ECLI:CZ:NS:2010:11.TVO.4.2010.1
sp. zn. 11 Tvo 4/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2010 stížnost obviněného R. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 8 To 97/2009, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného R. T. z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 2 T 46/2007, byl obviněný R T. uznán vinným ze spáchání trestného činu vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. a), h) tr. zákona a byl mu podle §219 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 a §29 odst. 3 tr. zákona ve znění účinném ke dni 20. 8. 2001 za tento trestný čin a trestné činy loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákona a §234 odst. 1 tr. zákona, kterými byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 4 T 2/2004, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 8 To 26/2005, mu byl uložen souhrnný trest doživotí, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 2. 2005, sp. zn. 4 T 2/2004, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 8 To 26/2005, a další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 2 T 46/2007, podal obviněný R. T. odvolání a věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze.
V písemném zdůvodnění odvolání provedeného obhájkyní obviněného R. T., byla vznesena námitka podjatosti soudců senátu 8 To Vrchního soudu v Praze, která byla zdůvodněna názory vyslovenými v předchozích rozhodnutích tohoto senátu v trestní věci obviněného, pro něž nelze mít za to, že by v odvolacím řízení byla zajištěna objektivita a nestrannost rozhodování o jeho odvolání.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 8 To 97/2009, bylo podle §31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v §30 tr. řádu rozhodnuto, že soudci senátu 8 To Vrchního soudu v Praze, ve složení z předsedy senátu JUDr. Jiřího Lněničky a soudců JUDr. Alexandry Novákové a JUDr. Petra Smrže, nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného R. T., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 46/2007, která se nachází ve stadiu odvolacího řízení u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 8 To 97/2009.
Proti tomuto usnesení podal obviněný R. T. stížnost, ve které uvedl, že námitka podjatosti senátu 8 To Vrchního soudu v Praze vyplývá především z předchozího rozhodování JUDr. Jiřího Lněničky a JUDr. Alexandry Novákové v jeho trestní věci a také z celkového přístupu senátu 8 To vrchního soudu k jeho osobě, kdy nesouhlasí se způsobem provedení jeho eskorty z Věznice Mírov k Vrchnímu soudu v Praze, kdy tato eskorta byla prováděna během jednoho dne tam i zpět, dále byl po celou dobu jednání před soudem spoután a soudce nenařídil sejmutí pout. Obviněný dále uvedl, že vůbec nezáleží na tom, jak rozhodl Ústavní soud ČR o jeho stížnosti na bezdůvodné odebrání zákonného soudce, jelikož i primitiv ví, že pokud vrchní soud zrušil čtyři zprošťující rozsudky, tak to mohl učinit jen ze zaujatosti vůči němu. Vrchní soud má evidentní snahu ho odsoudit za každou cenu, což vyplývá z opakovaných usnesení o zrušení zprošťujících rozsudků a změn senátu vrchního soudu – pokaždé z jiných důvodů, ačkoliv prvoinstanční soud vždy pokyny odvolacího soudu splnil, a proto každé usnesení vrchního soudu obsahovalo jiné důvody. Zaujatost vrchního soudu je jasná i z odsouzení obviněného k nepřiměřeně vysokému trestu za loupež, ačkoliv prvoinstanční soud upustil od uložení trestu a naopak vrchní soud mu uložil za loupež větší trest, než většině vrahů, kteří jsou ve Věznicích Valdice a Mírov. Vrchní soud obviněnému také neposkytl přiměřený prostor k doplnění odvolání, ačkoliv Krajský soud v Plzni nebyl schopen vyhotovit rozsudek dřív než za rok. Obhajobě bylo ponecháno v tak závažné a rozsáhlé věci, trvající osm let, čtyřikrát zproštěné různými senáty, jen osm dní. Z toho rovněž vyplývá zaujatost senátu 8 To Vrchního soudu v Praze. Dále obviněný ve své stížnosti uvedl, že JUDr. Jiří Lněnička pět let obhajoval jako soudce v jeho trestní věci svědka Lubomíra Václava a skrze něj rušil zprošťující rozsudky Krajského soudu v Plzni. JUDr. Jiří Lněnička zprostil svědka L. V. a označil ho za chudáčka, který neměl kde hlásit ony vraždy, protože neměl důvěru v Policii ČR, i když byl jeho tchán šéfem Kriminální policie v Karlových Varech. JUDr. Jiří Lněnička si prostě očistil svědka, aby ho mohl použít proti obviněnému. Závěrem své stížnosti požádal obviněný Nejvyšší soud o zamyšlení se nad vším a navrhl zrušení napadeného usnesení a rozhodnutí, že senát 8 To Vrchního soudu v Praze je vyloučen z projednávání jeho trestní věci.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.
Podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.
Podjatost senátu 8 To Vrchního soudu v Praze ve složení z předsedy senátu JUDr. Jiřího Lněničky a soudců JUDr. Alexandry Novákové a JUDr. Petra Smrže spatřuje obviněný R. T. v jeho přístupu k trestní věci obviněného, což dokládá předchozími rozhodnutími těchto soudců Vrchního soudu v Praze, vedených pod sp. zn. 8 To 155/2004, 8 To 26/2005, 8 To 86/2006 a 8 To 45/2007, jimiž bylo vyhověno odvoláním krajské státní zástupkyně v Plzni, podaných v neprospěch obviněného proti zprošťujícím rozsudkům Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 4 T 2/2003, ve dnech 17. 9. 2004, 1. 2. 2005, 18. 5. 2006 a 6. 3. 2007. Při hodnocení této skutečnosti musí Nejvyšší soud, zabývající se důsledně námitkami obviněného obsaženými v jeho stížnosti, vyjít z ustálené judikatury a soudní praxe, ze které jednoznačně vyplývá, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v §30 tr. řádu, a ne z pouhých pocitů obviněného, že je mu ubližováno, protože jsou opakovaně rušeny rozsudky, kterými je zprošťován viny. Takový pocit lze pochopit, ale nelze jej považovat za důvod k postupu podle §30 tr. řádu. Jestliže obviněný R. T. ve své stížnosti namítá, že jednak ze způsobu provedení eskorty a jeho následné účasti při jednání vrchního soudu a dále z předchozích rozhodnutí jmenovaného senátu vrchního soudu vyplývá zaujatost senátu 8 To, tak se nejedná o naplnění důvodů pro vyloučení tohoto senátu a jeho soudců z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo osobě. Tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní názor soudce v případě, v němž rozhodl byť opakovaně, v neprospěch obviněného R. T., od právního názoru obviněného, nelze považovat za poměr k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný právní názor na posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení soudce není možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení přímo předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně, nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. Z postupu soudců senátu 8 To Vrchního soudu v Praze při jejich rozhodování o odvoláních obviněného nelze vyvozovat závěr, že by měli k projednávané věci, k navrhovateli nebo k jeho obhájci takový poměr, který by vyvolával pochybnost o jeho nestranném rozhodování v trestní věci obviněného R. T. Navíc všichni členové senátu 8 To vydali souhlasné písemné prohlášení, že nemají k projednávané věci ani k osobám, jichž se úkony probíhajícího trestního řízení proti obviněnému R. T. přímo dotýkají, ani k dalším orgánům činným v trestním řízení žádný vztah, takže jim nebrání žádná okolnost uvedená v §30 odst. 1 tr. řádu, aby mohli ve věci nestranně rozhodovat. S námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný se Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v souladu se zákonem náležitě vypořádal a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně se se závěry vrchního soudu plně ztotožňuje. Protože obviněný jiné důvody podjatosti senátu 8 To Vrchního soudu v Praze ve složení z předsedy senátu JUDr. Jiřího Lněničky a soudců JUDr. Alexandry Novákové a JUDr. Petra Smrže neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněného shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. února 2010
Předseda senátu:
JUDr. Pavel Kučera