ECLI:CZ:NSS:2003:2.ADS.57.2003:48
sp. zn. 2 Ads 57/2003 – 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody
a soudců JUDr. Vojtěcha Šimíčka a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce F. Š.,
zastoupeného JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Bryksova 939/37, Praha 9,
proti žalované České správě sociálního zabezpečení , Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační
stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2003, č. j. 5 Ca 73/2003 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností, podanou u Městského soudu v Praze dne 31. 7. 2003, žalobce
(stěžovatel) napadá bod II výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 7. 2003,
č. j. 5 Ca 73/2003 – 24, kterým bylo vysloveno, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Stěžovatel především poukázal na to, že žalobci v řízení vznikly náklady
spojené s právním zastoupením (odměna a hotové výdaje advokáta). Soud však odmítl žalobci
náhradu nákladů přiznat s tím, že mu žádné náklady nevznikly. Stěžovatel se, pokud se týká
důvodu kasační stížnost, dovolal ustanovení §103 písm. b) s. ř. s. Stěžovatel dále navrhl,
aby věc byla předložena Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení §104 odst. 2
s. ř. s. s tím, že v odnětí práva na kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech
řízení u úspěšného účastníka řízení, spatřuje rozpor s právem na spravedlivý proces ve smyslu
článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a rozpor s právem
na řádné projednání věci podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel
dále uvedl, že podle §104 odst. 2 s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost, která směřuje jen
proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům rozhodnutí soudu. V daném případě však
stěžovatel podává kasační stížnost proti výroku o nákladech řízení a proti důvodům
rozhodnutí. Proto by (dle názoru stěžovatele) mohl kasační soud rozhodnout i bez event.
předložení věci Ústavnímu soudu.
Nejvyšší správní soud především neshledal důvod k postupu podle ustanovení §120
a 64 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a k předložení věci
Ústavnímu soudu, neboť nedospěl k závěru, že zákon, jehož má být při projednávání nebo
rozhodování věci použito, nebo jeho jednotlivé ustanovení (§104 odst. 2 s. ř. s.) je v rozporu
s ústavním zákonem, nebo s mezinárodní smlouvou, která má přednost před zákonem.
V tomto směru je nutno především uvést, že kasační stížnost je toliko mimořádným opravným
prostředkem. Proto jsou jak důvody kasační stížnosti, tak i její rozsah vázány na nejzávaznější
případy nezákonnosti. Mezi tyto případy nepatří okruh uvedený právě v ustanovení §104
odst. 2 s. ř. s.
Se zřetelem na obsah kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud dále zabýval otázku,
zda jde o stížnost směřující jen proti důvodům rozhodnutí soudu. O takovýto případ se
nejedná. Stížností směřující jen proti důvodům rozhodnutí je třeba rozumět kasační stížnost,
která směřuje toliko proti odůvodnění rozhodnutí soudu a nenapadá výrok tohoto rozhodnutí.
V tomto případě však kasační stížnost směřuje proti bodu II výroku rozhodnutí soudu (výroku
o nákladech řízení), přirozeně s tomu odpovídající argumentací. Kasační stížnost je tedy
nepřípustná, protože směřuje jen proti výroku o nákladech řízení.
Proto Nejvyšší správní soud v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. d), §120
s. ř. s. kasační stížnost odmítl, neboť jde o návrh nepřípustný. Podle §60 odst. 3, §120 s. ř. s.
nemá při odmítnutí návrhu žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. 11. 2003
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu