ECLI:CZ:NSS:2020:16.KSS.6.2019:68
sp. zn. 16 Kss 6/2019 - 68
ROZHODNUTÍ
Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Karla Šimky a členů JUDr. Pavlíny Brzobohaté, JUDr. Milana Závurky,
JUDr. Petra Vlacha, JUDr. Michala Žižlavského a prof. JUDr. Marie Karfíkové, CSc.,
o návrhu JUDr. Dany Sedlákové, na obnovu řízení ve věcech vedených u Nejvyššího
správního soudu pod sp. zn. 16 Kss 6/2017 a 16 Kss 2/2018,
takto:
Návrh JUDr. Dany Sedlákové ze dne 17. 11. 2019 na obnovu kárného řízení ve věcech vedených
u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 16 Kss 6/2017 a 16 Kss 2/2018 se podle §22
odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
za přiměřeného použití §283 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní
řád)
zamí t á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci, podání navrhovatelky a procesní postup kárného senátu
[1] Dne 18. 11. 2019 podala navrhovatelka návrh na obnovu řízení (datovaný dnem
17. 11. 2019) ve výše uvedených dvou kárných věcech. Jednalo se o věci kárných řízení vedených
proti ní jako soudkyni Okresního soudu v Blansku.
[2] Rozhodnutím ze dne 11. 4. 2018, č. j. 16 Kss 6/2017 – 201, bylo shledáno,
že navrhovatelka se dopustila kárného provinění, a bylo jí uloženo kárné opatření ve formě
odvolání z funkce soudkyně. Kárné provinění spočívalo v tom, že v celkem šesti věcech, které
jí byly jako soudkyni přiděleny k rozhodnutí, po vydání rozhodnutí o věci úmyslně v rozporu
se zákonem vydaná rozhodnutí změnila.
[3] Věc sp. zn. 16 Kss 2/2018 se týkala typově méně závažných porušení povinnosti soudce
tvrzených kárným navrhovatelem. Tato údajná porušení povinností byla kárným senátem
vyloučena k samostatnému projednání. Poté, co byla navrhovatelka odvolána z funkce soudce,
bylo řízení zastaveno usnesením ze dne 9. 1. 2019, č. j. 16 Kss 2/2018 - 12.
[4] Důvody návrhu navrhovatelka popsala velmi detailně v podáních datovaných dnem
17. a dnem 18. 11. 2019. Jejich podstatou bylo, že podle jejího přesvědčení byl návrh v původních
dvou kárných věcech podán proti ní účelově, ve snaze ji „vystrnadit“ ze soudu a její místo obsadit
mladšími kandidáty na soudce. Navrhovatelka barvitě popsala údajnou síť neformálních vztahů
zasahujících různé justiční instituce (konkrétně Nejvyšší správní soud a Okresní soud v Blansku;
propojkou zde měla být bývalá asistentka soudce Nejvyššího správního soudu a nynější soudkyně
Okresního soudu v Blansku L. P., nyní H.), jakož i podnikatelskou a veřejnou (zejména
komunální) sféru, které podle jejího přesvědčení vytvářely podhoubí účelového postupu vůči ní.
[5] Dále navrhovatelka namítala různé procesní vady v řízení v původních kárných věcech,
jichž se měl dopustit předseda kárného senátu i senát jako takový.
[6] Konečně navrhovatelka namítla podjatost nynějšího kárného senátu (personálně
se shodujícího s tím, jenž rozhodoval v původních dvou věcech). K této námitce je třeba uvést,
že usnesením ze dne 7. 1. 2020, č. j. Nao 232/2019 - 47, Nejvyšší správní soud rozhodl,
že členové kárného senátu nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí nynější věci návrhu
na obnovu řízení.
[7] V reakci na to namítla navrhovatelka podjatost členů toho senátu Nejvyššího správního
soudu, který rozhodoval o námitce podjatosti, a vůči dalším členům kárných senátů Nejvyššího
správního soudu. Požadovala, aby do rozhodnutí o této její námitce podjatosti nebylo
rozhodnuto o návrhu na obnovu řízení a z jednání dne 15. 1. 2020 se omluvila s tím,
že nesouhlasila, aby soud rozhodl v její nepřítomnosti.
[8] Na jednání kárného senátu dne 15. 1. 2020 žádný další významný posun nenastal.
Navrhovatelka se v souladu se svým předchozím avisem na jednání nedostavila.
[9] Jednání samotné nebylo důvodu odročovat, neboť se mohlo konat i za nepřítomnosti
navrhovatelky. Na jednání byla řádně a včas předvolána. Omluvila se z něho proto, že požadovala
vyčkat s konáním jednání do vyřešení své druhé námitky podjatosti (proti soudcům, kteří
rozhodli o její první námitce podjatosti, dalším členům kárných senátů Nejvyššího správního
soudu). Něco takového nelze připustit. Členové kárného senátu nebyli shledáni podjatými. Řešení
otázek podjatosti kohokoli dalšího, kdo se sám na rozhodování o návrhu na obnovu řízení přímo
nepodílí, nebo, pokud se podílel nepřímo (rozhodováním o námitce podjatosti), tím již své
„rozhodovací angažmá“ vyčerpal, není důvodem k prodlevě v postupu řízení o návrhu
na obnovu. Vršením námitek podjatosti by teoreticky mohlo být jednání ve věci návrhu
na obnovu řízení odkládáno na velmi dlouhou dobu.
II. Posouzení věci kárným senátem
[10] Podle §22 odst. 1 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců
a soudních exekutorů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 7/2002 Sb.“), [v]e lhůtě 3
let od právní moci rozhodnutí senátu podle §19 odst. 1 může soudce, předseda soudu, místopředseda soudu,
předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce nebo soudní exekutor podat
návrh na obnovu kárného řízení“.
[11] O včasnosti návrhu není pochyb.
[12] Podle §25 téhož zákona, [n]nestanoví-li tento zákon jinak nebo nevyplývá-li z povahy věci něco
jiného, v kárném řízení se přiměřeně použijí ustanovení trestního řádu. K tomuto ustanovení se vyjádřil
Ústavní soud v nálezu ze dne 21. 1. 2008, sp. zn. III. ÚS 1076/07, v němž, mimo jiné, uvedl:
„To však neznamená, že kárné řízení je totéž jako řízení trestní; přiměřeným použitím je míněno, že ustanovení
trestního řádu se použijí s přihlédnutím ke smyslu a podstatě kárného řízení, jímž je mimo jiné ochrana integrity
soudcovského sboru, nezávislosti a nestrannosti soudců a soudní moci a důvěry veřejnosti v nezávislé, nestranné
a spravedlivé rozhodování soudů.“
[13] Podle §277 trestního řádu, [s]končilo-li trestní stíhání vedené proti určité osobě pravomocným
rozsudkem, pravomocným trestním příkazem, pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, pravomocným
usnesením o podmíněném zastavení trestního stíhání, pravomocným usnesením o schválení narovnání
nebo pravomocným usnesením o postoupení věci jinému orgánu, lze v trestním stíhání téže osoby pro týž skutek
pokračovat, pokud nebylo takové rozhodnutí zrušeno v jiném předepsaném řízení, jen byla-li povolena obnova
trestního řízení. Před povolením obnovy lze k zajištění důkazního materiálu a k zajištění osoby obviněného
provádět vyšetřovací úkony jen v mezích ustanovení této hlavy.
[14] Podle §278 odst. 1 věty první trestního řádu [o]bnova řízení, které skončilo pravomocným
rozsudkem nebo trestním příkazem, se povolí, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé,
které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí
o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody nebo nemajetkové újmy v penězích
nebo na vydání bezdůvodného obohacení, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém
nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo k poměrům pachatele nebo uložený druh trestu
by byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
[15] K povolení obnovy řízení by bylo třeba, aby vyšly najevo skutečnosti nebo důkazy soudu
dříve neznámé, které by mohly odůvodnit (samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými
už dříve) jiné rozhodnutí o odpovědnosti za kárné provinění nebo o kárném opatření. Žádné
takové skutečnosti navrhovatelka netvrdila a ani jinak nevyšly najevo.
[16] Argumentace navrhovatelky jakýmsi spolčením proti její osobě je zcela vzdálena realitě.
Kárný senát nemůže vyloučit, že někteří lidé na Okresním soudu v Blansku mohli považovat
za žádoucí, aby navrhovatelka jako soudkyně skončila a byla nahrazena ve své pozici jiným
soudcem. I kdyby tomu tak bylo (kárný soud tuto otázku skutkově neprověřoval, neboť
to nebylo třeba), nebylo by to pro povolení obnovy řízení podstatné. Navrhovatelka byla kárně
postižena za zcela konkrétní jednání popsané ve výroku rozhodnutí v původní věci
sp. zn. 16 Kss 6/2017. Ve vztahu k tomuto konkrétnímu jednání neuvedla v návrhu na obnovu
žádné skutečnosti nebo důkazy, které by mohly splňovat podmínky §278 odst. 1 věty první
trestního řádu. Skutečnosti, které tvrdila, se týkají možná poměrů na Okresním soudě v Blansku,
možná poměrů jiných osob a institucí, pro podstatu věci nedůležitých, ale netýkají se samotného
kárného provinění a otázky viny či přiměřenosti kárného opatření. Pro věc je podstatné
to, že kárný návrh na ni podala k tomu oprávněná osoba (předsedkyně Okresního soudu
v Blansku). Ať již její skutečná vnitřní motivace byla jakákoli, předsedkyně soudu podala návrh
logicky konzistentní, opřený o konsekventní skutková tvrzení, jež se v řízení před kárným
senátem ukázala jako pravdivá a právně relevantní. Ani samotná navrhovatelka skutkovou
podstatu toho, co jí bylo kárnou navrhovatelkou předestíráno, nezpochybňovala, pouze
se s kárnou navrhovatelkou a v posledku i s kárným senátem lišila v právním hodnocení těchto
pro věc rozhodných skutečností.
[17] Ani argumentace údajnými procesními pochybeními kárného senátu v původním řízení
není relevantní. Navrhovatelka netvrdí nic, co by mohlo vést ke zpochybnění skutkových závěrů
kárného senátu či relevance jím provedených důkazů. Opět v podstatě jen nesouhlasí
s hodnocením zjištěných skutečností a vyčítá kárnému senátu jakousi zaujatost. Kárný senát
připomíná, že jeho procesní postup, včetně jednotlivých dílčích otázek zmiňovaných
navrhovatelkou (řešení námitky podjatosti vznesené navrhovatelkou přímo na jednání kárného
senátu v původní věci aj.), byl podroben přezkumu Ústavním soudem a nebyla v něm shledána
vada ústavněprávní povahy (viz jeho usnesení z 30. 10. 2018, sp. zn. III. ÚS 2023/18, ve vztahu
k námitce podjatosti zejména bod 16). Navrhovatelka tedy ve své podstatě vznáší v rámci návrhu
na obnovu kárného řízení jakýsi opravný prostředek, jímž brojí proti právním (zejména
procesním) vadám postupu kárného senátu v původním řízení. K tomu však institut obnovy
kárného řízení neslouží. Jím má být napravena vada spočívající v tom, že dodatečně vyjde najevo,
že skutkové závěry v původním řízení měly být pravděpodobně jiné, a to v té míře,
že by to pravděpodobně znamenalo změnu závěru o kárné odpovědnosti či o kárném opatření.
Obnova řízení však neslouží k nápravě vad právního hodnocení či vad postupu v původním
řízení.
[18] Kárný senát proto návrh na obnovu kárného řízení podle §283 písm. d) trestního řádu
zamítl, jelikož neshledal důvody obnovy podle §278 téhož zákona.
Poučení: Odvolání proti rozhodnutí v kárném řízení ne n í přípustné (§21 zákona
č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů,
ve znění pozdějších předpisů).
V Brně dne 15. ledna 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda kárného senátu