ECLI:CZ:NS:2013:11.TVO.5.2013.1
sp. zn. 11 Tvo 5/2013-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2013 stížnost A. T., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 4 To 62/2012, v trestní věci obviněných Š. M., a R. T. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 5/2012, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost A. T.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 4 To 62/2012, bylo rozhodnuto, že podle §81a tr. ř. za použití §80 odst. 1 tr. ř., se zajištěné nemovitosti – rodinný dům v obci S., ul. T. č.p. …, okres Opava, PSČ …, postavený na parc. č. ... (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 573 m2 a přilehlá zahrada na parc. č. … (zahrada) o výměře 726 m2, včetně hospodářských a jiných stavení nezapsaných v katastru nemovitostí, nemovitostí zapsaných na LV č. … u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava, okres CZ0805 Opava, obec … S., katastrální území … S., ve vlastnictví A. T., vydávají poškozené společnosti MARTEK ELEKTRONIK, s.r.o., IČ 13642871, se sídlem Ostrava – Martinov, Martinovská 3080, PSČ 723 00, neboť o jejím právu na tyto nemovitosti není pochyb.
Proti tomuto usnesení podala A. T. stížnost, kterou odůvodnila tím, že důkazy provedené v rámci trestního řízení jejího manžela R. T. nebylo prokázáno, že by od něj přebírala nějaké peněžní prostředky pocházející z trestné činnosti a ty pak investovala do opravy či rekonstrukce rodinného domu. V této souvislosti odkazuje na odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2012, sp. zn. 34 T 5/2012, v němž krajský soud konstatoval, že nejsou splněny zákonné podmínky na předání nemovitostí poškozené společnosti, když nelze dospět k závěru, že by pocházely z trestné činnosti, resp. že byly nabyty za jiné věci získané z trestné činnosti. Odvolací soud aniž by provedl nové důkazy dospěl k jinému závěru, na základě vyhodnocení finanční situace stěžovatelky a jejich rodičů, přičemž nijak nevyvrátil její tvrzení o zdrojích peněžních prostředků na provedenou rekonstrukci. Stěžovatelka dále zpochybňuje splnění podmínky v §80 odst. 1 tr. ř., tj. aby pro vydání nemovitosti jiné osobě nebylo o jejím právu k tomuto postupu pochyb. Domnívá se, že za „právo, o němž není pochyb“ je nutno ve smyslu citovaného ustanovení považovat především právo vlastnické, kterým však poškozená společnost nedisponuje. V napadeném usnesení soud ani nespecifikoval, o jakém právu poškozené společnosti na nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky není pochyb, a proto učinil rozhodnutí nepřezkoumatelné.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Předně je nutno uvést, že k vydání v záhlaví uvedeného usnesení došlo v souvislosti s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 10. 2012, č. j. 34 T 5/2012 – 1897, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 1. 2013, č. j. 4 To 62/2012 – 2047, kterými byli pravomocně uznáni vinnými obvinění Š. M. zvlášť závažným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a R. T. návodem k zvlášť závažnému zločinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. b) k §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterých se dopustili zkráceně uvedeno tím, že obviněný R. T. jako návodce přiměl obviněnou Š. M., která pracovala u poškozené společnosti Martek Elektronik, s. r. o., jako účetní a měla přístup k finanční prostředkům této společnosti, aby postupně v období od 31. 7. 2008 do 8. 12. 2011 zpronevěřila finanční prostředky uvedené společnosti ve výši celkem 16.670.000,- Kč a všechny je předala obviněnému R. T..
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství ještě v přípravném řízení rozhodl usnesením ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 4 KZV 44/2011, podle §79d odst. 1 tr. ř. o zajištění předmětných nemovitostí ve vlastnictví A. T..
Vrchní soud v Olomouci v napadeném usnesení podrobně rozvedl okolnosti, které opodstatňovaly vydání předmětných nemovitostí poškozené společnosti Martek Elektronik s. r. o. Předmětné nemovitosti získala A. T. darem od svého otce na základě darovací smlouvy ze dne 24. 11. 2008. Posléze byla započata rozsáhlá rekonstrukce získané nemovitosti (rodinného domu), do které bylo celkově ze strany A. T. a R. T. investováno nejméně 3.696.583,- Kč, přičemž v souvislosti se stavebními prácemi byly ještě vynaloženy další výdaje, které však byly placeny tzv. na ruku, tedy bez dokladů. Všechny platby byly prováděny v hotovosti buď A. T. nebo obviněným R. T.. Přitom bylo z finančního šetření rodiny obviněného R. T. a rodičů A. T. (K. a K. B.) zjištěno, že zmíněný dům byl v době uzavření darovací smlouvy v zanedbaném stavu a dle odborného vyjádření dosahovala jeho hodnota kolem 1.000.000,- Kč. Rodina T. byla sociálním úřadem vyhodnocena jako sociálně potřebná, kdy od roku 1999 byla A. T. dlouhodobě nezaměstnaná, pobírala pouze příspěvek na živobytí a za celý svůj život má evidovány příjmy v souhrnné výši 148.931,- Kč. Obviněný R. T. byl evidován jako uchazeč o zaměstnání, avšak bez nároku na výplatu podpory v nezaměstnání. V období před pácháním trestné činnosti obviněného T. si manželé T. opakovaně brali půjčky v tisícikorunových relacích, které nebyli schopni splácet. Výrazný obrat jejich majetkové a finanční situace nastal v roce 2008, kdy kromě rekonstrukce domu a nákupu různého vybavení do domu začali kupovat osobní motorová vozidla, jejichž nákupní ceny se pohybovaly od 180.000,- Kč do 360.000,- Kč a všechny platby prováděli v hotovosti. Obviněný R. T. pobíral v SRN sociální dávky ve výši 779,- EURO, ovšem z toho 405,- EURO (příspěvek na bydlení) bylo zasíláno přímo na účet vlastníka bytu, který měl obviněný pronajatý. Z uvedené situace rodiny T. bylo zcela vyloučeno, aby byli schopni financovat tak nákladnou rekonstrukci domu a k tomu ještě vynakládat značné finanční prostředky na další věci. Také z finanční situace manželů B., rodičů A. T., která je podrobně rozvedena na str. 4 napadeného usnesení, vyplynulo, že jednoznačně nebyli schopni částku 2,5 mil. Kč našetřit a zapůjčit k rekonstrukci domu. Vrchní soud správně vyhodnotil smlouvu o půjčce mezi A. T. a jejími rodiči ze dne 7. 1. 2009 jako účelovou, což bylo podporováno také tím, že uvedená smlouva nijak nevystupovala v úřední listině ze dne 5. 10. 2009, kterou manželé T. uzavírali smlouvu o zúžení a vypořádání společného jmění manželů, ačkoli ji jednoznačně nelze považovat za zanedbatelnou skutečnost při zúžení a vypořádání společného jmění manželů. V současné době je vedeno trestní stíhání A. T. a manželů B. u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 180/2012, kde jsou obžalováni z trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, kdy předmětem trestního stíhání je právě mj. předmětná smlouva o půjčce.
Nejvyšší soud se tak na základě výše uvedených závěrů a dalších skutečností uvedených v napadeném usnesení ztotožňuje se závěrem Vrchního soudu v Olomouci, že předmětná nemovitost byla prakticky nově postavena z finančních prostředků pocházejících z trestné činnosti obviněného R. T., kterou spáchal s obviněnou Š. M., a to zpronevěrou finančních prostředků poškozené společnosti Martek Elektronik s.r.o., když bylo bezpochyby prokázáno, že manželé T. nebyli schopni financovat ze svých legálních příjmů takto nákladnou rekonstrukci, natož vynakládat finanční prostředky na další významné výdaje. Aktuální hodnota předmětné nemovitosti (rodinného domu) byla dle odborného vyjádření stanovena na 3.000.000,- Kč, což nedosahuje ani prokázanou částku 3.696.583,- Kč investovanou do rekonstrukce nemovitosti z finančních prostředků zpronevěřených poškozené společnosti, natož pak celkovou výši škody převyšující 16 mil. Kč způsobenou obviněnými poškozené společnosti. Hodnota této nemovitosti je tak čistě tvořena výnosy pocházejícími z trestné činnosti. Rozsáhlostí investic do rekonstrukce, kdy z původního domu zůstaly v podstatě jenom nosné zdi, tato nemovitost byla prakticky kompletně přebudována a s původní se ztotožňuje pouze z formálně právního hlediska. Proto lze pokládat za správný závěr Vrchního soudu v Olomouci, že výše označenou nemovitost je možno označit jako výnos z trestné činnosti, neboť byla pořízena za zpronevěřené peníze na úkor poškozené společnosti Martek Elektronik s.r.o.
K námitce stěžovatelky, že nebyla naplněna podmínka v §80 odst. 1 tr. ř. spočívající v nepopíratelném právu poškozené společnosti na nemovitosti v jejím vlastnictví, Nejvyšší soud uvádí následující.
Podle §80 odst. 1 tr. ř. není-li věci, která byla podle §78 vydána nebo podle §79 odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Toto ustanovení se přiměřeně užije i ve vztahu k nemovitosti zajištěné postupem podle §79d tr. ř. (srov. §81a tr. ř.).
Vrchní soud v Olomouci věnoval náležitou pozornost této podmínce, když na str. 5 odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že o právu poškozené společnosti Martek Elektronik, s.r.o na předmětnou nemovitost není pochyb, neboť byla v podstatě pořízena z jejích zpronevěřených finančních prostředků, přičemž prostřednictvím zmocněnkyně uplatnila toto právo s návrhem, aby ji byla tato nemovitost vydána ve smyslu ustanovení §81a a §80 tr. ř. Pro závěr, že jde o „…právo, o kterém není pochyb“ je podstatné zjištění věcných důvodů zakládajících nepopiratelnost práva poškozeného k věci, v daném případě k věci nemovité. Ustanovení §80 odst. 1 tr. ř. rovněž zjevně neobsahuje vymezení o jaké právo k věci se má jednat, ale klade důraz na nepochybnost práva k věci, a tedy na věcné zdůvodnění takového práva. I když A. T. získala danou nemovitost darem od svých rodičů, a tedy nikoliv v souvislosti s trestnou činností obviněných, když hodnota této nemovitosti v době darovací smlouvy byla stanovena na 1 mil. Kč, následně však došlo k jejímu kompletnímu přebudování, a to výhradně z peněz získaných trestnou činností na úkor poškozené společnosti Martek Elektronik s.r.o. Fakticky tak došlo k pořízení nové nemovitosti, přičemž o rozsáhlosti rekonstrukce svědčí investovaná částka, která nedosahuje ani aktuální hodnoty nemovitosti, natož výše škody, která byla trestnou činností způsobena poškozené společnosti. Jak již uvedl státní zástupce v usnesení o zajištění předmětné věci, nemovitost je výnosem z trestné činnosti, jestliže byla získána trestným činem nebo byla nabyta za jiné věci získané trestným činem - v posuzovaném případě za peníze zpronevěrou finančních prostředků společnosti Martek Elektronik, s. r. o. V této souvislosti lze poukázat na Úmluvu o praní, vyhledávání, zadržování a konfiskaci výnosů ze zločinu publikovaná sdělením Ministerstva zahraničních věcí České republiky pod č. 33/1997 Sb., která v článku 1) definuje výnos jako pojem označující všechny ekonomické výhody pocházející z trestných činů. Tato výhoda může spočívat ve veškerém majetku, což zahrnuje majetek jakéhokoli charakteru, hmotný nebo nehmotný, movitý nebo nemovitý a rovněž právní dokumenty nebo nástroje prokazující oprávnění nebo zájem na takovém majetku.
Ačkoliv pochopitelně nelze bez dalšího činit trestně odpovědnými za spáchanou trestnou činnost rodinné příslušníky obviněného, je ovšem nepřípustné, aby tito rodinní příslušníci, popřípadě i jiné osoby, profitovali nebo parazitovali na trestné činnosti, resp. na jejich výnosech. V daném případě přitom rodina T. ze zpronevěřených peněz vystavěla takřka novou nemovitost, jejíž aktuální hodnota je tvořena výhradně několikamilionovou investicí získanou z trestné činnosti.
Stěžovatelka také zpochybňuje postup Vrchního soudu v Olomouci, který na rozdíl od Krajského soudu v Ostravě shledal důvody pro vydání nemovitosti poškozené společnosti, aniž by provedl jakékoliv nové důkazy, přičemž se údajně opíral pouze o vlastní vyhodnocení finanční situace stěžovatelky a jejich rodičů. Nejvyšší soud k tomu pouze stručně uvádí, že Vrchní soud v Olomouci na str. 18 odůvodnění rozsudku ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 4 To 62/2012, konstatoval, že již krajský soud mohl o předmětných nemovitostech na základě provedeného dokazování, které bylo v tomto směru jednoznačné, rozhodnout, když v odůvodnění správně uzavřel, že předmětné nemovitosti byly kompletně zrekonstruované z finančních prostředků získaných z trestné činnosti. Vrchní soud v Olomouci napravil toto pochybení, když bylo zjevné, že pro rozhodnutí o nemovitostech jsou dány dostatečné důvody, které vyvstaly již vyhodnocením důkazní situace soudem prvního stupně, přičemž další dokazování by bylo zcela nadbytečné. Nelze také souhlasit s výhradou stěžovatelky, že rozhodnutí o vydání nemovitosti soud učinil pouze subjektivním vyhodnocením její finanční situace a situace jejich rodičů, když jak ve výše zmíněném rozsudku, tak v napadeném usnesení podrobně rozebral objektivní důvody zakládající postup podle §81a tr. ř. a §80 odst. 1 tr. ř., na které tímto Nejvyšší soud dále odkazuje.
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud považuje napadené rozhodnutí vrchního soudu o vydání nemovitostí poškozené společnosti Martek Elektronik s.r.o. za opodstatněné a správné, když ze zjištěných skutečností není možno pochybovat o právu poškozené společnosti k těmto nemovitostem v podstatě pořízených z jejich zpronevěřených finančních prostředků.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2013
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík