ECLI:CZ:NSS:2012:16.KSS.5.2012:97
sp. zn. 16 Kss 5/2012 - 97
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha
Šimíčka a členů JUDr. Milady Šámalové, JUDr. Ivany Doubkové, JUDr. Josefa Českého,
JUDr. Petra Hajna a JUDr. Zdeňka Nováka v právní věci kárného žalobce: předseda Krajského
soudu v Plzni se sídlem Veleslavínova 40, Plzeň, proti kárně obviněnému: Mgr. L. M., soudce
Okresního soudu Plzeň - sever, zastoupený JUDr. Jaroslavem Vovsíkem, advokátem se sídlem
Malá 6, Plzeň, v řízení o návrhu na zahájení kárného řízení ze dne 11. 5. 2012, č. j. Spr
1185/2012, při ústním jednání konaném dne 22. 11. 2012,
takto:
Podle ustanovení §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, exekutorů
a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, s e
Mgr. L. M.,
soudce Okresního soudu Plzeň - sever,
u z n á v á v i n n ý m, ž e
I. ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 1 T 282/2011 jako předseda
senátu nerespektoval ustanovení §74 odst. 2 věta druhá trestního řádu a nezajistil okamžité
propuštění obžalovaného V. K. z vazby na svobodu po skončení vazebního zasedání konaného
dne 15. 3. 2012, v důsledku čehož byla na obžalovaném V. K. v době od 15. 3. 2012 do 5. 4. 2012
vykonávána vazba v rozporu se zákonem;
II. ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 1 T 113/2005 rozhodl
jako samosoudce opravným usnesením ze dne 6. 3. 2012, č. j. 1 T 113/2005-621, o opravě
protokolu o hlavním líčení ze dne 17. 2. 2012 v rozporu s tím, jak byl toho dne vyhlášen
rozsudek, v rozporu s tímto vyhlášením doplnil a přepsal do rozsudku celou řadu dílčích údajů,
konkrétně čísla jednací a data citovaných soudních rozhodnutí, zcela nově doplnil i citaci
usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 50 To 489/2011,
t e d y
zaviněně porušil povinnosti soudce, čímž ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné,
odborné a spravedlivé rozhodování soudů,
č í m ž se d o p u s t i l
kárného provinění podle ustanovení §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích,
ve znění pozdějších předpisů,
a z a t o se m u u k l á d á
podle §19 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb. a §88 odst. 1 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb.,
kárné opatření
snížení platu o 25 % na dobu jednoho roku.
Odůvodnění:
I. Obsah návrhu na zahájení řízení
[1.] Předseda Krajského soudu v Plzni (dále jen „kárný žalobce“, příp. „žalobce“) podal
k Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zahájení kárného řízení proti soudci Mgr. L. M. (dále též
„kárně obviněný“). Tento návrh odůvodnil tím, že
I. ve věci vedené pod sp. zn. 1 T 282/2011 jako předseda senátu nerespektoval ustanovení
§74 odst. 2 věta druhá trestního řádu a nezajistil okamžité propuštění obžalovaného V. K.
z vazby na svobodu po skončení vazebního zasedání konaného dne 15. 3. 2012, v důsledku
čehož byla na obžalovaném V. K. v době od 15. 3. 2012 do 5. 4. 2012 vykonávána vazba
v rozporu se zákonem;
II. ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 1 T 113/2005 rozhodl
jako samosoudce opravným usnesením ze dne 6. 3. 2012, č. j. 1 T 113/2005-621, o opravě
protokolu o hlavním líčení ze dne 17. 2. 2012 v rozporu s tím, jak byl toho dne vyhlášen
rozsudek, v rozporu s tímto vyhlášením doplnil do rozsudku celou řadu dílčích údajů, zejména
čísla jednací a data citovaných soudních rozhodnutí, zcela nově doplnil i citaci usnesení
Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 50 To 489/2011.
Tím zaviněně porušil povinnosti soudce, čímž ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů, čímž spáchal kárné provinění podle §87 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů („zákon o soudech
a soudcích“).
[2.] K prvnímu skutku žalobce uvedl, že dne 15. 3. 2012 senát ve veřejném zasedání přijal
písemný slib vazebně stíhaného V. K. a za současného stanovení přiměřených omezení
ho propustil z vazby. Přítomná státní zástupkyně nepodala do protokolu o vazebním zasedání
stížnost, takže tento opravný prostředek podaný dodatečně neměl odkladný účinek. Obžalovaný
proto měl být stejného dne propuštěn na svobodu a povinností Mgr. M. bylo toto zajistit a vydat
příslušné pokyny eskortě, což se však nestalo a obžalovaný tak ve vazbě setrval bezdůvodně až
do rozhodnutí krajského soudu ze dne 6. 4. 2012. Mgr. M. přitom postupoval ve stejné trestní
věci v rozporu se zákonem opakovaně, když usnesením ze dne 2. 1. 2012 senát, kterému
předsedal, rozhodl v neveřejném zasedání tak, že podle §71 odst. 5 trestního řádu (který však v té
době již neplatil) ve znění účinném od 1. 1. 2012 ponechal obžalovaného ve vazbě z důvodů
podle ustanovení §67 písm. a), b), c) trestního řádu. Vazba obžalovaného V. K. začala běžet již
23. 9. 2011 a tříměsíční lhůta pro trvání koluzní vazby uplynula (§72a odst. 3 trestního řádu) dne
23. 12. 2011. Za této situace proto nebylo možno rozhodovat o ponechání obžalovaného
v koluzní vazbě, kterou již nevykonával, a bylo možno obžalovaného pouze nově vzít do vazby i
z důvodu dle §67 písm. b) trestního řádu. V důsledku toho obžalovaný vykonával počínaje dnem
2. 1. 2012 vazbu dle §67 písm. b) trestního řádu v rozporu se zákonem. Jakkoliv se jednalo o
senátní rozhodování, kárně obviněný byl předsedou tohoto senátu a jediným soudcem
z povolání. Jako takový proto nese odpovědnost za odbornou úroveň při výkonu funkce.
[3.] Ke druhému skutku žalobce konstatoval, že došlo ke smíšení postupů podle §57 odst. 1
a §131 odst. 1 trestního řádu. Toto jednání bylo nezákonné a neodborné, jelikož nelze dodatečně
upravovat výrok rozsudku a měnit jej oproti tomu, jak byl vyhlášen. Takový postup ohrožuje
důvěru veřejnosti v nezávislé a zejména odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Jakkoliv
se totiž nejednalo o „klasické padělání protokolu“, když Mgr. M. tuto opravu nijak nezastíral a
rozhodl o tom dokonce usnesením, bylo postupováno protizákonně.
[4.] Kárný žalobce uvádí, že Mgr. M. byl soudcem jmenován dne 29. 5. 1997 a přidělen byl
k Okresnímu soudu Plzeň – sever jako předseda senátu na trestní úsek. Zde působil
do 1. 7. 2012, kdy byl přeřazen na jiný úsek.
[5.] Na základě shora uvedeného vznáší kárný žalobce vážné pochybnosti o odborné
způsobilosti Mgr. M. a navrhuje, aby byl ve smyslu ustanovení §88 odst. 1 písm. b) zákona
o soudech a soudcích potrestán kárným opatřením – snížením platu o 30% na dobu jednoho
roku.
[6.] Kárný žalobce navrhl provést důkaz spisy Okresního soudu Plzeň – sever
zn. 1 T 282/2011 a 1 T 113/2005 a také osobním spisem kárně obviněného.
II. Vyjádření kárně obviněného
[7.] Mgr. M. ve vyjádření doručeném soudu dne 26. 9. 2012 uvádí, že doposud nebyl kárně
postižen a že od 1. 7. 2012 pracuje na opatrovnickém úseku, kam byl přidělen rozhodnutím
předsedkyně soudu.
[8.] Ke skutečnostem, tvrzeným v kárném návrhu, uvádí, že je nezpochybňuje,
protože se zakládají na pravdě. Skutečně ve věci obžalovaného V. K. rozhodl dne 15. 3. 2012
při hlavním líčení tak, že se propouští z vazby na svobodu při současném přijetí písemného slibu.
Kárně obviněný si však neuvědomil, že obžalovaný v důsledku nepodání stížnosti státním
zástupcem musí být ihned z vazby propuštěn, opomněl tak učinit a věc předložil krajskému
soudu k rozhodnutí o stížnosti. V důsledku toho obžalovaný setrval ve vazbě a tato vazba byla
skutečně v době od 15. 3. do 6. 4. 2012 vykonávána neoprávněně. Na tom nic nemění ani fakt,
že v mezidobí byl obžalovaný V. K. nepravomocně odsouzen a do výkonu trestu mu byla
započtena i vazba vykonaná v době od 15. 3. do 6. 4. 2012.
[9.] Rovněž u druhého skutku Mgr. M. přiznává svoje pochybení, spočívající v upravení
protokolu o hlavním líčení způsobem odlišným od vyhlášení rozsudku. Porušil tak procení
pravidla a jeho postup byl nepřípustný. Na svoji obranu uvádí, že tak učinil nikoliv v úmyslu
poškodit obžalovaného, nýbrž chtěl pouze napravit chybu, které se dopustil při vyhlašování
rozsudku, byť způsobem, který zákon nedovoluje.
[10.] V obou případech proto nezpochybňuje svá procesní pochybení a pouze žádá
o porozumění. V předmětném období totiž nebyl jeho zdravotní stav uspokojivý, měl nesporně
vliv na jeho soustředění a vyústil v následnou delší pracovní neschopnost. Byl ovlivněn tím,
že jako chronický hypertonik a diabetik nezvládl bezezbytku stresové situace, dané jeho
pracovním přetížením, nepravidelnou životosprávou a nedodržováním režimových opatření,
jak je zřejmé z lékařské zprávy.
[11.] Přetížení kárně obviněného bylo dáno tím, že trestní nápad byl plánován na dva a půl
soudce několik let nazpět, avšak vykonáván byl pouze dvěma soudci. Do práce dojíždí denně
ze svého bydliště, vzdáleného 40 km. Kromě svých pravidelných povinností musel být v roce
2011 dosažitelný nejméně polovinu dnů v každém měsíci. Počet potřebných úkonů tak rostl
a zatěžoval jej; druhá okresní soudkyně byla navíc často v pracovní neschopnosti, takže nápad
včetně služeb byl přesměrován na Mgr. M. Vzniklé chyby tak je třeba přičítat množství
pracovních povinností, přičemž kárně obviněný nebyl v dobré psychické a fyzické kondici.
V současnosti je Mgr. M. přeřazen na jiný úsek, v důsledku léčby se jeho zdravotní stav zlepšil a
lze proto předpokládat, že se v budoucnu již chyb dopouštět nebude. Má navíc za to,
že z učiněných chyb nelze dovozovat vážné pochybnosti o jeho odborné způsobilosti k výkonu
funkce soudce. Navrhované kárné opatření považuje s ohledem na všechny okolnosti za příliš
přísné.
[12.] Ke svému vyjádření přiložil Mgr. M. lékařskou zprávu, vystavenou dne 17. 9. 2012
a podepsanou praktickým lékařem MUDr. J. M., z níž plyne, že byl v době od 23. 4. do 4. 7. 2012
v dočasné pracovní neschopnosti pro dekompenzaci chronického onemocnění – hypertenzi a
diabetes mellitus 2. typu, které s vysokou pravděpodobností souviselo se stresovými situacemi a
pracovním přetížením s následkem nepravidelné životosprávy a narušení režimových opatření,
včetně farmakologické léčby. Vzhledem k tomu, že i v předchozích letech docházelo k mírnější
subkompenzaci kardiovaskulárního chronického onemocnění s doporučením úpravy pracovní
životosprávy k nutnosti stabilizace zdravotního stavu, byla několikrát doporučena pracovní
neschopnost, kterou však kárně obviněný odmítal.
[13.] Současně zaslal Mgr. M. soudu přehled dosažitelnosti trestních soudců Okresního soudu
Plzeň – sever za období 2. 1. – 30. 4. 2012, z níž plyne, že jmenovaný měl dosažitelnost od 2. do
16. 1., od 6. do 13. 2., od 27. 2. do 19. 3. a od 16. do 30. 4. V období počínaje srpnem 2011 až do
konce tohoto kalendářního roku měl Mgr. M. dosažitelnost od 8. do 22. 8., od 5. do 19. 9., od 3.
do 17. 10., od 24. do 31. 10., od 7. do 28. 11. a od 12. do 19. 12.
III. Vyjádření předsedkyně Okresního soudu Plzeň – sever
[14.] Předsedkyně okresního soudu JUDr. Zítková v reakci na vyjádření kárně obviněného
uvedla, že podle výkonnostních ukazatelů je na tomto soudu dlouhodobě nápad na dva a nikoliv
dva a půl trestní soudce. K oběma kárným proviněním navíc došlo v roce 2012, kdy na trestním
úseku soudila s polovičním nápadem rovněž JUDr. Zítková, takže Mgr. M. napadlo v lednu 15
věcí, v únoru 21 věcí, v březnu 18 věcí a v dubnu 20 věcí. V roce 2011 nebyl Mgr. M. ani jediný
den v pracovní neschopnosti; jeho kolegyně soudkyně JUDr. D. byla v tomto roce sice práce
neschopná 25 dnů, nicméně v žádném případě jí nápad nebyl zastaven „přesměrován“ na kárně
obviněného. Naopak v tomto období měla dokonce JUDr. D. nápad vyšší než Mgr. M. V roce
2012 se stal Mgr. M. práce neschopným teprve poté, co byl přeřazen z trestního oddělení
na opatrovnické oddělení – od 23. 4. do 4. 7. 2012. V červenci a srpnu byl bez nápadu a měl
se soustředit na dokončení rozdělaných trestních věcí, nicméně za oba tyto měsíce skončil pouze
tři věci.
[15.] Výkonnost Mgr. M. je sledována i na opatrovnickém oddělení, kde zatím končí méně věcí
než jeho zkušenější kolegyně, nicméně i přes krátkost působení na tomto úseku předsedkyně
soudu již musela řešit stížnost na jeho postup opatrovnické věci a z tohoto podnětu byla
provedena kontrola všech jeho skončených věcí.
[16.] Ohledně dosažitelnosti je pravda, že Mgr. M. držel pohotovost 2-3 týdny v měsíci,
nicméně nebyl zatížen všemi úkony přípravného řízení; stejným způsobem byla zatížena
rovněž JUDr. D. S tímto stavem navíc oba soudci souhlasili, a když JUDr. Zítková nabídla, že se
na dosažitelnosti bude také podílet, aby je poněkud „odbřemenila“, oba to souhlasně odmítli
s tím, že jim to nevadí. Pokud by se tedy Mgr. M. skutečně cítil přetížený anebo by avizoval
zdravotní problémy, byl by z pohotovosti vyřazen.
[17.] Závěrem JUDr. Zítková uvádí, že Mgr. M. neměl tak nepříznivé podmínky k výkonu své
funkce. Naprosto totožné podmínky měla i JUDr. D., která vykazovala výrazně nižší stav
nedodělků a nebylo u ní ani zjištěno, že by rozhodovala nezákonně.
IV. Průběh ústního jednání
[18.] Kárný žalobce se k ústnímu jednání nedostavil, když přípisem ze dne 19. 11. 2012 soudu
sdělil, že s ohledem na vyjádření Mgr. M., který kárný návrh skutkově nerozporuje, jeho účast u
jednání není nutná. Současně konstatoval, že na podaném návrhu trvá.
[19.] K jednání se z důvodu nemoci nedostavil ani kárně obviněný, nicméně jeho zástupce
JUDr. Vovsík uvedl, že Mgr. M. souhlasí s jednáním a rozhodnutím bez jeho přítomnosti.
V průběhu jednání zástupce kárně obviněného plně odkázal na svoje písemné vyjádření (viz výše)
a zdůraznil, že jakkoliv nepopírá svoje pochybení, nebyl jimi poškozen žádný z účastníků řízení.
K těmto pochybením došlo v důsledku pracovní přetíženosti a zdravotního stavu Mgr. M. Ten
nebyl ještě nikdy kárně trestán a navržené kárné opatření proto pokládá za nepřiměřeně přísné a
má za to, že postačuje uložení důtky dle ustanovení §88 odst. 1 písm. a) zákona o soudech a
soudcích.
V. Skutková zjištění a posouzení věci soudem
[20.] Podle ustanovení §87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. je kárným proviněním soudce
zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce
narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné
a spravedlivé rozhodování soudů.
[21.] V nyní projednávaném případě Nejvyšší správní soud konstatuje, že mezi účastníky řízení
nejsou činěny spornými skutkové okolnosti věci a dokonce ani jejich právní kvalifikace,
když i kárně obviněný Mgr. M. přiznává, že se v případě obou skutků dopustil protizákonného
pochybení. Jeho obhajoba je totiž založena výhradně na jeho zdravotních problémech a
objektivním pracovním přetížení.
V.1. První skutek (nezajištění propuštění z vazby)
[22.] Ohledně prvního skutku, tzn. nezajištění okamžitého propuštění obžalovaného z vazby,
soud z obsahu vyžádaného spisu i ze souhlasných výpovědí účastníků řízení zjistil,
že na vazebním zasedání konaném dne 15. 3. 2012 byl přijat písemný slib obžalovaného V. K.
a tento se usnesením č. j. 1 T 282/2011-213, propouští z vazby na svobodu za současného
stanovení některých omezení. Obžalovaný se vzdal práva stížnosti a současně uvedl,
že si nepřeje, aby stížnost v jeho prospěch podaly osoby ze zákona k tomu oprávněné.
V protokolu je dále zaznamenáno, že státní zástupce se nevyjádřil.
[23.] K tomu soud uvádí, že podle ustanovení §74 odst. 1 trestního řádu je proti rozhodnutí
o vazbě přípustná stížnost. Na rozhodování o stížnosti proti rozhodnutí o vazbě se obdobně užijí
ustanovení o vazebním zasedání. Podle odst. 2 stejného zákonného ustanovení „[o]dkladný účinek
má pouze stížnost stran proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu a stížnost státního zástupce
proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby, nejde-li o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího
rozsudku. Byl-li však státní zástupce přítomen při vyhlášení rozhodnutí, má jeho stížnost odkladný účinek jen
tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.“
[24.] V nyní projednávané věci, v níž je z protokolu o vazebním zasedání (č. l. 203) zřejmé,
že státní zástupkyně byla vazebnímu zasedání přítomna a stížnost proti rozhodnutí o propuštění
z vazby na svobodu ihned po jeho vyhlášení nepodala (učinila tak stejného dne až písemně), byl
soud povinen učinit kroky směřující k okamžitému propuštění vazebně stíhaného V. K.
na svobodu. Tím, že tak soud neučinil, porušil svoji citovanou zákonnou povinnost.
[25.] Krajský soud v Plzni následně dne 6. 4. 2012, č. j. 8 To 146/2012-225, ke stížnosti státní
zástupkyně citované usnesení Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 15. 3. 2012 v celém rozsahu
zrušil a znovu rozhodl tak, že žádost obžalovaného V. K. o propuštění z vazby na svobodu
zamítl a současně nepřijal písemný slib. V citovaném usnesení krajský soud nicméně zdůraznil,
že obžalovaný měl být již dne 15. 3. 2012 po ukončení vazebního zasedání propuštěn na svobodu
a jeho další setrvání ve vazbě proto bylo nezákonné. Formálně správný postup, kdy měl být dán
příkaz k okamžitému propuštění obžalovaného na svobodu, nicméně krajský soud odmítl,
jelikož současně rozhodl o tom, že stížnost státní zástupkyně byla důvodná a obžalovaný
by proto musel být dodán zpět do vazby. V případě uznání viny se mu samozřejmě i doba
nezákonné vazby bude započítávat do výkonu trestu odnětí svobody; v opačném případě by měl
vůči státu nárok na odškodnění.
[26.] Kárný soud tak činí skutkový a právní závěr spočívající v konstatování, že se Mgr. M.
dopustil protizákonného pochybení ve smyslu podaného kárného návrhu. Toto pochybení
přitom nelze považovat za marginální, jelikož v jeho důsledku došlo k protizákonnému omezení
osobní svobody vazebně stíhaného V. K. po dobu třech týdnů. Je přitom zřejmé, že osobní
svoboda představuje jedno ze základních ústavně zaručených lidských práv. Není tedy sporu
o tom, že se Mgr. M. předmětným pochybením dopustil kárného provinění ve smyslu ustanovení
§87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, tzn. zaviněně porušil svoje povinnosti soudce a tím
ohrozil důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.
[27.] Pro úplnost je nutné dodat, že se kárný soud samostatně nezabýval důvodností dalších
tvrzených pochybení, kterých se měl Mgr. M. dopustit ve stejné trestní věci (viz bod 2 tohoto
rozhodnutí), jelikož toto jednání kárný žalobce neoznačil jako skutek, za který by měl být kárně
obviněný v tomto řízení potrestán, a zjevně je uvedl pouze pro dokreslení pochybení Mgr. M.
v této trestní věci.
V.2. Druhý skutek (dodatečná úpra va výroku rozsudku)
[28.] Rovněž v případě druhého skutku soud shledává, že obsah spisu zn. 1 T 113/2005-621
odpovídá souhlasným výpovědím účastníků řízení.
[29.] To konkrétně znamená, že podle protokolu o hlavním líčení ze dne 17. 2. 2012
byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo (mimo jiné) rozhodnuto, že u obžalovaného D. P.
„se podle §37 tr. zák. č. 140/1961 Sb. upouští od uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu Okresního
soudu Plzeň – sever ze dne 23. 2. 2010, sp. zn. 1 T 223/2009 ve spojení s usnesením č. j. 1 T 223/2009-77
ze dne 17. 8. 2011 a k rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 26. 11. 2010
sp. zn. 10 T 172/2010 ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 90/2011 ze dne
29. 3. 2011.“
[30.] Usnesením samosoudce Mgr. M. ze dne 6. 3. 2012, č. j. 1 T 113/2005-621, byl
podle ustanovení §131 odst. 1 trestního řádu opraven předmětný rozsudek ve výroku o trestu
obžalovaného D. P. tak (poznámka NSS: změněné, resp. doplněné část jsou vyznačeny tučně),
že „se podle §37 tr. zák. č. 140/1961 Sb. upouští od uložení souhrnného trestu k trestnímu příkazu
Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 1 T 223/2009 ve spojení s usnesením
Okresního soudu Plzeň – sever č. j. 1 T 223/2009-77 ze dne 17. 8. 2011, ve spojení
s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 10. 2011 sp. zn. 50 To 489/2011 a
k rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 26. 11. 2010 sp. zn. 10 T 172/2010 ve spojení
s rozhodnutím Krajského soudu v Plzni sp. zn. 9 To 90/2011 ze dne 29. 3. 2011.“
[31.] K tomu kárný soud uvádí, že je třeba plně přisvědčit kárnému žalobci potud, poukazuje-li
na smíšení postupů, předpokládaných podle ustanovení §131 odst. 1 a §podle ustanovení
§57 odst. 1 trestního řádu. Ustanovení §131 odst. 1 trestního řádu, z něhož měl kárně obviněný
vycházet, totiž upravuje opravu vyhotovení a opisu rozsudku, když stanoví, že „předseda senátu
může zvláštním usnesením kdykoli opravit písařské chyby a jiné zřejmé nesprávnosti, k nimž došlo ve vyhotovení
rozsudku a jeho opisech, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. Opravu
může nařídit i soud vyššího stupně.“ Naopak §57 odst. 1 trestního řádu se týká případů opravy
protokolu a podle něj platí, že „o opravě a doplnění protokolu o hlavním líčení a o veřejném a neveřejném
zasedání a rovněž o námitkách proti takovému protokolu rozhoduje soud, o jehož protokol jde. Proti tomuto
rozhodnutí je přípustná stížnost.“
[32.] Je tak třeba přisvědčit kárnému žalobci, že nebylo možno dodatečně upravovat výrok
vyhlášeného rozsudku a měnit či doplňovat jej v rozporu s tím, jak byl vyhlášen. K tomu je třeba
uvést, že i podle usnesení kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2011,
č. j. 13 Kss 7/2010-137 „opravu vyhotovení a opisu rozsudku obsahuje trestní řád v §131. Podle znění
uvedeného ustanovení lze podle trestního řádu opravit jen písemné vyhotovení rozsudku tak, aby bylo v souladu
s rozsudkem vyhlášeným. Jiné nedostatky, například zřejmé nesprávnosti při vyhlášení rozsudku, zřejmě
lze napravit jen v řízení o řádných a mimořádných opravných prostředcích.“ V jiném rozhodnutí kárný senát
zdejšího soudu konstatoval, že „jednáním spočívajícím v tom, že kárně obviněná soudkyně po vyhlášení
rozsudku doplňovala a měnila protokol o jednání ve výroku o nákladech řízení (celkem 3x), porušila ustanovení
§155 odst. 1 a §156 odst. 3 o. s. ř., a tím se dopustila kárného provinění podle §87 odst. 1 zákona
č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů“ (rozhodnutí ze dne 10. 11. 2011,
č. j. 13 Kss 10/2011-82).
[33.] Rovněž v případě tohoto skutku proto kárný soud dospěl k závěru, že se Mgr. M. shora
popsaným jednáním dopustil kárného provinění, byť s ohledem na konkrétní okolnosti případu
je zřejmé, že byla ohrožena důvěra toliko v odborné rozhodování soudů, nikoliv v nezávislé,
nestranné či spravedlivé rozhodování. V důsledku předmětného protizákonného jednání totiž
nemohli být účastníci řízení poškozeni ve svých právech. Ostatně i kárný žalobce správně uvádí,
že se nejednalo o padělání protokolu o hlavním líčení, jelikož Mgr. M. tak učinil formou usnesení
a jeho úmyslem zjevně nebylo jakkoliv meritorně pozměnit vyhlášené rozhodnutí, nýbrž pouze
odstranit některé jeho nedostatky spíše formálního rázu.
VI. Závěr
[34.] Jak plyne ze shora uvedeného, kárný soud dospěl k závěru o důvodnosti podaného
návrhu ve vztahu k oběma skutkům a v tomto směru shledal vinu kárně žalovaného.
[35.] Při úvahách o možných kárných opatřeních má soud v patrnosti, že kárný žalobce navrhl
snížení platu o 30 % na dobu jednoho roku. Kárný soud nicméně dospěl k závěru,
že přiměřeným trestem je trest nižší, a to ve výši snížení platu pouze o 25 % na dobu jednoho
roku.
[36.] K tomuto závěru dospěl na základě následujících úvah. V minulosti byl sice Mgr. M.
dvakrát kárně stíhán, nicméně v obou případech byl kárného obvinění pravomocně zproštěn
(viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. 1 Skno 13/2006, a ze dne
5. 11. 2008, sp. zn. 1 Skno 13/2008). Jedinou sankcí, která byla kárně obviněnému uložena,
tak byla výtka předsedkyně Okresního soudu Plzeň – sever ze dne 14. 8. 2007, která byla uložena
za nedostatky, zjištěné ve spise zn. 1 T 104/2006, a též ve spisech starších. Je tak zřejmé, že kárný
soud musel vycházet z toho, že Mgr. M. v minulosti nebyl v kárném řízení nikdy pravomocně
odsouzen.
[37.] Polehčující okolností je rovněž to, že se kárně obviněný ke svým pochybením v plném
rozsahu doznal. Kárný soud nemohl přehlédnout ani shora citovanou lékařskou zprávu (viz bod
12), z níž je patrno, že zdravotní stav Mgr. M. skutečně nebyl optimální a velmi úzce souvisel
s jeho pracovním zatížením. Za významnou považuje soud rovněž skutečnost, že shora
popsanými pochybeními kárně obviněný zjevně nechtěl jakkoliv poškodit účastníky řízení
a v konečném důsledku účastníci ani reálně poškozeni nebyli - byť v případě prvního skutku
jen z důvodů, které nezávisely na Mgr. M. (viz citované usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 8
To 146/2012-225).
[38.] Uložení nižšího trestu by však kárný soud považoval za nepřiměřeně mírné opatření,
a to především s ohledem na skutečnost, že prvním skutkem došlo k zásahu do osobní svobody
obžalovaného, která musí být soudy velmi bedlivě chráněna.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení není přípustné.
V Brně dne 22. listopadu 2012
JUDr. Vojtěch Šimíček
předseda kárného senátu