ECLI:CZ:NSS:2016:15.KSE.8.2015:75
sp. zn. 15 Kse 8/2015 - 75
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako kárný soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana
Passera a členů JUDr. Zbyňka Poledny, Mgr. Davida Chaloupky, Mgr. Jaroslava Kocince,
JUDr. Gabriely Vilímkové a Mgr. Barbory Kubíkové v právní věci kárného žalobce: ministr
spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 28, proti kárně obviněné:
JUDr. M. E., soudní exekutorka, Exekutorský úřad Praha 4, se sídlem K Beránku 3, Praha 4, o
návrhu na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudní exekutorky ze dne 26. 8. 2015, čj.
MSP-172/2015-OSD-ENA/27,
takto:
JUDr. M. E.,
soudní exekutorka,
Exekutorský úřad Praha 4, se sídlem K Beránku 3, Praha 4
I.
je v inn a
tím, že
I.a
její zaměstnanci F. H., Š. V. a Mgr. B. K. vydali v exekučních řízeních vedených u Exekutorského
úřadu Praha 4 výzvy ke splnění vymáhané povinnosti:
• ze dne 25. 9. 2013, čj. 115 Ex 619/13 – 9,
• ze dne 5. 11. 2013, čj. 115 Ex 656/13 – 10,
• ze dne 10. 3. 2014, čj. 115 Ex 156/14 – 16,
• ze dne 15. 7. 2014, čj. 115 Ex 778/14 – 9,
• ze dne 1. 8. 2014, čj. 115 Ex 845/14 – 9,
• ze dne 21. 7. 2014, čj. 115 Ex 849/14 – 12,
• ze dne 6. 11. 2014, čj. 115 Ex 1021/14 – 9,
• ze dne 24. 9. 2014, čj. 115 Ex 1030/14 – 13,
• ze dne 27. 11. 2014, čj. 115 Ex 1394/14 – 13,
• ze dne 5. 1. 2015, čj. 115 Ex 1590/14 – 8,
• ze dne 19. 1. 2015, čj. 115 Ex 1626/14 – 11,
• ze dne 14. 1. 2015, čj. 115 Ex 1656/14 – 11,
• ze dne 19. 1. 2015, čj. 115 Ex 1720/14 – 10,
• ze dne 13. 1. 2015, čj. 115 Ex 1951/14 – 8,
• ze dne 29. 1. 2015, čj. 115 Ex 2103/14 – 12,
• ze dne 8. 1. 2015, čj. 115 Ex 2154/14 – 9,
• ze dne 30. 12. 2014, čj. 115 Ex 2248/14 – 11,
v nichž nesprávně vyčíslili odměnu za exekuci ve výši 3 000 Kč + DPH, přestože se jednalo
o exekuční řízení k vymožení nízké pohledávky, u nichž je nutné minimální odměnu snížit
na částku 1 500 Kč [§46 odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční
činnosti (exekuční řád), ve spojení s §6 odst. 3 a §11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 330/2001 Sb.,
o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce
podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „exekuční tarif“)],
přičemž JUDr. M. E. neučinila dostatečná opatření, aby zabránila vzniku a pokračování takového
stavu,
t e dy
porušila povinnosti stanovené právním předpisem, konkrétně §2, §13, §46 odst. 1 a 6
exekučního řádu, §6 odst. 3 a §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu a čl. 5 Pravidel profesionální
etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů,
t ím spáchal a
kárný delikt exekutora podle §116 odst. 4 písm. a) exekučního řádu.
I.b
její zaměstnankyně Mgr. B. K., exekutorská kandidátka, nesnížila v příkazech k úhradě nákladů
exekuce ze dne 13. 2. 2015, čj. 115 Ex 1720/14 – 15, ze dne 12. 8. 2014, čj. 115 Ex 845/14 – 9, a
ze dne 10. 2. 2015, čj. 115 Ex 1951/14 – 18, odměnu za exekuci ve výši 3 000 Kč + DPH na 50
%, přestože se jednalo o exekuční řízení k vymožení nízké pohledávky, u nichž je nutné snížit
minimální odměnu na částku 1 500 Kč [§6 o dst. 3 a §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu], a
povinní splnili podmínky §46 odst. 6 exekučního řádu,
přičemž JUDr. M. E. neučinila dostatečná opatření, aby zabránila vzniku a pokračování takového
stavu,
t e dy
porušila povinnosti stanovené právním předpisem, konkrétně §2, §13, §46 odst. 1 a 6
exekučního řádu, §6 odst. 3 a §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu a čl. 5 Pravidel profesionální
etiky a pravidel soutěže soudních exekutorů,
t ím spáchal a
kárný delikt exekutora podle §116 odst. 4 písm. a) exekučního řádu.
I.c
kárně obviněná nesnížila v příkazech k úhradě nákladů exekuce ze dne 3. 11. 2014,
čj. 115 Ex 845/14 – 28, ze dne 7. 10. 2014, čj. 115 Ex 1030/14 – 23, ze dne 24. 2. 2015,
čj. 115 Ex 2103/14 – 19, ze dne 27. 1. 2015, čj. 115 Ex 1626/14 – 16, a ze dne 21. 1. 2015,
čj. 115 Ex 1590/14 – 13, odměnu za exekuci ve výši 3 000 Kč + DPH na 50 %,
přestože se jednalo o exekuční řízení k vymožení nízké pohledávky, u nichž je nutné snížit
minimální odměnu na částku 1 500 Kč [§6 odst. 3 a §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu],
a povinní splnili podmínky §46 odst. 6 exekučního řádu,
t e dy
porušila povinnosti stanovené právním předpisem, konkrétně §2, §46 odst. 1 a 6 exekučního
řádu, §6 odst. 3 a §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu a čl. 5 Pravidel profesionální etiky
a pravidel soutěže soudních exekutorů,
t ím spáchala
kárný delikt exekutora podle §116 odst. 2 písm. a) exekučního řádu.
II.
Za uvedené delikty kárný senát uložil kárně obviněné podle §116 odst. 9 exekučního řádu
po k ut u v e v ýši 10 000 Kč.
Tato pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol: 15082015.
Odůvodnění:
I.
Kárná žaloba
1. Kárný žalobce podal dne 1. 9. 2015 u Nejvyššího správního soudu návrh na zahájení
kárného řízení se soudní exekutorkou JUDr. M. E. pro kárná provinění podle §116 odst. 3 písm.
a) a odst. 5 písm. a) exekučního řádu. Kárný žalobce vytkl kárně obviněné pochybení
zaměstnanců, kteří vydali nezákonné výzvy ke splnění vymáhané povinnosti (skutek I.a),
pochybení zaměstnanců, kteří vydali nezákonné příkazy k úhradě nákladů exekuce (skutek I.b), a
pochybení soudní exekutorky spočívající ve vydání nezákonných příkazů k úhradě nákladů
exekuce (skutek I.c).
Skutek I.a
Nesprávné vyčíslení odměny ve výzvách ke splnění vymáhané povinnosti
Porušení povinností zaměstnanci
2. Kárný žalobce založil kárnou žalobu na výsledcích kontroly provedené u Exekutorského
úřadu Praha 4 dne 17. 3. 2015, při které bylo zjištěno, že zaměstnanci kárně obviněné (F. H., Š. V.
a Mgr. B. K.) vydali nezákonné výzvy ke splnění vymáhané povinnosti v přesně nezjištěném
počtu exekučních řízení, přinejmenším však v období od 25. 9. 2013 do 17. 3. 2015 v sedmnácti
exekučních řízeních upřesněných ve výroku I.a. V předmětných výzvách zaměstnanci kárně
obviněné nesprávně vyčíslili sníženou odměnu za exekuci ve výši 3 000 Kč + DPH, přestože se
jednalo o exekuční řízení k vymožení nízké pohledávky, u nichž je nutné snížit odměnu za
exekuci na částku 1 500 Kč + DPH.
3. Podle kárného žalobce byl takový postup v rozporu s §46 odst. 6 exekučního řádu
ve spojení s §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu. Vzhledem ke skutečnosti, že §11 odst. 1
písm. a) exekučního tarifu odkazuje na §6 exekučního tarifu jako celek, je nezbytné snížit
i tzv. minimální odměnu odpovídající částce 3 000 Kč na 50 % této částky, splní-li dlužník
dobrovolně svou povinnost (tj. bez přímé exekuce) ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy.
4. Ústavní soud shledal opačný postup v rozporu s čl. 1 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny
základních práv a svobod (dále jen „Listina“, viz nálezy ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 8/06,
č. 94/2007 Sb., ze dne 11. 6. 2009, sp. zn. II. ÚS 233/09, nebo ze dne 9. 3. 2010,
sp. zn. II. ÚS 1994/09). Byť právní úprava po určitou dobu připouštěla odlišný výklad,
ode dne 1. 3. 2012 (tj. od účinnosti novely exekučního tarifu provedené vyhláškou
č. 63/2012 Sb.) lze po soudních exekutorech legitimně požadovat, aby k závěrům Ústavního
soudu přihlédli (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 9. 2012,
čj. 15 Kse 4/2012 – 84).
5. Zaměstnanci kárně obviněné se dopustili závažného porušení povinností stanovených
právním předpisem ve smyslu §116 odst. 5 písm. a) exekučního řádu s ohledem na četnost
a plošnost pochybení. Předmětem kárné žaloby je tedy plošné systémové pochybení, neboť kárně
obviněná nedoložila ani k žádosti Ministerstva spravedlnosti (dále jen „ministerstvo“),
že by v jiných řízeních postupovala v souladu s právními předpisy.
6. Navíc zaměstnanci kárně obviněné postupovali tímto způsobem i poté, kdy kárně
obviněná obdržela výtku ministerstva ze dne 23. 4. 2012, čj. 165/2012-OSD-ENA/12, v níž byla
upozorněna na judikaturu Ústavního soudu. V průběhu kontroly kárně obviněná uvedla,
že předmětnou výtku nezohlednila, protože má na věc odlišný právní názor. Konkrétní právní
argumentaci však nesdělila, kromě domněnky, že minimální odměnu podle §6 exekučního tarifu
již nelze snížit.
Porušení povinností kárně obviněnou
7. Podle kárného žalobce nepřipadá v úvahu zproštění odpovědnosti podle §116 odst. 15
exekučního řádu, protože se jednalo o plošné pochybení všech zaměstnanců, kteří vydávali výzvy
ke splnění vymáhané povinnosti, nikoliv o ojedinělý exces některého zaměstnance.
Kárně obviněná ani nepřipustila, že by její zaměstnanci pochybili, ale naopak považovala popsaný
postup za správný. V odpovědi na protokol z kontroly kárně obviněná nejprve svůj postup
obhajovala, ale závěrem sdělila, že považuje za správné respektovat názor ministerstva a že vydala
pokyn k rozesílání výzvy ke splnění povinnosti se sníženou odměnou ve výši 1 500 Kč.
Kárný žalobce uzavřel, že zaměstnanci kárně obviněné postupovali v rozporu se zákonem
na základě pokynu kárně obviněné, vytčené pochybení je proto třeba přičíst přímo kárně
obviněné.
Skutek I.b
Nesprávné určení odměny v příkazech k úhradě nákladů exekuce vydaných zaměstnanci
8. Zaměstnankyně Mgr. B. K., exekutorská kandidátka, nesnížila v příkazech k úhradě
nákladů exekuce (ze dne 13. 2. 2015, čj. 115 Ex 1720/14 – 15, ze dne 12. 8. 2014, čj. 115 Ex
845/14 – 9, a ze dne 10. 2. 2015, čj. 115 Ex 1951/14 – 18) odměnu pod částku 3 000 Kč,
přestože povinní splnili podmínky podle §46 odst. 6 exekučního řádu a jednalo se o nízké
pohledávky. K právnímu posouzení kárný žalobce odkázal na výše uvedenou argumentaci.
9. Podle kárného žalobce lze stěží předpokládat, že exekutorská kandidátka bude systémově
volit při vydávání příkazů k úhradě nákladů exekuce odlišný postup od soudní exekutorky,
u které je zaměstnána. Chybný postup exekutorské kandidátky je proto důsledkem chybně
nastaveného systému v rámci exekutorského úřadu, kdy se kandidátka řídila pokyny kárně
obviněné, které byly v rozporu s právní úpravou.
Skutek I.c
Nesprávné určení odměny v příkazech k úhradě nákladů exekuce vydaných kárně
obviněnou
10. Ke snížení odměny za exekuci nedošlo ani v těch případech, kdy kárně obviněná mohla
napravit (případné) pochybení zaměstnanců a dodatečně snížit odměnu za exekuci v příkazech
k úhradě nákladů exekuce, a to ze dne 3. 11. 2014, čj. 115 Ex 845/14 – 28, ze dne 7. 10. 2014,
čj. 115 Ex 1030/14 – 23, ze dne 24. 2. 2015, čj. 115 Ex 2103/14 – 19, ze dne 27. 1. 2015,
čj. 115 Ex 1626/14 – 16, a ze dne 21. 1. 2015, čj. 115 Ex 1590/14 – 13.
11. Nadto, kárně obviněná svůj postup v příkazech k úhradě nákladů exekuce řádně
neodůvodnila. Kromě povinností vyplývajících z §11 odst. 1 písm. a) exekučního řádu tak kárně
obviněná porušila také §88 odst. 2 písm. f) exekučního řádu. Právo na řádné odůvodnění vyplývá
z práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny. Postup kárně obviněné ve svém důsledku
zasáhl i do práva povinných na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
Závažnost jednání
12. Kárný žalobce odůvodnil závažnost vytčeného jednání zejména vznikem újmy povinným.
Kárně obviněná se plošně obohacovala na jejich úkor, porušila tak právo povinných na ochranu
jejich majetku. Jakkoliv se mohou částky, o které kárně obviněná navyšovala svou odměnu, jevit
jako bagatelní, povinní bývají často osobami sociálně slabými a částka odpovídající
1 500 Kč + DPH může být pro ně citelná.
13. Navíc se jednalo o systémové a plošné pochybení, neboť kárně obviněná nedokázala
doložit ani jediný případ, kdy by postupovala v souladu s právní úpravou.
14. K tíži kárně obviněné lze přičíst také skutečnost, že jí bylo popsané jednání vytknuto
ministerstvem již v roce 2012, ale kárně obviněná výtku nijak ve své činnosti nezohlednila
a neposkytla přesvědčivé odůvodnění svého postupu v samotných příkazech k úhradě nákladů
exekuce, ani ve vyjádření dohledovému orgánu.
15. Kárný žalobce navrhl uložení pokuty ve výši podle uvážení kárného soudu.
II.
Vyjádření kárně obviněné
16. Kárně obviněná zdůraznila, že nesnižování odměny na částku 1 500 Kč nebylo úmyslem
obohatit se, ale bylo důsledkem jazykového výkladu předmětného ustanovení, který považovala
za správný. Kárně obviněná zastávala právní názor, že minimální odměnu již snížit nelze, jinak
by pojem „minimální odměna“ ztratil smysl. Zákonodárce měl doplnit předmětné ustanovení o výši
minimální odměny v případě dobrovolného plnění. Kárně obviněná se proto nedomnívala,
že by se dopustila tak závažného kárného deliktu, pro který by měla být potrestána.
Dokonce ani k námitkám proti příkazu k úhradě nákladů exekuce soud nezměnil výši minimální
odměny, a tím utvrdil kárně obviněnou v možném výkladu minimální výše odměny.
17. Po kontrole ministerstva dne 17. 3. 2015 kárně obviněná vydala obratem pokyn,
aby se minimální odměna snížila ve výzvách a v příkazech k úhradě nákladů exekuce na částku
1 500 Kč.
III.
Splnění předpokladů pro věcné projednání
18. Všechny vytčené skutky se měly stát po 1. 1. 2013, pro posouzení odpovědnosti soudní
exekutorky, včetně odpovědnosti za jednání jejích zaměstnanců se proto použije exekuční řád
ve znění zákona č. 396/2012 Sb.
19. Exekuční řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 stanoví v §117 odst. 3 pouze objektivní
tříletou lhůtu k podání návrhu na zahájení řízení, která byla v případě všech vytčených skutků
zachována s ohledem na dobu, kdy ke kárným deliktům mělo dojít. Soud proto uzavřel, že kárná
žaloba byla podána včas.
20. Dále soud hodnotil, zda kárná žaloba splňuje náležitosti stanovené exekučním řádem,
zejména zda jsou skutky formulovány tak, aby odpovídaly znění exekučního řádu účinnému
od 1. 1. 2013 a zda je možné přičíst pochybení zaměstnanců exekutorky exekutorce samotné,
bez ohledu na vlastní kárnou odpovědnost těchto zaměstnanců (v podrobnostech viz dále
odst. 32). Podle žalobního návrhu se měli skutků I.a a I.b fakticky dopustit zaměstnanci kárně
obviněné, přičemž kárně obviněné žaloba vytýká, že neučinila dostatečná opatření, aby zabránila
vzniku a pokračování nezákonného stavu. Odůvodnění kárné žaloby pak popis skutků upřesňuje.
Kárný soud shledal vymezení skutků dostatečným. Z kárné žaloby je zřejmé, co je kárně obviněné
vytýkáno, jsou označeni konkrétní zaměstnanci, jejichž jednání je kárně obviněné přičítáno,
a skutky jsou popsány tak, že není pochyb o jejich obsahu nebo nezaměnitelnosti s jinými skutky.
Soud neshledal ani nedostatky ve vymezení skutku I.c, jehož se měla dopustit vlastním jednáním
kárně obviněná.
21. V této souvislosti soud podotýká, že rozhoduje o skutcích, které kárný žalobce v žalobě
označil (viz §220 odst. 1 trestního řádu), a nemůže sám dohledávat pochybení, kterých se měla
kárně obviněná údajně dopustit. Jiný přístup by znamenal, že by kárný soud přestal být soudem
a převzal by i roli kárného žalobce. Takový postup není v právním státě přijatelný
(srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 3. 2015, čj. 14 Kse 7/2014 – 54,
odst. 22). Soud se proto zabýval pouze pochybeními, které byly kárně obviněné konkrétně
vytčeny, a nezabýval se obviněním, podle kterého se měla dopustit obdobného pochybení
„v přesně nezjištěném počtu exekučních řízení “ (srov. také rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
ze dne 13. 1. 2014, čj. 14 Kse 1/2013 – 119). Za tato neurčitá pochybení tedy soud kárně
obviněnou netrestá, neboť skutkem je pouze konkrétní jednání identifikované tak, aby nebylo
zaměnitelné s jiným. Ke skutečnosti, že kárně obviněná nedoložila k výzvě ministerstva žádný
exekuční spis, v němž by určila správnou výši minimální odměny v případě dobrovolného splnění
podle §46 odst. 6 exekučního řádu, soud přihlédl pouze při hodnocení systémovosti pochybení
(viz dále odst. 75).
22. Kárný soud uzavřel, že kárná žaloba splňuje předpoklady pro její věcné projednání
[byla podána osobou oprávněnou podle §117 odst. 2 písm. a) exekučního řádu ve lhůtě
stanovené v §117 odst. 3 exekučního řádu a obsahuje stanovené náležitosti].
IV.
Skutečnosti zjištěné předběžným šetřením soudu
23. Ze zprávy Komory ze dne 25. 1. 2016 soud zjistil, že k uvedenému dni nenabylo právní
moci žádné rozhodnutí kárného senátu Komory, kterým by byla soudní exekutorka JUDr. M. E.
shledána vinnou z kárného provinění.
24. Podle evidence Nejvyššího správního soudu bylo s kárně obviněnou vedeno kárné řízení,
které bylo zastaveno rozhodnutím ze dne 26. 1. 2012, čj. 11 Kse 19/2009 – 122. Kárný žalobce
vzal žalobu zpět v celém rozsahu, protože v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
25. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4267/2007, změnil názor na postup kárně obviněné.
V.
Posouzení věci kárným soudem
Stanovení výše minimální odměny exekutora
25. Podstatou všech vytčených skutků je nesprávné vyčíslení odměny exekutorky v situacích,
kdy povinný splní podmínky §46 odst. 6 exekučního řádu, tedy uhradí ve lhůtě stanovené výzvou
vymáhanou povinnost, zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného. Pokud jsou
tyto podmínky dodrženy, exekutorovi náleží odměna pouze ve výši 50 %, jde-li o exekuci
ukládající zaplacení peněžité částky [§11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu]. Pro posouzení
zákonnosti postupu kárně obviněné je rozhodné, zda je třeba snížit odměnu exekutora
na polovinu i tehdy, náleží-li s ohledem na výši vymáhané částky exekutorovi pouze
tzv. minimální odměna podle §6 odst. 3 exekučního tarifu.
26. Odpověď na předestřenou otázku se měnila v různých obdobích, a to především
s ohledem na změny textu rozhodných ustanovení. Kárný soud proto nejprve stručně připomíná
historický vývoj právního rámce a jeho výkladu.
27. Ustanovení §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu ve znění účinném do 31. 10. 2008
odkazovalo na celý §6 téže vyhlášky bez členění na jednotlivé odstavce [„Nestanoví-li se dále jinak,
náleží exekutorovi, který upustil od provedení exekuce (§46 odst. 3 zákona), odměna a) ve výši 50 % odměny
podle §6, jde-li o exekuci ukládající zaplacení peněžité částky“]. Tato skutečnost byla rozhodná pro závěr
Ústavního soudu, podle kterého bylo třeba snížit na 50 % i tzv. minimální odměnu stanovenou
v §6 odst. 3 exekučního tarifu (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 233/09 nebo
sp. zn. II. ÚS 1994/09). Jinými slovy, pokud povinný splnil dobrovolně povinnost uloženou
exekučním titulem a uhradil náklady exekuce (§46 odst. 3 exekučního řádu; nyní obdobně
odstavec 6 téhož ustanovení), náležela exekutorovi odměna pouze ve výši 1 500 Kč.
Podle Ústavního soudu „[n]ení pochyb o tom, že ustanovení §11 odst. 1 písm. a) vyhlášky ve znění
do 31. 10. 2008, resp. jeho výraz ‚§6‘ byl vyložitelný ústavně konformně ve smyslu shora vysvětleného snížení
i minimální odměny exekutora, a to již s ohledem na jazykový výklad, neboť toto ustanovení, co se týče snížení
odměny o 50 %, odkazovalo na celé ustanovení §6, včetně jeho odstavce třetího o nejmenší částce odměny“
(nález sp. zn. II. ÚS 233/09).
28. Citovanými nálezy Ústavní soud navázal na plenární nález sp. zn. Pl. ÚS 8/06,
kterým shledal protiústavnost právní úpravy neumožňující „ocenit“ (ve vztahu k určení výše
odměny exekutora) skutečnost, že povinný dlužník splní sám svoji povinnost bez přímé exekuce.
Zvýhodnění skupiny exekutorů, u které povinný dlužník splnil svoji povinnost bez přímé
exekuce, před skupinou exekutorů, kteří exekuci fakticky provedli, nemělo podle Ústavního
soudu racionální odůvodnění. Exekuce může sloužit jen k uspokojení práva oprávněného
a k úhradě nákladů exekučního řízení, včetně odpovídající odměny exekutora. Nesmí však
povinnému způsobit nepřiměřenou újmu proto, že náležitě nezohledňuje jistý stupeň
„dobrovolnosti “ ve splnění vymáhané povinnosti, po nařízení exekuce, ale stále ještě před jejím
vynuceným provedením.
29. S účinností od 1. 11. 2008 byl §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu změněn vyhláškou
č. 330/2008 Sb., která omezila odkaz na §6 pouze ve vztahu k jeho prvnímu a druhému odstavci:
„Nestanoví-li se dále jinak, náleží exekutorovi, který upustil od provedení exekuce (§46 odst. 3 zákona),
odměna a) ve výši 50 % odměny podle §6 odst. 1 a 2, jde-li o exekuci ukládající zaplacení peněžité částky
[…].“ Výkladem předmětného ustanovení v období od 1. 11. 2008 do 29. 2. 2012 se zabýval
Nejvyšší správní soud v rozhodnutí čj. 15 Kse 4/2012 – 84, v němž uzavřel, že s ohledem
na výslovnou změnu textu §11 exekučního tarifu, nelze na toto období vztáhnout výše citované
závěry Ústavního soudu. Již ze samotného jazykového výkladu jednoznačně vyplývalo,
že předmětné ustanovení neodkazuje na celý §6, což bylo rozhodným důvodem argumentace
Ústavního soudu, ale pouze na odstavce 1 a 2. Nesnížil-li v rozhodném období soudní exekutor
svou minimální odměnu při dobrovolném splnění povinným o polovinu na 1 500 Kč, nejednal
v rozporu s právními předpisy a v takovém postupu nebylo možné spatřovat kárné provinění.
30. Další novelou provedenou vyhláškou č. 63/2012 Sb. (s účinností od 1. 3. 2012) byl text
§11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu opět změněn tak, že slova „odst. 1 a 2“ byla vypuštěna
a předmětné ustanovení odkazovalo opět na celý §6 (shodně jako tomu bylo do 31. 10. 2008):
„Splní-li povinný ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení výzvy ke splnění vymáhané povinnosti vymáhaný nárok
a uhradí zálohu na snížené náklady exekuce a náklady oprávněného (§46 odst. 6 zákona), náleží exekutorovi
odměna a) ve výši 50 % odměny podle §6, jde-li o exekuci ukládající zaplacení peněžité částky […].“
Tím se právní režim stanovení minimální odměny v případě dobrovolného splnění vrátil do
stavu, který zde byl do 31. 10. 2008. Povinnost krácení odměny opět platí i pro odměnu podle §6
odst. 3 exekučního tarifu, tedy i částku ve výši 3 000 Kč je třeba při dobrovolném splnění snížit
o 50 %. V rozhodnutí čj. 15 Kse 4/2012 – 84 Nejvyšší správní soud zdůraznil, že po 1. 3. 2012
lze po soudních exekutorech legitimně požadovat, aby bez dalšího přihlíželi k závěrům Ústavního
soudu vyjádřeným mj. v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 a ve své činnosti je respektovali.
31. Nejstarší ze skutků vytčených kárnou žalobou se měl stát dne 25. 9. 2013 (výzva čj. 115
Ex 619/13 – 9), pro posouzení kárné žaloby je proto rozhodný právní stav exekučního tarifu
ve znění vyhlášky č. 63/2012 Sb.
Skutky 1.a a 1.b
Předpoklady odpovědnosti za jednání zaměstnanců
32. Skutků vymezených v bodech 1.a a 1.b výroku tohoto rozhodnutí se měli dopustit
zaměstnanci kárně obviněné. Exekuční řád ve znění účinném od 1. 1. 2013 považuje za (závažný)
kárný delikt exekutora také (závažné) porušení povinností stanovených právním nebo
stavovským předpisem nebo usnesením Komory, dopustil-li se jich zaměstnanec exekutora [§116
odst. 4 písm. a) a odst. 5 písm. a) exekučního řádu]. I za nové právní úpravy je přičitatelnost
jednání zaměstnanců exekutorovi založena na tom, že z jeho strany došlo k zanedbání
povinností, jejichž důsledkem byl skutek spáchaný zaměstnancem. To odpovídá nejen v právu
obvykle chápané odpovědnosti zaměstnavatele za zaměstnance, ale systematickým výkladem
je to zřejmé i z možnosti vyvinění plynoucí z §116 odst. 15 exekučního řádu, podle kterého
se exekutor může odpovědnosti za jednání zaměstnance zprostit pokud se prokáže, že provedl
veškerá opatření, která po něm lze spravedlivě požadovat při řízení exekutorského úřadu podle
§13 odst. 1 exekučního řádu (blíže viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 5. 2015,
čj. 15 Kse 7/2014 – 130, a ze dne 1. 12. 2014, čj. 14 Kse 5/2014 – 85).
33. Posouzení důvodnosti prvních dvou žalobních bodů je proto třeba rozčlenit na porušení
povinností zaměstnanci a porušení povinností soudní exekutorkou. Nejprve je třeba zvážit,
zda zaměstnanci porušili právní či stavovský předpis, případně usnesení Komory, a jak závažným
způsobem. V případě kladné odpovědi na první otázku, je namístě zkoumat kvalitu řídicí činnosti
soudní exekutorky z hlediska, zda je prokázána i její odpovědnost. Nakonec je třeba posoudit,
zda existují podmínky pro vyvinění z odpovědnosti za jednání zaměstnanců podle §116 odst. 15
exekučního řádu. Teprve u vyvinění přechází důkazní břemeno na kárně obviněnou.
Porušení povinností zaměstnanci
34. V souladu s výše uvedenými východisky kárný soud nejprve hodnotil, zda zaměstnanci
kárně obviněné F. H., Š. V. a Mgr. B. K. (exekutorská kandidátka) porušili zákonnou či jinou
povinnost při vydání výzev ke splnění vymáhané povinnosti v řízeních upřesněných ve výroku 1.a
tohoto rozhodnutí a při vydání příkazů k úhradě nákladů exekuce v řízeních upřesněných ve
výroku 1.b tohoto rozhodnutí.
35. Zaměstnanci soudního exekutora mohou na základě písemného pověření uděleného
exekutorem vykonávat úkony exekuční činnosti a další činnosti za podmínek a v rozsahu
stanoveném exekučním řádem (§5 odst. 2 exekučního řádu). Jsou tedy vázáni stejným právním
rámcem (§2 exekučního řádu) jako soudní exekutor. Pro exekutorské kandidáty a koncipienty
platí přiměřeně také ustanovení etického kodexu, která se jich mohou týkat (čl. 1 odst. 2 etického
kodexu). I oni jsou tak při výkonu exekuční činnosti povinni postupovat nezávisle, svědomitě
a pečlivě (čl. 5 etického kodexu).
36. Podle §46 odst. 1 exekučního řádu exekutor (a tedy i jeho zaměstnanec), postupuje
v exekuci rychle a účelně, přitom dbá ochrany práv účastníků řízení a třetích osob dotčených jeho
postupem (srov. rozhodnutí čj. 14 Kse 5/2014 – 85 a čj. 15 Kse 7/2014 – 130). Kárnou žalobou
je vytýkáno porušení práv účastníků řízení (povinných) stanovením nesprávné vyšší částky
nákladů exekuce.
Skutek 1.a
37. Zaměstnancům kárně obviněné kárná žaloba vytkla nesprávné vyčíslení odměny
exekutorky ve výzvách k dobrovolnému splnění. Kárný soud přisvědčil kárnému žalobci,
že již v těchto výzvách je třeba vyčíslit odměnu exekutora ve snížené výši. Tento požadavek
vyplývá ze samotného účelu a smyslu výzvy, která informuje povinného o výši nákladů
pro případ, že výzvě vyhoví. Výslovně je předmětný požadavek promítnut také do §46 odst. 6
exekučního řádu, podle kterého exekutor zašle povinnému společně s vyrozuměním výzvu
ke splnění vymáhané povinnosti, v níž vyčíslí vymáhaný nárok, zálohu na „snížené náklady exekuce“
a náklady oprávněného. Zároveň povinného poučí, že exekutor neprodleně vydá příkaz k úhradě
nákladů exekuce, splní-li povinný ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy vymáhaný nárok
a uhradí zálohu. Právní mocí příkazu k úhradě nákladů exekuce je exekuce provedena.
38. Mezi stranami není sporné, že s ohledem na nízkou výši částek, pro které byla vedena
exekuční řízení upřesněná ve výroku I.a tohoto rozhodnutí, náležela kárně obviněné pouze
minimální odměna podle §6 odst. 3 exekučního tarifu. Pokud by povinní výzvám vyhověli
a splnili předpoklady §46 odst. 6 exekučního řádu, bylo by třeba tuto minimální odměnu snížit
na polovinu (viz výše odst. 30 a 31). Výzvy měly proto obsahovat informaci o odměně
exekutorky ve výši 1 500 Kč (+ DPH).
39. Listinnými důkazy provedenými při jednání bylo prokázáno, že dále upřesněné výzvy
obsahovaly údaj o odměně exekutorky ve výši 3 000 Kč:
• výzva ze dne 25. 9. 2013, čj. 115 Ex 619/13 – 9, vydaná F. H.,
• výzva ze dne 5. 11. 2013, čj. 115 Ex 656/13 – 10, vydaná F. H.,
• výzva ze dne 10. 3. 2014, čj. 115 Ex 156/14 – 16, vydaná F. H.,
• výzva ze dne 15. 7. 2014, čj. 115 Ex 778/14 – 9, vydaná F. H.,
• výzva ze dne 1. 8. 2014, čj. 115 Ex 845/14 – 9, vydaná F. H.,
• výzva ze dne 21. 7. 2014, čj. 115 Ex 849/14 – 12, vydaná F. H.,
• výzva ze dne 6. 11. 2014, čj. 115 Ex 1021/14 – 9, vydaná F. H.,
• výzva ze dne 24. 9. 2014, čj. 115 Ex 1030/14 – 13, vydaná Š. V.,
• výzva ze dne 27. 11. 2014, čj. 115 Ex 1394/14 – 13, vydaná F. H.,
• výzva ze dne 5. 1. 2015, čj. 115 Ex 1590/14 – 8, vydaná F. H.,
• výzva ze dne 19. 1. 2015, čj. 115 Ex 1626/14 – 11, vydaná F. H.,
• výzva ze dne 14. 1. 2015, čj. 115 Ex 1656/14 – 11, vydaná B. K.,
• výzva ze dne 19. 1. 2015, čj. 115 Ex 1720/14 – 10, vydaná Š. V.,
• výzva ze dne 13. 1. 2015, čj. 115 Ex 1951/14 – 8, vydaná B. K.,
• výzva ze dne 29. 1. 2015, čj. 115 Ex 2103/14 – 12, vydaná B. K.,
• výzva ze dne 8. 1. 2015, čj. 115 Ex 2154/14 – 9, vydaná F. H.,
• výzva ze dne 30. 12. 2014, čj. 115 Ex 2248/14 – 11, vydaná F. H..
40. Vydání výzev, v nichž nebyla odměna exekutorky snížena na 1 500 Kč, bylo v rozporu
s §11 odst. 1 písm. a) ve spojení s §6 odst. 3 exekučního tarifu ve znění účinném od 1. 3. 2012.
Přestože samotnou výzvou nebyla povinným uložena žádná povinnost a nedošlo
k neoprávněnému zkrácení jejich majetku, nesprávně vyčíslená odměna informující povinné
o povinnosti uhradit vyšší částku mohla ovlivnit jejich úvahu, zda jsou schopni výzvě
k dobrovolnému splnění vyhovět. Nesprávná informace o výši dlužné částky tak mohla vést
k pokračování exekučního řízení a navýšení celkových nákladů. Nadbytečná délka řízení mohla
mít negativní dopad i do práv oprávněných.
41. Kárný soud proto považuje popsané jednání za natolik společensky nebezpečné,
že představuje kárný delikt podle §116 odst. 4 písm. a) exekučního řádu.
Skutek 1.b
42. Dále kárná žaloba vytýká, že exekutorská kandidátka Mgr. B. K. vydala nezákonné příkazy
k úhradě nákladů exekuce v řízeních vedených pod sp. zn. 115 Ex 845/14, sp. zn. 115 Ex
1720/14 a sp. zn. 115 Ex 1951/14. I tento žalobní návrh kárný soud shledal důvodným.
43. Listinnými důkazy provedenými při jednání bylo prokázáno, že v citovaných řízeních
povinní splnili podmínky §46 odst. 6 exekučního řádu. Tuto skutečnost kárně obviněná
nepopřela.
44. Výzva k dobrovolnému splnění čj. 115 Ex 845/14 – 9 byla povinné doručena dne
5. 8. 2014 (viz doručenka připojená k č. listu 8 exekučního spisu). Podle seznamu plateb
založeného v předmětném exekučním spisu povinná uhradila celou dlužnou částku
dne 12. 8. 2014, tedy ve třicetidenní lhůtě předvídané v §46 odst. 6 exekučního řádu.
45. Výzva k dobrovolnému splnění čj. 115 Ex 1720/14 – 10 byla povinné doručena
dne 2. 2. 2015 (k doručení došlo fikcí podle §49 odst. 4 o. s. ř., viz doručenka připojená
k č. listu 10 exekučního spisu). Podle seznamu plateb založeného v předmětném exekučním spisu
povinná uhradila celou dlužnou částku dne 13. 2. 2015, tedy ve třicetidenní lhůtě předvídané
v §46 odst. 6 exekučního řádu.
46. Výzva k dobrovolnému splnění čj. 115 Ex 1951/14 – 8 byla povinnému doručena
dne 3. 2. 2015 (viz doručenka připojená k č. listu 8 exekučního spisu). Podle seznamu plateb
založeného v předmětném exekučním spisu povinný uhradil celou dlužnou částku
dne 10. 2. 2015, tedy ve třicetidenní lhůtě předvídané v §46 odst. 6 exekučního řádu.
47. V předmětných exekučních řízeních kárně obviněné náležela v souladu s výše uvedenou
argumentací snížená odměna ve výši 1 500 Kč (+ DPH), přesto exekutorská kandidátka
Mgr. B. K. vydala příkazy k úhradě nákladů exekuce ze dne 12. 8. 2014, čj. 115 Ex 845/14 – 19,
ze dne 13. 2. 2015, čj. 115 Ex 1720/14 – 15, a ze dne 10. 2. 2015, čj. 115 Ex 1951/14 – 18,
v nichž stanovila odměnu exekutorky ve výši 3 000 Kč (+ DPH).
48. Popsaným jednáním zaměstnankyně kárně obviněné Mgr. B. K. porušila §46 odst. 6
exekučního řádu ve spojení s §6 odst. 3 a §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu ve znění
od 1. 3. 2012. Nesprávným vyčíslením odměny exekutorky došlo k neoprávněnému odnětí
majetku povinných. Kárný soud přisvědčil kárnému žalobci, že byť překročení odměny
o 1 500 Kč (+ DPH) nedosahuje vysoké částky, může pro povinné představovat citelnou újmu
s ohledem na jejich sociální situaci. Exekutorská kandidátka jednala také v rozporu s obecnými
povinnostmi stanovenými v §46 odst. 1 exekučního řádu a čl. 5 etického kodexu, podle kterých
exekutor (a tedy i jeho zaměstnanec, viz výše odst. 35 a 36) jedná svědomitě a pečlivě a dbá
ochrany práv účastníků řízení.
Porušení povinností kárně obviněnou ve vztahu ke skutkům 1.a a 1.b
49. Podle §13 odst. 1 exekučního řádu soudní exekutor řídí činnost exekutorského úřadu.
Řídicí povinnost v sobě implicitně zahrnuje také povinnost kontroly zaměstnanců soudním
exekutorem (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 15 Kse 7/2014 – 130). Tento závěr
je ostatně výslovně promítnut do čl. 11 odst. 3 etického kodexu, podle kterého „[e]xekutor vede
kancelář svého úřadu tak, aby nebyla snižována důstojnost exekutorského stavu. Provádění kancelářských úkonů
svěřuje pouze osobám náležitě kvalifikovaným, odpovědným a bezúhonným a soustavně na jejich činnost dohlíží “.
50. Soudní exekutor může pověřit své zaměstnance k provádění úkonů exekuční a další
činnosti (§5 odst. 2 exekučního řádu), nemůže se tím však zbavit odpovědnosti za jednání
zaměstnanců, zejména pokud je řádně a soustavně nekontroluje. Podle §116 odst. 1 exekučního
řádu není kárnou odpovědností kandidáta nebo koncipienta dotčena kárná odpovědnost
exekutora. V případě odpovědnosti soudního exekutora za jednání zaměstnance se ovšem
přidává kvalifikovanost, spočívající v pochybení při řízení chodu exekutorského úřadu.
Odpovědnosti za zaměstnance se soudní exekutor může zprostit pouze za podmínek
stanovených v odstavci 15 téhož ustanovení (viz dále odst. 60 a násl.).
51. V průběhu řízení před kárným soudem bylo prokázáno, že kárně obviněná nedostála
povinnosti řádně řídit chod exekutorského úřadu a soustavně dohlížet na činnost zaměstnanců.
Kárně obviněná se k výše popsanému jednání zaměstnanců hlásila, schvalovala jej a tvrdila,
že je správné a zákonné (viz vyjádření kárně obviněné ze dne 20. 5. 2015, ze dne 12. 6. 2015,
a vyjádření ke kárné žalobě). Jednání zaměstnanců je tedy přímo přičitatelné kárně obviněné.
52. Kárně obviněná obhajovala svůj postup přesvědčením, že stanovení výše odměny
v předmětných exekučních řízeních bylo otázkou jejího právního názoru. Ve vyjádření
ministerstvu ze dne 12. 6. 2015 uvedla, že nemá jinou právní argumentaci než „češtinský “ výklad,
který svědčí pro závěr, že „je-li vyřčeno minimální odměna, je tato minimální “. Zároveň připustila,
že v důsledku přesvědčení o správnosti tohoto výkladu nebyla odměna před provedenou
kontrolou snižována. Obdobně i ve vyjádření k protokolu o kontrole ze dne 20. 5. 2015 kárně
obviněná vyslovila přesvědčení, že „téma minimální odměny [je] stále ustanovením, na které lze mít svůj
právní názor“, a odkázala na rozhodnutí soudu o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů
exekuce v řízení vedeném pod sp. zn. 115 Ex 845/14. Na tomto stanovisku setrvala i ve vyjádření
ke kárné žalobě.
53. Kárný soud této obhajobě nepřisvědčil. Exekutoři, na něž stát přenesl část výkonu moci
soudní, jsou nadáni nezávislostí (viz §2 exekučního řádu) a mají právo zastávat vlastní právní
názor, za který nemohou být postiženi. Zastávání právního názoru ovšem nemůže sloužit
k legitimizaci jakéhokoliv výkladu určitého právního ustanovení. Soudní exekutoři jsou tak kárně
odpovědní za své „excesivní přehmaty, pod něž lze jistě podřadit porušení zřejmého a nesporného ustanovení
zákona, případně jeho interpretaci naprosto extremním a nepřijatelným způsobem“ (srov. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2011, čj. 14 Kse 6/2010 – 181, nebo ze dne
13. 5. 2015, čj. 15 Kse 1/2015 – 48).
54. Při posouzení, zda postup kárně obviněné představoval legitimní právní názor,
nebo porušení zřejmého a nesporného ustanovení zákona, kárný soud vyšel zejména
z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 15 Kse 4/2012 – 84, které jednoznačně upozornilo,
že na stanovení minimální odměny od 1. 3. 2012 je třeba opět plně vztáhnout závěry Ústavního
soudu vyjádřené v nálezech sp. zn. Pl. ÚS 8/06, sp. zn. II. ÚS 233/09 nebo
sp. zn. II. ÚS 1994/09. Rozhodnutí čj. 15 Kse 4/2012 – 84 bylo vydáno dne 25. 9. 2012, tedy rok
před nejstarším ze skutků, který je vytčen kárně obviněné (viz výše odst. 39).
55. Dovolávala-li se kárně obviněná jazykového výkladu, podle kterého minimální odměnu
již údajně nelze krátit, postačí odkázat na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1994/09,
který takový výklad výslovně odmítl: „Obecný soud argumentuje jazykovým výkladem ustanovení §6
odst. 3 vyhlášky, podle něhož odměna soudního exekutora podle §6 odst. 1 vyhlášky činí nejméně 3 000 Kč
a nelze ji již dále podle §11 odst. 1 téže vyhlášky snižovat. Tomuto výkladu lze oponovat výslovným zněním
ustanovení §11 odst. 1 citované vyhlášky, které, co se týče snížení odměny o 50 %, odkazuje na celé ustanovení
§6, včetně jeho odstavce třetího o nejmenší částce odměny.“
56. Kárně obviněná tedy nemohla mít jakýchkoliv pochyb o způsobu výpočtu minimální
odměny v případě splnění podmínek §46 odst. 6 exekučního řádu. Za této situace nepovažuje
kárný soud obhajobu vlastním právním názorem za důvodnou.
57. Na tomto závěru nic nezměnilo ani usnesení ze dne 15. 9. 2014, čj. 148 Exe 3018/
2014 – 24, kterým Obvodní soud pro Prahu 7 zrušil příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne
12. 8. 2014, čj. 115 Ex 845/14 – 19. Byť v tomto usnesení obvodní soud uvedl, že kárně
obviněná správně vyčíslila jednotlivé položky tvořící náklady exekuce a rozhodla o nákladech
exekutora, vyslovil tento názor nad rámec nezbytného odůvodnění. Obvodní soud zrušil příkaz
k úhradě nákladů exekuce z jiných důvodů a náklady exekuce se blíže nezabýval. Pro kárně
obviněnou byl závazný zrušující výrok předmětného usnesení, který byl odůvodněn nesprávným
určením nákladů oprávněného. Ze zmínky obvodního soudu o správné výši nákladů exekuce
nemohla kárně obviněná nabýt legitimního dojmu o správnosti svého postupu, neboť tato
zmínka neměla oporu ve výroku a nebyla ani nijak odůvodněna. To platí tím spíše, že uvedená
letmá zmínka obvodního soudu učiněná nad rámec rozhodných důvodů byla v rozporu
s jednoznačnou judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu.
58. Postup kárně obviněné proto kárný soud neshledal legitimní aplikací vlastního právního
názoru, ale porušením již ustáleného výkladu právního předpisu.
59. Na základě zjištěných skutečností kárný soud uzavřel, že z hlediska kárné odpovědnosti
kárně obviněná odpovídá za jednání svých zaměstnanců, které schválila a mylně považovala
za správné.
Podmínky vyvinění z odpovědnosti za zaměstnance
60. Podle §116 odst. 15 exekučního řádu se exekutor zprostí odpovědnosti za kárný delikt
podle odstavců 4 a 5 (tedy za jednání zaměstnanců), pokud se prokáže, že provedl veškerá
opatření, která po něm lze spravedlivě požadovat při řízení exekutorského úřadu podle §13
odst. 1 téhož zákona. Důkazní břemeno pro splnění podmínek vyvinění z odpovědnosti
za jednání zaměstnance přitom spočívá na exekutorovi.
61. Kárně obviněná netvrdila, a tím méně prokázala, že učinila veškerá opatření, která lze
po ní spravedlivě požadovat při řízení exekutorského úřadu podle §13 odst. 1 exekučního úřadu,
aby zabránila pochybení zaměstnanců popsaným ve výroku I.a a I.b tohoto rozhodnutí. Existence
opatření naplňujících požadavky §116 odst. 15 exekučního řádu nevyplynula ani z provedeného
dokazování. Tento nedostatek byl pravděpodobně důsledkem mylného přesvědčení kárně
obviněné o správnosti postupu zaměstnanců.
62. Soud proto uzavřel, že kárně obviněná neprokázala splnění podmínek, za nichž
by se mohla zprostit odpovědnosti za jednání zaměstnanců.
Skutek I.c
63. Kárně obviněné je dále kladeno za vinu, že vydala nezákonné příkazy k úhradě nákladů
exekuce v řízeních vedených pod sp. zn. 115 Ex 845/14, sp. zn. 115 Ex 1030/14,
sp. zn. 115 Ex 1590/14, sp. zn. 115 Ex 1626/14 a sp. zn. 115 Ex 2103/14, v nichž povinní splnili
podmínky §46 odst. 6 exekučního řádu. I tento žalobní návrh je důvodný.
64. Listinnými důkazy provedenými při jednání bylo prokázáno, že v citovaných řízeních
povinní splnili podmínky §46 odst. 6 exekučního řádu. Tuto skutečnost kárně obviněná
nepopřela.
65. Výzva k dobrovolnému splnění čj. 115 Ex 845/14 – 9 byla povinné doručena
dne 5. 8. 2014 (viz doručenka připojená k č. listu 8 exekučního spisu). Podle seznamu plateb
založeného v předmětném exekučním spisu povinná uhradila celou dlužnou částku dne
12. 8. 2014, tedy ve třicetidenní lhůtě předvídané v §46 odst. 6 exekučního řádu. Příkaz k úhradě
nákladů exekuce čj. 115 Ex 845/14 – 19 byl zrušen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7
ze dne 15. 9. 2014, čj. 148 Exe 3018/2014 – 24 (viz výše odst. 57). Následně kárně obviněná
vydala dne 3. 11. 2014 nový příkaz k úhradě nákladů exekuce čj. 115 Ex 845/14 – 28,
v němž opět stanovila svou odměnu ve výši 3 000 Kč (+ DPH).
66. Výzva k dobrovolnému splnění čj. 115 Ex 1030/14 – 13 byla povinné doručena dne
26. 9. 2014 (viz doručenka připojená k č. listu 12 exekučního spisu). Podle seznamu plateb
založeného v předmětném exekučním spisu povinná uhradila celou dlužnou částku ve dnech
6. a 7. 10. 2014, tedy ve třicetidenní lhůtě předvídané v §46 odst. 6 exekučního řádu.
67. Výzva k dobrovolnému splnění čj. 115 Ex 1590/14 – 8 byla povinné doručena dne
26. 1. 2015 (viz doručenka připojená k č. listu 8 exekučního spisu). Podle seznamu plateb
založeného v předmětném exekučním spisu povinná uhradila celou dlužnou částku již dne
20. 1. 2015, tedy ještě před započetím třicetidenní lhůty předvídané v §46 odst. 6 exekučního
řádu.
68. Výzva k dobrovolnému splnění čj. 115 Ex 1626/14 – 11 byla povinné doručena dne
27. 1. 2015 (viz doručenka připojená k č. listu 11 exekučního spisu). Podle seznamu plateb
založeného v předmětném exekučním spisu povinná uhradila celou dlužnou částku ještě téhož
dne 27. 1. 2015, tedy ve třicetidenní lhůtě předvídané v §46 odst. 6 exekučního řádu.
69. Výzva k dobrovolnému splnění čj. 115 Ex 2103/14 – 12 byla povinné doručena dne
16. 2. 2015 (k doručení došlo fikcí podle §49 odst. 4 o. s. ř.; viz doručenka připojená k č. listu 12
exekučního spisu). Podle seznamu plateb založeného v předmětném exekučním spisu povinná
uhradila celou dlužnou částku dne 23. 2. 2015, tedy ve třicetidenní lhůtě předvídané v §46 odst. 6
exekučního řádu.
70. V předmětných exekučních řízeních kárně obviněné náležela v souladu s výše uvedenou
argumentací odměna pouze ve výši 1 500 Kč, přesto kárně obviněná vydala příkazy k úhradě
nákladů exekuce ze dne 3. 11. 2014, čj. 115 Ex 845/14 – 28, ze dne 7. 10. 2014,
čj. 115 Ex 1030/14 – 23, ze dne 21. 1. 2015, čj. 115 Ex 1590/14 – 13, ze dne 27. 1. 2015,
čj. 115 Ex 1626/14 – 16, a ze dne 24. 2. 2015, čj. 115 Ex 2103/14 – 19, v nichž stanovila svou
odměnu v plné výši 3 000 Kč (+ DPH). Již výše kárný soud uzavřel, že ze strany kárně obviněné
se nejednalo o legitimní aplikaci vlastního právního názoru, ale o porušení jednoznačného
právního předpisu.
71. Popsaným jednáním kárně obviněná porušila §46 odst. 6 exekučního řádu ve spojení
s §6 odst. 3 a §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu ve znění od 1. 3. 2012. Nesprávným
vyčíslením odměny exekutorky došlo k neoprávněnému odnětí majetku povinných. Překročení
odměny o 1 500 Kč (+ DPH) mohlo pro povinné představovat citelnou újmu. Kárně obviněná
jednala také v rozporu s obecnými povinnostmi stanovenými v §46 odst. 1 exekučního řádu
a čl. 5 etického kodexu, podle kterých exekutor jedná svědomitě a pečlivě a dbá ochrany práv
účastníků řízení.
Závažnost jednání
72. Nesprávné určení výše odměny ve výzvách k dobrovolnému splnění kárný senát
vyhodnotil jako jeden pokračující delikt, neboť všech sedmnáct dílčích porušení zákona bylo
vedeno jednotným záměrem naplňujícím skutkovou podstatu stejného deliktu, bylo provedeno
stejným způsobem a spojeno blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku
(srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2012, čj. 14 Kse 7/2012 – 70,
ze dne 21. 4. 2015, čj. 14 Kse 1/2015 – 47, nebo rozhodnutí čj. 15 Kse 1/2015 – 48;
srov. též §116 trestního zákoníku). Předmětný skutek je vymezen ve výroku I.a tohoto
rozhodnutí.
73. Obdobně je třeba považovat za jeden delikt nesprávné určení výše odměny ve třech
příkazech k úhradě nákladů exekuce vydaných exekutorskou kandidátkou (skutek vymezený
ve výroku I.b tohoto rozhodnutí). Jeden delikt tvoří také nesprávné určení výše odměny v pěti
příkazech k úhradě nákladů exekuce vydaných kárně obviněnou (skutek vymezený ve výroku I.c
tohoto rozhodnutí).
74. Kárný soud považuje všechny tři skutky za „prosté “ kárné delikty, nikoliv závažné kárné
delikty, jak navrhoval kárný žalobce. Výše újmy vzniklé povinným v důsledku jednání kárně
obviněné a jejich zaměstnanců nebyla zanedbatelná, ale ani výrazně vysoká. Kárně obviněná
se neoprávněně obohatila v celkem 7 exekučních řízeních, v nichž povinní splnili podmínky §46
odst. 6 exekučního řádu (sp. zn. 115 Ex 845/14, sp. zn. 115 Ex 1030/14, sp. zn. 115 Ex 1590/14,
sp. zn. 115 Ex 1626/14, sp. zn. 115 Ex 1720/14, sp. zn. 115 Ex 1951/14
a sp. zn. 115 Ex 2103/14), tedy celkem o tj. 10 500 Kč + DPH. Jak již soud výše podotkl,
u skutku vymezeného ve výroku I.a nedošlo k faktickému neoprávněnému odnětí majetku, přesto
společenská nebezpečnost skutku nebyla natolik nízká, že by vůbec nezakládala kárný delikt.
75. Jako přitěžující okolnost kárný soud hodnotí skutečnost, že kárně obviněná nedoložila
k výzvě ministerstva ze dne 2. 6. 2015 žádný exekuční spis, v němž by byla výše odměny určena
v souladu s §46 odst. 6 exekučního řádu ve spojení s §6 odst. 3 a §11 odst. 1 písm. a)
exekučního tarifu. Na tuto výzvu kárně obviněná reagovala sdělením ze dne 12. 6. 2015:
„Tak jak jsem Vám sdělovala při našem osobním setkání při prováděné kontrole dne 17. 3. 2015, nebyla
odměna před provedenou kontrolou snižována.“ Lze se proto legitimně domnívat, že k nesprávnému
postupu při vyčíslování minimální odměny v případech dobrovolného splnění docházelo nikoliv
ojediněle, ale že se jednalo o běžnou praxi. Byť za skutky konkrétně neoznačené a neprokázané
kárným žalobcem soud kárně obviněnou netrestá, zjištěné skutečnosti nasvědčují systémovým
nedostatkům při řízení exekučního úřadu a výkonu exekuční činnosti.
76. Naopak předchozí výtka udělená kárně obviněné ministerstvem dne 23. 4. 2012 nezvyšuje
závažnost jednání, protože nebyla důvodná. Ministerstvo vytklo kárně obviněné nesnížení
odměny pod částku 3 000 Kč ve výzvě ze dne 22. 11. 2010. V období od 1. 11. 2008 do 29. 2. 2012
však byl takový postup s ohledem na tehdejší znění §11 odst. 1 písm. a) exekučního tarifu zcela
legitimní a nezakládal kárné provinění.
77. Za do určité míry polehčující okolnost soud považuje postup kárně obviněné
po provedení kontroly ministerstvem, kdy kárně obviněná podle svého vyjádření ze dne
20. 5. 2015 považovala za správné respektovat názor ministerstva a vydala pokyn k rozesílání
výzev k dobrovolnému splnění povinnosti se sníženou odměnou ve výši 1 500 Kč. Tato snaha
o nápravu však byla směřována pouze do budoucna. Kárně obviněná netvrdila, ani neprokázala,
že částky, o které se protiprávně obohatila, vrátila povinným (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu čj. 15 Kse 1/2015 – 48, nebo čj. 14 Kse 1/2015 – 47). Soud jí proto klade k tíži,
že svá pochybení, resp. pochybení svých zaměstnanců dosud nenapravila.
78. V průběhu jednání před kárným soudem kárný žalobce zpochybnil tvrzení kárně
obviněné o přijetí opatření k nápravě po kontrole provedené ministerstvem. Své tvrzení opřel
o protokol z kontroly ze dne 16. 10. 2015, sp. zn. 40 Spr 1115/2015, kterou provedl v sídle úřadu
kárně obviněné dne 23. 9. 2015 Obvodní soud pro Prahu 4. Při kontrole obvodní soud zjistil,
že dne 9. 4. 2015 zaměstnanci kárně obviněné vydali v exekučních řízeních vedených
pod sp. zn. 115 Ex 203/2015 a sp. zn. 115 Ex 228/15 výzvy ke splnění vymáhané povinnosti,
v nichž vyčíslili odměnu za exekuci v nesnížené výši, přestože by odměna musela být snížena
pod 3 000 Kč v případě splnění podmínek §46 odst. 6 exekučního řádu.
79. Podle kárného soudu toto zjištění nezpochybňuje obhajobu kárně obviněné o přijetí
opatření k nápravě. Protokol z kontroly provedené ministerstvem dne 17. 3. 2015 byl vyhotoven
dne 13. 5. 2015. Teprve tímto protokolem ministerstvo informovalo kárně obviněnou
o zjištěných nedostatcích a jejich hodnocení. V reakci na tento protokol kárně obviněná ve svém
vyjádření ze dne 20. 5. 2015 informovala ministerstvo, že vydala pokyn ke změně nesprávné
praxe týkající se výzev ke splnění povinnosti. Pokud byly zjištěny nedostatky týkající se období,
které předcházelo vyrozumění kárně obviněné o výsledcích kontroly, nelze z nich dovozovat,
že kárně obviněná nezohlednila výsledky kontroly ve své následné činnosti.
80. Zároveň soud zohlednil svou předchozí judikaturu, podle níž nesprávné určení výše
jednotlivých položek nákladů exekuce představuje nedostatky do určité míry administrativního
charakteru (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 14 Kse 1/2015 – 47).
81. Jednání kárně obviněné soud vyhodnotil jako kárný delikt, spočívající v porušení
povinností stanovených právním nebo stavovským předpisem anebo usnesením Komory kárně
obviněnou (§116 odst. 2 exekučního řádu), resp. porušení povinností stanovených právním nebo
stavovským předpisem anebo usnesením Komory zaměstnanci kárně obviněné ve spojení
se selháním řídicí a kontrolní činnosti kárně obviněné [§116 odst. 4 písm. a) exekučního řádu].
Sankce
82. Kárný žalobce navrhl, aby byla kárně obviněné uložena pokuta ve výši podle uvážení
kárného soudu.
83. Kromě výše popsaného zhodnocení závažnosti deliktu soud zohlednil také skutečnost,
že kárně obviněná nebyla dosud kárně trestána, orgánem Komory ani kárným soudem.
84. Po zvážení všech rozhodujících kriterií spoluurčujících povahu a závažnost kárného
deliktu, tj. významu chráněného zájmu, jímž je zájem na řádném výkonu svěřené pravomoci
soudních exekutorů, osoby kárně obviněné, a míry jejího zavinění, kárný soud uzavřel,
že přiměřeným kárným opatřením v posuzované věci je pokuta podle §116 odst. 9 exekučního
řádu ve výši 10 000 Kč. Kárný soud má za to, že uložené kárné opatření vystihuje všechny
okolnosti případu a přispěje k vyšší motivaci kárně obviněné k řádnému výkonu funkce soudní
exekutorky.
85. Pokuta je splatná do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Nejvyššího
správního soudu č. 3762-46127621/0710, variabilní symbol 15082015.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Jan Passer
předseda kárného senátu