ECLI:CZ:NSS:2018:12.KSZ.1.2018:55
sp. zn. 12 Ksz 1/2018 - 55
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího
Pally, zástupce předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a přísedících JUDr. Vítězslava Pýši,
JUDr. Vladimíra Macha, JUDr. Martina Mikysky a doc. JUDr. Jana Svatoně, CSc. při ústním
jednání dne 29. 5. 2018 ve věci návrhu městského státního zástupce v Praze ze dne
16. 1. 2018, sp. zn. 2 SPR 313/2017, na zahájení řízení o kárné odpovědnosti JUDr. M. Š., státní
zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4,
takto:
Podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, kárně obviněná
JUDr. M. Š., nar. X,
státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4,
je vinna, že
jako státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 byla nečinná při vyřizování
věci vedené pod sp. zn. 1 ZN 1659/2010, když v období od 29. 5. 2017 do 16. 10. 2017
nepředložila v rozporu s ustanovením §146a odst. 1 trestního řádu Obvodnímu soudu pro
Prahu 4 stížnost L. I., nar. X, proti usnesení ze dne 28. 4. 2017, kterým podle §79a odst. 4
trestního řádu, ve znění účinném do 17. 3. 2017, zamítla žádosti o zrušení zajištění finančních
prostředků na účtech žadatelky, o němž bylo rozhodnuto dne 16. 2. 2011 k žádosti federálního
státního zástupce Bern, Švýcarsko, o mezinárodní právní pomoc,
t e d y
zaviněně porušila povinnosti státního zástupce a zaviněným jednáním ohrozila důvěru
v odbornost postupu státního zastupitelství,
č í m ž s p á c h a l a
kárné provinění podle §28 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
a z a t o se j í u k l á d á
podle §30 odst. 1 písm. b) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, kárné opatření
snížení platu o 10 % na dobu 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění:
I. Zjištěný skutkový stav
[1] Dokazováním provedeným při ústním jednání kárný senát zjistil následující skutečnosti
v trestní věci vedené u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále též „obvodní státní
zastupitelství“) pod sp. zn. 1 ZN 1659/2010, která byla přidělena k vyřízení kárně obviněné.
[2] Obvodní státní zastupitelství obdrželo dne 16. 2. 2011 žádost federálního státního zástupce
Bern, Švýcarsko, ze dne 29. 11. 2010, č. j. SV.10.0018-BUL, o mezinárodní právní pomoc. V této
žádosti bylo uvedeno, že ve Švýcarsku je vedeno vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného
činu praní peněz podle čl. 305 švýcarského trestního zákoníku, trestného činu hospodářské
špionáže podle čl. 273 švýcarského trestního zákoníku, trestného činu neoprávněného opatřování
dat podle čl. 143 švýcarského trestního zákoníku a dalších trestných činů. Z výsledků
dosavadního šetření přitom vyplynulo, že na území Švýcarska došlo k odcizení bankovních dat
klientů různých bank a k jejich následnému prodeji do ciziny za úplatu, přičemž jednou
z podezřelých osob je L. I., nar. X, která má bankovní účty u GE Money Bank a.s., na nichž jsou
uloženy peněžní prostředky představující zisk z prošetřované trestné činnosti. Cizozemský
justiční orgán proto požádal o zajištění peněžních prostředků na těchto bankovních účtech.
[3] Usnesením ze dne 16. 2. 2011 náměstkyně obvodní státní zástupkyně pro Prahu 4 podle
§441 odst. 1, 3 trestního řádu za použití §79a odst. 1 trestního řádu zajistila veškeré stávající
peněžní prostředky s příslušenstvím a za použití §79f trestního řádu i veškeré peněžní prostředky
dodatečně došlé na běžný účet a jednorázový termínovaný vklad vedené u GE Money Bank a.s.,
neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že peněžní prostředky na těchto účtech u banky
mohou být výnosem z trestné činnosti a v případě dodatečně došlých peněžních prostředků byly
náhradní hodnotou za takový výnos, přičemž podle §79a odst. 2 věty třetí trestního řádu
se okamžikem doručení tohoto usnesení zakazuje disponovat s peněžními prostředky, které
se na účtech nacházejí, s výjimkou výkonu rozhodnutí. Proti tomuto usnesení podala L. I.
stížnost, kterou podle §148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl Obvodní soud pro Prahu 4
usnesením ze dne 15. 4. 2011, sp. zn. 0 Nt 6517/2011.
[4] Následně L. I. podáními ze dne 14. 8. 2012 a 5. 10. 2012 požádala podle §79a odst. 4
trestního řádu o zrušení zajištění peněžních prostředků na jejích účtech. K žádostem přiložila
kopii sdělení federálního státního zástupce Bern o zastavení trestního řízení proti její osobě. Dne
29. 4. 2013 obdrželo obvodní státní zastupitelství podání sepsané dne 15. 4. 2013. V něm si
právní zástupce L. I. advokát Mgr. Adam Bezděk stěžuje na nečinnost dozorující státní
zástupkyně při vyřizování žádosti o zrušení zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech,
která byla opakovaně telefonicky urgována v roce 2013. Toto podání bylo posouzeno podle jeho
obsahu jako stížnost na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství podle §16b odst. 1
zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (dále jen „zákon o státním zastupitelství“).
[5] K vyřízení této stížnosti přistoupila obvodní státní zástupkyně pro Prahu 4, která přípisem
ze dne 27. 5. 2013, sp. zn. SPR 374/2013, podateli sdělila, že švýcarský justiční orgán byl již dne
6. 1. 2012 písemně požádán o zaslání všech pravomocných rozhodnutí týkajících se L. I., avšak
doposud byla doručena jen žádost o uznání cizozemského rozhodnutí ve věci jednoho
z odsouzených, která je vyřizována Městským státním zastupitelstvím v Praze. Další rozhodnutí
dosud oficiální cestou nebyla doručena, a proto byla švýcarská strana o jejich zaslání urgována.
Věc byla průběžně konzultována se státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství, který
ve věci vypracoval stanovisko s pokyny k dalšímu postupu za spolupráce s Ministerstvem
spravedlnosti. Tyto pokyny byly dozorující státní zástupkyní splněny opožděně, avšak nemělo by
smysl vydat zamítavé usnesení a případnou stížnost předložit soudu, dokud nejsou k dispozici
požadovaná rozhodnutí a jedná se o trestní řízení vedené mimo české území. Do doby, než bude
švýcarskými justičními orgány doručeno pravomocné rozhodnutí a vyjádření k zajištěným
finančním prostředkům, nemůže být o nich obvodním státním zastupitelstvím rozhodnuto. Tyto
písemnosti byly urgovány, avšak švýcarská strana nadále žádala o ponechání finančních
prostředků na účtech z důvodu stanovení původu peněz. Důvodnou však vedoucí státní
zástupkyně shledala stížnost na průtahy dozorující státní zástupkyně, která nesplnila všechny
pokyny státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, včas neurgovala potřebné písemnosti
od švýcarských justičních orgánů a neinformovala L. I. o postupu ve věci. Za tato pochybení se
obvodní státní zástupkyně v přípise ze dne 27. 5. 2013 omluvila a sdělila, že je se státní zástupkyní
osobně projednala, uložila jí povinnost dodatečně vyrozumět právního zástupce L. I. o
prováděném šetření a výše uvedené pochybení jí písemně vytkla postupem podle §30 odst. 3
zákona o státním zastupitelství.
[6] Tato písemná výtka byla vyhotovena dne 27. 5. 2013 pod sp. zn. SPR 375/2013 za porušení
povinností vyplývajících s pracovní činnosti, které spočívalo v průtazích kárně obviněné
při rozhodování o zajištění peněžních prostředků na účtech vedených u bank v rámci právní
pomoci.
[7] Následně obvodní státní zastupitelství obdrželo dne 6. 6. 2013 stanovisko náměstka
vedoucího federálního státního zástupce Bern z téhož dne č. j. SV.10.0018-BUL. V něm se uvádí,
že požadavek na zajištění peněžních prostředků na příslušných bankovních účtech i nadále trvá,
neboť vyšetřování vedené proti L. I. není dosud pravomocně skončeno a jeho dosavadní
výsledky nasvědčují tomu, že se jedná o výnosy získané prošetřovanou trestnou činností.
[8] V návaznosti na toto sdělení kárně obviněná usnesením ze dne 18. 6. 2013 podle §441
odst. 1, 4 a §79a odst. 4 trestního řádu zamítla žádost ze dne 14. 8. 2012 o zrušení zajištění
peněžních prostředků na účtech L. I. vedených u GE Money Bank a.s., neboť důvody pro jejich
zajištění trvají i nadále. V odůvodnění tohoto usnesení uvedla, že v dané věci je rozhodováno
výhradně na základě žádostí švýcarského justičního orgánu o právní pomoc, obvodnímu státnímu
zastupitelství nepřísluší přezkoumávat současný stav tamního postupu trestního řízení a nebylo
shledáno nic, co by bránilo žádosti švýcarské strany ze dne 6. 6. 2013 vyhovět.
[9] Proti tomuto usnesení podala L. I. stížnost, kterou Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením
ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 0 Nt 9517/2013, zamítl. Stížností soud nad rámec argumentace
napadeného usnesení uvedl, že podezření švýcarské strany se opírá o listinné důkazy, které
naznačují evidentní spojitost mezi L. I. a osobami W. U. a S. L. Ty si zřídily účty u GE Money
Bank a.s. a následně dne 23. 3. 2010 poukázaly na účet L. I. částku 56.112 EUR, což je v přepočtu
1.401.004,41 Kč, z níž ještě téhož dne převedla na svůj termínovaný účet částku 1.200.000 Kč. L.
I. a S. L. přitom měli blízký vztah. Je tak evidentní důvodné podezření, že tyto převedené finanční
prostředky byly výnosem z trestné činnosti spáchané v zahraničí a měly být takto legalizovány.
[10] Dne 9. 9. 2013 obdrželo obvodní státní zastupitelství od vedoucího federálního státního
zástupce Bern rozhodnutí ze dne 5. 9. 2013, č. j. SV.10.0018-BUL, ve kterém se uvádí, že trestní
řízení vedené proti L. I. pro trestné činy praní peněz podle čl. 305 švýcarského trestního
zákoníku, hospodářské špionáže podle čl. 273 švýcarského trestního zákoníku, neoprávněného
opatřování dat podle čl. 143 švýcarského trestního zákoníku, případně další trestné činy se
zastavuje, protože se u ní nepotvrdila původní podezření. Současně se však konfiskují veškeré
majetkové hodnoty zabavené na jejích účtech, neboť představují výnosy z trestné činnosti.
Provedeným šetřením totiž bylo zjištěno, že W . U. obdržel za nezákonný prodej bankovních
údajů zákazníků švýcarské banky finančním úřadům německé spolkové země Severní Porýní -
Vestfálsko úplatu ve výši 2,5 miliónů EUR. Dále obdržel od A. L. na svůj devizový účet vedený u
GE Money Bank a.s. v Praze částku 921.600 EUR, která představuje výnos z trestné činnosti.
Dne 22. 3. 2010 převedl na účet S. L. zřízený u téhož peněžního ústavu odškodění pocházejí
z výnosu z trestné činnosti v částce 65.000 EUR. Z ní S. L. převedl následujícího dne na účet své
družky L. I., který byl taktéž veden u pražské pobočky GE Money Bank a.s., částku 56.112 EUR.
L. I. tak musela předpokládat, že poukázaný peněžní obnos pocházel z trestné činnosti, neboť
mnohonásobně překročil její vlastní měsíční příjem i měsíční příjem S. L., a to bez poskytnutí
adekvátní protislužby.
[11] S odkazem na zastavení trestního stíhání ve Švýcarsku L. I. dne 24. 9. 2013 požádala o
zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech v bance. V reakci na nečinnost při rozhodování
o této žádosti podala L. I. dne 3. 3. 2014 podnět k výkonu dohledu Městskému státnímu
zastupitelství v Praze, které ji přípisem ze dne 2. 5. 2014 informovalo o tom, že neshledává
v činnosti obvodního státního zastupitelství zásadní pochybení a že nutnost zajištění peněžních
prostředků na jejích účtech trvá. Obdobným způsobem se přípisem ze dne
5. 6. 2014 vyjádřilo i obvodní státní zastupitelství, aniž by o návrhu L. I. ze dne
24. 9. 2013 rozhodlo.
[12] Dne 26. 8. 2015 L. I. podala u obvodního státního zastupitelství další návrh na zrušení
zajištění peněžních prostředků na svých bankovních účtech s tím, že zároveň urguje stejnou
žádost ze dne 24. 9. 2013, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Novou žádost odůvodnila i procesní
opatrností pro případ, že by jí nedopatřením nebylo doručeno rozhodnutí o tomto předchozím
návrhu.
[13] V reakci na nečinnost při rozhodování o žádostech ze dne 24. 9. 2013 a ze dne 26. 8. 2015
se L. I. obrátila na Ústavní soud s návrhem, aby obvodnímu státnímu zastupitelství bylo zakázáno
pokračovat v porušování jejích ústavně zaručených práv a aby mu bylo nařízeno uvedené žádosti
o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech v bance věcně projednat. Ústavní soud
přípisem ze dne 10. 4. 2017 vyzval obvodní státní zastupitelství, aby se vyjádřilo k této ústavní
stížnosti, která byla podána dne 2. 9. 2016.
[14] Následně kárně obviněná usnesením ze dne 28. 4. 2017 podle §79a odst. 4 trestního řádu,
ve znění účinném do 17. 3. 2017, a s odkazem na §357 odst. 5 zákona č. 104/2013 Sb.,
o mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních“), zamítla žádosti L. I. o zrušení
zajištění finančních prostředků na účtech vedených u GE Money Bank a.s., neboť zajištěné
peněžní prostředky byly prohlášeny za výnos z trestné činnosti a podle žádostí Spolkového
státního zastupitelství Bern, Švýcarsko č. j. SV.10.0018-BUL ze dne 29. 11. 2010 a 21. 4. 2017 je
jejich zajištění i nadále třeba pro účely vykonávacího řízení na území České republiky, které bude
neprodleně zahájeno příslušným soudem na základě žádosti Spolkového státního zastupitelství
Bern ze dne 21. 4. 2017. V tomto podání, jež obvodní státní zastupitelství v mezidobí obdrželo,
se totiž švýcarský justiční orgán domáhal výkonu zmíněného výroku svého rozhodnutí ze dne
5. 9. 2013 o konfiskaci aktiv L. I. na účtech vedených u GE Money Bank a.s., které tak měly být
zabaveny a následně vydány do Švýcarska.
[15] V návaznosti na tyto nové skutečnosti obvodní státní zástupkyně pro Prahu 4 dne
3. 5. 2017 pod sp. zn. 0 SPR 143/2017 postupem podle §30 odst. 3 zákona o státním
zastupitelství opět kárně obviněné písemně vytkla porušení povinností vyplývajících z pracovní
činnosti, které spočívalo v průtazích při rozhodování o zajištění peněžních prostředků na účtech
vedených u bank v rámci právní pomoci.
[16] Následně kárně obviněná podala dne 19. 5. 2017 vyjádření k ústavní stížnosti, ve kterém
uvedla, že k průtahům při vyřizování žádostí L. I. nepochybně došlo, avšak výhradně z toho
důvodu, že ve věci bylo rozhodováno na základě jednotlivých žádostí švýcarské strany, na území
obvodu Praha 4 žádné trestní řízení vedeno nebylo a švýcarský justiční orgán doručil požadované
písemnosti až dne 26. 4. 2017, přičemž od konce roku 2010 jednotlivé skutečnosti svědčily pro
závěr, že zajištěné peněžní prostředky pocházejí z trestné činnosti na území Švýcarska a
požadavek žadatelky na jejich vrácení se nejevil být oprávněný.
[17] Dne 29. 5. 2017 byla obvodnímu státnímu zastupitelství doručena stížnost L. I. proti
usnesení kárně obviněné ze dne 28. 4. 2017 o zamítnutí žádostí o zrušení zajištění finančních
prostředků na účtech žadatelky. Na první straně tohoto podání kárně obviněná učinila ručně
psanou poznámku tohoto znění: „Stížnost zatím nepředkládat soudu k rozhodnutí, ve věci podána ústavní
stížnost, vyčkám na rozhodnutí, zda měly být peníze uvolněny, soud by mohl rozhodnout při znalosti věci.“.
[18] Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 2952/16, rozhodl o ústavní
stížnosti L. I. tak, že obvodní státní zastupitelství porušilo svým postupem základní práva
stěžovatelky na ochranu vlastnictví, na soudní ochranu a na projednání věci bez zbytečných
průtahů, zaručená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod,
když bez neodůvodněných průtahů nerozhodlo o jejích návrzích na zrušení zajištění peněžních
prostředků na účtech v bance.
[19] Následně kárně obviněná přípisem ze dne 9. 10. 2017 postoupila stížnost L. I. proti
usnesení o zamítnutí žádostí o zrušení zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech
Obvodnímu soudu pro Prahu 4. V tomto přípise uvedla, že stížnost předkládá se zpožděním
poté, co byla na postup obvodního státního zastupitelství podána ústavní stížnost a vyčkávala
na doručení nálezu Ústavního soudu. Zároveň požádala soud, aby v případě nevyhovění stížnosti
bylo zahájeno řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí. Švýcarská strana, na jejímž
území bylo trestní řízení pravomocně skončeno, totiž nyní žádá o provedení výkonu svého
rozhodnutí týkajícího se bankovních účtů L. I. Přípis s postoupením stížnosti a podnětem
k zahájení vykonávacího řízení byl Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručen dne
16. 10. 2017.
[20] Kárně obviněná dne 9. 10. 2017 sepsala také písemné vyjádření ke zjištěným průtahům.
V něm uvedla, že veškerý spisový materiál předložila Ústavnímu soudu, od něhož očekávala,
že se bude při rozhodování zabývat i meritem věci a posoudí, zda zajištění finančních prostředků
na účtech L. I. není z hlediska aplikace českého právního řádu nezákonné, neboť vývoj kauzy na
švýcarském území ji vede k závěru o nutnosti zrušení zajištění. K věci nastudovala různé právní
názory a nechtěla vydávat chybné rozhodnutí za situace, kdy je věc po právní stránce velmi
komplikovaná a finanční prostředky jsou zajištěny výhradně k žádosti švýcarské strany, nikoliv
pro účely trestního řízení na území České republiky. Doufala, že v rozhodnutí o ústavní stížnosti
bude naznačen správný postup v dané věci, což se nestalo, neboť Ústavní soud se zabýval pouze
jejími průtahy, nikoliv podstatou věci. Bohužel zvolila nešťastný postup, což ji velmi mrzí.
Přiznává, že na specializaci cizinecké agendy asi skutečně odborně nestačí a s touto trestní věcí si
již několik let nedokáže poradit. V podstatě stejné skutečnosti uvedla kárně obviněná i v další
písemnosti ze dne 6. 11. 2017, v níž se také vyjadřovala ke svým průtahům v příslušném spisu.
[21] Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 0 Nt 20037/2017,
k stížnosti L. I. zrušil usnesení kárně obviněné ze dne 28. 4. 2017 a uložil jí, aby o věci znovu
jednala a rozhodla. Napadené usnesení totiž soud označil za nepřezkoumatelné, neboť obsahuje
výrokovou část, v níž je uvedeno velmi stručné odůvodnění zamítnutí žádostí o zrušení zajištění
peněžních prostředků na bankovních účtech, a rozsáhlé odůvodnění, které avšak jen shrnuje
dosavadní průběh řízení a nikterak se nevypořádává s tvrzeními stěžovatelky a nevysvětluje, proč
i nadále trvá důvod zajištění. Dále Obvodní soud pro Prahu 4 uvedl, že není oprávněn
rozhodovat o uznání výkonu rozhodnutí švýcarského justičního orgánu, neboť k tomu je podle
§121 odst. 3 zákona o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních věcně a místně
příslušný Městský soud v Praze.
[22] Následně kárně obviněná vydala dne 6. 11. 2017 nové rozhodnutí o zamítnutí žádostí L. I.
o zrušení zajištění finančních prostředků na jejích bankovních účtech, neboť tyto zajištěné
peněžní prostředky byly na území Švýcarska prohlášeny za výnos z trestné činnosti a
podle žádostí Spolkového státního zastupitelství Bern, Švýcarsko, č. j. SV.10.0018-BUL ze dne
29. 11. 2010 a 21. 4. 2017 je jejich zajištění požadováno i nadále, přičemž státní zástupkyně dosud
neshledává důvody pro zrušení zajištění finančních prostředků, nejméně pak do doby ukončení
řízení o uznání a výkonu cizozemského rozhodnutí věcně a místně příslušným soudem.
[23] K další stížnosti L. I. však Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne
14. 12. 2017, sp. zn. 0 Nt 20040/2017, usnesení kárně obviněné ze dne 6. 11. 2017 zrušil
a státnímu zastupitelství uložil, aby o věci znovu jednalo a rozhodlo. V odůvodnění tohoto
zrušujícího usnesení soud uvedl, že zajištění peněžních prostředků na účtech stěžovatelky není
důvodné. Státní zastupitelství Bern totiž ve věci nevyvíjelo dostatečnou aktivitu, neboť po vydání
rozhodnutí o konfiskaci peněžních prostředků na bankovních účtech stěžovatelky téměř po dobu
dvou a půl roku nereagovalo na dotazy obvodního státního zastupitelství. Vzhledem k této
dlouhotrvající pasivitě švýcarských orgánů činných v trestním řízení došlo podle §441 odst. 4
trestního řádu k fikci pominutí důvodu zajištění.
[24] Všechna tato skutková zjištění vyplývají z obsahu spisu Obvodního státního zastupitelství
pro Prahu 4 sp. zn. 1 ZN 1659/2010, jakož i z písemných výtek udělených kárně obviněné dne
27. 5. 2013 pod sp. zn. SPR 375/2013 a dne 3. 5. 2017 pod sp. zn. 0 SPR 143/2017.
II. Obhajoba kárně obviněné a svědecká výpověď její nadřízené
[25] Kárně obviněná ve stanovisku k návrhu na zahájení kárného řízení, ve výpovědi před
kárným senátem a v dalším průběhu ústního jednání uvedla následující skutečnosti:
[26] Stížnost proti svému usnesení o zamítnutí žádosti o zrušení zajištění peněžních prostředků
na účtech žadatelky nepředložila Obvodnímu soudu pro Prahu 4 zcela záměrně a vědomě, neboť
vyčkávala na výsledek řízení o ústavní stížnosti. Od Ústavního soudu totiž očekávala jednoznačné
stanovisko, zda jsou finanční prostředky zadržovány v České republice zákonně, či nikoli. Tato
trestní věc je totiž velmi komplikovaná a dodnes je přesvědčená, že peněžní prostředky na účtech
žadatelky byly v České republice zajištěny oprávněně, neboť pocházely z trestné činnosti,
což nesporně prokázalo šetření území Švýcarska. Na druhou stranu si však nebyla jistá správností
tohoto názoru s ohledem na skutečnost, že trestní řízení vedené ve Švýcarsku neskončilo
odsouzením žadatelky. Předmětem ústavní stížnosti sice byly průtahy při vyřizování žádostí
o zrušení zajištění, avšak s ohledem na její obsah a na to, jak se k ní měla vyjádřit, předpokládala,
že se Ústavní soud bude zabývat i meritem věci a vysloví právní názor, zda se mají zajištěné
finanční prostředky okamžitě uvolnit nebo je třeba žádosti o zrušení zajištění znovu zamítnout.
Proto vyčkávala na rozhodnutí Ústavního soudu i při vědomí ustanovení §146a trestního řádu
a subsidiarity ústavní stížnosti. Ústavnímu soudu zaslala kromě vyžádaných konkrétních
písemností rovněž kompletní spisový materiál obdržený ze Švýcarska, takže během řízení
o ústavní stížnosti mohla obvodnímu soudu zaslat v podstatě jen napadené usnesení, stížnost
a zbytek dozorového spisu. Takto nepostupovala právě proto, že čekala na výsledek řízení před
Ústavním soudem. V jeho nálezu se však nakonec řešila jen otázka průtahů při rozhodování
o žádostech o zrušení zajištění a po jeho obdržení okamžitě stížnost proti již vydanému usnesení
o zamítnutí těchto žádostí předložila stížnostnímu soudu k rozhodnutí.
[27] Trestní věc konzultovala se státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž
vysvětlila, že vyčkává na rozhodnutí Ústavního soudu, a pokud v něm bude nastíněno, že peněžní
prostředky na bankovních účtech nemají být zajištěny, okamžitě je uvolní a stížnosti proti svému
zamítavému usnesení sama vyhoví. Státní zástupce na toto sdělení reagoval tak, že se jedná o její
názor. Vedení obvodního státního zastupitelství předložila dozorový spis, jehož součástí bylo
i její stanovisko, že s předložením stížnosti vyčkává na rozhodnutí Ústavního soudu. V době
nečinnosti uvedené v kárném návrhu tedy její nadřízení o této skutečnosti věděli. Asi jednou
za tři či čtyři týdny byla ústně dotazována, zda již Ústavní soud rozhodl. Obvodní státní
zástupkyně pro Prahu 4 ani nadřízená státní zastupitelství ji však v tomto směru žádnou pasivitu
nevytýkaly. Přitom za situace, kdy jí obvodní státní zástupkyně udělila výtku za konkrétní
pochybení, měla kontrolovat, zda došlo k jeho nápravě. Dozorový spis neobsahuje žádný pokyn
vedoucí státní zástupkyně či nadřízených státních zastupitelství k podání zprávy, jak bylo
o stížnosti žadatelky rozhodnuto. V tomto směru tedy nepostupovali správně ani nadřízení státní
zástupci. Až po doručení nálezu Ústavního soudu jí byla uložena povinnost okamžitě ve věci
jednat a v lednu 2018 obdržela přímý pokyn k uvolnění finančních prostředků na účtech
žadatelky. O zrušení jejich zajištění již rozhodla.
[28] Agendě právního styku s cizinou se věnuje od roku 2000 a snaží se ji vyřizovat co nejlépe.
Trestní věci, kterými se v jejím rámci zabývá, jsou časově náročné především kvůli množství
a častým změnám relevantních právních předpisů. Od roku 2015, kdy byla kárně postižena
za průtahy při vyřizování této agendy, se snažila se jí zabývat přednostně a nepoškozovat žádný
cizí stát, který žádá o mezinárodní justiční spolupráci. V poslední době se nápad těchto věcí velmi
zvýšil o uznávání trestů v rámci států Evropské unie, což je velmi komplikovaná práce. Kromě
specializace na právní styk s cizinou má ještě polovinu nápadu netrestních věcí a vyřizuje
i korupční trestnou činnost a běžnou cizineckou agendu. Ta je velmi specifická svou časovou
náročností, neboť se většinou jedná o skupinové a vazební věci vyžadující překlady do cizího
jazyka. I když je tedy z hlediska počtu věcí na tom přibližně stejně jako ostatní kolegové, považuje
svoji agendu oproti běžným věcem za složitější. Opakovaně při pracovních poradách vedení
obvodního státního zastupitelství žádala o přerozdělení věcí a zrušení specializace trestné činnosti
cizinců a právního styku s cizinou s tím, že preferuje netrestní agendu, avšak nebylo jí vyhověno.
[29] Před kárným senátem je v úplně jiné pozici, než v roce 2015, kdy byla řešena za průtahy
v několika věcech. Tehdy svou vinu uznala a přijala i uložené kárné opatření. V posuzované kárné
věci je však hluboce přesvědčena o tom, že oprávněně vyčkávala na nález Ústavního soudu,
v němž očekávala stanovisko k zákonnosti zajištění finančních prostředků na bankovních účtech
žadatelky. Proto nemůže souhlasit s tím, co je jí nyní kladeno za vinu. Toliko připouští,
že v předchozí době mohla být vůči švýcarské straně flexibilní, komunikovat s ní a častěji
ji urgovat o zaslání potřebných rozhodnutí. Nicméně se jednalo o jeden z několika desítek spisů,
jež tehdy vyřizovala. Nikdy by nevěřila, že bude znovu stát před kárným senátem. Celý život žije
jen pro svou rodinu a práci, které obětovala všechny zájmy a v níž tráví převážnou většinu svého
času. Po obdržení ústavní stížnosti na její nečinnost žije v permanentním stresu, který
se negativně projevil na jejím zdraví a způsobil výrazné zhoršení vztahů v rodině. Nedokáže
si představit, že by o funkci státní zástupkyně přišla, neboť práce je pro ni prakticky vším
a kromě své rodiny by ztratila smysl života.
[30] Kárný senát vyslechl na žádost navrhovatele i přímou nadřízenou kárně obviněné
JUDr. B. V., obvodní státní zástupkyni pro Prahu 4. Tato svědkyně uvedla, že se o stížnosti proti
usnesení o zamítnutí žádostí o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech žadatelky a o
jejím nepředložení stížnostnímu soudu dozvěděla až po doručení nálezu Ústavního soudu. Před
odesláním stížnosti o této skutečnosti hovořila s kárně obviněnou, která jí sdělila, že vyčkávala na
rozhodnutí o ústavní stížnosti, od něhož očekávala stanovisko k meritu věci.
O tomto záměru však nebyla předem informována a po odeslání vyjádření k ústavní stížnosti
již spis nekontrolovala. I když uvedený postup kárně obviněné svým způsobem chápe, je toho
názoru, že stížnost měla být předložena bez ohledu na to, jak by o ní bylo rozhodnuto. Kárně
obviněná již o zrušení zajištění rozhodla a peníze byly vráceny. S městským státním zástupcem
konzultovala nečinnost kárně obviněné při předložení stížnosti obvodnímu soudu, zaslala
mu k ní vyjádření a ten se nakonec rozhodl, že záležitost bude řešit sám.
III. Právní posouzení skutku uvedeného v kárném návrhu
[31] Při posouzení jednání uvedeného v návrhu na zahájení kárného řízení i obhajoby kárně
obviněné vycházel kárný senát z definice kárného provinění obsažené v zákoně o státním
zastupitelství, jakož i z povahy a významu institutu kárné odpovědnosti státního zástupce,
jež z tohoto zákona vyplývají.
[32] Podle §28 zákona o státním zastupitelství je kárným proviněním zaviněné porušení
povinností státního zástupce, zaviněné chování nebo jednání státního zástupce, jímž ohrožuje
důvěru v činnost státního zastupitelství nebo v odbornost jeho postupu anebo snižuje vážnost
a důstojnost funkce státního zástupce. Zákon o státním zastupitelství však ve znění
§12c a násl. upravuje mechanismus dohledu, v jehož rámci mohou být zjištěny, projednány
a napraveny jednotlivé nedostatky v postupu státních zástupců. Dále podle §30 odst. 3
zákona o státním zastupitelství může vedoucí státní zástupce drobné nedostatky a poklesky
státnímu zástupci písemně vytknout, aniž by podal návrh na zahájení kárného řízení. V kárném
řízení ve věcech státních zástupců se tedy aplikují principy subsidiarity kárného postihu a kárnou
odpovědnost lze dovozovat pouze v závažných případech, v nichž nepostačuje uplatnění
mechanismů dohledu a řízení v soustavě státního zastupitelství. Porušení povinností při výkonu
funkce státního zástupce tak naplňuje znaky skutkové podstaty kárného provinění podle
§28 zákona o státním zastupitelství, jen je-li zaviněné a dosahuje-li větší intenzity.
[33] Myšlenka, že kárné právo představuje prostředek ultima ratio, který je možné použít
až při neúčinnosti či nedostatečnosti ostatních prostředků, byla uplatněna i v judikatuře vztahující
se k délce vyřizování agendy státních zástupců. Kárný senát totiž v minulosti považoval za kárné
provinění podle §28 zákona o státním zastupitelství jen delší nečinnost, při které státní zástupce
nevyřídil přidělenou věc, ačkoli tak evidentně mohl učinit bez újmy na zpracovávání jeho další
agendy. Průtah dosahující intenzity kárného provinění tak podle dosavadní rozhodovací činnosti
kárného senátu zpravidla nastává v situaci, kdy státní zástupce ve více věcech po obdržení
příslušného podání neučiní žádný relevantní úkon ve lhůtě tří měsíců u věcí zapsaných v rejstříku
ZT a ve lhůtě dvou měsíců u věcí zapsaných v rejstříku ZN (srov. rozhodnutí ze dne 9. 3. 2015,
č. j. 12 Ksz 13/2014 - 71, ze dne 13. 4. 2015, č. j. 12 Ksz 1/2014 - 107, ze dne 10. 11. 2015,
č. j. 12 Ksz 2/2015 - 78, ze dne 14. 2. 2017, č. j. 12 Ksz 4/2016 - 142, ze dne 26. 9. 2017,
č. j. 12 Ksz 2/2017 - 42, ze dne 6. 2. 2018, č. j. 12 Ksz 9/2017 - 120, ze dne 27. 2. 2018,
č. j. 12 Ksz 10/2017 - 43, ze dne 20. 3. 2018, č. j. 12 Ksz 11/2017 - 57, a ze dne 24. 4. 2018,
č. j. 12 Ksz 13/2017 - 41).
[34] Daleko přísnějším způsobem však kárný senát ve své předchozí judikatuře nahlížel
na případy, v nichž státní zástupce delší dobu otálí s vyřizováním naprosto základních
a stěžejních podání, na jejichž včasném a náležitém posouzení závisí opodstatněnost samotného
vedení trestního stíhání, důvodnost vzetí obviněného do vazby či jeho ponechání ve vazbě,
zachování dalších základních práv obviněného a jiných dotčených osob, jakož i zjištění klíčových
skutečností důležitých pro posouzení jednání uvedeného v usnesení o zahájení trestního stíhání
po skutkové i právní stránce. Ohledně těchto podání kárný senát z hlediska kárné odpovědnosti
státního zástupce netoleroval nečinnosti trvající v řádu týdnů, nýbrž učinil závěr, že o nich veřejní
žalobci musejí rozhodovat v každé věci spíše v řádu dnů (srov. rozhodnutí ze dne 21. 3. 2017,
č. j. 12 Ksz 8/2016 - 81).
[35] Takto urychleně byla v posuzované trestní věci kárně obviněná povinna postupovat také
při předložení stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádostí o zrušení zajištění peněžních
prostředků na bankovních účtech žadatelky. Podle §146a odst. 1 písm. c) trestního řádu totiž
o stížnosti proti rozhodnutí, kterým státní zástupce nevyhověl žádosti o zrušení zajištění věci,
o níž nasvědčují zjištěné skutečnosti tomu, že je výnosem z trestné činnosti, rozhoduje zpravidla
do pěti dnů po uplynutí lhůty k podání stížnosti všem oprávněným osobám soud, v jehož obvodu
je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal. Kárně obviněná tedy měla uvedenou
stížnost bezodkladně předložit, aby o ní Obvodní soud pro Prahu 4 mohl ve velmi krátké
několikadenní lhůtě stanovené v §146a odst. 1 trestního řádu rozhodnout. Namísto toho však
stížnost předložila soudu až čtyři a půl měsíce od jejího doručení obvodnímu státnímu
zastupitelství, což je značně dlouhý průtah v porovnání se zákonnou lhůtou, v níž tak měla učinit.
Navíc státní zástupkyně byla ve stejné trestní věci nečinná také při vyřizování dvou žádostí
o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech žadatelky. Oba tyto průtahy jí byly písemně
vytknuty podle §30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství a druhý z nich, který trval velmi
dlouhou dobu téměř čtyř let, byť nikoli jen jejím zaviněním, byl i předmětem řízení o ústavní
stížnosti, které probíhalo v době nečinnosti posuzované v této kárné věci. Za této situace bylo
nanejvýš logické a očekávatelné, že kárně obviněná po doručení ústavní stížnosti na její
nečinnost, vydání usnesení o zamítnutí žádostí o zrušení zajištění a podání stížnosti žadatelky
proti tomuto rozhodnutí ihned tento řádný opravný prostředek předloží k rozhodnutí soudu,
který mohl urychleně posoudit, zda další zásahy do majetkových práv dotčené osoby jsou
důvodné či nikoliv. Navíc soud nakonec neshledal podmínky pro další trvání zajištění peněžních
prostředků na účtech žadatelky, a proto je možné konstatovat, že v důsledku čtyř a půl měsíčního
otálení státní zástupkyně při předložení stížnosti byla po tuto dobu žadatelce zbytečně odepřena
dispozice s jejím majetkem.
[36] Dlouhodobá nečinnost kárně obviněné při postoupení stížnosti proti jejímu rozhodnutí
o zamítnutí žádostí o zrušení zajištění finančních prostředků na účtech žadatelky, které bylo
vydané podle §79a odst. 4 trestního řádu, ve znění účinném do 17. 3. 2017, tak představovala
opakování jejích předchozích průtahů v téže trestní věci a měla za následek závažné porušení
ústavně zaručených práv žadatelky. Jedná se proto o významné pochybení při plnění úkolů
státního zastupitelství, které dosahuje intenzity kárného provinění.
[37] Na tomto závěru nemohou nic změnit ani tvrzení obsažená v obhajobě kárně obviněné.
[38] Podle zcela jednoznačně formulovaného znění §146a odst. 1 trestního řádu byla státní
zástupkyně povinna předložit stížnost proti svému zamítavému rozhodnutí o zrušení zajištění
bezodkladně po jejím obdržení, aby mohl o ní soud rozhodnout do pěti dnů po uplynutí lhůty
k podání stížnosti všem oprávněným osobám. Uvedené ustanovení tedy neumožňovalo kárně
obviněné vyčkávat s odesláním opravného prostředku soudu až na rozhodnutí o ústavní stížnosti.
Navíc jejím předmětem byla nečinnost obvodního státního zastupitelství při rozhodování
o žádostech o zrušení zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech, a nikoliv zákonnost
samotného zajištění. Proto kárně obviněná nemohla spoléhat na to, že se Ústavní soud ve svém
rozhodnutí vysloví i k meritu věci. I kdyby toto její očekávání bylo reálné, nezbavilo
by ji to povinnosti předložit stížnost Obvodnímu soudu pro Prahu 4, který by s ohledem
na velmi krátkou lhůtu pro vydání rozhodnutí stanovenou v §146a odst. 1 trestního řádu
nepochybně posoudil zákonnost dalšího trvání zajištění finančních prostředků na účtech
žadatelky mnohem dříve než Ústavní soud. Vyčkávání kárně obviněné s odesláním stížnosti
soudu až na rozhodnutí o ústavní stížnosti, na jehož základě byla připravena opravnému
prostředku sama vyhovět, pokud by Ústavní soud shledal důvody pro zrušení zajištění, je tedy
nutné hodnotit nejen jako její neodborný, nýbrž také alibistický a nelogický postup. O zrušení
svého zamítavého rozhodnutí o zrušení zajištění totiž mohla státní zástupkyně rozhodnout sama
bez ohledu na výsledek řízení o ústavní stížnosti, a pokud si nebyla správností svého právního
názoru jistá, byla povinna stížnost předložit soudu, který mohl rozhodnout o meritu věci velmi
rychle. Stížnostní soud byl nepochybně schopen kvalifikovaně rozhodnout i bez části spisového
materiálu, který byl zaslán Ústavnímu soudu, neboť by měl k dispozici podstatný obsah spisu
státního zastupitelství, včetně napadeného rozhodnutí a opravného prostředku. Z těchto důvodů
se kárný senát neztotožňuje s přesvědčením kárně obviněné, že postupovala správně, když
stížnost proti svému usnesení ze dne 28. 4. 2017, vydaného podle §79a odst. 4 trestního řádu,
ve znění účinném do 17. 3. 2017, předložila Obvodnímu soudu pro Prahu 4 až po obdržení
rozhodnutí o ústavní stížnosti.
[39] V předloženém dozorovém spise není založena žádná písemnost, z níž by vyplývalo,
že nadřízení kárně obviněné věděli o jejím průtahu řešeném v tomto kárném řízení. Obvodní
státní zástupkyně pro Prahu 4 ve své svědecké výpovědi uvedla, že se o podání stížnosti proti
zamítavému usnesení o zrušení zajištění a o jejím nepředložení stížnostnímu soudu, jakož
i o důvodech tohoto postupu kárně obviněné, dozvěděla až po doručení nálezu Ústavního soudu.
Toto svědectví je v souladu s jejím přípisem ze dne 8. 11. 2017, sp. zn. SPR 332/2017, jímž
navrhovateli předložila dozorový spis s vyjádřením k průtahům kárně obviněné. V uvedené
písemnosti, kterou byl při jednání kárného senátu proveden důkaz na žádost navrhovatele,
se totiž rovněž uvádí, že podání stížnosti proti usnesení kárně obviněné ze dne 28. 4. 2017 zjistila
obvodní státní zástupkyně dne 9. 10. 2017, kdy byla předložena Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
Ve spisovém materiálu se nenachází žádný zápis o tom, že by státní zástupkyně v době
od doručení stížnosti do zaslání nálezu Ústavního soudu danou trestní věc konzultovala
s vedením obvodního státního zastupitelství či se státními zástupci nadřízených státních
zastupitelství a že by jim sdělila svůj záměr vyčkat s předložením stížnosti až do rozhodnutí
o ústavní stížnosti. Není k dispozici ani žádný záznam o předložení spisu se stížností proti
usnesení ze dne 28. 4. 2017, na níž kárně obviněná tento úmysl vlastnoručně vyjádřila, některému
z jejích nadřízených. Vedoucí státní zástupkyně pak nebyla povinna kontrolovat nápravu
pochybení, které kárně obviněné dne 3. 5. 2017 písemně vytkla, neboť průtah při vyřizování
žádostí o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtech žadatelky byl odstraněn ještě předtím,
a to vydáním zamítavého usnesení ze dne 28. 4. 2017. Není proto možné souhlasit s názorem
kárně obviněné, že ve vztahu k průtahu, který je předmětem tohoto kárného řízení,
nepostupovali správně ani její nadřízení státní zástupci.
[40] Z přehledu pracovní zatíženosti státních zástupců Obvodního státního zastupitelství
pro Prahu 4 za období od 1. 5. 2017 do 31. 10. 2017 a z absenční karty kárně obviněné za rok
2017, které zpracovala obvodní státní zástupkyně pro Prahu 4 a jimiž kárný senát doplnil
dokazování, je zřejmé, že předmětný průtah nebyl způsoben přetížeností státní zástupkyně,
neboť její množství práce bylo srovnatelné s dalšími kolegy. Navíc předložení stížnosti soudu
představovalo naprosto jednoduchý úkon, který bylo možné učinit ve velmi krátké době. Ostatně
o příčinné souvislosti mezi nečinností kárně obviněné a její pracovní zátěží není možné vůbec
uvažovat, protože otálení s odesláním opravného prostředku stížnostnímu soudu bylo záměrné
a mělo nesprávně trvat do rozhodnutí Ústavního soudu, od něhož státní zástupkyně očekávala
vyřešení merita věci.
[41] Průtahem při předložení stížnosti proti usnesení o zamítnutí žádostí o zrušení zajištění
peněžních prostředků na bankovních účtech žadatelky, který byl zjištěn v trestní věci vedené
u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 ZN 1659/2010, tedy kárně
obviněná zaviněně porušila své povinnosti při výkonu funkce státní zástupkyně odpovědně plnit
své úkoly a postupovat odborně, svědomitě a bez zbytečných průtahů, které jsou stanoveny
v §24 odst. 1 zákona o státním zastupitelství. Kárně obviněná tímto zaviněným jednáním
ohrozila také důvěru v odbornost postupu státního zastupitelství, neboť ta v očích odborné
a laické veřejnosti, zejména stížnostního soudu, žadatelky a jejího právního zástupce nepochybně
mohla být snížena jejím otálením při předložení stížnosti soudu. V daném případě se jednalo
o zavinění ve formě nepřímého úmyslu, kdy kárně obviněná věděla, že svým jednáním může
způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného zákonem a pro případ, že je způsobí, byla
s tím srozuměna. Svého průtahu si totiž musela být vědoma, neboť již po obdržení stížnosti
vyjádřila záměr vyčkat s jejím předložením soudu až do vydání rozhodnutí o ústavní stížnosti,
ačkoliv s ohledem na shora uvedené skutečnosti jí musela být zřejmá nesprávnost tohoto
postupu. Kárně obviněná musela být proto srozuměna s tím, že se dopouští nečinnosti, porušuje
tak své povinnosti státní zástupkyně a ohrožuje důvěru v odbornost postupu státního
zastupitelství.
[42] S ohledem na všechny tyto skutečnosti je možné konstatovat, že kárně obviněná uvedeným
skutkem spáchala kárné provinění podle §28 zákona o státním zastupitelství.
IV. Uložení kárného opatření
[43] Při úvaze o druhu a výměře kárného opatření kárný senát přihlédl k závažnosti kárného
provinění a k osobě kárně obviněné.
[44] Na jedné straně kárný senát musel vzít v úvahu zavinění kárně obviněné ve formě
nepřímého úmyslu, výraznou délku jejího průtahu ve vztahu k urgentnosti úkonu, jenž měl být
učiněn, její předchozí nečinnosti ve stejné věci, které jí byly dvakrát písemně vytknuty podle
§30 odst. 3 zákona o státním zastupitelství, jakož i následky otálení při předložení stížnosti
soudu, které se negativně projevily v právní sféře žadatelky o zrušení zajištění peněžních
prostředků na jejích bankovních účtech. S ohledem na množství a závažnost těchto skutečností
svědčících v neprospěch kárně obviněné nelze uvažovat o upuštění od uložení kárného opatření,
což navrhl obhájce ve své závěrečné řeči.
[45] Na straně druhé však kárný senát musel přihlédnout k tomu, že se kárně obviněná dopustila
jen jednoho průtahu. Především však musel vzít v úvahu všeobecně pozitivní hodnocení výkonu
funkce státní zástupkyně kárně obviněnou. Svědkyně JUDr. B. V. totiž jako obvodní státní
zástupkyně pro Prahu 4 při jednání kárného senátu uvedla, že i přes posuzované pochybení, které
vzniklo nešťastnou shodou okolností, považuje kárně obviněnou za velmi dobrou státní
zástupkyni. To platí i ve vztahu k agendě právního styku s cizinou, kterou na státním
zastupitelství nikdo jiný tak dobře neovládá. Kárně obviněná podle svědkyně zná všechny
relevantní právní předpisy, komunikuje s nadřízenými státními zastupitelstvími, velice se snaží,
v práci je v případě potřeby i o víkendu a je na ni vžd y spolehnutí. Podobně vyznívá i vyjádření
kolektivu soudců trestního úseku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 3. 2018. V něm se
uvádí, že kárně obviněná zpracovává obžaloby vždy kvalitně, při jednáních před soudem je jako
intervenující státní zástupkyně obeznámena se spisovým materiálem, a to i v případě nečekaných
zástupů za své kolegy, vždy iniciativně reaguje na vývoj dokazování před soudem, podává návrhy
na jeho doplnění, aktivně spolupracuje při opatření důkazu na základě pověření soudu a svou
práci státní zástupkyně tak vykonává více než kvalitně. Kladně hodnotily spolupráci se státní
zástupkyní rovněž různé policejní útvary ve svých vyjádřeních ze dne 25. 10. 2017, 20. 2. 2018 a
11. 5. 2018. Všemi těmito hodnoceními byly při jednání kárného senátu provedeny důkazy
z iniciativy kárně obviněné. Z nich je naprosto zřejmé, že kárně obviněná je i přes přetrvávající
potíže se včasností vyřizování veškeré její agendy nadprůměrná státní zástupkyně.
[46] Zejména s ohledem na tuto skutečnost výrazně svědčící ve prospěch kárně obviněné dospěl
kárný senát k závěru, že jí postačí uložit kárné opatření snížení platu o 10 % na dobu 6 měsíců,
tedy ve výměře těsně nad jednou čtvrtinou zákonné sazby uvedené v §30 odst. 1 písm. b) zákona
o státním zastupitelství, což v podstatě odpovídá sankci požadované zástupcem kárného
navrhovatele při jednání kárného senátu. Kárně obviněná se totiž, jak již bylo shora naznačeno,
opětovně dopustila kárného provinění, a to v době před zahlazením kárného opatření snížení
platu o 10 % na dobu 3 měsíců, který jí byl za devět průtahů při vyřizování žádostí cizozemských
justičních orgánů o mezinárodní justiční spolupráci uložen rozhodnutím Nejvyššího správního
soudu jako soudu kárného ze dne 15. 12. 2015, č. j. 12 Ksz 9/2015 - 50, jež nabylo právní moci
téhož dne, takže státní zástupkyni bylo možné v této kárné věci uložit kárné opatření snížení
platu až o 30 % na dobu nejdéle 2 let, jak vyplývá z ustanovení §30 odst. 1 písm. b) zákona
o státním zastupitelství ve spojení s §24 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců,
státních zástupců a soudních exekutorů (dále jen „zákon o řízení ve věcech soudců, státních
zástupců a soudních exekutorů“). Kárný senát přitom přihlédl i k výměrám kárných
opatření snížení platu uložených státním zástupcům v dříve rozhodnutých kárných věcech
za opakované průtahy při vyřizování jednotlivých podání (srov. rozhodnutí ze dne 10. 11. 2015,
sp. zn. 12 Ksz 2/2015, a ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 12 Ksz 2/2017), ve kterých oproti nyní
posuzovanému případu a další obdobné věci vedené pod sp. zn. 12 Ksz 11/2017 kárně stíhaní
státní zástupci nebyli kladně hodnoceni a neměli tak značné odborné předpoklady pro další
výkon své funkce, jako kárně obviněná.
V. Závěr
[47] S ohledem na všechno, co bylo uvedeno k jednání kárně obviněné státní zástupkyně,
pro které bylo vedeno toto kárné řízení, Nejvyšší správní soud jako soud kárný
podle §19 odst. 1 zákona o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů
uznal kárně obviněnou vinnou kárným proviněním podle §28 zákona o státním zastupitelství,
jehož se dopustila skutkem popsaným ve výroku tohoto rozhodnutí. Za toto kárné provinění
uložil kárně obviněné podle §30 odst. 1 písm. b) zákona o státním zastupitelství kárné opatření
snížení platu o 10 % na dobu 6 měsíců.
[48] Kárné opatření snížení platu se vůči kárně obviněné uplatní od prvního dne měsíce
následujícího po dni právní moci rozhodnutí (§30 odst. 4 zákona o státním zastupitelství).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. května 2018
JUDr. Jiří Palla
předseda kárného senátu
ve věcech státních zástupců