. 1 a §141 odst. 2 tr. řádu přípustný opravný prostředek. Úkolem Nejvyššího soudu, jako soudu druhého stupně, je proto napadené rozhodnutí přezkoumat. Předmětem projednání je posouzení námitky obviněného, respektive jeho obhájce, k správnosti záznamu veřejného zasedání. Nejde přitom o opravu písařských chyb nebo jiných nepřesností, ale o opravu a doplnění toho, co v protokolu o veřejném zasedání chybí. Z tohoto pohledu, byť to stížnost obviněného nespecifikuje, je napadena stížností jen ta část rozhodnutí, v níž jsou námitky obhájce zamítnuty.
Pokud napadené usnesení z části návrhu obviněného vyhovělo, došlo k tomu zřejmě proto, že si členové senátu na určité skutečnosti, které nebyly do protokolu o veřejném zasedání zaznamenány, pamatovali. Jinak je ovšem třeba považovat protokol o veřejném zasedání, stejně tak jako protokol o hlavním líčení, za dokument, který je nutno pokládat zásadně za naprosto věrohodný, a to do doby, něž je stejně věrohodnými důkazy prokázán opak. Pouhé, ničím další nepodložené, tvrzení jednoho z účastníků k tomuto zpochybnění nestačí. Protokol o jednání je vyhotoven na základě hlasitého diktátu za přítomnosti všech členů senátu a vyjmenovaných účastníků řízení. V projednávané věci šlo o obviněného, jeho obhájce a státního zástupce. Všichni zúčastnění přitom měli ještě v průběhu jednání právo domáhat se nejen opravy protokolu, ale i správnosti a srozumitelnosti protokolace. Z protokolu o veřejném zasedání je zřejmé, že se nikdo opravy protokolu nedomáhal, respektive že na jedinou námitku obhájce obviněného k otázce položené znalci bylo přiměřeně reagováno, a že si obhájce na to, že nebyla připuštěna jedna z jeho otázek, nestěžoval. Za tohoto stavu je nutno považovat pozdější námitky obhájce k protokolaci, která byla v jeho přítomnosti nahlas učiněna, za neopodstatněné. V plném rozsahu to platí i o protokolaci jeho závěrečného návrhu, která je uvedena odkazem na písemné odůvodnění odvolání, které se stalo součástí protokolu o veřejném zasedání, a stručně byly z jeho obhajoby protokolovány pouze body, které považoval za základní.
Za tohoto stavu se stížnost obviněného do rozhodnutí Vrchního soudu v Praze nemohla setkat s úspěchem a nezbylo, než ji jako nedůvodnou zamítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. května 2002
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera