ECLI:CZ:NSS:2018:15.KSE.3.2017:49
sp. zn. 15 Kse 3/2017 - 49
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava
Vlašína a členů JUDr. Zbyňka Poledny, Mgr. Davida Chaloupky, Mgr. Jaroslava Kocince,
JUDr. Gabriely Vilímkové a Mgr. Barbory Kubíkové v právní věci kárného žalobce: ministr
spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti kárně obviněné: JUDr. E. J., soudní
exekutorka Exekutorský úřad Praha 6, se sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6, zastoupené Mgr.
Tomášem Mařatkou, advokátem, se sídlem Dušní 8/11, Praha 1 – Josefov, o návrhu na zahájení
kárného řízení o kárné odpovědnosti soudního exekutora ze dne 18. 12. 2017, č. j. MSP-46/2017-
OED-KEU/17,
takto:
I.
podle §19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů
JUDr. E. J., soudní exekutorka
Exekutorský úřad Praha 6
se sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6
s e z p r o š ť u j e
kárné žaloby pro skutek spočívající v tom, že
jako soudní exekutorka pověřená vedením exekuce v příkazech k úhradě nákladů exekuce určila
náklady právního zastoupení oprávněného a tyto náklady poté právním zástupcům vyplatila tak,
že namísto částky ve výši 484 Kč
- v příkazu č. j. 034 EX 362/16-13 ze dne 13. 7. 2016 určila tyto náklady ve výši 2.541 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 2391/16-22 ze dne 21. 3. 2017 určila tyto náklady ve výši 2.541 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 1123/16-12 ze dne 12. 9. 2016 určila tyto náklady ve výši 1.936 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 464/16-12 ze dne 21. 8. 2016 určila tyto náklady ve výši 2.831 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 641/16-15 ze dne 17. 8. 2016 určila tyto náklady ve výši 1.936 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 1127/16-19 ze dne 26. 8. 2016 určila tyto náklady ve výši 1.936 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 333/16-15 ze dne 10. 7. 2016 určila tyto náklady ve výši 1.089 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 216/16-18 ze dne 6. 6. 2016 určila tyto náklady ve výši 1.089 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 926/16-14 ze dne 3. 10. 2016 určila tyto náklady ve výši 1.936 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 56/16-13 ze dne 13. 5. 2016 určila tyto náklady ve výši 2.541 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 2257/16- 14 ze dne 31. 1. 2017 určila tyto náklady ve výši 1.936 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 2266/16-15 ze dne 13. 1. 2017 určila tyto náklady ve výši 1.936 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 2628/16-20 ze dne 7. 3. 2017 určila tyto náklady ve výši 1.936 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 2136/16-17 ze dne 12. 1. 2017 určila tyto náklady ve výši 1.936 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 1597/16-12 ze dne 28. 11. 2016 určila tyto náklady ve výši 1.936 Kč,
- v příkazu č. j. 034 EX 173/16-22 ze dne 10. 6. 2016 určila tyto náklady ve výši 1.089 Kč,
neboť tento skutek není kárným deliktem.
II.
Podle §19 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních
exekutorů, se kárně obviněné přiznává náhrada nákladů kárného řízení, jejíž výše bude stanovena
samostatným rozhodnutím.
Odůvodnění:
[1] Kárný žalobce podal kárnou žalobu na základě výsledků kontroly Exekutorského úřadu
Praha 6, soudní exekutorky JUDr. E. J. provedené dne 14. 7. 2017. Při ní zjistil, že kárně
obviněná v příkazu k úhradě nákladů exekuce č. j. 034 EX 362/16 - 13 ze dne 13. 7. 2016 určila
náklady právního zastoupení oprávněného dle ustanovení §6 odst. 1, §7 a §8 odst. 1
advokátního tarifu, ve spojení s ustanovením §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu za dva
úkony právní služby po 750 Kč. Podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu byl určen 2x
režijní paušál po 300 Kč. To vše zvýšené o náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21%, tedy
441 Kč, celkem tedy ve výši 2 541 Kč. Náklady právního zastoupení oprávněného přitom měly
být podle názoru kárného žalobce určeny ve výši 200,- Kč za dva úkony právní služby
podle ustanovení §14b odst. 2 advokátního tarifu, 2x režijní paušál ve výši po 100 Kč dle
ustanovení §14b odst. 5 advokátního tarifu, to vše zvýšené o náhradu daně z přidané hodnoty
ve výši 21 %, tedy 84 Kč, celkem ve výši 484 Kč.
[2] Pochybení téhož typu zjistil kárný žalobce taktéž v příkazu k úhradě nákladů exekuce
č. j. 034 EX 2391/16-22 ze dne 21. 3. 2017, č. j. 034 EX 1123/16- 12 ze dne 12. 9. 2016,
č. j. 034 EX 464/16-12 ze dne 21. 8. 2016, č. j. 034 EX 641/16-15 ze dne 17. 8. 2016,
č. j. 034 EX 1127/16-19 ze dne 26. 8. 2016, č. j. 034 EX 333/16-15 ze dne 10. 7. 2016,
v č. j. 034 EX 216/16-18 ze dne 6. 6. 2016, č. j. 034 EX 926/16-14 ze dne 3. 10. 2016,
č. j. 034 EX 56/16-13 ze dne 13. 5. 2016, č. j. 034 EX 2257/16- 14 ze dne 31. 1. 2017,
č. j. 034 EX 2266/16-15 ze dne 13. 1. 2017, č. j. 034 EX 2628/16-20 ze dne 7. 3. 2017,
č. j. 034 EX 2136/16-17 ze dne 12. 1. 2017, č. j. 034 EX 1597/16-12 ze dne 28. 11. 2016
a č. j. 034 EX 173/16-22 ze dne 10. 6. 2016.
[3] Kárný žalobce shrnul, že ve všech těchto případech bylo v předmětných řízeních
vymáháno peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevýšila 50.000 Kč a bylo zahájeno návrhem
podaným na ustáleném vzoru opakovaně pro tytéž oprávněné. Kárný žalobce je toho názoru,
že v těchto případech byly splněny podmínky pro určení výše nákladů podle ustanovení §14b
odst. 1 a 2, odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Podle názoru kárného žalobce na základě tohoto
postupu kárně obviněné došlo k obohacení advokátů oprávněných o částku 23.401 Kč na úkor
povinných. Závažnost kárného delikt kárný žalobce spatřuje v tom, že jde o opakované
pochybení trvající téměř celý rok (od 13. 5. 2016 do 21. 3. 2017), po který soudní exekutorka
zvýhodňovala advokáty obchodních společností PRAFIS a.s. JUDr. M. K. a MOSTECKÉ
BYTOVÉ, a.s., JUDr. T. K. Kárný žalobce má za to, že důvodem takového postupu kárně
obviněné může být zajištění vymáhání pohledávek od těchto společností prostřednictvím
jmenovaných právních zástupců.
[4] Kárný žalobce poukázal na to, že nesprávné určování nákladů exekuce v příkazech
k úhradě nákladů exekuce, a to jak odměny, tak hotových výdajů soudního exekutora, shledal
Nejvyšší správní soud opakovaně kárným deliktem, např. v řízení vedeném pod
sp. zn. 14 Kse 10/2011 a sp. zn. 15 Kse 12/2015. Poukázal poté na to, že Ústavní soud
v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 1881/11 ze dne 16. ledna 2012 konstatoval, že neopodstatněné
navyšování nákladů exekučního řízení představuje zneužití práva.
[5] Kárně obviněná ve vyjádření namítla, že z kárné žaloby nijak nevyplývá, v čem by mělo
spočívat porušení povinnosti podle ustanovení §46 odst. 1 exekučního řádu a podle článku
5 odst. 1 Pravidel profesionální etiky a soutěže soudních exekutorů. S odkazem na zákonné
podmínky pro přiznání náhrady nákladů podle ustanovení §14b odst. 1 a 2 advokátního tarifu
namítla, že ve všech vytýkaných případech nalézací řízení ani řízení za účelem provedení
soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce nebyla zahájena na ustáleném vzoru uplatňovaném
opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. Kontrolní orgán a následně
ani kárný žalobce se pak vůbec nezabývali tím, zda byla řízení zahájena návrhem podaným
na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných
věcech, tudíž podmínkou pro aplikaci §14b advokátního tarifu.
[6] Kárně obviněná setrvala na svém postoji, že uvedená řízení nebyla zahájena návrhem
podaným na ustáleném vzoru opakovaně pro tytéž oprávněné. Namítla, že pro posouzení
aplikace ustanovení §14b advokátního tarifu není relevantní to, že přijde návrh na formuláři
(což se v daných případech ani nestalo), ale návrh musí být posouzen komplexně nejen ve vztahu
k samotné věci, jíž se týká, a její náročnosti, individuality a rozdílnosti, ale také ve vztahu k dalším
případům stejného oprávněného. Je samozřejmé, že v případech, které nejsou na první pohled
zřejmé, může dojít k různému posouzení a že budou existovat případy hraniční. Kárně obviněná
taktéž zdůraznila, že ve všech vytýkaných případech s určením výše nákladů právního zastoupení
souhlasil nejen oprávněný, ale i povinný a exekuční soud. S názorem, že by mělo jít o vyčíslení
nákladů dle §14b advokátního tarifu, přišel až kontrolní orgán.
[7] Kárně obviněná také poukázala na to, že v letech 2016 – 2017 u ní bylo zahájeno přes
3.000 nových exekucí. Kárný žalobce však nesouhlasí s posouzením pouze 16 případů z tohoto
počtu. Kárně obviněná poukázala na to, že kárný soud v rozhodnutí ze dne 11. dubna 2017,
sp. zn. 14 Kse 3/2016 – 65 zdůraznil, že ojedinělá chyba či nesprávnost odůvodnění může vést
k výtce ze strany dohledových orgánů, nikdy však nemůže být úspěšně žalována před kárným
soudem. Kárný soud zde uvedl, že je především na účastnících daného řízení, aby svá práva
dostatečně hájili, a to zejména cestou opravných prostředků, včetně námitek. Kárně obviněná
podotkla, že účastníci řízení ani exekuční soud v těchto řízeních nikdy nerozporovali správnost
výše nákladů právního zastoupení.
[8] Kárně obviněná je toho názoru, že i pokud by se kárný soud přiklonil k názoru,
že by bylo možné namítané případy subsumovat pod ustanovení §14b advokátního tarifu, v jejím
případě šlo také o velmi hraniční věc a v objemu exekucí šlo o zanedbatelný zlomek případů.
Kárně obviněná namítla, že neporušovala tento podzákonný předpis vědomě, jelikož měla a má
stále za to, že výklad kárného žalobce je nesprávný, a nečinila tak s úmyslem kohokoliv, tím spíše
sebe, obohatit. Popírá jakoukoliv domluvu s právními zástupci oprávněných o účelovém
navyšování jejich odměn. S odkazem na závěry rozhodnutí kárného soudu ze dne 31. 7. 2012,
č. j. 14 Kse 10/2011 – 117 je poté toho názoru, že zde ke kárnému deliktu nedošlo. Za toto
jednání jí mohl kontrolní orgán udělit maximálně výtku.
[9] Ústní jednání ve věci proběhlo dne 26. 6. 2018 za přítomnosti zástupkyně kárného
žalobce, kárně obviněné a jejího obhájce.
[10] Mezi stranami není sporný skutkový stav ani spor o výklad ustanovení §14b odst. 1 a 2
advokátního tarifu. Obecně sporný je jejich názor na aplikaci těchto ustanovení na jednotlivé
případy uvedené v kárné žalobě. Kárně obviněná částečně ještě před podáním kárné žaloby
v 9 z vyjmenovaných případů své pochybení uznala. Ve vyjádření ke kárnému žalobci ze dne
3. 9. 2017 k tomu uvedla, že u ní došlo k chybnému zadání nákladů právního zastoupení
při administraci nového spisu do systému a poté k následnému přepisu těchto nákladů
do jednotlivých příkazů. V ostatních případech se poté již rozcházejí názory kárného žalobce
a kárně obviněné, zda zde bylo možno určit náklady zastoupení advokátem podle ustanovení
§14b odst. 1 a 2 advokátního tarifu.
[11] Jednotně pro všechny uvedené věci považuje kárný soud za nezbytné posoudit,
zda eventuální pochybení při posouzení, zda zde měla kárně obviněná náklady zastoupení určit
podle ustanovení §14b odst. 1 a 2 advokátního tarifu, vůbec mohly být kárným deliktem,
případně za jakých podmínek.
[12] Kárný soud zde vycházel z tezí, které sám formuloval při posouzení obdobných skutků
jiných kárně obviněných. Kárný soud již dříve vyslovil obecnou premisu, že „kárnou odpovědnost
exekutora nelze dovozovat ze skutečnosti, že tento zastává právní názor odlišný od právního názoru kárného
žalobce (…)“ (viz rozhodnutí ze dne 19. 5. 2011, č. j. 15 Kse 6/2010 – 54). Zejména ve svém
rozhodnutí ze dne 19. 11. 2013, č. j. 14 Kse 5/2012 – 248 pak vyložil, že „příkaz k úhradě nákladů
exekuce je zvláštní typ rozhodnutí, kterým soudní exekutor určuje výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, které
je povinný spolu s náklady oprávněného povinen uhradit. Jedná se tedy o rozhodnutí, které spadá pod rozhodovací
činnost exekutora a je považováno za úkon soudu. Z uvedeného tedy vyplývá, že kárný žalobce výtkami proti
tomuto rozhodnutí nečiní výtky vůči postupům či vůči průtahům soudního exekutora při výkonu jeho činnosti.“
[13] V citovaném rozhodnutí navíc kárný soud stanovil, že ani nezákonnost či eventuální
nepřezkoumatelnost příkazu k úhradě nákladů exekuce a priori není kárným deliktem, neboť tyto
vady rozhodnutí by měly být řešeny prostředky, které k tomu právní řád skýtá. Na případná
pochybení soudního exekutora, kterých se dopustil při výkonu jeho rozhodovací činnosti, je tedy
třeba nahlížet analogicky jako na typově obdobná pochybení soudců. V této souvislosti poté
kárný soud zdůraznil, že proti příkazu o náhradě nákladů řízení jsou přípustné opravné
prostředky k exekučním soudům podle ustanovení §88 odst. 3 exekučního řádu. Jejich judikatura
by poté měla být sjednocována soudy vyšších stupňů a to konkrétně Nejvyšším soudem.
[14] Jak již bylo uvedeno výše, podstata sporu v projednávané věci vychází z toho,
že advokátní tarif v ustanovení §14b odst. 1 advokátního tarifu odvozuje základní podmínku pro
určování těchto nákladů zastoupení jen z neurčitě definovaného „návrhu na zahájení řízení podaného
na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech“. Každá z procesních stran na tuto
problematiku nicméně nahlíží z odlišných pozic. Kárný žalobce jejich splnění dovozuje z toho,
že se v uvedených případech jednalo o návrhy týchž oprávněných osob, které podali totožní
zástupci v typově obdobných věcech. Naopak kárně obviněná poukazovala na to, že byť
formálně o takový návrh mohlo jít, věci se mohly odlišovat ve svém předmětu, nešlo tedy vždy
o skutkově i právně obdobné věci.
[15] Pro všechny tyto případy poté souhrnně platí, že žádný povinný o nápravu
prostřednictvím opravných prostředků neusiloval. Povaha těchto návrhů a následkem toho
i správnost určení odměny zástupce v příkazech k úhradě nákladů exekuce tak nebyla podrobena
přezkumu u příslušných exekučních soudů. Ani kárnému soudu přitom není z úřední činnosti
známo, že by k otázce výkladu výše uvedeného pojmu existovala ona sjednocující judikatura
vyšších soudů. V situaci, kdy není jednoznačně zřejmé, jaké parametry má splňovat návrh,
aby jej bylo možno podřadit pod ustanovení §14b odst. 1 a 2 advokátního tarifu (a podle toho
určit náklady zastoupení oprávněných osob), není ze strany kárného soudu možné primární
posouzení, zda tyto parametry skutečně splňovaly návrhy ve výše specifikovaných věcech. Podle
názoru kárného soudu pak nelze ani případné pochybení soudního exekutora hodnotit jako kárný
delikt.
[16] Kárný soud pochopitelně nemůže pominout situace, kdy pochybení soudních exekutorů
nabudou takové intenzity, že půjde již o extrémní vybočení ze zákonem stanoveného postupu.
Pod takové postupy lze podřadit porušení zřejmého a nesporného ustanovení zákona, případně
jeho interpretaci naprosto extremním a nepřijatelným způsobem (viz rozhodnutí ze dne
14. 2. 2011, č. j. 14 Kse 6/2010 – 181, dále rozhodnutí ze dne 31. 7. 2012,
č. j. 14 Kse 10/2011 - 132). Kárné řízení v těchto případech, jak již kárný soud dříve
v rozhodnutích ve věcech vedených pod sp. zn. 14 Kse 5/2012 či sp. zn. 15 Kse 2/2016 vyložil,
je poté toliko subsidiárním prostředkem ultima ratio. Z uvedených okolností však kárný soud
rozhodování kárně obviněné o nákladech zastoupení oprávněných jako excesivní nevyhodnotil.
Na tomto závěru nemění nic ani poněkud rozporný náhled kárně obviněné na své vlastní postupy
v inkriminovaných věcech, kdy ve vyjádření k výsledkům kontroly některá pochybení uznala
a ve vyjádření ke kárně žalobě je popřela.
[17] Z uvedených důvodů proto kárný soud ve skutcích, jež jsou kárně obviněné kladeny
za vinu, kárné delikt neshledal. Kárně obviněnou proto podle ustanovení §19 odst. 2 zákona
č. 7/2002 Sb. zprostil kárné žaloby.
[18] Podle ustanovení §19 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. platí, že jestliže senát kárně
obviněného zprostil kárné žaloby, má kárně obviněný nárok vůči státu na náhradu nákladů účelně
vynaložených v souvislosti s kárným řízením. Vzhledem k tomu, že k této skutečnosti je nezbytné
provedení dalšího šetření (vyčíslení nákladů kárně obviněnou) rozhodne o těchto nákladech kárný
soud samostatným rozhodnutím (srov. ustanovení §19 odst. 3 in fine zákona č. 7/2002 Sb.)
Poučení: Proti tomu rozhodnutí není odvolání přípustné (§21 zákona č. 7/2002 Sb.,
o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů).
V Brně dne 26. června 2018
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda kárného senátu
ve věcech soudních exekutorů