ECLI:CZ:NS:2004:11.TVO.38.2004.1
sp. zn. 11 Tvo 38/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. srpna 2004 stížnosti obviněných M. T. a T. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 2 To 57/2004, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněných M. T. a T. K. z a m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 4. 2004, sp. zn. 48 T 4/2004, byli obvinění M. T. a T. K. uznáni vinnými trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 tr. zák., trestným činem zbavení osobní svobody podle §232 odst. 1 tr. zák. a trestným činem únosu podle §216 odst. 1 tr. zák. a odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody obviněný M. T. v trvání osmi let a šesti měsíců a obviněný T. K. v trvání deseti let a šesti měsíců, pro jejichž výkon byli oba zařazeni do věznice s ostrahou, k trestu propadnutí věci a k povinnosti nahradit škodu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněných M. O. a R. D.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění M. T., T. K., R. D., M. O. a v jeho neprospěch do výroku o trestu i městský státní zástupce a trestní věc se v současné době nachází ve stadiu odvolacího řízení před Vrchním soudem v Praze.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 7. 2004, sp. zn. 2 To 57/2004, podle §71 odst. 4, 7 tr. řádu ponechal obviněné M. T., T. K. a M. O. i nadále ve vazbě.
Proti tomuto usnesení podali obvinění M. T. a T. K. stížnosti, ve kterých se dožadují zrušení napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze a propuštění z vazby na svobodu. Obviněný T. K. ve své stížnosti poukazuje na porušení svých základních práv a svobod vyplývajících jak z Listiny základních práv a svobod, tak z Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když o prodloužení jeho vazby bylo vrchním soudem rozhodnuto v neveřejném zasedání bez jeho slyšení, tedy v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.
Obviněný M. T. byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. 9. 2003, sp. zn. Nt 4404/2003, z důvodů §67 písm. b), c) tr. řádu a obviněný T. K. pak usnesením téhož soudu ze dne 20. 9. 2003, sp. zn. Nt 4407/2003 z důvodů §67 písm. a), b) tr. řádu. V průběhu dalšího řízení odpadl u obviněných koluzní vazební důvod a v současné době jsou ve vazbě obviněný M. T. z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. řádu a obviněný T. K. z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. řádu. O důvodnosti vazby obviněných bylo opakovaně rozhodováno, naposledy usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2004, kterým byli ponecháni ve vazbě, neboť u obviněného M. T. byly i nadále shledány důvody vazby útěkové a předstižné a u obviněného T. K. důvod útěkové vazby. Rozsudkem soudu prvního stupně byli oba obvinění uznáni vinnými závažnými trestnými činy a protože jde o rozhodnutí nepravomocné, jsou stále ohroženi vysokou trestní sazbou. Hrozba trestu, spolu s dosavadním způsobem života obou obviněných, zejména s ohledem na to, že obviněný M. T. je pro obdobnou trestnou činnost v současné době stíhán a obviněný T. K. byl v minulosti vícekrát soudně trestán a žalované trestné činnosti se měl dopustit ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu, činí obavu z vyhýbání se trestnímu řízení, ať již tím, že by oba mohli uprchnout, nebo tím, že by se mohli skrývat, stejně jako u obviněného M. T. obavu z opakování trestné činnosti, zcela reálnou. V tomto směru lze odkázat na zdůvodnění všech předchozích rozhodnutí, včetně výroku i odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Protože se Nejvyšší soud s tímto rozhodnutím plně ztotožňuje, nemohly se stížnosti obviněných M. T. ani T. K. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Trestní řád nevylučuje, aby rozhodnutí o prodloužení vazby podle §71 tr. řádu bylo učiněno v neveřejném zasedání. Pokud Vrchní soud v Praze před svým rozhodnutím žádného z obviněných nevyslechnul, nejde o postup, který by byl v rozporu s ustanovením §240 tr. řádu, příp. §242 odst. 2 tr. řádu, §243 tr. řádu, přičemž odchylný postup Vrchního soudu v Praze oproti názoru Ústavního soudu uvedenému v nálezu ze dne 23. března 2004, sp. zn. I. ÚS 573/02, s ohledem na výše uvedené okolnosti odůvodňující další trvání vazby obviněného, nemůže sám o sobě mít takové důsledky, které by mohly vést ke zrušení napadeného usnesení.
Trestní řízení proti obviněným trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera